Autor: Barbara Taylor Bradfordová Žánr: Román pro ženy, Romantický Mé hodnocení: 70% Obsah: Vivienne Trentová nedávno oslavila šestatřicáté narozeniny, a nemá si ve svém životě prakticky nač stěžovat. Coby novinářka a spisovatelka na volné noze má práce až nad hlavu - právě dokončila článek pro Sunday Times, a chystá se na svůj velký projekt - rozsáhlý životopis Charlese Dickense. Poklidné srpnové dopoledne přeruší telefonát Jacka Lockea. Ten se před dvěma dny vrátil z Paříže. Vivienne je nadšená, že slyší starého přítele, ale záhy strne v příšerném šoku. Jack jí oznamuje tu nejhorší možnou zprávu. Zemřel Sebastian Locke, muž, se kterým Vivienne pojilo šest let trvající manželství, ale oba se znali mnohem déle. Poprvé se potkali, když jí bylo dvanáct, a Sebastian byl o dvacet let starší. Jenže v té době se Sebastian dvořil její matce Antoinette, kterou si později také vzal. Vivienne tak získala hned dva nevlastní sourozence, Jacka a Lucianu. Jenže chvíli poté, co Vivienne os...
Včera na mě na domovském Seznamu, kde si denně zběžně pročítám zprávy, vyskočil tento titulek: "Učitelé se bojí do třídy. Bezpečnost na školách se zhoršuje." V úvodním odstavci se zde píše o konkrétní škole, a sice bílinské. Jako jednomyslnou odpověď na otázku, co považují učitelé za největší bezpečnostní hrozbu, pracovníci uvedli, že se bojí chodit do některých tříd. Ovšem není zde konkretizováno, z jakého důvodu se učitelé bojí chodit do některých tříd. Tedy - nebojí se chodit do všech. Ale v některých je nejspíše tak vážný problém, že učitel jde do třídy se strachem. A těch možností, čeho se učitel může ve třídě dočkat, je velká spousta. Připínáček na židli je tady asi ten nejmenší problém. Většina učitelů se setkává s verbálními útoky, přičemž podle statistik se každý desátý učitel bojí alespoň jednoho svého žáka. To jsou dost alarmující čísla. Každá generace má svá specifika, co se týče chování ve školách. Když jsem já chodila na základku, a devítku jsem vyšla v r...