Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Žena v černém

 Jelikož je venku pěkně pošmourno a nevlídno, dostala jsem chuť na shlédnutí nějakého pěkného hororu. A moje volba padla právě na horor z roku 2012 Žena v černém. Film jsem už kdysi viděla, ale jelikož je to více než šest let, koukla jsem se na něj s chutí znovu. Právník Arthur Kipps odjíždí z Londýna na anglický venkov, do městečka Crythin Gifford,  aby zde obstaral pozůstalost po Alici Drablowové. Byla již dlouho vdovou a zemřela ve skoro devadesáti letech. Alice neměla děti, ani jiné příbuzné, nechala po sobě sice pozůstalost, přesto se však Arthur musí do domu vydat, protože stará paní byla nepořádná a je potřeba ještě sehnat nějaké listiny. Sídlo Alice Drablowové stojí uprostřed opuštěného, smutného anglického venkova, v místě zvaném Úhoří močál. Arthur sice nejprve se zakázkou váhal, protože však již nebyl delší dobu v práci, protože se věnoval malému synkovi po tom, co tragicky při porodu zemřela jeho žena, rozhodne se pustit do práce, a synka nechá v Londýně u chůvy. Starý a zc
Nejnovější příspěvky

Půlroční výročí

 Kdyby ještě fungovala doména blog.cz, letos v červenci by můj starý blog oslavil už dvanáct let. To už by byl docela slušný věk, vlastně by to byl takový začínající puberťák. Jenže bohužel blog.cz již neexistuje, a protože jsem na staré doméně tyto výroční články nepsala, proč nezačít zrovna teď? Nikdy nevíme, jak to dopadne s bloggerem, ale myslím, že má mnohem větší potenciál než blog.cz. Blogovat jsem začala asi v jedenácti. Přivedla mě k tomu kamarádka, která měla svůj blog o hře The Sims, a mě přišlo jako dobrý nápad si taky založit blog. Založila jsem si ho právě na blog.cz. A protože v té době frčely cool holčičí blogy plné zkopírovaných obrázků a růžových designů - tehdy byla mým největším dílkem na blogu kusovka - jeden obrázek vložený do článku, tehdy to opravdu frčelo... Nebo řetězáky - kolující obrázek s nějakým poselstvím, pod který se bloger podepsal, vložil tam klikací adresu svého blogu, a tím si udělal reklamu. Blogů jsem vystřídala celkem dost, většinu jsem po nějaké

Děsivý les

 Už jako malé dítě bydlící na vesnici mě les nesmírně fascinoval a přitahoval. Kousek za domem jsme totiž měli takový menší lesík, který se svažoval do kopečka. Nic velkého, ale pro mě to byl úžasný svět. V létě jsem tam trávila celé dny, klidně i sama. Hrála jsem si s větvičkami, kamínky, budovala různé úkryty a bunkry, a úplně nejraději jsem si představovala, že les je moje království a já jsem jeho panovnice. Když jsme měli doma nějakou oslavu na zahradě, na chvíli jsem si zalezla do lesíka, a protože z něj byl výhled až k nám, bavilo mě pozorovat to hemžení lidiček, slyšet jejich smích a sledovat kouř z ohně, u kterého se grilovalo. Les však byl zejména místem magickým a tajuplným. Když někdy v noci moc foukalo, skřípění větví a stromů jsem slyšela až do pokojíčku, a vždycky jsem si představovala, že tam určitě straší, a nějaký neklidný duch hledá svůj klid... Nejraději jsem měla les vždycky na podzim. Pro jeho barvy, vůně, a zvláštní atmosféru toho, že se les vlastně ukládá ke své

"Umělci" a covid

 Včera jsem narazila na Novinkách na zajímavý rozhovor s Danielem Landou. Už jen název rozhovoru mluví tak nějak za vše: "Covid nepopírám. Hoří v týlu a sháním mudrce, aby pomohli." Rozhovor jsem si tedy rozklikla. Byla jsem totiž zvědavá, co z pana Landy vypadlo za moudro. Hned první odstavec informuje čtenáře o tom, že Landa v úterý představil v Poslanecké sněmovně Blanický manifest za svobodu 2020, který aktuálně podepsalo kolem sedmnácti tisíc lidí. Tento manifest má dokonce i své webové stránky. Podle signatářů tohoto manifestu se totiž ztenčuje svoboda národa. Omezení jsou podle nich nesmyslná, chaotická, a nepříznivě působí na psychiku lidí.  Jako já to beru. Každý z nás je z této situace unavený, už nás nebaví omezení, příkazy a zákazy. Nemůžeme do divadla, do kina, nebo jen tak si sednout na kávu. Spousta z nás pocítila dopady této situace. Mnoho lidí přišlo o práci. Já naštěstí do práce pořád chodím, byť pracovní směna je kratší, což se odrazuje i na výplatní pásce.

Knižní recenze 204 Nejhorší obavy

  Autor: Michal Sýkora Žánr: Krimi, Povídkový  Mé hodnocení: 90% Obsah: Po čtyřech románech se oblíbená vyšetřovatelka Marie Výrová vrací, tentokrát v souboru tří samostatných povídek. Marie odešla na odpočinek, po dlouhých letech u policie přijala nabídku na přednášky na olomoucké univerzitě. Ale ani akademická dráha jí nezabrání v kontaktu s bývalými kolegy a setkání se zločinem.  V první povídce Před potopou Marii kontaktuje její studentka Lucie. V pozůstalosti svého dědečka totiž našla staré novinové výstřižky a podivné dokumenty, které odkazují k podivné autonehodě, ke které došlo těsně před povodněmi v roce 1997. Tehdy zemřeli při nárazu do stromu manželé Černí. Proč by si starý pán schovával novinové výstřižky ze staré autonehody? Marii celá záležitost nesmírně zaujme, protože před lety se účastnila právě vyšetřování této autonehody. Mohlo být něco jinak? Měla autonehoda šikovně zamaskovat vraždu? Jenže vyšetřování dávné události spustí takovou reakci, jakou by Marie nečekala. B