Když se řekne dech, tak se mi jako první vybaví právě slova písničky z proslulého českého seriálu. Někdy stačí dát jen dech . Dech, potažmo dýchání, je proces, který dělá naše tělo automaticky, reflexně, nemusíme myslet a přemýšlet nad tím, že máme dýchat. Ovšem jsou situace, kdy je potřeba nad tím přemýšlet a soustředit se na svůj dech, potažmo jeho zklidnění, je také pěkná forma meditace. Zdravé dýchání je pro většinu z nás něco naprosto banálního. Nepřemýšlíme nad tím, zda správně dýcháme, a většinou si uvědomíme problém, až když se něco s dýcháním "porouchá." Já mám také několik zkušeností. Nikdy jsem nebyla alergik, astmatik, nikdy jsem jako dítě netrpěla na nějaké dechové obtíže. Vše se ale projevilo až po pětadvacítce. Maturovala jsem dost pozdě, dlouho jsem studovala, a tak jsem si k výučním listům ještě dodělala maturitu. Jenže přišel covid, domácí výuka, to vše přišlo pár týdnů před maturitou! A tehdy přišly ty potíže. Noční buzení, nemohla jsem popadnout dec...
Autor: Tadeusz Konwicki Žánr: Román, Romantický, Mysteriózní, Historický Mé hodnocení: 90% Obsah: Březen roku 1939 neměl být v polském městečku Vilna ničím výjimečný. Snad jen občasná přítomnost vojáků, kteří zde prováděli svá četná cvičení, s sebou nesla předzvěst něčeho temného. Ale tohle devatenáctiletý Vít zrovna moc neprožíval. Za pár týdnů jej čeká maturita, a jelikož je Vítek vzorným studentem, nečeká se, že by u maturity propadl. Touží stát se doktorem - respektive je to velké přání jeho matky. Vítek totiž pochází z neúplné rodiny, a jeho poměry jsou více než skromné. Bydlí se stařičkým dědečkem, který je velice starý a prakticky nevstává z postele, jen co chvíli dýchavičně zakašle. A co je horší, tak Vítkův otec před několika lety spáchal sebevraždu, oběsil se na stromě, a chlapec tak s sebou nosí cejch, že je "synem sebevraha." Příběh začíná vcelku nenápadně. Vítek jede vlakem zpět do městečka, s partou kamarádů se byli jen tak projet a lelkovat ...