Již několik let se zajímám o různá tajemná zmizení, neobjasněné vraždy a další záhadné případy. Při pročítání některých případů opravdu vstávají hrůzou vlasy na hlavě, a za mě není nic děsivějšího než to, že nějaký člověk jen tak, bez pořádné stopy, zmizí. Prostě se vypaří jako pára nad hrncem, a dlouhé roky se nedaří vypátrat, kam ten člověk zmizel a jaký byl jeho osud. Pro rodiče, příbuzné, kamarády to musí být něco šíleně mučivého, žít s vědomím, že nevědí, co se stalo... A jedním z takových pomníčků, který v tomto čase média a různé deníky připomínají, je záhada, ke které došlo šestého srpna 1988. Tehdy zmizela třiadvacetiletá Pavlína Braunová. Wikipedie je k tomuto případu poměrně strohá, ale ráda bych tento případ rozebrala trochu podrobněji. Pavlína Braunová odmalička milovala zpěv a hudbu. Navštěvovala hudební školu, učila se na kytaru, a když se po maturitě rozhodla studovat vysokou, toto rozhodnutí jí dlouho nevydrželo. Láska k hudbě byla silnější, přesto se ...
Letní prázdniny se přehouply do své druhé poloviny a zdá se, že do extrémního počasí se srpen vyrovná červenci. Taková velká vedra co jsou letos opravdu nepamatuji, a i když nejsem zdaleka ještě ve středním věku, nedělají mi ty vysoké teploty vůbec dobře. Aby v šest hodin ráno bylo vedro jako v pravé poledne, to je opravdu pěkně nepříjemné! A tak větráme nejvíce v noci, přes den nechávám otevřené okno v koupelně, kde ho přes jaro a léto prakticky nezavírám. Ale někdy ta okna otevřu i přes den - rychle všude vyměnit starý vzduch za čerstvý, ale problém je, že se to zase hned oteplí... První fotka je chvíli po bouřce, a ta druhá za jasného, pěkného večera. Miluju ty výhledy z okna ložnice, ptáky, kteří každé ráno ve stromě vesele zpívají, a hlavně je strom i zdrojem vítaného stínku a chládku. Včera jsem měla návštěvu, přijela sestřenice s pětiletým Tobiáškem, letos nás navštívila už podruhé, tak to bylo pěkné setkání. Ale přišli zrovna v tom největším vedru, kousek...