Přiznám se na rovinu, že práce prodavačky byla na mém žebříčku vysněných povolání úplně v dolních příčkách. Přesto jsem se k ní ve své pracovní náplni setkala občas také. Práce na sýrárně s sebou nesla občasný záskok za kolegyni, někdy nepřišel někdo celou půlhodinu, jindy se dveře netrhly, to hlavně v létě, kdy je u nás větší podíl turistů. A ač jsem z toho měla zpočátku panickou hrůzu, jelikož já a čísla nikdy nebudeme kamarádi, díky chytrým vymoženostem, které mi ukázaly, kolik přesně vrátit, to nebyla taková hrůza. Ovšem "hrůza" to byla s některými zákazníky. Kdo dělá s lidmi, tak ví. Takový základ, slušnost, když někam vstoupím, tak říct "dobrý den." A to byste se asi divili, kolik lidí není schopno ani tohoto základu. Co mě taky vždycky dostávalo do kolen, tak otázka: "Proč to máte tak drahé? V běžném obchodě jsou sýry o tolik levnější!" To sice ano, ale my jsme dělali produkty bez zbytečné chemie, z čerstvého kravského a kozího mléka, a ona ta tec...
Po sérii teplejších dnů přišly zase naopak ty o mnoho studenější. Kdybych nevěděla, co je za měsíc, tak bych to dle situace venku tipla tak na duben, protože lepší přízvisko než aprílové tohle počasí nevystihuje. Minulý týden konečně pořádně popršelo, už bylo opravdu potřeba, ale přesto v potoce moc vody nepřibylo, ale pro zahrádkáře je to určitě fajn. I když pršelo, tak jsme s Juli byly alespoň chvilinku venku. Je zvyklá si hrát venku, a tak tím, že musí být doma, vždycky hodně trpí, nudí se a pak vymýšlí skopičiny, posledně mi přeorganizovala celou knihovničku a vytahala hrnce z kuchyňské linky. Zásadnější věc, která se stala minulý týden, byl telefonát na obecní úřad. Už jsem zde psala několikrát o psovi Denisovi, který utíkal ze statku na kopci. Kříženec labradora se sice zdál na první pohled přátelský, ale ve skutečnosti tomu tak nebylo, a jeho přítomnost u naší bytovky byla pěkně otravná. Je mi toho psa hrozně líto, je vidět, že "majitelé" ho mají na háku, protož...