zomablog

 Milí čtenáři a kamarádi,  pravděpodobně až do začátku nového roku nebudou žádné nové články. Skolila mě totiž nějaká nepříjemná viróza, a  já teď ležím a potím se a na vymýšlení a psaní nových článků nemám energii. Pokud budete chtít, můžete si počíst v archivu, v červenci jsou zkopírované články ze starého blogu - pokusila jsem se vybrat ty kvalitní. Všem Vám přeji povánoční pohodu a klid, a lenošení, pokud ještě nemusíte jako já do práce. Děkuji za pochopení, přeji krásné dny hlavně ve zdraví, Vaše Eliss ♥

 Dnes bude knižní recenze pojatá trošku jinak, protože se mi do ruky dostala zajímavá knížka, a myslím, že by si zasloužila trochu jiný pohled.  Před pár lety jsem měla dilema, co koupit příteli k narozeninám. Nakonec jsem se rozhodla pro knížku, a protože má rád různé dokumenty a filmy o vesmíru, zaujala mě v knihkupectví knížka s názvem Kdo postavil Měsíc? Už ten název mi připadal zvláštní, protože mě jako první napadlo, že Měsíc přeci nikdo nepostavil, je to planeta jako každá jiná. Jenže po tom, co jsem si knížku přečetla, si tím už nejsem tak jistá... Knížka byla vydána v nakladatelství Knižní klub v edici Záhady a napsal ji kolektiv dvou autorů.  Měsíc  je sám o sobě zvláštní vesmírné těleso. Neřídí se známými zákony astrofyziky a neexistuje teorie o jeho původu, která by dokázala vysvětlit známé skutečnosti a jevy. Teoreticky by tu totiž vůbec neměl být. Podle autorů byl Měsíc uměle vytvořen, a to proto, aby v koexistencí se Zemí udržoval podmínky právě na naší planetě nutné pro

 Včerejším dnem oficiálně začala zima. Já ji však každý rok vnímám daleko dřív. Od dětství ji mám spojenou s první vyloupnutou čokoládkou z adventního kalendáře. Tím dnem pro mě začalo odpočítávání do Štědrého dne a těšení se na Ježíška, a nejvíce samozřejmě na dárečky. Od malička bydlím na horách, a proto patřím k těm šťastným lidem, kteří si v dětství užívaly kupy sněhu, sáňkování, stavění sněhuláků a jiných hrátek do sytosti. To jsem vždycky milovala. Ráno, o vánočních prázdninách, jsem nabalená v zimní kombinéze vyběhla se sáňkami na kopec a vracela jsem se až k obědu, protože mě hrozně bavilo sjíždět kopec dolů pořád dokola. Poslední roky máme ty zimy bohužel takové chudší, sníh moc nepadá, loni začal padat až tři dny po Vánocích, a letos napadl před dvěma týdny, ale rychle zase roztál. Podle předpovědi má zatím na Štědrý den pršet, tak uvidíme. Zima pro mě byla tajemným a zvláštním obdobím. Vůně studeného vzduchu, praskající sníh pod nohama, a dodnes miluji tu výzdobu. Nejvíce sv

 Ráda sleduju v televizi a na internetu různé dokumenty, většinou ty, které se týkají paranormálních jevů. Před nějakou dobou jsem ale narazila na dokumentární cyklus týkající se jídla. Černý trh - jídlo  nás zavede na tak trochu jinou výpravou za jídlem a donutí nás zamyslet se nad tím, co vlastně tak často a rádi konzumujeme. Celkem bylo natočeno osm dílů, a každým provází mladá Pákistánka Nelufar Hedayat, která je reportérkou, blogerkou, a je velmi hrdou vegetariánkou. Dívka žije už několik let v Americe. Jak už název napovídá, tento díl se týká odpadků. Tentokrát to nebudou plasty, ale papír, ale jídlo. Komu z nás se nikdy nestalo, že nakoupil víc jídla, než kolik nakonec snědl, a musel ho vyhodit? Doma jsme s tím také mívali problém. Přítel si vždycky nakoupil spoustu pečiva, rohlíků, které já moc nejím, mám raději chleba, takže nakonec jsme dali nespotřebované pečivo sušit do komory, a odnesli jej sousedce pro slepičky, a ona nám za to dala pár vajíček. Opravdu mě to trápí, když

 V posledních dnech téma očkování znovu rozvířilo celkem poklidnou hladinu. Večer ve zprávách se toto slovo neustále opakuje, ze sociálních sítích na mě neustále útočí články, pochybnější či serióznější kvality. Konečně byla totiž objevena a doladěna vakcína proti nemoci Covid-19 a působení nového koronaviru. Očkování bude prý zcela dobrovolné, kdo bude mít očkování, nebude se muset podrobovat neustálému testování a jako další benefit stát nabízí cestování bez nutnosti se testovat či odpadne povinnost nosit roušku. Upřímně řečeno, můj vztah k očkování jako celku není vůbec negativní. Mám všechna povinná očkování za sebou, a dokonce jsem se z vlastního rozhodnutí nechala očkovat vakcínou proti rakovině děložního čípku, a toto jsem si také na své náklady zaplatila. Toto očkování totiž pojišťovna neproplácí, vakcíny byly hned tři a mezi jejich aplikací probíhal větší časový odstup. Po tomto očkování mě nepotkaly žádné vedlejší účinky, žádné bolesti hlavy, ani mě nebolela ruka, do které js

Autor: Radka Třeštíková  Žánr: Román, Romantický, Humoristický Mé hodnocení: 60% Obsah: O návratech domů, které jsou tak trochu (ne)veselé... Třiatřicetiletá Eliška se vrací z Prahy do rodného Veselí nad Moravou. Z domova se odstěhovala před patnácti lety, protože se chtěla vymanit z toho "balíkova" a začít ve velkém městě a něco dokázat. Nicméně se jí v Praze tak úplně nedařilo a proto se vrací domů, začít znovu, do svého dětského pokojíčku a k rodičům. Jenže návrat je pro Elišku dost šokující. Všechno jakoby zamrzlo v čase, včetně zaplivané nádražní restaurace, počmáraných laviček a taky matky, která na Elišku u nádraží čeká. Doma čeká krom hromady řízků na Elišku další překvapení - atmosféra u stolu během oběda s rodiči je divná, a ona se nemůže zbavit pocitu, že se mezi nimi něco stalo, i když oba to vehementně popírají. Eliška se rozhodne začít na maloměstě nový život a s vervou se pustí do podnikání, rozhodne se otevřít si obchůdek s rybářskými potřebami. Roky se zabýva

 Osmého prosince uplynulo již čtyřicet let od chvíle, kdy zemřel John Lennon, skvělý zpěvák a hudební skladatel a hlavní zakladatel čtyřčlenné skupiny Beatles, která byla založena pod jiným názvem už v roce 1957, ale doby největší slávy zažila v polovině šedesátých let - členové byli doslova pronásledováni zástupy mladých ječících fanynek. Ve své době byla skupina opravdovým pojmem, odstartovali hudební revoluci, a to třeba i svými novátorskými přístupy k technice nahrávání. V roce 1970 se skupina krátce po vydání svého nejslavnějšího alba Abbbey Road. Členové šli svou vlastní cestou, a právě Lennon, a také Paul McCartney se stali i na své sólové dráze dosti úspěšnými. Hudbu skupiny Beatles  mám celkem ráda, vyloženě je nevyhledávám, není to tak, že bych si jejich písničky pouštěla každý den, ale když nějaká hraje v televizi nebo v rádiu, poslechnu si ji ráda. Osobně ale preferuji jejich pozdější tvorbu, ta mi přijde už více vyzrálejší. Naprosto chápu, že jejich hudební styl znamenal v

  Autor: A. J. Bannerová Žánr: Krimi, Thriller Mé hodnocení: 55% Obsah: Sarah Phoenixová se nedávno přestěhovala za svým novomanželem, o deset let starším doktorem Johnnym McDonaldem do městečka Shadow Cove. Toto městečko se zdá ze začátku Sarah úžasné - je obklopeno hustými lesy a krásnou přírodou, má malebné uličky, a hlavně v něm žijí dobří sousedé.  To si Sarah myslela až do chvíle, než někdo zapálil dům jejich sousedů, kteří se právě vrátili z dovolené. Bohužel plameny zachvátily i dům Johnnyho a Sarah, a ta se dost těžce zraní při hrdinském činu. Jejich dům, který si oba manželé nestačili ani pořádně užít, je neobyvatelný, proto se přestěhují na druhý konec města, do srubu, který pronajímá přátelská Eris.  Jenže po té nehodě jakoby se najednou rozplynulo všechno štěstí, které Sarah pociťovala. Proč je najednou její manžel podivně uzavřený, a proč místo pravidelného běhání v lese navštěvuje těhotnou sousedku Theresu? Na tom by nebylo nic tak špatného, kdyby o tom nelhal své ženě..

 Ve školním kolektivu spolužáků jsem byla na základce vždycky tak trochu outsider. S nikým jsem se moc nekamarádila, o přestávkách jsem nejraději sedávala sama v lavici a četla si knížku. Ono to bylo tak trochu i podílem chlapců a dívek. Kluků bylo sedmnáct, zato nás holek jen pět. Spolužačky si mezi sebou udělaly dvojice, kamarádily se spolu a seděly spolu v lavici, ale já jsem byla vždycky tak trochu navíc. Když ale některá z holek chyběla, byla jsem náhradník, spolužačka mě pak měla za málem nejlepší kamarádku, ale když se jí zase vrátila kamarádka, už si mě nevšímala. Takže jsem se snažila bavit s klukama, jenže to taky většinou úplně nešlo. Celou základku jsem byla hrozně hubená a malá, vypadala jsem vždycky minimálně o dva roky mladší než jsem byla - to se se mnou táhne dodnes, dávno mi bylo osmnáct a minulý týden chtěla prodavačka vidět občanku, nebudu říkat že mi nelichotí, že vypadám pořád na sedmnáct. Povahou jsem byla vždycky hodně introvertní, uzavřená, nemohla jsem si jaks

 Z dětství si pamatuju docela přesně občasné návštěvy lékárny s rodiči, když jsme šli od doktora s receptem nebo koupit nějakou mastičku. Dodnes si živě pamatuju tu vůni, která tam byla. Tenkrát v našem městě ještě nebyla lékárna na každém rohu, byly tam jen dvě, a já chodila s rodiči do té velké, co byla na náměstí. Tenkrát mi připadala lékárna fascinující. Všude barevné krabičky, zvláštní vůně, a taky mi rodiče vždycky koupili několik těch vitaminových cucavých bonbonů, co byly ve velké skleněné dóze u pokladny. Když jsem byla malý špunt, tak v té době zrovna frčeli vitaminy Marťánci. Každou chvíli jsem na ně viděla reklamu v televizi a tak hrozně moc jsem prosila rodiče že je chci, že mi nakonec jedno balení koupili, a další jsem našla ten rok  pod stromečkem. Měla jsem z nich velkou radost a poctivě si vždycky ráno po snídani jednu tabletku vzala, než jsem šla do školy. Další vitaminy jsem brala v pubertě. To byly pivovarské kvasnice potažené sladkou vrstvou, vypadaly jako lentilky

 Vy, kdo jste mě sledovali ještě na nyní již zaniklém serveru blog.cz asi víte, že tento článek tam již vyšel. Teď mám ale nový blog, takže jsem si říkala, že není vůbec od věci článek napsat znovu, a podívat se na záhady z trochu jiného úhlu pohledu. Protože záhady ve videu nejsou stále o nic méně záhadnější... Ráda si na YouTube pouštím strašidelná a hororová videa, a jedno z nich mě velmi zaujalo, a já bych vám ho chtěla v článku trochu přiblížit. Autorem videa je petangames, co jsem si projížděla jeho kanál, tak jsou záhady a tajemno jeho velkým koníčkem. V tomto konkrétním videu se zaměřil na podle něj pět největších záhad v České republice. Tajemných a podivných věcí kolem nás je více, než si myslíme. Video je moc pěkně zpracováno, autor si s ním dal opravdu práci. Hrad Houska je pro každého milovníka novodobým mysteriem. Stojí padesát kilometrů od Prahy v opuštěné lokalitě. První dochovaná písemná zmínka o hradu pochází z 13. století. I přesto ale není známo, kdo jej založil. Po