zomablog

 Po delší době jsem zase zavítala do Lidlu u nás ve městě. Je poměrně z ruky - jakožto člověk spoléhající se na autobus to není úplně jednoduché, navíc je to docela kus. Ale mám Lidl ráda, tam se perfektně nakupuje, kvalitní sortiment, velký výběr, dobré ceny, takže jsem tam po delší době byla už třikrát za dva týdny. Julince jsem udělala radost posledním nákupem - ale o tom až zase příště!  A tak už si dávám věci z pásu do tašky a v tom se mě pokladní zeptá, jestli si nechci koupit srdíčko na pomoc dětem. Tak jasně, proč by ne, pamatuji si, že některý rok jsem si srdíčko také koupila - ještě ho mám nalepené na ledničce, krásně drží a ani se nestačilo moc oloupat. Třicet korun není žádná závratná částka, a pokud se do Lidlu dostanu ještě v příštím týdnu, ráda si koupím ještě jedno. Tak nějak mám v tento obchod a s tím co nabízejí velkou důvěru, působí na mě ve srovnání s jinými řetězci solidně.  Styl samolepky je asi každoročně stejný, protože na ledničce mám úplně stejné...

 Po horkém a dusném létě už je podzim opravdu definitivně tady, a dle počasí se co nevidět přetaví do zimy.  S nostalgií vzpomínám na to, jak jsem jako dítě podzim milovala. Spadené listí, pouštění draka, vyrábění zvířátek z kaštanů, vůně listí a studený, ostrý vzduch... Předně pro mě ale podzim byl časem tajemna. Brzké stmívání, dlouhé noci, Dušičky, Halloween, to vše s sebou nese právě podzim. A na mě kdysi hrozně zapůsobilo vydání časopisu Witch, který mi kupoval táta, a tam byl právě halloweenský speciál. Čarodějky, dýně, kouzla, moje devítiletá dušička byla na vrcholu blaha, protože odmala mě přitahovalo všechno tajemné, mystické a místo pohádek jsem se raději dívala na horory.  Od té doby se pro mě podzim stal kouzelným obdobím, čas tajemna.  Na přelom října a listopadu připadají hned dva svátky - právě Halloween - pro mnohé svátek dýní převzatý z USA, a Památka zesnulých. Často slýchám argument, že Halloween nee, protože je to svátek převzatý z ciziny, a my má...

  Autor: Viktória Dominová  Žánr: Román, Mysteriózní, Thriller, Horor Mé hodnocení: 70%  Obsah: Neboj se, maminka je u tebe... Natálie nedávno oslavila jednatřicáté narozeniny, je čerstvě zasnoubená se svým dlouholetým přítelem Rosťou, a před pár dny se dozvěděla, že čeká miminko. V jednom módním časopise píše pravidelnou rubriku, a už se těší, až nastoupí na mateřskou dovolenou. Největší radost jí ale teď dělá příprava na svatbu a postupné nakupování výbavičky pro miminko. Jenže vše zhatí jedna zdánlivě nevinně pronesená věta.  Rosťa se totiž rozhodl na svatbu pozvat Natáliinu matku Renátu. A jelikož Natálie již několik let s matkou nemluví, protože dívčino dětství nebylo po boku matky zrovna šťastné, Natálie dostane šílený hysterický záchvat. Nechápe, jak ji Rosťa mohl tak zradit, o matce vždy mluvila vyhýbavě a sama řekla, že si na svatbu nepřeje pozvat nikoho z rodinného kruhu. A jak Natálie v amoku vyběhne ven z bytu na ulici, v zimě, téměř neoblečená, na autobu...

 Podzim už definitivně převzal vládu a zdá se, že teplejším dnům odzvonilo. Minulý týden konečně trochu více popršelo, u nás pršelo i předevčírem, ale pořád má země málo vláhy. Sucho je opravdu úmorné a díky tomu také letos hrozně brzy padá listí. Konec října, a všude už jsou hromádky listí. U nás v lesoparku chodila minulý týden skupinka pracovníků obce, kteří měli fukar na listí a takto to bylo uklizené, jenže za dva dny to tam bylo napadané zpátky.  Ale mně se to líbí, miluju krásně zbarvené stromy, listí, v kamnech hoří oheň a doma je hrozně fajn. Fajn je i Julince, ale teď se jí moc nechce ven. Pokud je doma přítel, tak třeba celý den prolenoší u knížky a u hraček, teď ji hrozně baví stavět věž z kostek. Po snídani a po obědě na chvíli pustím pohádky, jinak televizi buď vypnu nebo si tam pustím něco svého, když je tam třeba dokument o zvířatech, to se Juli taky líbí.  Už si tak nějak zvykla, že musí mít ponožky a bundu, dokonce si nechá i šálu, ovšem čepice, to je po...