Tento týden začal proměnlivým počasím. V pondělí bylo ještě pěkně, ale v noci na úterý pršelo, a to stejné bylo i ráno. V šest hodin krásně bušily kapky do okna - to je tak vždycky, jak umyju všechny okna, tak za pár dni začne pršet - ale nevadí. Jsem ráda, že mám zase chvíli klid, zase je umyju až v září, a pak nejspíš až před Vánoci, ale záleží i na počasí. Teď jak hodně létají pyly, tak je to stejně všechno na oknech znovu... A Julinka se doma tak nudila, smutně koukala z okna, chápe, že když prší, nemůže si hrát na písku. Ale pak se to trošku uklidnilo, tak jsme vyrazily do obchodu, tak si pak chvíli poskákala v kaluži, a nakonec jsem rozhodla, že zajdeme k nám do dětského centra Bělá v pohybu. Ideální pro deštivé dny, máme to u nás v obci, tak jsem se svezla dvě zastávky autobusem a bylo to. Chodívám tam i do knihovny, mají tam také informační centrum. Dole sídlí herna pro větší děti, nahoře pro menší, je tam skluzavka, dřevěná zvířátka, balonkový bazének, kuchyňk...
Někdy bývají naprosto odlišná slova - úzkost a panika zaměňována, ačkoliv to opravdu nejsou synonyma. Úzkost je tichá, plíživá, drží se na pozadí mysli a projevuje se například neschopností usnout, napětím v zádech či sevřeným žaludkem. Zatímco panika přichází jinak, podobá se vlně, která během několika minut zaplaví celé tělo. Od malička jsem silný introvert, takže mě mnohé běžné situace často děsily a cítila jsem se v úzkých. Děsily mě nové situace, noví lidé, hororem pro mě na prvním stupni bylo třeba i to, když jsem si musela jít zaplatit do kanceláře obědy. A když jsem se třebas někdy vracela do školy od lékaře, děsilo mě to, že budu muset zazvonit na zástupkyni, aby mi otevřela. Prostě takové banální, jednoduché situace, kdy bylo třeba jednat s lidmi. Pořád jsem si přemílala v hlavě, jak asi ta daná situace proběhne. A samozřejmě se v drtivé většině případů nestalo nic strašného. Věkem se to trochu zlepšilo, ale stejně přijdou situace, kdy se necítím úplně dobře....