zomablog

 Další deníčkový článek je tu o něco dřív, a to proto, že poslední dny byly opravdu nabité všemi možnými událostmi. Takže popořádku.  V neděli, po vysazení antibiotik, ze kterých jsem měla neskutečné žaludeční problémy, to nebylo nijak lepší. Pojídala jsem brusinky, prolévala jsem se urologickým čajem a D-manosou, a už jsem fakt nevěděla co dělat. Bolest se z močového měchýře přesunula do ledvin, tupá, hnusná bolest, jako bych tam měla kámen nebo co. Málo jsem jedla, pořád jsem se jen prolévala střídavě urologickým čajem, vodou a D-manosou.  Teplotu jsem měla mírně zvýšenou, a v noci mi nešlo usnout. V pondělí jsem se vzbudila totálně zpocená, pyžamo letělo okamžitě do pračky. Fakt to bylo hnusný. Jak to šlo tak jsem ležela, bohužel s malým dítětem to povalování moc nejde. Julinka co chvíli pro mě chodila do postele, s "mama" mě chtěla táhnout k sobě, že mám jít do obýváku, a když jsem ji měla vzít do náruče při přenášení do koupelny, fakt to bolelo.  Ta největší leg...

 Když se řekne "luxusní plodiny," tak se každému asi vybaví šafrán, který je opravdovým luxusem pro bohaté. Ale co kdyby došlo k situaci, že káva, čaj a čokoláda, tedy pochutiny, bez kterých si mnozí z nás neumí představit svůj den, by byly také dostupné jen pro ty "vyvolené?" Bohužel ta doba je možná mnohem blíže, než si myslíme. Klimatická změna totiž likviduje ideální pěstební zóny, produkce těch plodin se omezuje, a jejich cena neúměrně roste...  Kávovník, kakaovník a čajovník vyžadují velmi specifické podmínky pro své pěstování a zdravý růst. Jedná se o nadmořskou výšku, teplotu, nebo typ půdy, což omezuje oblasti, ve kterých se jim může dařit. To je také jeden z důvodů, proč jsou vnímány jako "luxusní." A právě klimatická změna ohrožuje budoucnost těchto plodin, bez kterých si mnohdy nedovedeme představit svůj den. S rostoucími globálními teplotami se tyto podmínky mění, a bohužel také často úplně zmizí.  Například káva Arabica je extrémně citlivá na...

 Tento týden patří bezesporu mezi ty, na které bych raději pozapomněla. Ale začnu popořádku. Pondělí bylo ještě v pohodě. Počasí bylo pořád hezké, tak jsme si s Julinkou udělaly pěkný den. Prakticky celý jsme ho strávily venku, hodně jsme se procházely, dlouho jsme si hrály v lesoparku na posilovacích strojích, a tak bylo dobře.  V úterý už to bylo o trochu horší. Ráno jsme jely do města, jako ostatně skoro každý den, nakoupit, projít se po obchodech. A když jsme čekaly na autobus na nádraží, najednou Julinka "au, au." Julinka je poměrně lítostivá, co se týče i starých zranění - s oblibou ukazuje lidem v autobuse staré odřeniny co má po svých pádech, a doprovází to "au au, boli to." Prve jsem tomu tedy nevěnovala zase tolik pozornosti. Ale přeci jen mi něco zablikalo v hlavě, když se mi zdálo, že to Juli říká s jakousi větší razancí.  Ukazovala mi ruku, konkrétně zápěstí. A teď vidím, že tam má jakousi červenou tečku. No jistě, štípla ji vosa! Zrovna měla totiž v ko...

 Ruku na srdce, asi nikdo z nás nevzpomíná zrovna s láskou na domácí úkoly. Už jen to slovo "domácí" zní v tomto kontextu tak nějak... Nepatřičně. A protože se klasicky se začátkem nového školního roku rozpoutávají bouřlivé debaty právě na téma domácích úkolů, pojďme se na to dnes zaměřit!  Domácí úkoly mě provázely již od první třídy. A musím říct, že tedy ty vzpomínky nejsou nijak příjemné. Problém začal, když jsem se měla učit psát psacím písmenem. Velká tiskací písmenka mi problém nedělala. Ale ta psací! Jakožto levák jsem to měla v hlavě všechno porovnané doleva, takže jsem sice psacím psala, ale... Obráceně. Ještě dnes si dokážu vybavit tu bezmoc. Písmenko A jsem psala obráceně, a máma mi zaboha nemohla vysvětlit, jak na to. A tak to bylo poměrně traumatizující. Psát jsem se samozřejmě naučila, ale pachuť z prvních domácích úloh zůstala už navždy. Ale jinak to celkem šlo - nějaký nácvik čtení, matematika byla trošku problém už v prvním ročníku, ale rozhodně se to nedalo...