zomablog

Autor: Barbara Taylor Bradfordová  Žánr: Román pro ženy, Romantický Mé hodnocení: 70% Obsah: Vivienne Trentová nedávno oslavila šestatřicáté narozeniny, a nemá si ve svém životě prakticky nač stěžovat. Coby novinářka a spisovatelka na volné noze má práce až nad hlavu - právě dokončila článek pro Sunday Times, a chystá se na svůj velký projekt - rozsáhlý životopis Charlese Dickense. Poklidné srpnové dopoledne přeruší telefonát Jacka Lockea. Ten se před dvěma dny vrátil z Paříže. Vivienne je nadšená, že slyší starého přítele, ale záhy strne v příšerném šoku.  Jack jí oznamuje tu nejhorší možnou zprávu. Zemřel Sebastian Locke, muž, se kterým Vivienne pojilo šest let trvající manželství, ale oba se znali mnohem déle. Poprvé se potkali, když jí bylo dvanáct, a Sebastian byl o dvacet let starší. Jenže v té době se Sebastian dvořil její matce Antoinette, kterou si později také vzal. Vivienne tak získala hned dva nevlastní sourozence, Jacka a Lucianu. Jenže chvíli poté, co Vivienne os...

 Včera na mě na domovském Seznamu, kde si denně zběžně pročítám zprávy, vyskočil tento titulek: "Učitelé se bojí do třídy. Bezpečnost na školách se zhoršuje." V úvodním odstavci se zde píše o konkrétní škole, a sice bílinské. Jako jednomyslnou odpověď na otázku, co považují učitelé za největší bezpečnostní hrozbu, pracovníci uvedli, že se bojí chodit do některých tříd. Ovšem není zde konkretizováno, z jakého důvodu se učitelé bojí chodit do některých tříd.  Tedy - nebojí se chodit do všech. Ale v některých je nejspíše tak vážný problém, že učitel jde do třídy se strachem. A těch možností, čeho se učitel může ve třídě dočkat, je velká spousta. Připínáček na židli je tady asi ten nejmenší problém. Většina učitelů se setkává s verbálními útoky, přičemž podle statistik se každý desátý učitel bojí alespoň jednoho svého žáka. To jsou dost alarmující čísla.  Každá generace má svá specifika, co se týče chování ve školách. Když jsem já chodila na základku, a devítku jsem vyšla v r...

 Osmnáctého června 2023 proběhla médii zpráva o ztracené ponorce, která měla namířeno k troskám slavného Titanicu. Informací zprvu nebylo mnoho, zpočátku nebylo ani jasné, zda jsou na palubě pasažéři, ale pátrací akce byla opravdu rozsáhlá. Přiznám se, že jsem případ od začátku sledovala v médiích, nakonec se potvrdilo, že na palubě ponorky bylo celkem pět osob, včetně ředitele firmy OceanGate Stocktona Rushe.  Na zpravodajských televizních stanicích běželo odpočítávání času, kdy pasažérům dojde kyslík, což mi přišlo mírně řečeno morbidní, a odborníci se předháněli ve scénářích, co všechno se mohlo stát. Ke ztrátě s domovskou lodí Polar Prince došlo už hodinu a čtyřicet pět minut po sestupu. A pasažéři měli mít kyslík na zhruba čtyři dny. Okamžitě tedy vypukla velká pátrací akce - plocha hledání odpovídala zhruba poloze Belgie!  Ale dvaadvacátého června americká pobřežní stráž oznámila, že posádka ponorky je po smrti, přičemž došlo při sestupu do hlubin k implozi plavidla...

  Autor: Thomas N. Scortia, Frank M. Robinson Žánr: Katastrofický, Thriller Mé hodnocení: 90% Obsah: Stavební architekt Craig Barton se po půl roce vrací zpět do San Francisca i se svou přítelkyní Jenny. Půl roku byl pracovně pryč, když jej společnost Curtainwall převelela na jinou zakázku. Ale teď se vrací, protože dnes má být velký večírek na otevření "Skleňáku." Skleňák je obrovský mrakodrap, chlouba města. Má celkem šestašedesát pater - ve třiceti jsou obchody a kanceláře, v šestatřiceti bytové jednotky, které již obývají první nájemníci, a obchody s kancelářemi jsou také v čilém ruchu.  Za pár dní budou Vánoce, a Barton se těší, jak jeho projekt vlastně dopadl. Samozřejmě cítí jistou nevoli, že nemohl osobně dohlédnout, aby byly splněny všechny náležitosti, které projektoval na papíře, protože Skleňák je pro něj něco jako vymodlené dítě. Přímým nadřízeným Bartona je Wyndom Leroux. A když se Barton zastaví v kanceláři, nenajde sice svého šéfa, ale jiného architekta, a je ...