zomablog

  Autor: Ruth Rendellová  Žánr: Román, Detektivní, Psychologický  Mé hodnocení: 60% Obsah: Kolik životů má na svědomí muž s monogramem J. L.?  Minty Knoxová vyrostla v chudší londýnské čtvrti, ale tohle jí nikdy velkou hlavu nedělalo. Od dvou let, kdy ji matka nechala u sousedky "na půl hodinku pohlídat," již svou matku nikdy neviděla a vychovala ji sousedka, které neřekla nikdy jinak než "tetička Winnie." Tetička byla trochu svérázná, co se týče výchovy, hlavně byla chorobně posedlá čistotou jak domova, tak i tělesné schránky, takže Minty si tohle vše odnesla s sebou do dospělosti.  Našla si práci v prádelně, kde denně žehlí košile, a tato práce jí vzhledem ke svému zaměření maximálně vyhovuje. Trpí totiž jistou formou obsedantně-kompulzivní poruchy. Několikrát denně pere, koupe se minimálně pětkrát za den, a nikdy by nesnědla žádné jídlo, kde je vepřové maso. Taková ideální svačina je pro Minty sendvič s hlávkovým salátem a suchým, nekořeněným kuřecím masem. B...

 Asi je do jisté míry normální, že se dívky i předpubertálního věku zajímají o kosmetiku a líčení. Já sama jsem jako malá pokukovala po mámině poličce v koupelně. Máma se moc nelíčila, výjimečně, když šli s tátou na zábavu nebo třeba na rodinnou či sousedskou oslavu. Ale nepamatuji si, že by používala make-up nebo to s líčením nějak přeháněla.  A mě bavilo sedět na prádelním koši a pozorovat mámu, jak se krášlí. Řasenka, stíny, lesk na rty a bylo to. Hrozně mě ta mámina kosmetika lákala, samozřejmě. Máma mi vysvětlovala, že holčičky se nemalují, že je to jen pro dospělé paní, a až budu větší, bude se mi to třeba líbit. A když někdy máma nebyla doma, prohlížela jsem si řasenky a stíny a opatrně jsem si trochu dala na pleť, jen pro ten pocit. Ale nikdy jsem se vyloženě nenalíčila.  Líbilo se mi, jak kosmetika voněla, a když mi bylo tak jedenáct a nikdo nebyl večer doma, rozhodla jsem si "vyčistit pleť." Neměla jsem vůbec žádné zkušenosti s ničím. A jak jsem tehdy nevěděla, ...

Přede dvěma týdny jsem na Facebooku s potěšením zaregistrovala zprávu, že se uskuteční podzimní bazárek knih vyřazených z městské knihovny. To je pro mě velká věc, jakožto pro milovníka knížek a "křečka," který rád schraňuje knihy obzvlášť. Žel moje domácí knihovna není nafukovací, takže to poslední roky dělám tak, že průběžně vyřazuji přečtené knihy a ty odnáším do knihobudky, a zase doplním novými kousky.  Přijde mi to fér, když koupím starší knihy za pár korun, tak pak zase je zdarma poslat dál, aby udělaly radost dalšímu čtenáři. Náš městský knižní bazárek navštěvuji pravidelně, pokud nejsem nemocná či se neděje něco vážného, tak se pokaždé zúčastním. Většinou se koná ve čtvrtek a pátek, a v říjnu proto, že je Týden knihoven. Měla jsem v plánu jít na bazárek už včera, leč plány se mi zhatily. Nepříznivé počasí, hlídání pro Julinku jsem měla zajištěno, jenže mi neplánovaně usnula, tak jsem se na to vykašlala.  Dnes je doma přítel, včera v noci přijel z práce, takže si užil...

Někdy v roce 2012 jsem se rozhodla, že bych potřebovala jít k psychologovi. Měla jsem za sebou poměrně složité období, co se týče situace v rodině, a potřebovala jsem si o svých problémech s někým popovídat. Ani jsem si tehdy nijak nepročítala na internetu, kteří odborníci u nás ve městě pořádně jsou. Věděla jsem, že na naší poliklinice sídlí centrum duševního zdraví, tak mi přišlo nejschůdnější se zaregistrovat tam.  Absolvovala jsem průvodní rozhovor se sestrou, která si zapsala všechny osobní údaje do počítače, ptala se mě na spoustu věcí - rodinnou anamnézu, závislosti, bylo toho docela dost. A pak jsem dostala kartičku s termínem, bylo to tuším do dvou týdnů. Na kartičce bylo i jméno psycholožky, později jsem zjistila, že jich tam takto funguje asi pět, každý má přidělenou svou kancelář a klienty.  Na to první sezení jsem šla se smíšenými pocity, víceméně jsem se ale spíše těšila. Že si budu mít konečně s kým popovídat, svěřit se, vypovídat se z problémů. Nevěděla jsem te...