zomablog

 U nás doma se kupovalo k pití všechno možné, převážně tedy sladké nápoje - sirupy, džusy, minerálky. Ale že by u nás doma někdo pil samotné mléko, třeba k snídani, to opravdu ne. Mléko bylo v lednici jen jako přísada do pečení, a pak také máma si jej dávala do kávy. A samozřejmě já jsem někdy dostala kakao, hlavně o víkendu, v zimě a na podzim. Na základce jsme ale měli dva roky po sobě jakýsi projekt, v jehož rámci jsme dostávali ovocné balíčky a k tomu i právě krabičkové mléko. Něco jako Kravík, jen se to asi jmenovalo jinak. A tohle neslazené mlíčko mi hrozně chutnalo.  Občas jsem si doma sama nalila sklenku mléka, hlavně večer k televizi. Nikdy ne plnou, pravda, tak půlka mi stačila, ale bylo to fajn.  Když jsem začala bydlet s přítelem, tak v naší lednici vždycky minimálně jedna lahev s mlékem vždycky je. Kupujeme jak trvanlivé, tak čerstvé, a několikrát jsme vzali i z našeho zemědělského družstva. Přítel miluje mléko od mala, jeho rodiče také pracovali v družstvu, ...

  Autor: Jo Nesbo Žánr: Horor, Mysteriózní, Thriller Mé hodnocení: 50%  Obsah: Čtrnáctiletý Richard Jensen se nedávno přistěhoval s rodiči do malého městečka Ballantyne. Frank a Jenny nejsou jeho vlastní rodiče, mají jej v pěstounské péči, přesto se snaží chlapci zařídit co nejlepší domov a dát mu veškerou péči a lásku. Ale Richard je tak trochu "sígr," se spolužáky nemá zrovna nejlepší vztahy, neumí pořádně zapadnout do kolektivu, a jediný, kdo se s ním více kamarádí, je Karen, do které se chlapec, skoro stejně jako většina chlapeckého osazenstva třídy, beznadějně zamiloval.  Richard má za sebou i pár průšvihů mimo školu. Vloni, chvilku po svém příjezdu, třeba zapálil vysokou trávu na pozemku před bývalou pilou. A jelikož je Frank velitel dobrovolných hasičů, byla to pro celou rodinu pěkná ostuda.  Jelikož je konec března a venku je opravdu nádherně, tráví Richard hodně času venku. Většinou sám, někdy ale přemluví nějakého spolužáka, aby se k němu přidal. A společně...

 Jednadvacátého června začalo oficiální astronomické léto, což je i datum letního slunovratu. Léto patří k mým méně oblíbeným ročním obdobím, a to kvůli vysokým teplotám a pokračující pylové alergii. Přitom když jsem byla mladší, léto jsem milovala, hlavně tedy kvůli dvouměsíčním prázdninám. Vůně jahod, čerstvě posekané trávy, cvrkání cvrčků na louce, pletení věnečků z kopretin a spousta opékání u ohně. Léto mého dětství je nezapomenutelné a jsem moc ráda, že jsem ho mohla prožít venku, bez chytrých telefonů a sociálních sítí.  Ale jak jsem starší, tak to teplo mi nedělá vůbec dobře. Dneska jsme byly s Juli nakoupit ve městě, o půl jedenácté jsme jely domů, a už jsem byla úplně zpocená. Co je nepříjemné, tak Julča nechce nosit kšiltovku ani klobouček. Když má chuť, chvíli si ji nechá. Ale to se děje málokdy. Dnes třeba ve městě ji nechtěla vůbec. Tak jsme si pak zalezly do pasáže, kde je knihobudka, tam jsme sedly na lavičku, a vypila jsem si frappé. Teď vůbec nepiju horkou ká...

 Člověk, potažmo lidské tělo, má omezené schopnosti co se týče přežití bez vody a jídla, a stejně pořád dochází k událostem, které předčí úplně všechno, o čem mluví vědecké poučky. Mráz, oheň, elektrický proud, pád nebo třeba zdánlivě nevyléčitelné nemoci. Člověk je prostě křehký tvor, dovede mu ublížit spousta věcí, a některým se bohužel nelze vyhnout. A přesto si spousta z nás prošla takovými životními zkouškami, které prokázaly, že umíme být neobyčejně houževnatí. Pojďme se podívat na pár zázraků, kterými jsou někteří lidé obdařeni!  Skot Angus Barbieri již nějakou dobu není spokojen s ručičkou na váze. A tak se v roce 1965 rozhodne se svou váhou 207 kilogramů něco udělat. Přeci jen, je ještě mladý, nedávno oslavil šestadvacáté narozeniny a navzdory tomu se cítí ve svém těle jako stařec. A rozhodne se pro opravdu radikální řez.  Pod dohledem lékařů započne čtrnáctého června 1965 pod dohledem lékařů půst. Neuvěřitelných 382 dní přežívá jen na vodě, čaji, kávě, k tomu do...