Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Ticho jako lék

 Už odmalička jsem povahou introvert, samota mi nevadí, i když teď co jsem na mateřské, tak prakticky sama nejsem nikdy. Vždy pro mě bylo hrozně důležité mít svoji místnost, kde mám klid, můžu si v klidu číst, a je tu ticho. Klid pro uši začíná být nedostatkovou, ale přitom tolik potřebnou komoditou, i když asi ne úplně pro každého. Ale naordinovat si ticho - proč vlastně ne?  Já mám ticho jako takové ráda. Nejsem moc upovídaný člověk, a když do mě někdo známý v autobuse zbytečně klábosí nesmysly, není mi to příjemné. Jasně, je fajn si popovídat, ale někdy je toho příliš. V tomto ohledu mi právě vyhovuje samota - Julinka toho ještě moc nenapovídá, pár slabik sice umí, ale někdy taky nemá zrovna povídavou náladu. A tak je fajn, když jdeme na procházku, nejlépe teď v létě pozdě večer nebo brzy ráno, a všude je klid.  A tohle ticho dotváří cvrkot cvrčků, které k létu neodmyslitelně patří, a zpěv ptáků. Tohle naše vesnické ticho fakt miluju. Nepotřebuju jako společníka ani te...
Nejnovější příspěvky

Prázdniny jsou tu

 Dětem konečně začaly tolik vytoužené letní prázdniny, a počasí tomu odpovídá. Vlna veder se dostala i k nám do hor, dneska už je lépe, v noci krátce sprchlo, a konečně se tedy pročistil vzduch. Navíc mě včera večer chytila příšerná migréna, vzala jsem si Brufen, i když léky beru nerada, a nakonec prášek zabral a usnula jsem.  S Julinkou teď jezdíme nakupovat hodně brzy ráno, do obchodu vyrážíme už kolem půl šesté, oficiálně má naše sámoška otevřeno až od sedmi, ale pan majitel otvírá už kolem třičtvrtě, což je fajn. A do města jsem jela také dřív než obvykle, v osm, a v devět už jsme byly s Julinkou doma. Ale už tak brzy ráno se to horko nedalo snést, tílko a kraťasy jsem měla úplně durch propocené.  V bytě je tedy trochu chladněji, nechala jsem otevřené jen ventilačky, a celý den jsem měla zatažené žaluzie, aby mu sem to sluníčko moc nešlo. Tak jsme s Julinkou ani moc nechodily na procházky, jen fakt do toho obchodu, maximálně chvilku na houpačku, jinak nic.  Koneč...

Knižní recenze 391 Motýl

  Autor: Katarzyna Puzynská Žánr: Detektivní, Thriller, Mysteriózní  Mé hodnocení: 90%  Obsah: Lipowo je malá, poklidná vesnička v Polsku. Všichni se tu tak nějak navzájem znají, a jako všude jinde není nouze o drby místních klepen a další nešvary. A právě sem se na začátku ledna přestěhuje psycholožka Weronika Nowakowská, aby udělala tlustou čáru za svým minulým životem a začala úplně od začátku.  Od místní "honorace," rodiny Kojarských, koupí dům se třemi hektary půdy. Je tedy vlastně jejich sousedka, ač soukromí tu má pro sebe víc než dost. Weronika si velmi rychle zvykla na život na vesnici, konečně ji tu neruší každodenní varšavský ruch, a i její labrador Igor je tu šťastnější, protože tu má volnost pohybu. Dům sice potřebuje menší opravy, zato je však vybaven zachovalým drahým nábytkem, a hlavně tu má Weronika dostatek místy na to vybudovat si stáje pro svého milovaného koníka Lancelota.  Weronika už zde bydlí skoro měsíc a tak trochu poznala, jak to tady ...

Konečné rozuzlení?

 I v naší malé zemičce se pořád najdou kriminální případy, které se staly takříkajíc "pomníčky" - nevyřešené skutky, na jejichž složky v archivu padá prach. Přesto jsem ale toho názoru, že naše policejní sbory patří v tomto odvětví k těm špičkovým. Ráda se zajímám o různé kriminální případy, a není nic děsivějšího, než to, že člověk zmizí beze stopy, už se nikdy nikde neobjeví, a rodinní příslušníci dlouhé roky doufají, že přeci jen... Nechci si ani představovat, jak šílené to musí být.  A co je úplně nejstrašnější, když zmizí malé dítě. Dítě, které si jenom odskočilo ke kamarádovi zahrát hry na počítači, ke kterému to mělo pár kroků. Ale k tomu kamarádovi už nikdy nedojde, a od té doby děsivé nic, žádná stopa, svědci, prakticky ani podezřelí...  Už několik let mě velmi zajímá případ zmizení Ivanky Koškové. Na toto jsem narazila náhodou, díky velmi dobře zpracovanému videu, můžete si jej přehrát níže, jedná se o třetí případ, minuta 3:30. Čtrnáctiletá Ivanka Košková zmize...

Konec června

 Včera většině dětem na školách začaly prázdniny, a počasí tomu zatím moc neodpovídá. Tedy, ono je to s počasím jako na houpačce. Včera bylo přes den zamračeno, sem tam vykouklo sluníčko, přesto bylo příjemně. Ideální počasí na procházku. Zato předevčírem bylo nesnesitelné dusno, jenom jsem ráno zajela s Julinkou nakoupit, a pak jsme byly doma.  A navečer přišla pěkně hlasitá bouřka, což mi nevadí, protože za takového počasí, s otevřenou ventilačkou, se mi krásně spí.  Ale když je počasí přijatelné, hodně chodíme ven. Ráno zajedeme nakoupit do města, jízda autobusem je pro Julinku velké dobrodružství, je zatím hodně společenská, na všechny okolo se směje a je hodně zvídavá.  Včera byly takové krásné naducané mraky, nicméně nakonec nepršelo, ale bylo hodně šero i přes den. Dny už se zase začínají pomalu zkracovat, letní slunovrat je za námi, ale zima je ještě daleko, že!  Klasickou kávu si teď v létě v kavárně nedávám, miluju ledové kávy a frappé, mohla bych je p...