zomablog

 Pokud je podzim hezký, bez velkých plískanic a studeného větru, užívám si ho plnými doušky. A zatím ten letošní přesně takový je. Ideální je, když prší klidně celou noc, a přes den je třeba pod mrakem, ale neprší. Jako třeba včera - v noci pršelo, přes den zamračeno, chladněji, ale tak nějak prostě fajn. Co na mě ale začíná doléhat, tak to, že se dříve stmívá, a rána jsou také tmavá, než vyjde slunce, je to celé takové ponuřejší. Vždyť ještě nedávno jsme chodily s Julinkou po sedmé hodině ranní ven si hrát, a teď je ještě tma...  Začínám pociťovat podzimní únavu, ráno se mi fakt nechce vstávat, a i Julinka si poslední dny ráda přispí. A tak nějak si i všímám, že se jí chce méně ven, v létě se těšila, a teď mi už ráno, než jdeme na autobus, hlásí: "Zima." No, to někdy opravdu je, ale přesto chci, aby byla Juli alespoň na chvilku venku, ale když je doma přítel, už jsem nechala Juli párkrát doma a jela jsem sama. Prostě se jí nechtělo, a když je jí doma dobře, proč ne.  Jul...

  Autor: Louise Pennyová  Žánr: Detektivní, Román Mé hodnocení: 50% Obsah: Bývalý policejní inspektor Armand Gamache si s manželkou Reine-Marie odešel předčasně do penze po traumatických událostech, které se mu staly při honbě za nebezpečným zločincem, musel zastřelit člověka, a nemůže na to pořád zapomenout, tím spíš, že se jednalo o kolegu z oddělení... A tak si teď užívá penze a snaží se srovnat s osobní tragédií, protože díky tomu předčasně zešedivěl a přátelé si všimli smutku a melancholie v jeho očích...  Velkou Armandovou radostí je dcera Annie, a její manžel a Armandův zeť je také bývalý podřízený, Jean Guy Beauvoir. Ti dva toho spolu zažili mnoho, jak v pracovním, tak i soukromém životě, a dost dlouho k sobě hledali cestu. Vztah obou mužů je velmi zvláštní, těžko ho nazvat přátelstvím, spíše opatrným respektem a velkou úctou, ale také vzájemnou ostražitostí. A teď má Armand důvod k radosti, protože dcera i se zetěm se k nim na pár dní do malé, zapadlé vesničky Th...

Dnešní článek se bude týkat dopravních nehod a jiných vážných zranění, kdy se projevuje jeden zvláštní psychologický fenomén, který ale může někdy skončit opravdu ošklivě.  Když mi bylo asi tak devět nebo deset let, stala jsem se svědkem dopravní nehody. Kamarádka Pavla se svým sourozencem Pepou chodili tenkrát ještě do školní družiny. Já končila o něco dřív, ale na ten den, bylo to nejspíš někdy na jaře, jsme byli domluvení, že se sejdeme u nich doma a budeme hrát hry na počítači nebo koukat na filmy. Asi jsem se doma nudila, protože jsem vyrazila na kamarádku čekat na kamenný most. Fakt si to dodnes pamatuju, některé detaily.  Už jsem viděla, že kamarádka jde po chodníku. Vesele jsem jí zamávala, a tak popohnala bráchu, ať jdou rychleji, že čekám. Tak přeběhli cestu, všechno v pohodě. A za nimi utíkal ještě Petr, o rok mladší, který bydlel jinde. A Petra najednou srazila motorka. Nepodíval se přes cestu, a jediné, co si vybavuji, je letící taška s pitím, která Petrovi vyletě...

 Teorie o minulých prožitcích a případné reinkarnaci není nijak nová. Případů je velká spousta - jistě, najdou se lidé, kteří si vše vymysleli jen za účelem senzace a zviditelnění, a také bylo jejich lživé tvrzení doloženo. Do těchto případů se zapojují věštci, psychologové a také psychiatři. Některé prožitky malých dětí jsou opravdu mrazivé, protože prostě nejde logicky vysvětlit, jak mohou mít vzhledem ke svému věku takové znalosti a dovedou popsat místa, kde nikdy v životě nebyly...  Některé děti dokonce mrazivě přesně popsaly "vlastní smrt." Pojďme se tedy podívat na ty nejvíce známé kauzy...  V roce 2017 začal dvouletý Billy Campbell projevovat velké odchylky v chování. Začal své okolí šokovat neuvěřitelně konkrétními vzpomínkami na život britské princezny Diany. Údajně v pouhých dvou letech ukázal na fotografii princezny Diany - jednalo se o pohlednici -  a začal o ní mluvit. "Aha, to jsem já, když jsem byl princeznou." Opravdu mrazivá slova od takto malého dí...