Autor: Yossi Ghinsberg Žánr: Autobiografie, Dobrodružný Mé hodnocení: 75% Obsah: Mladý Izraelec Yossi se po ukončení povinné vojenské služby vydává za novými zážitky do Jižní Ameriky, konkrétně do Bolívie. Pozná novou kulturu, a hlavně nádhernou přírodu všude kolem. Touží však po něčem zajímavějším a dobrodružnějším, proto se s dvěma přáteli, kteří jsou také cizinci, Marcusem a Kevinem rozhodnou uspořádat výpravu do džungle, kde mají žít místní Indiáni. Najmou si na to průvodce, Rakušana Karla, který je geolog, a pracuje převážně v džungli, kde hledá podle svých slov zlato, uran a starověké památky. Výprava má být na tři měsíce, a Karl slibuje zábavu, žádnou moc velkou námahu, a hlavně i možné nálezy a rýžování zlata. To zaujme hlavně Yossiho, a tak k výpravě přemluví i své dva kamarády. Skupinka si zakoupí zbraně, mačety, pořádně odolnou obuv, předzásobenou lékárničku, ale do džungle je důležitá například i moskytiéra, jako ochrana proti nepříjemnému hmyzu Výprava je sice zábavná, a
Na dvacátý říjen připadá jeden moc pěkný významný den, a sice mezinárodní den kuchařů. V tento den se konají různé gastronomické akce, veletrhy, v kuchařském okruhu je známý Den gastronomie i solidarity, který byl kdysi pod záštitou Livie Klausové, manželky bývalého prezidenta. Od nás ze školy si pamatuji, že se jezdilo na SALIMU do Brna. Osobně si myslím, že kuchař je dosti nevděčným povoláním, ale na druhou stranu pokud své řemeslo ovládá opravdu dobře, chuťové pohárky jeho strávníků musí zažívat extázi. Ale jako u všeho platí - za kvalitu si musíme někdy pořádně připlatit. Sama jsem měla k vaření poměrně složitý vztah, a vařit jsem se naučila až po dvacítce. Problém byl ten, že jsem do toho vůbec neměla chuť, neměla jsem snahu se něco naučit. Brala jsem to jako hotovou věc, že vařit nebudu, že to nepotřebuju, a že je to vlastně v pohodě. Možná to bylo i tím, že doma u nás vařil vždy táta, protože ho to strašně bavilo, a jeho jídla byla vždy vynikající. Máma se k plotně moc nehrnula