Pokud je podzim hezký, bez velkých plískanic a studeného větru, užívám si ho plnými doušky. A zatím ten letošní přesně takový je. Ideální je, když prší klidně celou noc, a přes den je třeba pod mrakem, ale neprší. Jako třeba včera - v noci pršelo, přes den zamračeno, chladněji, ale tak nějak prostě fajn. Co na mě ale začíná doléhat, tak to, že se dříve stmívá, a rána jsou také tmavá, než vyjde slunce, je to celé takové ponuřejší. Vždyť ještě nedávno jsme chodily s Julinkou po sedmé hodině ranní ven si hrát, a teď je ještě tma... Začínám pociťovat podzimní únavu, ráno se mi fakt nechce vstávat, a i Julinka si poslední dny ráda přispí. A tak nějak si i všímám, že se jí chce méně ven, v létě se těšila, a teď mi už ráno, než jdeme na autobus, hlásí: "Zima." No, to někdy opravdu je, ale přesto chci, aby byla Juli alespoň na chvilku venku, ale když je doma přítel, už jsem nechala Juli párkrát doma a jela jsem sama. Prostě se jí nechtělo, a když je jí doma dobře, proč ne. Jul...
Autor: Louise Pennyová Žánr: Detektivní, Román Mé hodnocení: 50% Obsah: Bývalý policejní inspektor Armand Gamache si s manželkou Reine-Marie odešel předčasně do penze po traumatických událostech, které se mu staly při honbě za nebezpečným zločincem, musel zastřelit člověka, a nemůže na to pořád zapomenout, tím spíš, že se jednalo o kolegu z oddělení... A tak si teď užívá penze a snaží se srovnat s osobní tragédií, protože díky tomu předčasně zešedivěl a přátelé si všimli smutku a melancholie v jeho očích... Velkou Armandovou radostí je dcera Annie, a její manžel a Armandův zeť je také bývalý podřízený, Jean Guy Beauvoir. Ti dva toho spolu zažili mnoho, jak v pracovním, tak i soukromém životě, a dost dlouho k sobě hledali cestu. Vztah obou mužů je velmi zvláštní, těžko ho nazvat přátelstvím, spíše opatrným respektem a velkou úctou, ale také vzájemnou ostražitostí. A teď má Armand důvod k radosti, protože dcera i se zetěm se k nim na pár dní do malé, zapadlé vesničky Th...