Už odmalička jsem povahou introvert, samota mi nevadí, i když teď co jsem na mateřské, tak prakticky sama nejsem nikdy. Vždy pro mě bylo hrozně důležité mít svoji místnost, kde mám klid, můžu si v klidu číst, a je tu ticho. Klid pro uši začíná být nedostatkovou, ale přitom tolik potřebnou komoditou, i když asi ne úplně pro každého. Ale naordinovat si ticho - proč vlastně ne? Já mám ticho jako takové ráda. Nejsem moc upovídaný člověk, a když do mě někdo známý v autobuse zbytečně klábosí nesmysly, není mi to příjemné. Jasně, je fajn si popovídat, ale někdy je toho příliš. V tomto ohledu mi právě vyhovuje samota - Julinka toho ještě moc nenapovídá, pár slabik sice umí, ale někdy taky nemá zrovna povídavou náladu. A tak je fajn, když jdeme na procházku, nejlépe teď v létě pozdě večer nebo brzy ráno, a všude je klid. A tohle ticho dotváří cvrkot cvrčků, které k létu neodmyslitelně patří, a zpěv ptáků. Tohle naše vesnické ticho fakt miluju. Nepotřebuju jako společníka ani te...
Dětem konečně začaly tolik vytoužené letní prázdniny, a počasí tomu odpovídá. Vlna veder se dostala i k nám do hor, dneska už je lépe, v noci krátce sprchlo, a konečně se tedy pročistil vzduch. Navíc mě včera večer chytila příšerná migréna, vzala jsem si Brufen, i když léky beru nerada, a nakonec prášek zabral a usnula jsem. S Julinkou teď jezdíme nakupovat hodně brzy ráno, do obchodu vyrážíme už kolem půl šesté, oficiálně má naše sámoška otevřeno až od sedmi, ale pan majitel otvírá už kolem třičtvrtě, což je fajn. A do města jsem jela také dřív než obvykle, v osm, a v devět už jsme byly s Julinkou doma. Ale už tak brzy ráno se to horko nedalo snést, tílko a kraťasy jsem měla úplně durch propocené. V bytě je tedy trochu chladněji, nechala jsem otevřené jen ventilačky, a celý den jsem měla zatažené žaluzie, aby mu sem to sluníčko moc nešlo. Tak jsme s Julinkou ani moc nechodily na procházky, jen fakt do toho obchodu, maximálně chvilku na houpačku, jinak nic. Koneč...