Poslední dva roky jsem si v knihovně zvykla vypůjčovat i časopisy. Dříve jsem domů nosila jen tašku plnou knih, ale přeci jen, i ty časopisy jsou příjemné zpestření, často si tak odpočinu od zrovna dočtené náročné knihy a také v nich najdu často inspiraci pro nový článek. Takové lehké popostrčení, a pak už mi to jde psát samo. A právě v jednom loňském vydání časopisu 100+1 mě nezaujal článek jako takový, nýbrž reklama vytištěná přes celou stranu. Na reklamě mě upoutalo i to, že se nejedná o klasické PR (placenou reklamu), nýbrž že časopis ještě dostane od výrobce nejspíše finanční provizi za to, že reklamu otiskl. Do sedmého listopadu loňského roku totiž dostal každý čtenář, který si produkt zakoupil, slevu 200 korun. A to jak na eshopu, tak v kamenném obchodě. Asi jsem sto let za opicemi, ale o produktu AVS přístroj jsem nikdy neslyšela. Zadala jsem název do Googlu a vyskočil na mě název psychowalkman. Docela jsem na to koukala. Walkman jako člověk narozený v devadesátkách samozřejmě
Když začaly na televizní stanici Nova běžet mezi reklamním blokem upoutávky na minisérii Iveta , říkala jsem si, že to je něco pro mě. Minisérie mě poslední dobou velmi baví, konkrétně i právě z TV Nova nebyla vůbec špatná ta o sériovém vrahu Roubalovi, ve které exceloval v hlavní roli Hynek Čermák. A pak také pro mě bylo velkým lákadlem to, že Iveta má nabízet realistický a nepřikrášlený náhled na dětství, dospívání a rané začátky pěvecké kariéry Ivety Bartošové. Ač jsem vyrůstala až po roce 2000, přesto se mi Ivetina hudební tvorba nevyhnula. Když se řekne Iveta Bartošová, tak se mi jako první vybaví pohádka Tři oříšky pro Popelku. Tato pohádka mě provázela dětstvím co si pamatuji, i dnes si bez ní neumím představit Vánoce. Právem dostala Iveta přezdívku popová princezna. Její hlas a celkový zpěvácký dojem je mi u ní bližší než třeba u Lucie Bílé, která je na můj vkus příliš ukřičená. Ale to je samozřejmě můj osobní názor, každému se líbí něco jiného. Bohužel, poslední roky před sv