zomablog

  Autor: Stephen King Žánr: Povídkový, Horor, Sci-fi  Mé hodnocení: 80% Obsah: Dvaadvacet povídek od krále hororů z různých období jeho života, přičemž tu nejstarší napsal v roce 1966, a tu nejnovější o sedmnáct let později. Všechny příběhy však spojuje jediné - čtenáři z nich naskakuje příjemná husí kůže strachu a neubrání se myšlenkám, jestli nejsou některé příběhy, byť sebevíce fantastické, možné i v reálném životě? Protože každého z nás tak trochu lákají tajemné a nevysvětlitelné věci... Úvodní povídka Mlha  nás zavede do západního Maine, kde zrovna proběhla na konci července silná bouře, která poškodila elektrické vedení a místním obyvatelům i větší či menší škody na majetku. Jedním z nich je i David Drayton. Draytonovým bohužel spadl strom přímo do obýváku, ale David se i s manželkou Steff a synkem Billem stihli schovat do sklepa, takže se vše naštěstí obešlo bez zranění. Jenže s dírou v domě se žít nedá, a proto se David pouští ihned do oprav na domě. A sotva se uklidnila bouře,

 V současné době máme, co se týče jídla, takřka neomezené možnosti. Tedy, omezené jsou, ale jen a pouze naší peněženkou. Ve velkém supermarketu máme na výběr ze spoustu druhů salámů, sýrů, cukrovinek, a také jogurtů. Můžeme vybírat podle obalu, výrobce, a také ceny. Pro většinu lidí je totiž hlavním ukazatelem při tom, kterou potravinu hodí do košíku, cena. Je to v akci, nebo chybí danému výrobku jen pár dní do data minimální trvanlivosti, a je proto levnější? Hurá s tím do košíku! Ale bohužel často platí to, že co je až moc levné, není většinou vůbec kvalitní. Kdysi jsem si coby chudý student snažila ušetřit každou kačku, a kupovala jsem si ty nejlevnější salámy, tuším že to byl nějaký druh Junioru. Když si dneska vzpomenu na tu vážně odpornou chuť, maso tam opravdu moc cítit nebylo, nejspíše tam bylo pomleté kdovíco, tak se otřesu odporem. Kdybych dneska neměla peníze, radši bych si nekoupila žádný salám, prostě bych si dala chleba jen tak s máslem, to taky není úplně k zahození, no

  Autor: Megan Miranda Žánr: Thriller, Mysteriózní, Krimi Mé hodnocení: 55% Obsah: Je to deset let, co osmadvacetiletá Nicollete Farellová odešla z rodného městečka Cooley Ridge v Severní Karolíně. A také je to deset let, co za velmi podivných okolností zmizela její nejlepší kamarádka Corinne, a i po tak dlouhé době není jasné, co se s ní vlastně stalo.  Nicol začala už dávno žít svůj nový život ve Filadelfii. Je zasnoubená se svým přítelem Everettem, pracuje ve škole jako výchovná poradkyně, a na nedostatek financí si také nemůže stěžovat, protože Everett patří k nejlepším právním zástupcům ve městě. Jenže pak si Nicol poslechne vzkaz v telefonu, který všechno změní. Volá její bratr Daniel, že je potřeba prodat dům po jejich otci, který je velmi nemocný a žije v centru pro dlouhodobě nemocné, a prosí sestru, aby přijela. Ta nejprve odmítne, ale když pak najde v poště dopis od otce, rázem změní názor. Otec se totiž v dopise zmiňuje, že viděl to děvče. Tím zmíněným děvčetem nemůže být,

 Každý rok pětadvacátého listopadu si můžeme připomenout, a třeba i dodržet takový pěkný významný den, a sice Mezinárodní den bez nákupů.  Nápad na tento svátek vznikl v americkém Vancouveru již v devadesátých letech na popud aktivistů, kteří takto chtěli upozornit na čím dál větší rozmach konzumního života a zejména tomu, jak ničivý dopad mají zbytečné nákupy na naši planetu. V Americe dokonce lidé v tento den jezdí s prázdnými nákupními košíky po uličkách velkých obchodů. Trošku zvláštní, to už by přeci mohli zůstat raději doma a vůbec do obchodu nejít, než s prominutím takto šaškovat po obchodě.  Myslím, že v současné pandemické krizi se hodí zamyslet se nad smyslem tohoto svátku. Spousty lidí se dotkl zákaz nedělního prodeje. Jsou zavřeny malé obchůdky s pečivem, ale i velké řetězce, kde si můžete koupit všechno možné. Tedy, pokud na vás vyjde nákupní košík. Víte, já si myslím, že je v pořádku, aby byly obchody v neděli zavřené. Klidně to tak může zůstat i po dalším rozvolnění vlád

 Vždycky jsem patřila k lidem, kteří preferovali možnost platit v hotovosti. Vidím peníze reálně před sebou, mám je uložené v peněžence, když jdu na nákup, a tudíž přesně vím, kolik si můžu v dané chvíli dovolit utratit a na co nemám, to si prostě nekoupím. S koncem studentského života a nástupem do práce však vyvstala nutnost začít pořádně spravovat svůj bankovní účet, který byl až do té doby veden jako studentský. Samozřejmě jsem ho párkrát použila už i předtím, nějaké peníze jsem tam měla, sice ne moc, ale něco přece. Když jsem asi před rokem platila kartou v obchodě poprvé, zmocnila se mě docela panika. Měla jsem strach, že zapomenu pin, nebo že mi kartu "sežere" ten terminál na placení. Nic z toho se ale nestalo, a transakce proběhla bez problémů. Mít svůj účet v bance je dnes tak trochu povinností. Málokterý zaměstnavatel vám bude ochotný vyplácet peníze na ruku, je prostě jednodušší je poslat na účet. Musím říci, že ze začátku jsem byla k používání internetového bankov

 Člověk je odjakživa tvor zvídavý. A tím největším otazníkem je pro nás všechny budoucnost. Co nás čeká? Potkáme tu pravou lásku? Budeme mít hodně peněz, velký dům a životní štěstí? Někdy je lepší asi nevědět, ale ono to pokušení je tak velké... A proto se lidé tak rádi uchylují k radám různých kartářek, věštkyň a jiných čarodějů a mágů. Jenže to má jeden velký háček. Dnes se za profesionálního věštce a hadače z karet může vydávat člověk, který nám za velké peníze napovídá spoustu nesmyslů, a jediný výsledek této "seance" bude prázdná peněženka a pocit neskutečného vzteku. Včera jsem na YouTube hledala nějaký zajímavý dokument, na který bych se podívala, a volba padla na Pološero: Síla myšlenky. Jedná se o dokumentární cyklus České televize, tento díl je z roku 2011, ale je stále aktuální i o devět let později.  Rozhodně nechci tvrdit, že všichni tito lidé jsou podvodníci. To rozhodně ne. Jsou mezi námi lidé, není jich zrovna moc, kteří mají dar vidět věci běžnému člověku nev

  Autor: Tim Weaver Žánr: Thriller, Krimi, Román Mé hodnocení: 90% Obsah: David Raker, bývalý novinář, se vzdal práce u novin z jednoho závažného důvodu. Trápily jej kauzy nevysvětlených a záhadných zmizení, a proto se rozhodnul přesunout se na opačnou stranu barikády, a začal pracovat jako soukromý vyšetřovatel. Pátrá po pohřešovaných osobách - čímž jim také propůjčuje hlas, neustále je tím připomíná, protože za každým podivně zmizelým člověkem zůstává někdo, kdo jej měl rád, třeba jen jako kamaráda, a každý má právo vědět, co se jeho blízkému vlastně stalo. Nový případ, který si vzal na starosti, však bude, jak se zdá, o mnoho jiný než ty ostatní. Davida vyhledá Julia Wrenová, jejíž manžel Sam zmizel za podivných okolností před půl rokem. Toho dne vstal o něco dříve, a vyrazil do práce, nastoupil do metra, a zde jeho stopa končí. Vypadá to totiž, že z metra nikdy nevystoupil, což následně dokážou i záznamy z bezpečnostních kamer, které se k Davidovi dostanou. Celé je to hodně podivné

 Televizi a jejím často bizarním obsahem jsem se na blogu už v několika článcích věnovala, dnes bych se chtěla ale věnovat jen reality show ze "života" a "zábavným" pěveckým pořadům, kterými nás televize zásobuje, a dokonce neváhá přijít ani se žhavými novinkami. To, že to jsou divácké propadáky a nespokojení diváci válcují sociální sítě rozzuřenými komentáři, je věc jiná. Na začátku září vpadla na televizní stanici Prima a slovenskou JOJ zábavná a soutěžní show Zlatá maska. Tato populární soutěž má své kořeny v Jižní Koreji, kde byla velmi populární. No, ono se není čemu divit. Celkově Asiaté mají svou kulturu zábavy jinou než my, jsou mistři ve vymýšlení bláznivých a naprosto šílených soutěží, které jsou pro nás jako z jiné planety a moc jim nerozumíme. Ale přiznejme si, sledovat to, jak dvě dívky sedící naproti sobě svírají v ústech skleněnou tyčinku, uprostřed které je šváb, a snaží se jej přefouknout do úst své soupeřce, to je opravdu... Nezvyklé. Přikládám odk

 Horor, thriller, případně dobré sci-fi patřilo vždy mezi mé nejoblíbenější žánry, ať už v knižní, či filmové podobě.  Bohužel se nejde jen velmi málo kvalitních hororů, jsem v tomto ohledu docela dost náročná, a nějaký béčkový film se stokrát viděnými efekty a zápletkami mě neosloví, ono dnes natočit skvělý horor je opravdu kumšt.  A mezi jeden z filmů, který se řadí hned do tří zmíněných žánrů na začátku, je snímek Znamení.  Graham Hess žije se svou rodinou na farmě v Bucks County v Pensylvánii. Spolu se svým mladším bratrem Merrillem, který se k bratrovi nastěhoval poté, co rodinu postihla tragédie, a pomáhá mu s výchovou dvou dětí, dcerky Bo a staršího Morgana.  Jednoho chladného rána vzbudí Grahama a Merrilla výkřiky obou dětí. To je velmi nezvyklé. Proč by chodili sourozenci tak brzy ven? Oba bratři vyběhnou ven, a najdou děti v kukuřičném poli. Když se Graham ptá Morgana, co se stalo, jen hlesne. "Asi to udělal Bůh." A pak se nám naskytne fantastický pohled na umně vyt

 Internet je skvělá věc. Můžeme být díky němu v kontaktu s lidmi, kteří jsou od nás na míle daleko, dává nám možnost tvořit vlastní obsah, či se jeho prostřednictvím můžeme vzdělávat a doplňovat si informace. Otvírá se nám svět neomezených možností. Ale pak tu jsou věci, na které je potřeba si dávat velký pozor, a to jsou různé falešné informace, zprávy, a dokonce jsou i celé webové stránky, které si libují v psaní poplašných zpráv či úplných nesmyslů. Ono se může zdát jednoduché, poznat dezinformaci či hoax, ale v mnoha případech to tak nemusí být. Pojďme se však nejprve podívat na to, co tato dvě slůvka vlastně znamenají. Dezinformace, jak už napovídá samotná skladba tohoto slova, je záměrně pozměněná pravdivá informace tak, aby budila zdání pravdivosti, a změnila názor většinové společnosti.  Hoax je ale v pravém slova smyslu podvod, čili zpráva, která nemá nikde žádný oficiální zdroj, a povětšinou se dá poznat už z toho, že pochází z webové stránky s adresou, která normálního člově

  Autor: Bram Stoker  Žánr: Historický, Horor Mé hodnocení: 80% Obsah: Jonathan Harker, anglický právník, odjíždí do daleké Transylvánie na pozvání hraběte Draculy. Dracula s ním chce probrat nějaké právnické záležitosti týkající se koupě domu právě v Anglii. Jonathan cestuje přes Vídeň a Mnichov, a do deníku si zapisuje poznámky o místních obyvatelích a své dojmy. Dokonce potkává i Čechy a Slováky v krásných krojích, a zmiňuje i jejich zvláštní postižení - strumu, což je onemocnění štítné žlázy. Když místní lidé zjistí, že Jonathan má namířeno k hraběti, před cestou jej důrazně varují, a dokonce mu sebou dají růženec. A zvláštní je hned cesta k hradu Draculy, protože kočí je podivný muž až s "ocelovou" silou, a samotné sídlo je již hodně omšelé. A vzevření hraběte Draculy jako by přímo ladilo s jeho sídlem. je vysoký, starý, holohlavý, až na dlouhý bílý knír, podivně bledý a když si s ním Jonathan potřese na přivítání rukou, je podivně studená jako led. Jak dny plynou, Jonat

 Vždycky jsem patřila mezi introvertní typy, co samotu a klid přímo zbožňují a nejraději se zahrabou do postele s knížkou, a hlavně ať je nikdo neruší.  Jenže postupně, a zejména je to dáno současnou pandemickou situací, to není tak jednoduché. Můj den vypadá prakticky pořád stejně. Na šest hodin jedu do práce, tam jsem někdy do dvanácti, někdy do jedné - běžně končím až ve dvě, teď je ale poptávka nižší - pracuju ve výrobně sýrů, nejčastěji pracuju s vakuovacím strojem a balím sýry do sáčků - takže když není co dělat, pořádně se uklidí a pošlou nás domů. Pracujeme tam čtyři, z toho jedna kolegyně jen rozváží, takže na čistý provoz jsme jen tři, a když jsem nastoupila v září, měli jsme se hodně co otáčet, jenže teď je to bohužel úplně jiné. Mám vážný strach o to, jestli o práci nepřijdu. Z práce jedu autobusem, mám to naštěstí kousek domů, necelé čtyři kilometry. Zastavím se v obchodě na menší nákup, doma vyvenčím psa, jdeme na menší procházku, a pak mě čeká úklid doma a vaření. Jenže

 Na základní škole, někdy na druhém stupni, jsme dostali víkendový domácí úkol. Spočíval v tom, abychom si zapsali na papír všechno, co od pátku od večera až do neděle vypijeme. Učitelka chtěla nejspíše zjistit, jak jsme na tom s pitným režimem.  Mám v živé paměti to, že zrovna ten víkend u nás byla oslava něčích narozenin, a proto byly na seznamu nápojů položky jako: Jedna sklenice pomerančového džusu, jeden hrníček Coly, půl skleničky minerálky.  To jen třeba za tu jednu oslavu. Z hlavy to samozřejmě nevím, střílím to tak od boku, ale pravděpodobně to tak nějak vypadalo. Jako dítě jsem milovala sladké nápoje, a obyčejná voda mi byla odporná, když už jsem ji pila, tak s donucením. Doma jsem si pravidelně ředila sirup s vodou, pila sladké minerálky a džusy.  Zlom nastal až někdy po skončení učňáku. Najednou jsem se začala více zajímat o to, co jsou zač ty sladké nápoje. Právě třeba na učňáku jsem si kupovala takové ty velké, levné šumivé limonády. Když jsem zjistila, co to všechno obsa