Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři,  bohužel mě skolila jakási podzimní chřipka. Mám teplotu, bolí mě svaly, klouby, a úplně nejhorší je bolest hlavy. Přítel naštěstí zůstal nečekaně doma, takže se může postarat o Julinku, jelikož játeď nemůžu skoro nic.  Ozvu se až bude lépe, snad příští týden. Teď je mám nejlepším společníkem knížka a Acylpyrin, a samozřejmě Julinka. Jen doufám, že ten moribundus nechytne ode mě...  Mějte se hezky a dík za trpělivost, Vaše Eliss ♥
Nejnovější příspěvky

Jak nemít doma muzeum?

Každého z nás ovlivní prostředí, ve kterém vyrůstáme, přebíráme návyky z dětství a v mnohém také kopírujeme chování svých rodičů. Někdy je to fajn, a někdy zase ne. Co se týče třeba úklidu, tak mám dojem, že máma byla v tomto ohledu tak nějak normální. Žádné přehnané, chorobné uklízení, ale taky jsme se doma nebrodili ve špíně. Co byl problém, tak tedy to, že mě doma nikdy nevedla k žádným domácím pracím. Nenechala mě vynést koš, neukázala mi, jak správně prát a žehlit, a o vaření jsem nevěděla vůbec nic - máma totiž doma nikdy nevařila, tuto část chodu domácnosti měl na starost totiž táta.  Pravidelně jednou týdně jsme s mámou chodily k babičce, tedy za mámou mojí maminky. Babička žila v domku kousek od nás, pěšky je to tak deset minut. Babička po smrti dědy žila se svým synem - tedy mým strejdou - který je autista, už několikrát jsem tu o něm psala. A babička už po té sedmdesátce začala mít jakousi "nemoc," a to hromadění věcí. A to přímo chorobně.  V sobotu či v neděli jsm...

Kauza "kočičí kavárny"

 Jednou za čas rozvíří stojaté vody českých luhů a hájů nějaká poměrně zajímavá kauza. A od té doby, co jsem na rodičovské dovolené, tak mě zaujmou kauzy týkající se malých dětí, respektive tedy to, že nějaký podnik dá zákaz vstupu malým dětem do své provozovny. Již v roce 2023 vyvolalo rozruch pražské bistro, které sepsalo "manuál" pro rodiče s dětmi. Vedení bistra apelovalo na rodiče v otázce skladování kočárků, či přebalování dětí na látkových sedačkách.  Do bistra měly mít povolen vstup pouze děti, které se "umí chovat." "Nepřejeme si, aby dítě rušilo křikem, pláčem či pobíháním okolo stolů." Tak třeba zrovna ta část se skladováním kočárků je v pořádku. Já tedy do restaurací nechodím, v kavárně si vezmu kávu s sebou, ale nikdy neberu kočárek do provozovny. Nechávám jej venku, Julča jde se mnou dovnitř a čeká se mnou, než mám hotovou kávu. Ale neběhá, stojí u mě, jasně, chce si všechno osahat, a pokud už je její chování za hranou, samozřejmě ji usměrním...

Kdo si hraje...

 Dětství je naprosto úžasné v tom, že si coby děti můžeme - a vlastně také tak trochu musíme - hrát. Moje generace ještě nebyla tak moc zasažena érou počítačů a chytrých telefonů - ano, počítač jsme měli, ale až mnohem později, a také jsme hned neměli doma zapojený internet. A dnes vzpomínám na to, jak to vlastně bylo fajn. Musela jsem se zabavit sama, hrát si s hračkami nebo si něco sama vymyslet.  Rodiče mě nijak extra hračkami nezahrnovali, samozřejmě narozeniny, Vánoce, a někdy mi ve městě máma koupila panenku, když jsme spolu jely na nákup. Takže každá nová hračka pro mě byla velkou vzácností a velmi jsem si jí vážila. A klasikou u nás doma bylo psaní Ježíškovi. Inspiraci pro to, co bych tak od Ježíška vlastně chtěla, jsem čerpala převážně z reklam v televizi. Ranní blok pohádek na komerčních televizích se nikdy neobešel bez reklamy na nějakou "cool" hračku.  Jeden rok mi udělal velkou radost plyšový Pikachu, pak zase plyšový Furby.  Toho jsem si hrozně zamilova...

Mrazivá rána a chladné dny

 Naše krásné Jeseníky jsou proslulé tím, že zima je tady vždycky v předstihu. A tak už ve vyšších polohách a také na Červenohorském sedle napadl první sníh - někde jen poprašek, jinde trochu víc, ale tohle je vždycky taková lehce neblahá předzvěst toho, že zima je zde. U nás zatím tedy nenasněžilo nic, ale rána a noci jsou extrémně chladná a mrazivá. Což s sebou nese mírné komplikace.  Julča stále odmítá čepici, ráno si ji nasadí na chvíli, ale po cestě už si ji sundá a když se jí snažím znovu nasadit na hlavu, řev. Je to fakt nepříjemné, tento týden už se jí trošku spustila rýma, ale naštěstí to nijak dál nepokračovalo, žádné horečky. S tím oblékáním je to celkově dost složité. Nechce punčocháče, ponožky jedině pokud je na nich lev, a hlavně je v kurzu všechno, kde je Tlapková patrola. Takže máme batůžek, gumáky, boty, trička a plyšáky. Julinka má pro patrolu svůj vlastní, zkomolený název, "badžadža." Outfit podle Juli - čepice, a na ni sluneční brýle. Ovšem čepice nezůstala...