zomablog

 Minulý víkend jsem na stanici Prima Zoom narazila na zajímavý dokument Největší lži historie: Tabák. Bohužel jsem viděla jen konec dokumentu, ale jelikož je ke stažení na ulozto, mohla jsem se na něj podívat od začátku. Dokument je pěkně zpracovaný a dozvěděla jsem se mnoho zajímavých informací nejen o tabáku, ale i o cigaretách jako takových. V šedesátých letech totiž odstartovala jedna z největších lživých kampaních, týkající se právě cigaret. V roce 1965 byl vysílán na americké televizní komerční stanici rozhovor s lékařem, který sice nikdy nekouřil, ale svým pacientům kouření s klidným srdcem může doporučit. Kouření je prý mnohem méně nebezpečné, než tvrdí americké úřady. Pokud tedy někdo s kouřením přestal, může se k němu zase vrátit, a bude to v pořádku. Později se na výpisech z bankovního účtu zjistilo, že tabákové firmy tomuto lékaři za jeho lež zaplatily krásných 25 000 dolarů. Dokonce se vysílaly i reklamy, ve kterých kouřili lékaři v ordinacích, krásné modelky a herečky, a

  Autor: Kaira Rouda Žánr: Krimi, Thriller, Psychologický Mé hodnocení: 50% Obsah:                                                 Jedna z nich lhala.                                                             Jedna z nich zemřela. Jane Harrisová žije v luxusním domě ve čtvrti Orange County na pobřeží Tichého oceánu. Na místě, které je na první pohled úžasné a idylické, ale na ten druhý je zasaženo obrovským smutkem.  Za pár dní tomu bude rok, co při tragické nehodě zemřela Janina starší dcera Mary při tragické nehodě, v místním parku, kde byla viděna naposledy, se zřítila ze skály přímo do vln chladivého oceánu, a její tělo se vyplavilo na břeh až o dva dny později. Dva dny, které byly plné strachu a zoufalství. Jane od té doby skoro neopouštěla dům a ztrácela se v mlžném oparu ze silných antidepresiv. Ale teď se má vše změnit a Jane se musí konečně vzpamatovat. Její manžel David totiž uspořádal vzpomínkový večírek, na kterém nesmí chybět ani ona, ani mladší dcera Betsy, která navíc

Včera jsem v jednom starším čísle měsíčníku 21. století narazila na zajímavý článek o dětech s poruchami. I v dětském věku nás může potkat psychická nemoc či porucha učení, se kterou si nebudeme pořádně vědět rady, a právě v tomto věku je to pořádně děsivé, protože jako děti jsme vnímaly věci jinak, než dnes.  Mezi takové moderní diagnózy u dětí patří i ADHD, což je zjednodušeně porucha pozornosti s hyperaktivitou. Já sama jsem hyperaktivitou nikdy netrpěla, ale měla ji moje sestřenka, když jí bylo tak deset, a můžu říci, že byla pěkně šídlo. Na všech návštěvách byla středem pozornosti, věčně kolem někoho poletovala, chvíli neposeděla a stále vymýšlela nějakou neplechu. Co si pamatuji, tak byla prostě neunavitelná, oči jí věčně těkaly kolem a v hlavě jí to pořád šrotovalo. Něco z této hyperaktivity si odnesla i do puberty, kdy byla jednu dobu dost problémová, koketovala s drogami a bohužel s nimi následně měla i problém v práci, kdy prostě jednou přišla zfetovaná do práce (pracovala ja

  Autor: Yossi Ghinsberg Žánr: Autobiografie, Dobrodružný Mé hodnocení: 75% Obsah: Mladý Izraelec Yossi se po ukončení povinné vojenské služby vydává za novými zážitky do Jižní Ameriky, konkrétně do Bolívie. Pozná novou kulturu, a hlavně nádhernou přírodu všude kolem. Touží však po něčem zajímavějším a dobrodružnějším, proto se s dvěma přáteli, kteří jsou také cizinci, Marcusem a Kevinem rozhodnou uspořádat výpravu do džungle, kde mají žít místní Indiáni. Najmou si na to průvodce, Rakušana Karla, který je geolog, a pracuje převážně v džungli, kde hledá podle svých slov zlato, uran a starověké památky. Výprava má být na tři měsíce, a Karl slibuje zábavu, žádnou moc velkou námahu, a hlavně i možné nálezy a rýžování zlata. To zaujme hlavně Yossiho, a tak k výpravě přemluví i své dva kamarády. Skupinka si zakoupí zbraně, mačety, pořádně odolnou obuv, předzásobenou lékárničku, ale do džungle je důležitá například i moskytiéra, jako ochrana proti nepříjemnému hmyzu Výprava je sice zábavná, a

 Na dvacátý říjen připadá jeden moc pěkný významný den, a sice mezinárodní den kuchařů. V tento den se konají různé gastronomické akce, veletrhy, v kuchařském okruhu je známý Den gastronomie i solidarity, který byl kdysi pod záštitou Livie Klausové, manželky bývalého prezidenta. Od nás ze školy si pamatuji, že se jezdilo na SALIMU do Brna. Osobně si myslím, že kuchař je dosti nevděčným povoláním, ale na druhou stranu pokud své řemeslo ovládá opravdu dobře, chuťové pohárky jeho strávníků musí zažívat extázi. Ale jako u všeho platí - za kvalitu si musíme někdy pořádně připlatit. Sama jsem měla k vaření poměrně složitý vztah, a vařit jsem se naučila až po dvacítce. Problém byl ten, že jsem do toho vůbec neměla chuť, neměla jsem snahu se něco naučit. Brala jsem to jako hotovou věc, že vařit nebudu, že to nepotřebuju, a že je to vlastně v pohodě. Možná to bylo i tím, že doma u nás vařil vždy táta, protože ho to strašně bavilo, a jeho jídla byla vždy vynikající. Máma se k plotně moc nehrnula

 Třináctého října otřásla českými sdělovacími prostředky zpráva, že končí velká společnost dodávající elektřinu a plyn do českých domácností, Bohemia Energy. Troufám si říci, že pro všechny to byl šok, neboť oznámení bylo náhlé, a nebylo nic předem avizováno předem. Samozřejmě to není tak, že by zákazníci této společnosti byli automaticky okamžitě odstřiženi od elektriky a plynu, dodávky jim pojednou normálně dál, jen od takzvaného dodavatele poslední instance, který se liší podle kraje, ve kterém daný zákazník bydlí. Pro někoho je to ČEZ, pro někoho Innogy. Ovšem do půl roku si musí zákazníci Bohemie sehnat nového dodavatele a podepsat s ním smlouvu, jinak jim prý hrozí eventuální pokuty. Koukala jsem na stránky ČEZu a tam je napsáno, že lidé nemají nikam volat, že je lidé z jejich call centra kontaktují sami, a to prý maximálně do pěti dnů. Hned ten den samozřejmě vypukla panika, internetem kolovaly fotky z přeplněným poboček ČEZu, kde lidé čekali i několik hodin. Já se tomu nedivím,

  Autor: Lajla Žánr: Biografie, Drama, Naučný Mé hodnocení: 70% Obsah: Maghrebská dívka Lajla sní o sňatku z lásky, ale ten v jejím případě bohužel nepřipadá v úvahu. I přesto, že se narodila ve Francii jednadvacátého století, její matka je Arabka a otec Berber, a oba ctí přísně tradice svého rodu a náboženství, ačkoliv jsou zastaralé a zpátečnické. Krom rodičů žije Lajla v malém bytě s osmi bratry, se kterými sdílí místnost na spaní, a dva z bratrů začnou dívku sexuálně zneužívat. Ovšem ne sexem v klasickém slova smyslu, protože panenství je pro muslimskou dívku nedotknutelné a posvátné, ale jiným způsobem, který je pro malou dívku ještě více ponižující. Jenže je to "jen děvče," takže i kdyby si stěžovala rodičům, ničeho by nedosáhla. Díky své výchově je Lajla zvyklá na bití a nadávky, zejména od otce, a na ponižující dotazy a neustálé domlouvání typu: "Kde jsi byla? Ve středu odpoledne se nehneš z domu! Když tě lidi uvidí často venku, budeš mít špatnou pověst!" Dí

Zdravím všechny čtenáře a blogové přátele, bohužel v příštích dnech nebudu moc aktivní - doma máme výpadek internetu (teď jsem na návštěvě u rodiny, tak píšu od nich), takže nebudu moci nejspíše komentovat a ani psát články. Od včerejška volám dodavateli internetového připojení, ten je otřesně neochotný cokoli řešit, ani k nám zatím neposlali technika, prý možná v pátek... Ono to včera vypadlo ráno kolem desáté, to jsem si nejprve myslela, že za to asi můžou dělníci, kteří u nás v bytovce dělají střechu, že nám na půdě mohli vypojit nějaký kabel, ale paní z té internetové firmy říkala, že v počítači vidí, že je všechno v pořádku, takže fakt nevím. Paní z internetové společnosti byla protivná až hrůza, prý u nich chyba není, byla jsem i za dělníky kteří u nás pracují, jestli s tou anténou na internet nemohli nějak pohnout, ale taky nic. Takže teď se na internet připojím jen v autobuse na mobilu (v práci free wifi nemáme), takže jenom občas rychle zkouknu zprávy a to je tak vše. Na durho

 Včera jsem měla konečně příležitost, díky zakoupení filmu na iprima.cz  zhlédnout film Bábovky.  Na film jsem byla totiž hrozně zvědavá. Ne že bych se vyloženě těšila, ale byla jsem zvědavá, jak se režisér a scénárista vypořádají s knižní předlohou, ve které dvanáct různých žen zažívá takové ty "typické" životní peripetie, a jejich příběhy se podivným způsobem prolnou, i když třeba jen na chvíli. Stejnojmennou knihu od Radky Třeštíkové jsem četla asi před třemi lety. Z knihy se stal bestseller, z autorky celebrita, takže mě to nalákalo. Počkala jsem si, až bude knížka volná v knihovně. Bohužel to pro mě zase takový trhák nebyl, autorčin styl psaní mi tak úplně nesednul, a já nechápala (a dodnes nechápu), jak se kniha mohla stát hitem, když jsou určitě spousty kvalitnějších románů pro ženy a dívky, které jsou však často bohužel upozaděny. Jediné co mi připadalo na knize zajímavé, bylo právě to téma bábovek, které se v ději často opakovalo, ale i toto mi přišlo v některých mom

 Téma charity, potažmo různých veřejných sbírek, například na oběti živelných pohrom či postižené děti je samo o sobě zajímavé a dlouhodobě hýbe nejen českou společností. Sama mám k různým sbírkám a charitám vlažný vztah, moc jim nevěřím. Ale zase to není tak, že bych nechtěla pomoci. Naposledy jsem poslala dárcovskou SMS na konci července, a to konkrétně na pomoc lidem zasaženým tornádem na jižní Moravě. To bylo opravdu strašné neštěstí a když jsem viděla ty záběry v televizi, bylo mi do breku, proto jsem se rozhodla pomoci aspoň takto.  Bohužel, lidé jsou hyeny a i v této strašné situaci se někteří neštítí zneužít neštěstí jiných ve svůj prospěch. A k tomuto docházelo i na sociálních sítích, kdy různé "slavné" osobnosti zakládali své "transparentní" účty a prosili lidi, aby jim poslali peníze, že pojedou pomáhat na Moravu, a ono to nakonec dopadlo úplně jinak. Když chci někomu pomoci, pošlu to raději přímo na účet třeba obecnímu úřadu nebo charitě a ne kdejakému v

 Ráda koukám na YouTube na strašidelná a záhadná videa. Tento typ videí mě opravdu moc baví, a před pár týdny jsem narazila na kanál Purple Flower. Mladá slečna se zde věnuje různým paranormálním jevům, mimo jiné natočila i konspirační video o koronaviru, ale mě hlavně zaujala série videí, která se do hloubky zabývá záhadnými zmizeními ať už dětí, nebo i dospělých. Je poměrně zvláštní, že i v době pokročilých technologií, kdy si spousta z nás zvykla být na sociálních sítích, v době chytrých telefonů, kdy se dá zjistit poloha zařízení, může prostě člověk zmizet bez jediné stopy a už nikdy o něm nic neslyšíme. Při sledování videí mě velmi zaujal případ zmizení dvou mladých dívek v panamské džungli, ke kterému došlo prvního dubna roku 2014. Zmizení je totiž plné podivností a nevysvětlitelných událostí, ze kterých mi upřímně při sledování celého příběhu běhal mráz po zádech a já příběh nemůžu dostat z hlavy.  Začneme tedy úplně od začátku. Dvě holandské kamarádky, Lisanne Froon a Kris Krem

  Autor: Heather Gudenkauf Žánr: Detektivní, Thriller, Horor Mé hodnocení: 60% Obsah: Pro dvanáctiletou Coru Landryovou a její kamarádky Jordyn a Violet mělo jít o vcelku obyčejný holčičí mejdan s přespáním v domě Cořiných rodičů. Klasické pouštění filmů, pokec o klucích a vyprávění strašidelných příběhů. Když se však pozdě v noci rozhodnou vydat ke starému opuštěnému vlakovému depu, netuší, že životy všech tří dívek, ale i jejich příbuzných, se navždy obrátí vzhůru nohama. Později té noci totiž najde mladá dívka venčící psa Coru zakrvavenou v kolejišti a stěží při životě. Kdo mohl Coře tak ublížit, a kam zmizely obě její kamarádky? Cora je s těžkými bodnými poraněními v břiše a ošklivě rozbitým obličejem odvezena do nemocnice, kde začíná boj o její život.  Netrvá dlouho a venkovské americké městečko Pitch se ocitá vzhůru nohama. Kdo by ublížil nevinné dívce a její dvě nejlepší kamarádky vyděsil k smrti tak, že později nejsou schopné pořádně vypovídat? Obě shodně vyprávějí něco o Josep