zomablog

 Minulý týden ve středu jsem brouzdala stránkami mého milovaného internetového antikvariátu Restorio. Na Megaknihy jsem po minulé nespokojenosti s časem dodání a průtahy kvůli neuvedení toho, že zboží není na skladě, dočasně zanevřela. A jelikož na Restorio si třikrát až čtyřikrát ročně nějaké knihy koupím a zatím jsem byla vždy spokojená, rozhodla jsem se znovu si nějaké knihy objednat.  Mám ráda ten "knižní" koloběh. To, že někdo dává život starým knihám, znovu je pouští do oběhu, a za pár korun se tu dají po důkladném hledání najít opravdové poklady. Ve středu pozdě večer jsem odeslala objednávku, zaplatila jsem hned převodem, a teď už nezbývalo jen čekat. Hned ve středu přišel i email, že objednávku právě připravují - a to je u tohoto obchodu skvělé. Když jim pošlete hned peníze, tak hned připraví objednávku.  V pondělí přišel email, že objednávka je už na cestě. Tedy dle jejich formulace: Už k vám letí. Je to milé, takové hrátky se slovy. Balíček jsem tedy čekala tak...

 I když je srpen, okurková sezona, tak přesto politický rybníček rozvířilo jedno dost kontroverzní téma. Došlo totiž k zamítnutí připomínkového řízení zákona, který upravuje umělé oplodnění - budu zde používat zkratku IVF, tak je to ostatně vžito i v mediálním prostoru. Jde tedy jednoduše o to, že ženy bez partnera nemohou IVF podstoupit. A tohle je téma nejen politické, ale v zásadě i společenské a také etické.  Pořád je totiž vžitý názor, že dítě má od narození nárok na oba rodiče. Potřebuje jak ženský, tak mužský vzor. Tak samozřejmě, takhle napsané to vypadá moc hezky a jednoduše. Jenže tady nastává už trhlina v tom, že i děti počaté přirozenou cestou nemají od narození oba rodiče. Otec se v některých případech k dítěti vůbec nehlásí, ač by měl, případně jsou tu i jiné složitosti.  Někteří moderní odborníci tvrdí, že dítě mužský vzor k harmonickému vývoji nepotřebuje. Těžko to takhle jednoduše posoudit. Sama za sebe můžu říct ze své zkušenosti s výchovou Julči, že ten...

Všechny problémy lidstva pocházejí z naší neschopnosti posedět tiše o samotě v místnosti.   Nikdy jsem nebyla typ člověka, který miluje hlasitou hudbu, rachot, a věčný hluk. Naopak jsem vždycky utíkala na své klidné, tiché místečko, kde jsem si mohla v klidu číst, učit se do školy, nebo si malovat. A když jdu spát, tak k tomu potřebuju taky úplné ticho. Doma jsme mívali akvárium s želvami, a máma musela pak na noc vypínat filtr. Ten zvuk, ač pro někoho třeba ne moc hlasitý, mi bránil v usnutí. Ale co bylo naopak fajn, tak zvuky přírody.  Vrkání holuba venku, cvrkání kobylek, a taky šumění potoka, který jsme měli hned za domem. Vždycky mi připadalo zvláštní, když návštěva, co u nás přespávala ráno tvrdila, že jim vadí šumění vody. Já na to byla zvyklá odjakživa, takže mi to ani nepřišlo. Ale s odstupem let už to chápu.  S léty se jakási averze na hluk a mnoho vjemů nijak nezměnila. Když jsem pobývala na intru, tak jsem měla rok takové dost podivné spolubydlící. Zuzka ...

 Tak nějak jsem tápala nad tím, jak nazvat dnešní deníčkový článek. Asi mi už dochází fantazie, ale věřím tomu, že mi dáte za pravdu. Jednak tedy toto léto je extrémně suché, tráva je místy žlutá, v potoce teče hrozně málo vody, a vypadá to, že jen tak znovu nezaprší. A pak další teplotní výkyvy. Sice je teplo, ale nemůžu si pomoct, rána bývají studenější, a právě ten chladný ostrý vzduch mi evokuje to, že se blíží podzim. Ano, já vím, je teprve čtrnáctého srpna, dnes je u nás zase čtyřiadvacet stupňů, ale je to tak, že září začíná pomalu klepat na dveře...  Nejsem si jistá, zda už jsem tuhle fotku Julinky coby berušky nedávala do minulého článku. Ale je pěkná, tak to snad nevadí. Juli teď aktuálně prochází obdobím vzpurnosti, což je někdy pěkný zápřah na nervy. Když se jí něco nelíbí, dovede to dát pěkně najevo. Ale jasně jsem stanovila hranice, kam už ví, že takhle se chovat nemůže. Tento týden třeba hrozný problém nočník - jenom ho vidí, záchvat, řev, začne s ním házet....