Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 234 Ztracen v džungli



 Autor: Yossi Ghinsberg

Žánr: Autobiografie, Dobrodružný

Mé hodnocení: 75%

Obsah: Mladý Izraelec Yossi se po ukončení povinné vojenské služby vydává za novými zážitky do Jižní Ameriky, konkrétně do Bolívie. Pozná novou kulturu, a hlavně nádhernou přírodu všude kolem. Touží však po něčem zajímavějším a dobrodružnějším, proto se s dvěma přáteli, kteří jsou také cizinci, Marcusem a Kevinem rozhodnou uspořádat výpravu do džungle, kde mají žít místní Indiáni.

Najmou si na to průvodce, Rakušana Karla, který je geolog, a pracuje převážně v džungli, kde hledá podle svých slov zlato, uran a starověké památky. Výprava má být na tři měsíce, a Karl slibuje zábavu, žádnou moc velkou námahu, a hlavně i možné nálezy a rýžování zlata. To zaujme hlavně Yossiho, a tak k výpravě přemluví i své dva kamarády.

Skupinka si zakoupí zbraně, mačety, pořádně odolnou obuv, předzásobenou lékárničku, ale do džungle je důležitá například i moskytiéra, jako ochrana proti nepříjemnému hmyzu

Výprava je sice zábavná, ale rozhodně ne tak jednoduchá, jak Karl sliboval. Parta totiž v touze po opravdovém dobrodružství opustí běžné turistické stezky a cíle a vydává se do opravdové, nebezpečné divočiny. V drsných podmínkách začíná pomalu houstnout atmosféra, vzájemné neshody se vyostřují, a Yossi a Kevin se rozhodnou pokračovat na voru dál po řece. Karl jim nakreslí mapu, jenže jak se později ukáže, tak ta je velice nepřesná a je jim oběma v podstatě k ničemu.

Jenže sjezd řeky nedopadne dobře, chatrný vor se při nárazu do skály poničí a dojde k nehodě. 

Yossi se ocitne docela sám na jednom z nejnebezpečnějších míst na světě, a to bez mapy, nože, mačety, a odpovídajícího výcviku si musí poradit. Sebou má jen malý batůžek s trochou koření a rýže, zápalky, síť proti moskytům, gumový pytel, látkové pončo a hlavně zásobu léků. 

Jenže mapa je Yossimu dosti nanic, protože je velmi nepřesná, a on stejně nemá pořádně ponětí, kde se octl. Nejhorší je, že ani neví, co se stalo s Kevinem, zda se mu povedlo překonat zrádnou řeku a dostat se do bezpečí.

Vydává se tedy na nebezpečnou výpravu nehostinnou džunglí, kde na něj číhá řada nebezpečí - divočáci, otravní červení mravenci, jejichž kousnutí je velmi bolestivé, a pak také jaguáři, ale hlavně také nevypočitatelné počasí, přičemž Yossi má s sebou jen jedny boty, džíny a svetr. Navíc se mu na  chodidlech začne objevovat nepříjemná vyrážka, která prakticky znemožňuje chůzi. Vyhladovělý, zesláblý a trpící halucinacemi  už pomalu začíná ztrácet naději, že se kdy dostane z džungle živý...

Yossiho příběh je neuvěřitelným a strhujícím bojem o přežití, o obrovské vůli přežít a překonat neskutečné překážky.


Hodnocení: Když jsem si knížku půjčovala v knihovně tak jsem netušila, že podle ní byl natočen stejnojmenný film, který jsem viděla již před lety. Uvědomila jsem si to, až po několika desítkách stránek, protože kniha i film jsou opravdu v mnohém hodně podobné, jak jsem se rozpomínala. 

Měla jsem trochu problém se do knihy začíst. Je poznat, že autor prostě není spisovatel, ale snaží se podat čtenáři svůj příběh tak, jak se opravdu stal, což oceňuji. Ale bohužel, ten začátek byl dost krkolomný, ale postupně už to bylo trochu lepší.

Hodně oceňuji hlavně tu autenticitu, čtenář je vtažen do nebezpečného světa džungle, i s některými nechutnými detaily, kterými autor nešetří (vypití mozku mrtvého ptáka, stáhnutí divé zvěře z kůže, vyvrhnutí vnitřností), ale mně se to líbilo, rozhodně jsem nebyla nijak pohoršená, protože Yossi prostě píše věci tak, jak je v džungli zažil, rozhodně jsem neměla pocit, že by ve svém vyprávění nějak přeháněl. ¨

Yossi mi byl sympatický, i jeho přátelé, tedy s výjimkou Karla, ten mi tak úplně neseděl, připadal mi příliš arogantní, a prostě jsem z něj měla divný pocit. Nejvíce líto mi bylo Marcuse, který se do džungle příliš nehodil a těmi podmínkami a vším tím tam hrozně trpěl. Z knihy je opravdu patrné, že putování divočinou není pro každého, a spousta výletníků si to třeba často vůbec neuvědomuje. A nakonec je nejhorší, že nástrahy přírody jsou nepředvídatelné a snadno může dojít k nehodě.

Knížka se mi četla dobře, místy to bylo hodně napínavé, džungle je opravdu hodně nebezpečná, mě by nejvíce vadil ten hmyz, a Yossiho vyprávění o útokech červených mravenců a to, s jakými bolestivými kousanci nakonec skončil, z toho mě vážně mrazilo. Ale ani takové setkání s jaguárem není něco, oč by normální smrtelní stál, že.

Když porovnám knížku a film, tak oboje se mi líbilo, co si pamatuji, tak se v hodně věcech drží knižní předlohy, což oceňuji. Musím se přiznat, že na konci knihy jsem byla vážně dojatá a začala jsem brečet, protože mě to prostě dostalo.

Ztracen v džungli není místy úplně nejvíce čtivá kniha, zvláště ten začátek se mi hrozně táhl, ale i tak knížku hodnotím docela vysoko, a ani mi moc nevadí, že jsem viděla předtím film, protože mi to zážitek z knihy nijak zvlášť nezkazilo. Na konci knihy je cítit autorova pokora a to, jak jej celý ten zážitek od základu změnil, což je super.

Pokud jste nečetli knížku ani neviděli film, tak asi jako první doporučuji přečíst si knihu, ať pak můžete srovnávat. Přikládám video s trailerem na film, který vstoupil do kin v roce 2017, za sebe můžu říci, že jak knižní, tak filmové zpracování je opravdu kvalitní.


A co Vy? Viděli jste film, nebo jste četli knihu? Máte rádi autobiografie? Viděli jste nějaký podobný film, na téma přežití v divočině, nebo jste četli knížku, kterou mi můžete doporučit? Chtěli byste někdy vyrazit do džungle a zažít tam nějaké dobrodružství? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Knihu jsem nečetla, ale viděla jsem film, který se mi moc líbil. Věřím, že si časem přečtu i knihu. 🙂

    OdpovědětVymazat
  2. Knížku jsem nečetla,viděla jsem film a dost drsné.Viděla jsem i jiné filmy,ale do divočiny bych nešla ani jako mladá.Ráda si pouštím dokumenty na Youtube Jak přežít.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  3. Knihu jsem nečetla ale film na mě udělal velký dojem

    OdpovědětVymazat
  4. knihu jsem nečetla ani film neviděla, ale příběh znám z vyprávění :D :) je super, že se ti oboje líbilo :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js