Posledních pár dní to mám v práci tak trochu náročnější. Nové vedení nám všem totálně rozhodilo směny, takže prakticky každý den vstávám do práce jinak - jednou v šest, další den ve tři, další den zase v šest... Nejsem s tím vůbec spokojená, s kolegyní jsme se to snažily zástupci ředitele vysvětlit, že tohle je prostě hrozně náročné, nejen kvůli tomu vstávání, to by ještě šlo, ale jaksi se cítím úplně vyšťavněná. Nejhorší je, když se dostanu domů až po páté hodině večer, bydlím na vesnici, obchody tu máme dva, ale jeden má otevřeno do půl páté, druhý do pěti, no prostě sranda. A ve dny, kdy si stihnu nakoupit po práci, zase není pečivo - tak se snažím alespoň do obchodu ráno sjet pro pečivo, pokud to stíhám, ale to taky není vždy... Včera jsem po delší době stihla si v týdnu zajet na otočku do města, v supermarketu pečivo samozřejmě bylo i později, takže paráda. Ale zase oceňuju to, že díky většímu množství práce nestíhám přemýšlet nad hloupostmi a netrápí mě žádné špatné a pochmurn
Zelenina mi, až na malé výjimky, na talíři nikdy problém nedělala. Zato můj bratr nejedl žádnou zeleninu - ani malé kukuřičky, ani hrášek. Pamatuji si, jak vždycky na talíři nechal malou hromádku zeleniny, kterou mu táta k jídlu vždycky přidal, ač ji nikdy nesnědl. Já byla k zelenině shovívavější. Dodnes miluju špenát, mrkev ve formě kompotů, a kde všude je to možné, přidávám hodně česneku - zvláště třeba i do toho špenátu. Co ale naopak moc nemusím, je zelí. Červené si dám jen tak trošku na chuť, ale bílé mě neoslovilo pořádně nikdy. Statisticky je nejméně oblíbenou zeleninou celer a zelí. Celer je hodně aromatický, ale já ho mám ráda. Ovšem mezi nejméně oblíbenou zeleninou bych čekala jiného zástupce - a sice brokolici. Toto je zelenina, která se mi opravdu z duše protiví. Táta doma často vařil těstoviny s kuřecím masem a právě s brokolicí. A já ji vždycky "vyšťouchla" na kraj talíře. Nevím, vůně a její chuť pro mě nejsou tím pravým ořechovým. Musím se přiznat, že jsem