Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 234 Ztracen v džungli



 Autor: Yossi Ghinsberg

Žánr: Autobiografie, Dobrodružný

Mé hodnocení: 75%

Obsah: Mladý Izraelec Yossi se po ukončení povinné vojenské služby vydává za novými zážitky do Jižní Ameriky, konkrétně do Bolívie. Pozná novou kulturu, a hlavně nádhernou přírodu všude kolem. Touží však po něčem zajímavějším a dobrodružnějším, proto se s dvěma přáteli, kteří jsou také cizinci, Marcusem a Kevinem rozhodnou uspořádat výpravu do džungle, kde mají žít místní Indiáni.

Najmou si na to průvodce, Rakušana Karla, který je geolog, a pracuje převážně v džungli, kde hledá podle svých slov zlato, uran a starověké památky. Výprava má být na tři měsíce, a Karl slibuje zábavu, žádnou moc velkou námahu, a hlavně i možné nálezy a rýžování zlata. To zaujme hlavně Yossiho, a tak k výpravě přemluví i své dva kamarády.

Skupinka si zakoupí zbraně, mačety, pořádně odolnou obuv, předzásobenou lékárničku, ale do džungle je důležitá například i moskytiéra, jako ochrana proti nepříjemnému hmyzu

Výprava je sice zábavná, ale rozhodně ne tak jednoduchá, jak Karl sliboval. Parta totiž v touze po opravdovém dobrodružství opustí běžné turistické stezky a cíle a vydává se do opravdové, nebezpečné divočiny. V drsných podmínkách začíná pomalu houstnout atmosféra, vzájemné neshody se vyostřují, a Yossi a Kevin se rozhodnou pokračovat na voru dál po řece. Karl jim nakreslí mapu, jenže jak se později ukáže, tak ta je velice nepřesná a je jim oběma v podstatě k ničemu.

Jenže sjezd řeky nedopadne dobře, chatrný vor se při nárazu do skály poničí a dojde k nehodě. 

Yossi se ocitne docela sám na jednom z nejnebezpečnějších míst na světě, a to bez mapy, nože, mačety, a odpovídajícího výcviku si musí poradit. Sebou má jen malý batůžek s trochou koření a rýže, zápalky, síť proti moskytům, gumový pytel, látkové pončo a hlavně zásobu léků. 

Jenže mapa je Yossimu dosti nanic, protože je velmi nepřesná, a on stejně nemá pořádně ponětí, kde se octl. Nejhorší je, že ani neví, co se stalo s Kevinem, zda se mu povedlo překonat zrádnou řeku a dostat se do bezpečí.

Vydává se tedy na nebezpečnou výpravu nehostinnou džunglí, kde na něj číhá řada nebezpečí - divočáci, otravní červení mravenci, jejichž kousnutí je velmi bolestivé, a pak také jaguáři, ale hlavně také nevypočitatelné počasí, přičemž Yossi má s sebou jen jedny boty, džíny a svetr. Navíc se mu na  chodidlech začne objevovat nepříjemná vyrážka, která prakticky znemožňuje chůzi. Vyhladovělý, zesláblý a trpící halucinacemi  už pomalu začíná ztrácet naději, že se kdy dostane z džungle živý...

Yossiho příběh je neuvěřitelným a strhujícím bojem o přežití, o obrovské vůli přežít a překonat neskutečné překážky.


Hodnocení: Když jsem si knížku půjčovala v knihovně tak jsem netušila, že podle ní byl natočen stejnojmenný film, který jsem viděla již před lety. Uvědomila jsem si to, až po několika desítkách stránek, protože kniha i film jsou opravdu v mnohém hodně podobné, jak jsem se rozpomínala. 

Měla jsem trochu problém se do knihy začíst. Je poznat, že autor prostě není spisovatel, ale snaží se podat čtenáři svůj příběh tak, jak se opravdu stal, což oceňuji. Ale bohužel, ten začátek byl dost krkolomný, ale postupně už to bylo trochu lepší.

Hodně oceňuji hlavně tu autenticitu, čtenář je vtažen do nebezpečného světa džungle, i s některými nechutnými detaily, kterými autor nešetří (vypití mozku mrtvého ptáka, stáhnutí divé zvěře z kůže, vyvrhnutí vnitřností), ale mně se to líbilo, rozhodně jsem nebyla nijak pohoršená, protože Yossi prostě píše věci tak, jak je v džungli zažil, rozhodně jsem neměla pocit, že by ve svém vyprávění nějak přeháněl. ¨

Yossi mi byl sympatický, i jeho přátelé, tedy s výjimkou Karla, ten mi tak úplně neseděl, připadal mi příliš arogantní, a prostě jsem z něj měla divný pocit. Nejvíce líto mi bylo Marcuse, který se do džungle příliš nehodil a těmi podmínkami a vším tím tam hrozně trpěl. Z knihy je opravdu patrné, že putování divočinou není pro každého, a spousta výletníků si to třeba často vůbec neuvědomuje. A nakonec je nejhorší, že nástrahy přírody jsou nepředvídatelné a snadno může dojít k nehodě.

Knížka se mi četla dobře, místy to bylo hodně napínavé, džungle je opravdu hodně nebezpečná, mě by nejvíce vadil ten hmyz, a Yossiho vyprávění o útokech červených mravenců a to, s jakými bolestivými kousanci nakonec skončil, z toho mě vážně mrazilo. Ale ani takové setkání s jaguárem není něco, oč by normální smrtelní stál, že.

Když porovnám knížku a film, tak oboje se mi líbilo, co si pamatuji, tak se v hodně věcech drží knižní předlohy, což oceňuji. Musím se přiznat, že na konci knihy jsem byla vážně dojatá a začala jsem brečet, protože mě to prostě dostalo.

Ztracen v džungli není místy úplně nejvíce čtivá kniha, zvláště ten začátek se mi hrozně táhl, ale i tak knížku hodnotím docela vysoko, a ani mi moc nevadí, že jsem viděla předtím film, protože mi to zážitek z knihy nijak zvlášť nezkazilo. Na konci knihy je cítit autorova pokora a to, jak jej celý ten zážitek od základu změnil, což je super.

Pokud jste nečetli knížku ani neviděli film, tak asi jako první doporučuji přečíst si knihu, ať pak můžete srovnávat. Přikládám video s trailerem na film, který vstoupil do kin v roce 2017, za sebe můžu říci, že jak knižní, tak filmové zpracování je opravdu kvalitní.


A co Vy? Viděli jste film, nebo jste četli knihu? Máte rádi autobiografie? Viděli jste nějaký podobný film, na téma přežití v divočině, nebo jste četli knížku, kterou mi můžete doporučit? Chtěli byste někdy vyrazit do džungle a zažít tam nějaké dobrodružství? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Knihu jsem nečetla, ale viděla jsem film, který se mi moc líbil. Věřím, že si časem přečtu i knihu. 🙂

    OdpovědětVymazat
  2. Knížku jsem nečetla,viděla jsem film a dost drsné.Viděla jsem i jiné filmy,ale do divočiny bych nešla ani jako mladá.Ráda si pouštím dokumenty na Youtube Jak přežít.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  3. Knihu jsem nečetla ale film na mě udělal velký dojem

    OdpovědětVymazat
  4. knihu jsem nečetla ani film neviděla, ale příběh znám z vyprávění :D :) je super, že se ti oboje líbilo :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

Vitamíny a doplňky stravy

 Z dětství si pamatuju docela přesně občasné návštěvy lékárny s rodiči, když jsme šli od doktora s receptem nebo koupit nějakou mastičku. Dodnes si živě pamatuju tu vůni, která tam byla. Tenkrát v našem městě ještě nebyla lékárna na každém rohu, byly tam jen dvě, a já chodila s rodiči do té velké, co byla na náměstí. Tenkrát mi připadala lékárna fascinující. Všude barevné krabičky, zvláštní vůně, a taky mi rodiče vždycky koupili několik těch vitaminových cucavých bonbonů, co byly ve velké skleněné dóze u pokladny. Když jsem byla malý špunt, tak v té době zrovna frčeli vitaminy Marťánci. Každou chvíli jsem na ně viděla reklamu v televizi a tak hrozně moc jsem prosila rodiče že je chci, že mi nakonec jedno balení koupili, a další jsem našla ten rok  pod stromečkem. Měla jsem z nich velkou radost a poctivě si vždycky ráno po snídani jednu tabletku vzala, než jsem šla do školy. Další vitaminy jsem brala v pubertě. To byly pivovarské kvasnice potažené sladkou vrstvou, vypadaly jako lentilky

Nákup přes online antikvariát

Při výběru knih na čtení si většinou vybírám podle autora. Mám už několik favoritů, po jejichž knihách sáhnu jako první. Z těch modernějších jsem si oblíbila detektivky od Martina Goffy, z těch starších miluju krimi příběhy z 87. revíru od slavného autora Eda McBaina. Přečetla jsem už od tohoto autora všechny knížky, které jsou v knihovně. Před dvěma lety jsem s potěšením zjistila, že některé detektivky od McBaina vycházejí v nakladatelství Baronet v novém vydání. Hned jsem si objednala u nás v knihkupectví titul Poslední tanec. Knížka přišla asi do týdne, stála přes dvě stovky, jenže ouha. Doma při čtení velké zklamání. Problém byl v tom, že kniha měla úplně jiný překlad než tituly, které vycházely před více než deseti lety v nakladatelství BB Art. Pryč byla atmosféra, kterou ve svých dílech autor buduje, některé pasáže byly stoprocentně zkráceny, a popis hlavních protagonistů, detektivů, byl také diametrálně odlišný od starých vydání. Byla jsem naštvaná, jako snad nikdy. Tak jsem se