Přede dvěma týdny jsem na Facebooku s potěšením zaregistrovala zprávu, že se uskuteční podzimní bazárek knih vyřazených z městské knihovny. To je pro mě velká věc, jakožto pro milovníka knížek a "křečka," který rád schraňuje knihy obzvlášť. Žel moje domácí knihovna není nafukovací, takže to poslední roky dělám tak, že průběžně vyřazuji přečtené knihy a ty odnáším do knihobudky, a zase doplním novými kousky. Přijde mi to fér, když koupím starší knihy za pár korun, tak pak zase je zdarma poslat dál, aby udělaly radost dalšímu čtenáři. Náš městský knižní bazárek navštěvuji pravidelně, pokud nejsem nemocná či se neděje něco vážného, tak se pokaždé zúčastním. Většinou se koná ve čtvrtek a pátek, a v říjnu proto, že je Týden knihoven. Měla jsem v plánu jít na bazárek už včera, leč plány se mi zhatily. Nepříznivé počasí, hlídání pro Julinku jsem měla zajištěno, jenže mi neplánovaně usnula, tak jsem se na to vykašlala. Dnes je doma přítel, včera v noci přijel z práce, takže si užil...
Někdy v roce 2012 jsem se rozhodla, že bych potřebovala jít k psychologovi. Měla jsem za sebou poměrně složité období, co se týče situace v rodině, a potřebovala jsem si o svých problémech s někým popovídat. Ani jsem si tehdy nijak nepročítala na internetu, kteří odborníci u nás ve městě pořádně jsou. Věděla jsem, že na naší poliklinice sídlí centrum duševního zdraví, tak mi přišlo nejschůdnější se zaregistrovat tam. Absolvovala jsem průvodní rozhovor se sestrou, která si zapsala všechny osobní údaje do počítače, ptala se mě na spoustu věcí - rodinnou anamnézu, závislosti, bylo toho docela dost. A pak jsem dostala kartičku s termínem, bylo to tuším do dvou týdnů. Na kartičce bylo i jméno psycholožky, později jsem zjistila, že jich tam takto funguje asi pět, každý má přidělenou svou kancelář a klienty. Na to první sezení jsem šla se smíšenými pocity, víceméně jsem se ale spíše těšila. Že si budu mít konečně s kým popovídat, svěřit se, vypovídat se z problémů. Nevěděla jsem te...