zomablog

  Autor: Huntley Fitzpatricková Žánr: Pro mládež, Romantický Mé hodnocení: 70% Obsah: Šestnáctiletá Samantha Reedová má v očích ostatních spolužáků a známých dokonalý život. Chodí na tu nejlepší soukromou střední školu ve městě, nosí pěkné oblečení, a o peníze její rodina také nebude mít nouzi, když je její máma politička a zrovna zahájila kampaň do senátních voleb. Jenže všechno tohle je jen pozlátko. Sam vyrůstala bez otce, který je opustil, když byly Sam dva roky, a máma byla zrovna těhotná s její mladší sestrou Tracy. A to samozřejmě ovlivnilo i výchovu obou sester - Grace byla od té doby tak trochu zatrpklá, a na holky možná až moc přísná. I tak má ale Sam svoje sny, a snaží se vymanit z područí dominantní matky a nepodřizovat svůj život jejím přáním. Jenže copak to jde, když má už na prázdniny naplánovaný rozvrh brigád, a trávení veškerého volného času, aby náhodou neměla na chvíli pocit, že se nudí?  Každý večer, pokud je hezké počasí, vyleze Sam na svůj malý balkonek a pozoruje

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

 Už několik let prakticky vůbec nesleduji televizní večerní zpravodajství. Výjimkou je to, když se stane nějaká důležitá událost. Například když byl poprvé vyhlášen nouzový stav v souvislosti s pandemií koronaviru. Tehdy jsem byla sama doma, nemohla jsem chodit do školy, nikdo pořádně nevěděl, co bude dál, a tak jsem s napětím hltala ČT24 a každou novou zprávu. Dnes už mi to přijde jako daleká historie - roušky, respirátory na ulicích, denně ve zprávách nové počty nakažených a hospitalizovaných... Ale přiznám se, že pravidelně sleduji zprávy na internetu. Je celkem důležité mít základní přehled o tom, co se děje kolem nás.  Jenže nedávno vyšel zajímavý výzkum, který dokládá, že jsme se octli "v zajetí špatných zpráv." Schválně, jestli někdy koukáte na zprávy, udělejte si čárky za každou dobrou a špatnou zprávou. Těch negací bude rozhodně převažovat více. Bude to asi tak deset let, co byla z Televizních novin zrušena rubrika Zvířátko na konci. To byla vždycky taková úsměvná vs

 Když jsem vyrůstala, tak internet nebyl ještě doménou každé domácnosti, v televizi jsme chytali tři televizní kanály, z toho jeden zrnitý, a pohádky jsem si pouštěla na VHS kazetách, později na DVD přehrávači. Ale dost času jsem trávila venku s kamarády, a nejčastěji čtením knih. Uměla jsem plynule číst, ještě než jsem šla do první třídy. Takže slabikář, cvičení ze čtení, později i pravopisná nebo slohová cvičení, to pro mě nebyl žádný problém. Pravopis, gramatika, ale i slohová stylistika se totiž dá pochytit ze čtení. Na prvním stupni mě samozřejmě hodně bavily pohádky a dětské čtení z nakladatelství Albatros. Později jsem si zamilovala dobrodružné příběhy, nejvíce jsem vyhledávala edici KOD . Doslova jsem hltala příběhy námořníků, kteří při těžkých útrapách objevovali nové kontinenty, a divoká dobrodružství Indiánů, kteří se bránili proti nájezdům bledých tváří. Když už jsem měla přečtenou naši domácí knihovnu, vypůjčené knížky všude možně po známých, a už jsem nevěděla, co dál čís

 Včera jsem vstávala o něco dříve, a tak jsem si k snídani pustila zprávy v televizi. A jako hlavní téma tu byl protest zemědělců, kteří se vypravili do Prahy, většina přijela v traktorech. Malým i velkým zemědělcům se totiž nelíbí zelená politika Evropské unie, která farmáře dost omezuje, a co jsem z televize pochytila, tak spousta z nich je nespokojena s dovozem levné mouky a jiných surovin z Ukrajiny.  Ovšem obilí se sem z Ukrajiny dováží již dlouhé roky, a další suroviny taktéž. Problém tedy bude asi trochu jinde. Fakt na rovinu musím říct, že mám dojem, že zemědělství v České republice jde, no, celkem do háje. Máte tu spoustu polí s řepkou, nějaké ovocné sady, kukuřičné lány, které se většinou pěstují pro dobytek, a co dál? Problémem v našich zemědělských podmínkách je samozřejmě i vrtkavé počasí, které často pěstitelům nepřeje. Ale to je prostě něco, co se dá těžko ovlivnit, protože ne vše se dá vypěstovat ve skleníku, že.  Or roku 2000 do roku 2020 ubylo 3,6% zemědělské půdy. On

  Autor: Michael Conelly Žánr: Krimi, Thriller  Mé hodnocení: 65% Obsah: Rok 1993 nebyl pro detektiva Harryho Bosche z losangelského vyšetřovacího týmu zrovna tím, ke kterému by se ve vzpomínkách rád vracel. Vyšetřoval totiž zmizení šestnáctileté Marie Gestoové, bohužel ale vše uvízlo na mrtvém bodě. Dívka si zajela do Beachwood Canyon zajezdit na koni, ale tam už nikdy nedorazila. A žádnou novou stopou se neukázal ani nález automobilu v garáži, kterou si pronajmul Mariin bývalý přítel, a velice rychle po jejím zmizení opustil město.  Případ se tak nakonec stal Boschovou noční můrou, protože se prostě nepodařilo najít žádné indicie směřující k jejímu vrahovi. A co víc, nenašlo se ani tělo, tudíž zdrcení rodiče nemohli ani svou dceru řádně pohřbít.  O třináct let později, když už to snad nikdo ani nečekal, se v případu dívčina zmizení najednou objeví nová stopa. Okresní státní zástupce O´Shea Boschovi sdělí, že byl dopaden dvojnásobný vrah, Raynard Waits, který je ochoten doznat se k ně

 Za pár dní to už bude skoro měsíc, co jsem doma na neschopence. A to kvůli začátku těhotenství. Hned jak jsem se tu radostnou zprávu dozvěděla jsem byla rozhodnutá, že zůstanu doma. Samozřejmě jsem se setkala i s názory, že těhotenství není nemoc, a není potřeba být doma. To je sice pravda, ale přesto tělo prochází velkou hormonální bouří, která se někdy dost intenzivně projevuje.  Aktuálně jsem v jedenáctém týdnu. To je ještě první trimestr, takže ještě nemám úplně vyhráno, ale pevně věřím, že všechno bude v pořádku. Na další kontrolu jdu za dva týdny, a na začátku března jedu do Olomouce na vyšetření na genetiku. Tam se prý dělají krevní testy, podrobnější ultrazvuk, tak jsem zvědavá. Hlavně jsem ráda, že se mi podařilo dát se do pořádku psychicky. Když mě totiž nepěkně sepsula moje praktická doktorka a odmítla mi napsat neschopenku, dost to se mnou zamávalo. Ale doktor na gyndě měl pochopení a neschopenku mi napsal bez řečí. Mám i dost pěkné vycházky, což je super. Já si fakt nedov

 V pátek kolem oběda jsem proklikávala televizní programy, když mě na ČT2 zaujal právě běžící dokument s názvem Investigátoři. Hned mě to zaujalo, takže jsem si uvařila horký čaj a pustila si jej od začátku. Dokumentární série má více epizod, a já natrefila zrovna na tu s názvem Breathariánství. Do té doby mě neznámý název, který mi tak trochu evokoval nějaké náboženství.  Ale jde o něco trochu prozaičtějšího. Breathariáni tvrdí, že k jídlu nepotřebují ani vodu, ani jídlo. Energii k životu přijímají ze vzduchu - odtud ten anglický název. Breath v překladu znamená dech, či nádech. Hned v úvodu tvůrce tvrdí, že slyšel o člověku, který je již třináct let bez jídla. Samozřejmě ho to zaujalo, takže jede vyzpovídat člověka, který toto tvrdí.  Hned první propagátorka brethariánství, Monika, se o svém životním stylu podrobně rozpovídala: "To co je důležité je to, že my máme spoustu energie. Neztrácíme váhu, nebo ji máme stabilní. K tomuto vlastně nepotřebuju žádnou fyzickou stravu, ale pi

 V posledních cirka dvou týdnech se v internetovém zpravodajství a televizních zprávách dost často skloňují tři písmenka - HHC. Konkrétně jde tedy o otravy, které mělo její užívání způsobit. Oč se tedy ale vlastně jedná?  HHC je zkratka látky hexahydrokanabidol. Zní to jako nějaké čarodějnické zaklínadlo, ale jedná se kanabinoid, který se získává z konopí. Na stránkách zabývající se prodejem produktů z léčebného konopí se píše, že látka má působit k rekreačním účelům, relaxaci a odbourávání stresu. Může pomoci lidem, kteří trpí akutní bolestí, nechutenstvím nebo žaludeční nevolností.  Dále se píše, že účinky jsou velmi podobné látce THC. A THC už je ve společnosti známější pojem - tato látka má na svědomí ony euforické pocity "uvolnění a relaxace," kvůli kterým ji většina lidí kouří. Já osobně jsem se prvně s marihuanou setkala na učňáku. Tehdy ji kouřili kluci ze třídy, když jsme se přesouvali z vedlejší budovy na tělocvik. Dodnes si pamatuji ten příšerný smrad, který se z m

 Včera odpoledne jsem si vyrazila neplánovaně do města. Potřebovala jsem si koupit vitaminy, a pak mi už doma nezůstala skoro žádná hotovost, takže jsem to chtěla spojit i s návštěvou bankomatu. Původně jsem chtěla vyrazit fakt jen na otočku, jenže v lékárně bylo dost lidí, k tomu paní s dvěma nemocnými dětmi, která si nemohla snad dvacet minut vybrat, jaké léky na nachlazení vlastně chce, takže mi autobus ujel.  Další jel až za hodinu, tak jsem si řekla, že se půjdu projít. Stejně jsem potřebovala do drogerie pro nějaké drobnosti, takže mi to zdržení nakonec zas tolik nevadilo. Jako první jsem zamířila do prodejny čajů, káv a pralinek. Už je to skoro měsíc, co jsem přestala pít kávu, takže novým rituálem se pro mě po ránu stal šálek horkého čaje. Hodně jsem si oblíbila zázvorový s citronem, ale mám ráda všechny ovocné, černý mi tak nějak přestal chutnat. Vybrala jsem si nakonec zelený čaj s příchutí jahody a vanilky od značky Ealdwin. V balení je celkem dvacet čajových sáčků. Se značk

 Už je to pár dní, co jsem na nemocenské, a jelikož mi není zrovna nejlépe, tak řeším, jak se zabavit, abych na to nemusela pořád myslet. Hodně uklízím, případně si zajdu na kratší procházku, hodně čtu, a pak také ráda zrelaxuji u televize. A poměrně dlouho jsem neviděla žádný pěkný horor. Proto když mě přítel navnadil tím, že má nový horor, který sice není moc dobře hodnocený od recenzentů, zato dějově je přesně podle mého gusta, s chutí jsem se včera večer uvelebila u televize.  Čtyřčlenná rodina Wallerových si právě hledá nové bydlení. Hlava rodiny, Ray, má totiž už pár měsíců trpí nepříjemnou chorobou, která postihla jeho nervový systém. Potřebuje tedy speciální zdravotnické vybavení a prostor pro rehabilitace. Oporou je mu manželka Eve a dvě děti, starší Izzy a mladší Elliot. Když už je celá rodina z hledání nového bydlení pořádně otrávená, konečně natrefí na ten pravý. Krásně vybavený dům, kde je dostatek prostoru pro Rayovi zdravotnické pomůcky, každé z dětí bude mít vlastní pok

 Již několikátým rokem v řadě na konci ledna začne na sociálních sítích, ale i internetových médiích připomínka osvětové akce Suchej únor. Já sama vím už nějakou dobu, že něco takového probíhá, před pár lety jsem zahlédla kus rozhovoru, který se právě Suchýho únoru týkal. Zaujalo mě to, a tak jsem si začala hledat více informací. Suchej únor začala pořádat v roce 2013 Liga otevřených mužů. Kampaň byla původně zaměřena na zdraví mužů, kteří se dlouhodobě pohybují na špičce světového pití alkoholu. Postupně se ale otevřela také ženám, a podle statistik se v roce 2019 Suchýho únoru zúčastnilo šest procent české populace. Čísla můžou být samozřejmě i tak trochu zkreslená, každopádně jde ale o pěkné číslo. V rámci únorového "sušení" jde o zdánlivě jednoduchou věc. Dát si na celý měsíc úplný detox od pití alkoholu. Pro někoho je to brnkačka, pro dalšího je to pořádná zkouška ohněm, ve které třeba neobstojí.  Podle posledních průzkumů spotřeba alkoholu v České republice odpovídá 10