Letošní leden je opravdu pěkně mrazivý a sněhový. Včera pořádně nasněžilo, dneska tedy nic nepadá, ale pro změnu zase mrzne. Ale už tento týden se má prudce oteplit, a to i u nás na horách, takže lyžařům jejich radovánky moc dlouho nevydrží. Letos jim to ale zatím vyšlo na lyžování dost. Pokud se turisté chovají v přírodě slušně, je to v pořádku, ale na Silvestra vyšel na Facebooku příspěvek, že v chráněných zónách docházelo k odpalování ohňostrojů, navíc po sobě turisté nechali odpadky v přírodě. No, to už je bohužel takový kolorit. Další problém s turisty se týká autobusů. Od nás to mám do města pět kilometrů, a autobus mívá díky turistům naprosto šílené zpoždění. A skibus bude jezdit až na konci ledna! Jsem zvyklá na to, že autobus mívá zpoždění, ale abych hodinu čekala na zastávce, to se v minulých letech vůbec nestávalo! Problémem je prý to, že parkoviště v lyžařském středisku převzal soukromý vlastník, který si zavedl nový systém parkového, a tudíž dochází k naprosto š...
Jedna z věcí, co mě dokáže spolehlivě vytočit, je plýtvání. A to se týká čehokoliv. U nás doma jsme si jídla vždycky vážili. Máma se snažila nakupovat s rozvahou, aby se jídlo nevyhazovalo. Pečivo jsme tedy dávali často zamrazit, zbytky ze zeleniny či ovoce se dávaly na kompost. Moje babička byla celý život věřící, chodila pravidelně do kostela, a ta nevyhodila nikdy ani kus chleba. Protože chléb pro ni byl Boží dar. Od té doby co bydlím s přítelem, tak je to s nakupováním a zbytky jídla trochu složitější. Největší problém máme s pečivem. Těžko totiž odhadnout, kolik toho koupit. Někdy se sní všechny čtyři rohlíky rychlostí blesku, jindy zase zůstane víc jak patka chleba. Ale máme to vyřešené - pečivo dáváme sušit do pokojíčku, a nosím jej sousedce. Ta dává tvrdé rohlíky a chléb slepičkám, a ze zbytku nám pak namele strouhanku. Dávám jí i skořápky z vajíček. Co se týče dalšího jídla, tak jsem dost vybíravá. Nejím tučné maso, žádné klobásy, párky jen sporadicky, a třeba...