Autor: Arthur C. Clarke Žánr: Sci-fi, Futuristický Mé hodnocení: 50% Obsah: V daleké budoucnosti, v roce 2077, lidstvo udělalo ve výzkumu vesmíru a planet zásadní průlomy. Tím největším úspěchem se bezpochyby stalo kolonizování sousedních planet Marsu, Venuše, ale Měsíce, a těžba nových surovin. Jenže spolu s dobýváním vesmíru se zákonitě objevily první problémy a také ukázky, jak moc může být to, co přiletí z cizích končin, nebezpečné. V roce 2077 byl zřízen program Vesmírné obrany. A to jako reakce na předešlé události, kdy obrovský asteroid zničil velkou část Itálie, když tisíc tun skály a kovu rozpadající se za letu vyvolala tak silnou tlakovou vlnu, že města Padova a Verona byly doslova smeteny z povrchu zemského. A díky tomu také spousta lidí nenávratně přišla o sluch. V několika žhnoucích okamžicích byla zničená celá staletí úsilí a pokroku... Vesmírná obrana si kladla za cíl s velkým předstihem informovat o potencionálním nebezpečí, a díky sy...
Minulý týden v neděli jsem konečně dobrala antibiotika, a cítila jsem se o hodně líp. Akorát ještě v sobotu mi nebylo chvilkově dobře, naštěstí to ale bylo jen přechodné. Najednou taková velká bolest v uchu, dost mi v něm šumělo, ale myslím, že se asi tělo ještě vypořádávalo se zbytky toho špatného. A úplná lahoda pro mě byla, že jsem si konečně pořádně umyla hlavu. Nechtěla jsem to riskovat, takže jsem si raději myla jen konečky, ale předevčírem už jsem si normálně vlasy umyla celé nad vanou. Paráda, neskutečně příjemný pocit, a úplně mi to připomnělo předloňské povodně, kdy bylo umytí hlavy, natož sprcha, jednu dobu taky luxus. Ale jinak už to bylo dobré. Sluch se mi zlepšil, a co víc, co bylo ještě lepší - tak čich. Nevím, zda jsem měla z nějakého důvodu už déle ucpaný nos, tak teď konečně jsem zase cítila všechny vůně. Tak jsem zjistila, že mi "smrdí" aviváž, kterou jsem měsíce používala, a příjemně mě překvapí zdánlivé maličkosti. Vůně jara venku, pečení provoněná celá...