Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Žvýkáním ku zdraví

 Balíček žvýkaček je něco, co má po ruce většinou každý z nás. Já mám nejraději klasické mentolové, ty ovocné mě moc neoslovují, a nejčastěji asi kupuju klasické Orbit. V práci byly žvýkačky nezbytným zvykem, po svačině a po kávě, trochu si osvěžit dech. Ale jak jsem teď doma, tak než abych si dala žvýkačku, raději si i po obědě vyčistím zuby. A ve škole, hlavně na základce, jsme žvýkali všichni ostošest. Také po některých výtečnících zůstávaly žvýkačky nalepené pod lavicí - ale ty se dají najít všude možně.  Na zastávkách, na odpadkových koších, a nebo prostě na zemi. Ovšem parádní je, když se taková žvýkačka nalepí na podrážku, nebo na kolečka kočárku... Ale ono žvýkání má opravdu zajímavou a velmi pestrou historii.  V roce 2007 objevila britská studentka archeologie podivný předmět, a prve ji napadlo, že jde o fosilizovaný zvířecí exkrement. Jedna věc ji však zarazila - věc nesla stopy lidských zubů. Proč by člověk kousal zrovna do něčeho takového? Nálezem se začali za...
Nejnovější příspěvky

Knižní recenze 433 Stín Thovta

  Autor: Michael Peinkofer Žánr: Detektivní, Historický, Dobrodružný Mé hodnocení: 80%  Obsah: Říjen roku 1883 trávila dvacetiletá Sarah Kincaidová v ústraní ve svém sídle Kincaid Manor. Daleko od ruchu hrabství Yorkshire, a zde se mohla věnovat svému velkému koníčku - vším související s archeologií a Egyptem. Před pár měsíci totiž při vykopávkách v Alexandrii zemřel Sarah otec, se kterým si byla velmi blízká, a pořád se nemůže smířit s jeho nečekanou, a také tak trochu záhadnou smrtí. Utkvělá láska k minulosti nakonec stála Gardinera Kincaida život.  Sarah nemá mnoho návštěv a přátel, a proto když nečekaně přijede její strýček a kmotr Mortimer Laydon. Ten pracuje v současnosti jako královský lékař, a za Sarah nepřijíždí jen tak na zdvořilostní návštěvu. Přichází z pověření královské rodiny a žádá Sarah, aby se s ním v naléhavé záležitosti vypravila do Londýna. Britské impérium dobře zná věhlas Sarah v oblasti týkající se egyptologie, a to se teď bude hodit.  Jenže L...

Konec dubna

 Duben se definitivně nachýlil ke konci, ale počasí je pořád takové podivné. Jednak je tedy hrozné sucho - u nás se hrozně práší - a i když neprší, jarní to ještě úplně není. Včera i dnes u nás opět lehce mrzlo - na horách bohužel ještě normální jev, a sousedka si ráno stěžovala, že jí pomrzly papriky ve skleníku, i když je měla přikryté. Obávám se že i sadaři spláčou, jak už je všechno v plném květu a přejde to mrazem, je to neštěstí.  A s tím jak všechno tak nádherně kvete, se o slovo velice intenzivně hlásí moje pylová alergie. Méně větrám, pořád vysávám, vytírám, ale je to skoro zbytečné. Pyl se mi krásně usazuje na sklech brýlí, nosím si ho domů ve vlasech, a když suším peřiny venku, tak opravdu, škoda slov. Teď v týdnu mě to potrápilo hodně. Budím se pravidelně kolem třetí ráno s plným nosem, na chvíli pomohou kapky do nosu, ale je to boj s větrnými mlýny.  Předevčírem jsem musela doslova utéct domů, když jsem ráno venčila Žofku, protože mě tak pálily oči, že jsem s...

"Bezpečný lék"

 Snad každý z nás má doma v lékárničce nějaké ty tabletky proti nevolnosti typu Paralen či Brufen, případně Acylpyrin proti horečce. Já osobně trpívám na migrény, alespoň tak jednou měsíčně mě potrápí šílená bolest hlavy, a to pak pomůže jedině nějaká ta tabletka. Nejsem příznivcem braní tabletek jen tak, a prášek proti bolesti si lupnu, když už je opravdu ouvej a bolest je nesnesitelná. Ale jsou období, kdy se nedoporučuje brát léky na bolest vůbec, případně jen ve velmi omezeném množství a po konzultaci s lékařem.  V těhotenství se obecně doporučuje velká opatrnost s jakýmkoliv druhem léků. Mně tenkrát sestřička říkala, že si mám raději zavolat, pokud bych chtěla brát nějaké léky - a to hlavně v prvním trimestru a na konci těhotenství. A na ranní nevolnosti jsem si koupila vitamíny skupiny B spolu s velkým podílem kyseliny listové. Brala jsem je třikrát denně a opravdu to záhy zabralo - zvracela jsem jen na začátku těhotenství, asi týden, a pak už vůbec. Sice jsem nemohla ce...

5-7 let

 Dnešní téma už zde na blogu bylo v několika různých obměnách, ale tak si říkám, proč to zase neotevřít? Pět až sedm let je podle odborníků nejvíce ideální věkový rozdíl ve vztahu mezi partnery. Dvojice sdílí stejné zájmy, generační zážitky a kulturní kontext. Ale setkala jsem se ve svém okolí i s názory, že pro partnerský soulad je pro ně důležitý menší věkový rozdíl - několik spolužaček si hledalo partnery ideálně ve svém věku, maximálně tedy s dvouletým rozdílem. Takže třeba takový spolužák ze školy, ideální varianta.  Jenže ono to není vždycky takto jednoduché. Já jsem se také na základce několikrát "zamilovala" do spolužáka, dokonce jsem s jedním na prvním stupni i chodila. Byla to vlastně už taková školková láska, dávali jsme si pusinky, hráli jsme si na svatbu, Honzík si dokonce kvůli mě otrhal z čepice svoji bambuli, protože se mi hrozně moc líbila, a taky za to doma dostal pořádný výprask. Honzík byl o celých šest měsíců mladší než já, takže do toho optimálního věkov...