Velikonoční pondělí se nezadržitelně blíží a s ním finišují křesťanské Velikonoce. Z celého týdne, který končí v pondělí, tak pravidelně jen na Zelený čtvrtek připravím něco zeleného. Letos to byla pórková polévka a tradiční špenát s vajíčkem a brambory, bez masa. A líbí se mi i tradice zeleného piva, které některé hospůdky čepují. Včera jsem navštívila Velikonoční trhy u nás ve městě, ale koupila jsem si tam jen med. Ten kupuju pokaždé, přítel si s ním sladí kávu, já si jej zase ráda vychutnám na chlebu s máslem. Byla tam spousta pěkných věcí, ale vše opravdu velmi předražené. Je fajn, že teď je volno i na Velký pátek. Tento den je státním svátkem teprve od roku 2016, takže na základce jsme měli volno jen v pondělí. Ale i to pondělí bylo fajn. Tedy - fajn. Jako dítě jsem Velikonoční pondělí neměla v oblibě. U nás na vesnici se pořád v menší či větší míře drží zvyk, že kluci a muži chodí na koledu. S pletenou pomlázkou a košíčkem na výslužku. No a mě to tehdy log...
Každý z nás si někdy určitě položil otázku, zda existuje život po smrti. Smrt je totiž vnímána jako konec, často i něco, čeho se máme bát. To, zda po smrti pokračuje naše bytí nějakým způsobem dál, patří mezi jednu z největších nezodpovězených záhad lidského bytí. Před několika lety jsem četla knihu Život po životě, napsal ji psycholog a lékař Raymond Moody, a zážitky z blízké smrti mnou opravdu zarezonovaly. Už odmala mě fascinovalo tajemno a záhady, věřím na duchy a v jistém slova smyslu i v existenci mimozemského života. A také jsem přesvědčena, že po smrti "něco" je. Nevím, zda peklo, či ráj. Ale dost blízká je mi myšlenka, že se po smrti vrátíme zpět, v jiném těle, se stejnou duší, a nepamatujeme si svůj minulý život. A pokud si jej pamatujeme, tak velmi málo, a jen do určitého věku, ovšem mohou mezi námi být i tací, kteří se rozpomenou i v dospělosti. Neměla jsem zážitek blízké smrti. Ale jednou jsem slyšela u nás doma ducha miminka. Před téměř padesáti lety tu z...