zomablog

 Již od útlého dětství jsem zapřisáhlý knihomol a věřím, že tato záliba mi vydrží už napořád. Nikdy mi nevadila ani povinná četba ve škole, později k maturitě - i když přiznám se, že Kafkův Proces moje hlava dodnes úplně nepochopila a nebyla schopná strávit. Ne vše mi padne do noty, ale jinak zastávám názor, že i na povinné četbě se dá najít spousta hezkého. Ale tak si říkám, zda dnes díky rozmachu AI ještě píše opravdové čtenářské deníky, nebo jen kopíruje z internetu...  Musí mi být hodně zle, nebo se děje něco nepředvídaného, abych si nečetla. Když jsem byla třeba prvně šíleně zamilovaná, nebyla jsem schopná číst. Můj mozek plně zaměstnávalo něco jiného. Pak samozřejmě po porodu, to mě zaměstnávaly taky úplně jiné věci a knihy šly stranou. Do toho přišly předloňské povodně, takže to už nebyla nálada na čtení vůbec. Ale jinak mě čtení pořád baví. Není už tolik času jako kdysi, ale snažím se alespoň každý den chvíli přečíst pár stránek a tím si také "ukrást" chvíle jen pro s...

 V běžné kamenné lékárně či na internetu si můžeme vybrat z velké spousty doplňků stravy. Jsou tací, co si nikdy žádné nekoupí, protože věří, že jde o "marketingový podvod," a že naše tělo žádné doplňky stravy ani vitamíny nepotřebuje, protože si je zvládne vyrobit samo. Ale to nemusí být ve spoustě případů pravda, a třeba zrovna takový odběr krve u lékaře odhalí, co nám vlastně chybí.  Už jako dítě školou povinné jsem brala doplněk stravy pro děti. Klasiku - Marťánky. Samozřejmě mě nalákala reklama v televizi, a také občasné návštěvy lékárny s rodiči, když jsem byla třeba nemocná, a šli jsme vyzvednout léky na horečku nebo kašel. Lékárna mi hrozně pěkně voněla, to prostředí mi vždycky připadalo jako dítěti velmi zajímavé, a také tak trochu tajemné. A protože jsem si Marťánky hrozně moc přála, většinou jsem je dostala k Ježíškovi. Co se mi ale líbilo nejvíc, tak v maxi balení byl ještě dárek. Jednou MP3 přehrávač, podruhé zase hodinky. Jednou denně jeden bonbon, navíc mi hroz...

  Autor: Hugh Howey Žánr: Sci-fi, Fantasy, Postapokalyptický Mé hodnocení: 60% Obsah: V létě roku 2049 se ve Washinghtonu D. C. začaly odehrávat velké věci. Ale vše probíhalo plíživě, nenápadně... Jednatřicetiletý kongresman Donald Keene je náhle po svém jmenování do funkce předvolán k senátorovi Paulu Thurmanovi. A jak se ukáže, není to jen tak ledajaká návštěva. Thurman má pro Donalda speciální úkol. Potřebuje vybudovat zbrusu nové úložiště jaderného odpadu, a k tomu se perfektně hodí starý architektonický výkres, který Donald kdysi projektoval na vysoké.  Podmínkou je, že nová budova musí být celá v podzemí. Takový "únikový východ." Pro případ, že by došlo k nějaké globální katastrofě. Zároveň tu musí být ubytovací komplex, sklady munice a potravin, zóna, kde se bude dát pěstovat zelenina - zkrátka takové podzemní město, které bude ale jen pro "vyvolené." Donald se rozhodne zakázku vzít, je nadstandardně finančně ohodnocena. A také je Donald z nedávné minulosti s...

 Další deníčkový článek je tu o něco dřív, a to proto, že poslední dny byly opravdu nabité všemi možnými událostmi. Takže popořádku.  V neděli, po vysazení antibiotik, ze kterých jsem měla neskutečné žaludeční problémy, to nebylo nijak lepší. Pojídala jsem brusinky, prolévala jsem se urologickým čajem a D-manosou, a už jsem fakt nevěděla co dělat. Bolest se z močového měchýře přesunula do ledvin, tupá, hnusná bolest, jako bych tam měla kámen nebo co. Málo jsem jedla, pořád jsem se jen prolévala střídavě urologickým čajem, vodou a D-manosou.  Teplotu jsem měla mírně zvýšenou, a v noci mi nešlo usnout. V pondělí jsem se vzbudila totálně zpocená, pyžamo letělo okamžitě do pračky. Fakt to bylo hnusný. Jak to šlo tak jsem ležela, bohužel s malým dítětem to povalování moc nejde. Julinka co chvíli pro mě chodila do postele, s "mama" mě chtěla táhnout k sobě, že mám jít do obýváku, a když jsem ji měla vzít do náruče při přenášení do koupelny, fakt to bolelo.  Ta největší leg...