Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Červen v plném proudu

 Dnes už máme sedmého června, a léto se začíná velmi urputně hlásit o slovo. Hned zkraje týdne u nás popršelo, a to dost vydatně. Pondělí, úterý, oba dny pršelo. A pro přírodu je to strašně fajn. Sucho letos je extrémní, zahrádkáři urputně zalévají, ale někdy to nestačí. Když chodím kolem cest a koukám do potoka, tak je tam opravdu maloučko vody, na některých místech u dna začíná obrážet tráva, a ani ta tráva mi letos nepřijde vůbec pěkná, zelená, ale místy už nepěkně žloutne, a také neroste tak hustě.  Ale jak zkraje týdne pršelo, Julinka se doma opravdu nudila. Snažíme se omezit televizi, takže zabavit dítě jen tak není někdy vůbec jednoduché. A tak jsme si hrály spolu s panenkami, chvíli s hracím stolečkem, pak jsem zase vařila chvíli oběd, takže Juli si listovala v knížce. Ale nakonec jsem si řekla, že prostě na chviličku ven půjdeme. Julinka má pláštěnky, gumáky, takže proč to nezkusit.  I v tom nejhustším dešti jsme byly alespoň chvilinku venku. A Julinka prostě mil...
Nejnovější příspěvky

Knižní recenze 438 Dům za duhovou zdí

  Autor: Pavel Hejcman Žánr: Detektivní, Válečný, Mysteriózní, Psychologický  Mé hodnocení: 100%  Obsah: Začátek září roku 1964 byl v malé osadě Smrková neobvykle teplý. Babí léto zde v Jeseníkách opravdu pěkné. Smrková je krom pár domečků na samotě i sídlem sanatoria pro duševně choré. Sanatorium bylo přestavěno z bývalého kláštera na několik moderních pavilonů, je tu zvláště oddělení pro alkoholiky, těžké schizofreniky, ale také dětské oddělení, kde se léčí ty nejtěžší případy mentálně retardovaných dětí.  Smrková spadá do oblasti bývalých Sudet, ale do nejbližšího okresního města Jeseník je to kolem čtyřiceti kilometrů. A tak snad právě toto zapomenuté, bokem ležící místo se stává útočištěm pro lidi s bolavou duší. Příroda je tu drsná, ale krásná, nikde jinde si člověk tak nevychutná západy a východy slunce, jako z vrcholků hor...  Třicetiletá Radka Dvořáková zde už pár měsíců pracuje jako lékařka, brzy ji čeká atestace, a tak nějak doufá, že si se svým partn...

Nesmrtelný El Niňo

 Musím se přiznat, že s názvem "El Niňo" jsem se setkala prvně teprve předevčírem, a tak nějak si myslím, že je to velká škoda. Při pročítání různých článků na internetu jsem se totiž dozvěděla velkou spoustu zajímavých, ale na druhou stranu i velice znepokojujících informací, a ráda bych toto téma tedy rozebrala podrobněji.  V kostce se dá složitost jevu shrnout asi takto: El Niňo je přirozený jev, který vzniká kvůli pravidelnému oteplování mořské hladiny ve středním a východním Tichém oceánu. Když se objeví, výrazně teplejší voda nemůže ochlazovat tak dobře vzduch, jak je obvyklé, což má pak další dopady - vysoké teploty vzduchu, přívalové deště, nebo naopak extrémní sucha. A letos byly podle WMO mimořádně vysoké povrchové teploty naměřené v oceánu již koncem dubna a začátkem května.  Takže letos se pravděpodobně dočkáme tohoto zajímavého jevu. Ale rozhodně to nebude v historii prvně, a ani naposled. Název El Niňo se traduje již od šestnáctého století. Peruánští rybáři ...

Knižní recenze 437 Alice

  Autor: Helena Farníková  Žánr: Román, Romantický Mé hodnocení: 50% Obsah: Třiatřicetiletá Alice Malá pracuje coby psycholožka, už pár let provozuje vlastní psychoterapeutickou praxi a velmi se jí daří. Do toho ještě učí na vysoké škole psychologii osobnosti, takže má pracovní diář více než nabitý. Ale ranní pondělky si schovává jen pro sebe, užije si pořádnou snídani, poleží si v posteli, a pak jde běhat.  V osobním životě to nemá Alice úplně jednoduché a růžové. Prošla si už několika románky, tentokrát ale cítí, že je v tom něco víc. Karel je o šest let starší, šarmantní, inteligentní, a navíc velice pohledný. Krom toho vede velkou stavební firmu, což s sebou na druhou stranu nese velké množství různých pracovních cest. Alice je opravdu zamilovaná, celá věc má ale háček. Karel je ženatý, ale s manželkou mu to neklape, jenže spolu mají dvě malé děti.  Ale Alici zatím stačí, že jí Karel věnuje své večery, a pozdě v noci spěchá domů. Přesto si uvědomuje svou situaci....

Vydařený knižní bazárek

 V minulém článku jsem psala o knižním bazárku, který se konal ve čtvrtek a pátek v naší městské knihovně. Poslední bazárek byl v březnu, a tento se uskutečnil mimo termín - mimořádně, jelikož se tradičně koná dvakrát ročně, a to v březnu a říjnu. A díky tomu, že mi Julča ráda úřaduje v pokojíčku v knihovničce, všelijak knížky přehazuje a odnáší, tak jsem sama udělala trochu pořádek, a nějaké kousky jsem odnesla do knihobudky.  Teď to dělám tak, že co přečtu a není z knihovny, automaticky nosím do knihobudky. Místa je málo, knížek spousta, a bohužel to nemáme doma nafukovací. Ale už mi tolik netrhá srdce, loučit se s knížkami, pořád jsou ale kousky, ke kterým mám citový vztah a nikdy bych je nedala.  Bazárek jsem navštívila jak ve čtvrtek, tak i v pátek. Na Facebooku bylo totiž napsáno, že v pátek budou zase nové knihy, protože paní knihovnice bude nabídku postupně doplňovat. A jelikož Julinka byla moc hodná - hrozně se jí líbily obrazy koček, které byly v knihovně, se za...