zomablog

 V neděli jednadvacátého června jsem brouzdala různými internetovými antikvariáty a nakonec jsem zabrousila i na Megaknihy. Před cca osmi lety jsem si tam pár knížek kupovala, asi tak dvoje objednávky, ale od té doby jsem dala přednost jiným doménám, hlavně často nakupuju použité knihy na restorio.cz. Tady mám výborné zkušenosti, posledně jsem platila objednávku přes účet, a je fajn, že hned po obdržení peněz odesílají objednávku.  A jaký byl můj nákup přes Megaknihy? Jak už jsem psala, objednávku jsem posílala v neděli. Co jsem totiž potřebovala hlavně koupit, tak textilní úložný box. Mám v plánu jich koupit ještě více - k tomu přihodit pár knih - a tentokrát se mi zalíbil šedozelený. Nevýhodou je, že boxy se nedají prát, musí se čistit ručně, ale tak nevadí, mýdlem nebo jarovou vodou snad fleky či nečistoty půjdou dolů.  Objednávku jsem tedy odeslala v neděli a očekávala jsem, že do pátku by mohl balíček přijít. V neděli přišlo ještě do e-mailu potvrzení platby a objedn...

 Víkendová horka v minulém týdnu dala zabrat asi všem bez rozdílu. Tak jsme si s Juli trošku pozměnily denní rytmus. Ven jsme šly spolu co nejdříve ráno - kolem šesté, v osm už jsme zalezly zase domů do chládku, a v devět jsme jely klasicky do města. Po jedenácté a celé poledne jsme byly doma, a ven jsme šly později - kolem čtvrté, páté k večeru. To už bylo trochu líp, ale stejně to bylo opravdu úmorné. Julinka si ale naštěstí nechávala kšiltovku, a pila hodně tekutin, i když je pravdou, že v těch vedrech méně jedla.  Ale to já taky, vůbec jsem neměla chuť vařit, dělala jsem jen lehčí věci - saláty, ryby, a stejně jsem se musela do jídla nutit, protože jsem neměla pocit hladu. A taky jsem si nedávala vůbec horké kafe, ve městě jsem si zašla na tu ledovou, a to bylo všechno. Julinka to tedy přečkala bez potíží, měla jsem strach, aby nedostala úžeh nebo úpal, ale jen se mi dvakrát vzbudila zpocená, s mokrou hlavičkou, takže hned do chladnější sprchy a bylo zase fajn.  Ač zm...

  Autor: Mignon G. Eberhartová  Žánr: Detektivní, Mysteriózní, Horor  Mé hodnocení: 80%  Obsah: Debora Cavertová bydlí ve starobylém chicagském činžáku spolu se svou tetou Juliettou. Teta ale aktuálně pobývá na Floridě, kde se stará o svého nemocného bratra. Debora již několikrát otce navštívila, ale bohužel to nevypadá, že by se jeho stav měl zlepšit. Začátek prosince je ve městě chladný, studený, a do ulic se jen pomalu vkrádá vánoční nálada.  Čtvrtý prosinec nezačal nijak zvláštně. Ráno potkala ve výtahu Debora sousedku Mary Monreovou, kterou přesto, že v domě bydlí již pátým rokem, ještě na vlastní oči neviděla. Zato ji však - jako další nájemníci - slyšela zpívat. Mary byla kdysi dávno uznávanou operní pěvkyní, a Debora kdysi dávno jako malá holčička jedno její úchvatné představení shlédla na vlastní oči. Ve výtahu spolu obě ženy prohodily pár slov, Mary si postěžovala na ztracené klíče, a rozhodla se pozvat dívku večer na šálek čaje.  A při té příleži...

 U nás doma se kupovalo k pití všechno možné, převážně tedy sladké nápoje - sirupy, džusy, minerálky. Ale že by u nás doma někdo pil samotné mléko, třeba k snídani, to opravdu ne. Mléko bylo v lednici jen jako přísada do pečení, a pak také máma si jej dávala do kávy. A samozřejmě já jsem někdy dostala kakao, hlavně o víkendu, v zimě a na podzim. Na základce jsme ale měli dva roky po sobě jakýsi projekt, v jehož rámci jsme dostávali ovocné balíčky a k tomu i právě krabičkové mléko. Něco jako Kravík, jen se to asi jmenovalo jinak. A tohle neslazené mlíčko mi hrozně chutnalo.  Občas jsem si doma sama nalila sklenku mléka, hlavně večer k televizi. Nikdy ne plnou, pravda, tak půlka mi stačila, ale bylo to fajn.  Když jsem začala bydlet s přítelem, tak v naší lednici vždycky minimálně jedna lahev s mlékem vždycky je. Kupujeme jak trvanlivé, tak čerstvé, a několikrát jsme vzali i z našeho zemědělského družstva. Přítel miluje mléko od mala, jeho rodiče také pracovali v družstvu, ...