Přeskočit na hlavní obsah

Problém s pitím

 Na základní škole, někdy na druhém stupni, jsme dostali víkendový domácí úkol. Spočíval v tom, abychom si zapsali na papír všechno, co od pátku od večera až do neděle vypijeme. Učitelka chtěla nejspíše zjistit, jak jsme na tom s pitným režimem. 

Mám v živé paměti to, že zrovna ten víkend u nás byla oslava něčích narozenin, a proto byly na seznamu nápojů položky jako: Jedna sklenice pomerančového džusu, jeden hrníček Coly, půl skleničky minerálky. 

To jen třeba za tu jednu oslavu. Z hlavy to samozřejmě nevím, střílím to tak od boku, ale pravděpodobně to tak nějak vypadalo. Jako dítě jsem milovala sladké nápoje, a obyčejná voda mi byla odporná, když už jsem ji pila, tak s donucením. Doma jsem si pravidelně ředila sirup s vodou, pila sladké minerálky a džusy. 

Zlom nastal až někdy po skončení učňáku. Najednou jsem se začala více zajímat o to, co jsou zač ty sladké nápoje. Právě třeba na učňáku jsem si kupovala takové ty velké, levné šumivé limonády. Když jsem zjistila, co to všechno obsahuje za sajrajt, přestala jsem to ze dne na den pít. Postupně jsem ze své životosprávy úplně vyškrtla slazené nápoje. Piju vodu z kohoutku, občas si koupím Magnesii nebo si udělám takový ten rozpustný vitamin v tabletě, ten moc sladký není.

Nesladím si vůbec čaj - více mi vynikne jeho chuť, a jedinou výjimku ve slazení udělám u kávy, protože tu hořkou opravdu nevypiju. Další výhodou je to, že se nám doma nekupí kila plastů - jsem hrdá na to, že jsem pití obyčejné vody naučila i přítele, sladké minerálky nekupujeme vůbec, jen si občas koupíme džus, a i ten si musíme ředit, protože víte, jak najednou vynikne ta odporná sladkost, jak tam opravdu cítíte ty cukry, když delší dobu pijete jen vodu? Určitě to zkuste, uděláte něco pro své zdraví a nebudete životní prostředí zatěžovat zbytečnými plasty!

Mimochodem, ze zkušenosti vím, že požádat v restauraci o obyčejnou kohoutkovou vodu je mnohdy docela problém - koukají na vás jako na blázna, případně se i zdráhají ji donést, to se mi opravdu stalo, opravdu nevím, proč s tím dělají servírky takové cavyky. 



Mám ale bohužel jiný problém, který se týká pitného režimu. Jaksi přes den zapomínám úplně pít. A nejhorší je to v práci, tam je prostě kolikrát takový fofr, že není prostě skoro čas se napít. Jasně, mám pauzu, ale i tak je to pro mě v tomto ohledu výzvou.

To si pak uvědomím třeba až doma večer, že jsem skoro nic nevypila, a pak do sebe leju jednu sklenici za druhou. Ale i když jsem chodila do školy nebo na praxi, nebylo to o moc lepší. Není to divné? Tělo pociťuje jasně, že má hlad, ale třeba u mě osobně se pocit žízně jaksi nedostavuje, a když už ano, pak je to už opravdu špatné, protože mě začíná bolet hlava, a to tak prudce, že si okamžitě uvědomím, že jsem málo pila, a hned to jdu napravit.

Ono je to totiž docela nebezpečné, když člověk podceňuje správný pitný režim. Dříve se mi dělaly na rukou takové zvláštní vyrážky, jako kdyby suchá pleť, bylo to takové červené, a na internetu jsem se dočetla, že toto může být způsobeno nízkým příjmem tekutin. 

Ale tělo dává i jiné varovné signály, že má příliš málo vody. Jedním z nich může být například i zácpa, nebo vrásčitá kůže, protože nedostatkem vody se kůže stává matnou, a vrásky jsou tedy více vidět. 

A v tom nejhorším případě, pokud málo pijeme běžné nápoje a navíc je doplňujeme alkoholem, který mimochodem tělu vodu ubírá, můžeme si koledovat i o močové kameny. Tyto kameny měl jeden můj známý a podle toho co mi popisoval, opravdu žádná legrace. O onemocnění zjistil náhle - prý ho přepadla taková bolest, že prostě omdlel, a přítelkyně mu volala sanitku. Po pár minutách se sice probral, ale do nemocnice samozřejmě jel, a tam mu právě řekli, že se mu udělal močový kámen. Léčba prý byla poměrně nepříjemná, ani jsem to nechtěla slyšet, a od té doby si dává na pitný režim pozor.

On i zánět močového měchýře, který právě vzniká z nedostatku pravidelného pitného režimu, dovede pěkně potrápit. Sama jsem na tyto záněty trpěla - jednak jsem si to přivodila i tím malým pitným režimem, a pak jsem se také v zimě málo oblékala. Nakonec mi přestaly zabírat běžná antibiotika, protože ty bakterie už byly vůči nim imunní, a já dostala silnější, která sice zabrala, ale cítila jsem se po nich hrozně. Poslední zánět jsem měla vloni na jaře, a zatím mám naštěstí klid. 

Každé ráno se snažím hned ke kávě vypít co nejvíce vody, aby mi jí právě ta káva tolik "neukradla." Ale pak bohužel přes den už je to horší, a právě v práci zapomínám pít úplně nejčastěji, což se pak bohužel projeví i tím, že mě tam začne bolet hlava. Snažím se, ale je to hrozně složité. Ale je to lepší než třeba před rokem, to jsem třeba i půl dne nepila a uvědomila jsem si to až večer.

Nakonec tu mám pár rad a zajímavostí o pitném režimu, co jsem našla na internetu:

1.) Je prokázané, že díky brčku vypijí lidé více vody než bez něj

2.) Pokud máte problém s pitím, jezte jídla bohatá na vodu, například meloun nebo okurku, a svůj význam mají i polévky, také dodají tělu spoustu tekutin

3.) Podle některých odborníků není vůbec špatné nastavit si na mobilu na každé dvě hodiny upozornění, že se máme napít. Tyto upozornění prý začnou lidi tak otravovat, že nakonec začnou pít raději sami...

4.) Vodu můžeme nahradit i neslazeným čajem. Zde je však potřeba dávat pozor na obsah kofeinu, protože pokud je ho příliš mnoho, vodu naopak zase tělu ubírá!

5.) Vždy když dopijete, připravte si hned další sklenici s vodou či jiný nápoj, pitný režim bude snadnější!

No, rady jsou opravdu zajímavé, hlavně to s tím ovocem a polévkami, protože meloun je taková letní pochutina, a vody je v něm opravdu spousta. No řekněte sami, není fajn si dát v létě pořádně sladký meloun?

A co Vy? Jak to máte s pitným režimem? Taky zapomínáte někdy pravidelně přijímat tekutiny, nebo se Vám to nestává? A máte rádi sladké nápoje, nebo dáváte přednost těm neslazeným? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥





Komentáře

  1. S pitným režimem nemám problém, moje tělo si o vodu řekne.
    Kafe nesladím.
    Z důvodů prevence, teď piju bublinkatou vodu s vymačkaným citronem.

    OdpovědětVymazat
  2. U nás naštěstí mají v restauraci kohoutkovou vodu s citronem běžně, takže pohoda pro mě :-D také si vždy dávám jen vodu. Poslední dobou trochu ujíždím na obyčejné coca cole. Jinak piju hodně málo bohužel nějak jsem asi líná neustále otevírat lahev nebo si chodit někam nalít do skleničky.

    OdpovědětVymazat
  3. Každé ráno si udělám bylinkový čaj do litrové lahve a tu v práci vypiju, plus něco ráno, když vstávám a pak během dne po práci. Problém nastává, když mám volno a jsem doma, to pak pít zapomínám.
    Sladké nepiji, jen výjimečně na oslavách, čaj i kávu bez cukru - jo, překvapivě i to se dá naučit, i když jsem tomu nevěřila a dnes bych sladkou kávu nevypila :D.

    OdpovědětVymazat
  4. Ja mám podobný problém s pitím tiež, jednoducho smäd necítim a tak sa nenapijem. Začala som to ale riešiť tak, že som si dávala slané "čipsy", po nich som bola samozrejme smädná a tak som sa dostatočne napila.
    Pijem ale čistú vodu z vodovodu (vraj máme najlepšiu na Slovensku), minerálky pijem len veľmi málo. V lete si robím z vody, trošku cukru a mäty citronádu, tá ma osvieži najlepšie. Takže napime sa na vodičky na zdravie! 🌞

    OdpovědětVymazat
  5. Slazené nápoje jen výjimečně a při vzácných příležitostech, kafe nikdy (i kapučíno se mnou málem sekne), alkohol prakticky vůbec a když čaj, tak v drtivé většině bylinkový nebo ovocný. Máma nám vždycky vařila, jak říkala, lektvary, bylinkové čaje, co jsme pili hned ráno, ještě před snídaní. Musím přiznat, že tradici lektvarů jsem ve své domácnosti opustila, ale jinak je, myslím, všechno v pořádku :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Také džus ředím vodou a objednávám si to tak i v restauraci.
    Kafe nepiju, ale čaj si buď sladím jednou kostkou cukru a nebo medem, ten je výborný :)
    Meloun mám moc ráda, jak říkáš, je dobrý jak na chuť, tak i jako tekutina.
    Když jsem byla menší, pila jsem málo, teď se to snažím korigovat a pít pravidelně. Piju šťávy, ale sirupu si dávám jen trošku. Když hraji např. zápas v tenise, mám dvě lahve. V jedné šťávu a v druhé vodu, kombinuji to. Vyhovuje mi to tak :).
    Jak ses zmínila o práci, kde teď pracuješ? Jak proběhla maturita v září? Bylo to vůči covidu nějak pozměněné?
    Leník

    OdpovědětVymazat
  7. U mě záleží na ročním období: V létě piju hlavně vodu - buď čistou nebo s trochou š´ťávy, čím větší je zima, tím větší část vody nahrazuji čajem různého druhu - od řeckých horských bylin přes nejrůznější typy zeleného čaje až k čajům ovocným, podle aktuální chuti. S pitným režimem problémy nemám, organismus si řekne.

    OdpovědětVymazat
  8. Nemám s dodržováním pitného režimu problém. Čaj i kávu, obojí piju neslazené. Sladké nápoje, tak ty taky nepiju. Jen občas na oslavě nebo tak... Jinak tomu neholduju.

    OdpovědětVymazat
  9. JO já mám dny, kdy taky piju málo a třeba za celej den v kanceláři nevypiju nic. Pozoruju, že na pleť to má dopad. Ale prostě to tak mám.
    Jinak sladké nápoje a podobné jsem taky zcela vyškrtla - ale z mnohem přízemnějších důvodů než "podívejte se na složení" - totiž "podívejte se na cenu" :D

    OdpovědětVymazat
  10. Já se snažím pít, ale někdy se přiznám, že to trochu zanedbám. Večer už moc nepiji, protože pak chodím často na malou. Čaj piji jen malinko s cukrem, spíš bez a do kávy cukr mi nechutná.

    OdpovědětVymazat
  11. Možná,že tolik nepiju,co bych měla.Ale snažím se hlavně v létě.Piju pouze vodu z vodovodu,někdy si udělám slabě perlivou.Jinak jsem čajová a bylinková.A čaje piju často.Nepiju kávu,ani alkohol a vůbec né nějaké sladké limonády.Čaje ani nesladím.
    Měj hezké listopadové dny

    OdpovědětVymazat
  12. Eliss, zas zajímavě zpracovaný článek. Třeba to s tím brčkem bych řekla spíš obráceně. To je zajímavé pro děti a dodržování jejich pitného režimu. Já jsem čajová, takže neslazeného čaje vypiji velké množství.

    OdpovědětVymazat
  13. Voda rozum nekalí, říkával mi vždycky děda. A celý život pil pivo. :-))

    OdpovědětVymazat
  14. V práci ráno a po obědě si dávám bylinkový čaj, ten jediný nesladím, taky šípkový, ale jinak sladím strašně.
    S kohoutkovou vodou je to vážně směšný, nikde Ti jí už nedají zadarmo, natočí do karafy, přihodí kousek citronu a máty. A při placení se nestačíš divit...!

    OdpovědětVymazat
  15. No, děkuji moc, teď mám z tvého článku vsugerovampu žízeň :D Ale jinak je to něco, s čím problémobvykle nemívám, to naopak spíš můj přítel. Vždy mu musím připomínat,a by se aspoň trochu napil. V práci pije jen energiťáky a doma má problém do sebe dostat skleničku vody.
    S přístupem k obyčené vodě jsem natom podobně jako ty. Kdysi jsem bez sladkých šťáv nedala ani ránu, teď je piju jednou za dva týdny, když pořádáme sraz s příteli. A pak mě po tomd ni vždy bolí hlava z nadbytku cukru (tedy asi je to z toho, lépe to diagnostikovat neumím :D)

    OdpovědětVymazat
  16. Pitný režim dodržuji stále mám vodu před sebou, sladké vůbec nepiji jen zřídka si dám džus ale ten si ředím mírně perlivou vodou alkohol vůbec a já ho ani nesmím hihi jinak mě to nevadí.

    OdpovědětVymazat
  17. Pitný režim je důležitý i při mé práci se tážu našich klientů na pitný režim a dodržování, protože spousta zdravotních problémů právě z něj vyplývá a nebo naopak nechuť pít, či zapomínání může vzniknout z nějaké nemoci... Já mám opačný problém, často piju hodně a hlavně brzo ráno, po probuzení a pak na večer jsem hodně žíznivá.

    somethingbykate

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...