Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Knižní recenze 448 Zkouška důvěry

  Autor: Nora Robertsová  Žánr: Román, Thriller, Romantický, Erotický  Mé hodnocení: 80% Obsah: Třiadvacetiletá Reece Gilmorová právě nezažívá nejlepší období svého života. Dlouhé týdny strávila v nemocnici, kde po zranění hrudníku bojovala o život a prodělala několik operací. Po rekonvalescenci se rozhodne opustit pohodlné bydlení u babičky a ve svém chevroletu cavalier se vydá nazdařbůh po Spojených státech. Potřebuje se dát dohromady, odpočinout si, a co je nejdůležitější, změnit prostředí.  A když se jí v městečku Angel´s Fist porouchá auto a je jasné že tady jízda na nějakou dobu skončí, bere to jako znamení. Za posledních osm měsíců se naučila spoléhat na různá znamení a instinkty. Pokud získá dojem, že určitě místo je pro ni jako stvořené, na pár dní či týdnů tam zakotví. Najde si práci, našetří trochu peněz, a pak zase vyrazí autem někam dál. Takže teď se stane městečko s poetickým názvem "Andělská pěst" na pár dní jejím domovem.  Jenže problémem je, že ...
Nejnovější příspěvky

Tajemná srpnová zmizení

 Již několik let se zajímám o různá tajemná zmizení, neobjasněné vraždy a další záhadné případy. Při pročítání některých případů opravdu vstávají hrůzou vlasy na hlavě, a za mě není nic děsivějšího než to, že nějaký člověk jen tak, bez pořádné stopy, zmizí. Prostě se vypaří jako pára nad hrncem, a dlouhé roky se nedaří vypátrat, kam ten člověk zmizel a jaký byl jeho osud. Pro rodiče, příbuzné, kamarády to musí být něco šíleně mučivého, žít s vědomím, že nevědí, co se stalo...  A jedním z takových pomníčků, který v tomto čase média a různé deníky připomínají, je záhada, ke které došlo šestého srpna 1988. Tehdy zmizela třiadvacetiletá Pavlína Braunová. Wikipedie je k tomuto případu poměrně strohá, ale ráda bych tento případ rozebrala trochu podrobněji.  Pavlína Braunová odmalička milovala zpěv a hudbu. Navštěvovala hudební školu, učila se na kytaru, a když se po maturitě rozhodla studovat vysokou, toto rozhodnutí jí dlouho nevydrželo. Láska k hudbě byla silnější, přesto se ...

Polovina prázdnin

 Letní prázdniny se přehouply do své druhé poloviny a zdá se, že do extrémního počasí se srpen vyrovná červenci. Taková velká vedra co jsou letos opravdu nepamatuji, a i když nejsem zdaleka ještě ve středním věku, nedělají mi ty vysoké teploty vůbec dobře. Aby v šest hodin ráno bylo vedro jako v pravé poledne, to je opravdu pěkně nepříjemné!  A tak větráme nejvíce v noci, přes den nechávám otevřené okno v koupelně, kde ho přes jaro a léto prakticky nezavírám. Ale někdy ta okna otevřu i přes den - rychle všude vyměnit starý vzduch za čerstvý, ale problém je, že se to zase hned oteplí...  První fotka je chvíli po bouřce, a ta druhá za jasného, pěkného večera. Miluju ty výhledy z okna ložnice, ptáky, kteří každé ráno ve stromě vesele zpívají, a hlavně je strom i zdrojem vítaného stínku a chládku. Včera jsem měla návštěvu, přijela sestřenice s pětiletým Tobiáškem, letos nás navštívila už podruhé, tak to bylo pěkné setkání.  Ale přišli zrovna v tom největším vedru, kousek...

Knižní recenze 447 Dotek chladu

  Autor: Tamina Berger  Žánr: Young Adults, Detektivní, Thriller, Romantický  Mé hodnocení: 70%  Obsah: Sedmnáctiletá Theresa nemá v životě zrovna na růžích ustláno. S mámou a mladší sestrou, čtrnáctiletou Corinnou, žije v malém činžovním bytě. Máma sice chodí do práce, je moc šikovná zahradnice a aranžérka rostlin, jenže v osobním životě je to horší. Theresa ani Corinna nepoznaly svého otce, odešel od nich, když byla matka těhotná s Corinnou. A tak teď matka utápí svůj smutek v alkoholu a navazováním pochybných známostí, z nichž žádná nevydrží déle než pár týdnů.  A jelikož bývá máma často opilá a vrací se domů běžně až pozdě v noci, veškerá péče o domácnost i mladší sestru je právě na Therese. Takže se teď zrovna nehodí, že onemocněla chřipkou. Navzdory tomu, že je už začátek března, zima se ani v nejmenším nechce vzdát své nadvlády, a malá vesnička Kleinhardstetten se octla v sevření mrazu...  Takže plán na dva je jasný - potit se s horečkou v posteli, a...

(Ne)těšení se do školy

 Nedávno jsem na jednom internetovém portálu četla článek s poměrně zajímavým názvem. Těšit se do školy by mělo být normální. Nejednalo se o těšení do školy obecně, ale o takové to těšení po velkých prázdninách. Protože to není úplně samozřejmost, a návrat do školy, nájezd na starý režim a hromady domácích úkolů, s tímto spousta žáků po škole bojuje.  Možná to celé vypadá jako banalita nebo legrace, ale "poprázdninové" blues se týká mnohem více žáků, a já jej v minulosti zažívala také.  Velké prázdniny pro mě byly vždycky něco naprosto úžasného. Doma čerstvě vytisknuté vysvědčení, přichystané nové učebnice a seznam sešitů na příští rok k tomu. A teď nicnedělání. A to doslova. Máma mě nikdy pořádně nevedla k domácím pracím nebo pomáhání. Všechno si chtěla dělat sama, od všeho mě odháněla, nenechala mě ani vynést odpadky. Vrcholem bylo to, když mě táta ve dvanácti letech naučil, jak balit řízky v trojobalu.  Takže jsem buď byla venku, hrála hry na počítači, četla knížk...