zomablog

  Autor: Stephen King Žánr: Román, Mysteriózní, Horor Mé hodnocení: 50% Obsah: Lisey Landonová je vdova po slavném spisovateli - Scott získal Pulitzerovu cenu a Státní knižní cenu, jeho spisovatelská kariéra byla velmi plodná a úspěšná, kariéru mu hlavně odstartoval brilantní horor Hladoví ďábli. Lisey se konečně po dvou letech rozhodne vyklidit manželovu pracovnu a také protřídit jeho rukopisy, protože spousta materiálů nebyla nikdy vydána, Scott psal takřka neustále, tohle byl jeho život.  Ale když se Lisey poprvé od manželovy smrti octne v rozlehlé pracovně - ta byla zbudována z bývalých stájí pro koně, ještě po těch letech by byla přísahala, že pořád cítí slabý pach sena - najednou na ni dolehne tíže vzpomínek. Když začne procházet staré novinové výstřižky, dokumenty, fotografie - na většině z nich tedy Lisey nevypadá moc lichotivě, jak ostatně pichlavě poznamenala i její mladší sestra Amanda. A pak tu je velká spousta měsíčníků a týdeníků, všechno možné, co se jen lehce z...

 Dlouhé roky jsem pořádně nechápala, jak může být někdo závislý na lécích. Přišlo mi to jako sci-fi, než jsem si tím sama do jisté míry prošla. Od roku 2015 jsem brala antidepresiva na bázi citalopramu - Citalec, Citalon. Napsala mi je psychiatrička, kterou jsem tehdy navštěvovala kvůli problémům s jídlem - trpěla jsem několik let anorexií. Podle doktorky měly být léky "na lepší vstávání a dobrou náladu." Na začátku užívání jsem měla dojem, že se mnou léky nic moc pořádného nedělají, ale ony ty změny přicházely pomalu a plíživě.  Dnes mohu říci bohužel, protože to, co jsem si zažila s těmito léky, bylo bezesporu jedno z nejhorších období v životě. Všude na internetu se píše, že toto antidepresivum na bázi SSRI nezpůsobuje klasickou fyzickou, ani psychickou závislost. Ovšem co si představit pod pojmem klasická, že?  Já se léky hrozně dlouho bála vysadit, ačkoliv jsem byla někdy v roce 2017 fyzicky i psychicky na dně. Hubla jsem čím dál víc, za celý den jsem snědla třebas j...

 Prázdniny jsou v plném proudu a je to znát. Letos konečně kraj zřídil posilu směrem ze Šumperku na Jeseník, přes víkend jezdí dva autobusy hned za sebou, a tak je to fajn. Není zpoždění, lidí tolik nejede, a tak je vždycky místo i pro kočárek. Většinou teď jezdím s kočárkem sama, občas v Bukovicích nastoupí ještě jedna maminka s kočárkem, ale jinak pohoda. Zatím mi ten provoz přijde klidnější, ale třeba se to ještě změní, uvidíme!  O víkendu má zase dorazit vlna veder, ale dnes i včera bylo fajn. Ani horko, ani zima, je to na tričko, ale člověk se nepotí ani není zima. Včera jsem navštívila strejdu v nemocnici, posledně jsem tu psala, že má nalomenou kyčel, a z chirurgie ho přeložili na LDN. Nemůže pořádně chodit, a tak není soběstačný, co se týče hygieny a tak. Ale je docela problém s tím, jak má to postižení - je autista - tak má tendence utíkat. Z pokoje na chodbu, doktorovi už několikrát říkal, že chce domů, no je to složité, pořádně nechápe, proč tam musí ležet a nemůže ...

 Nikdy jsem nevěřila v Boha nebo jiného Stvořitele, a asi k víře už nikdy nepřilnu. Věřím v jiné věci, věřím tomu, že jsou věci mezi nebem a zemí, určitě existuje něco jako osud, a náhody, případně náhodná setkání, neexistují. Vše je tak nějak dané.  Přesto jsem si před lety Bibli přečetla - tedy jsem se o to pokoušela. A ještě před polovinou jsem to čtení vzdala, na mě příliš složitý jazyk, velmi rozsáhlý, těžko čtivý text, a hlavu jsem měla ze čtení jako pátrací balon. Ale přesto je Bible plná zajímavých myšlenek, citátů a veršů. Já sama jsem brala Bibli jako takovou "pohádku", kde se samozřejmě prolínají skutečná místa, historické události, a ten zbytek...? Kdoví.  Nedávno mě zaujala na jednom internetovém fóru zdánlivě nevinná věta, která má však pokračování, a právě tato slova vyřkl Ježíš Kristus během svého Kázání na Hoře:  "Poznáte je po jejich ovoci. Sklízejí se snad hrozny z trní a fíky z bodláčí? Tak tedy každý dobrý strom nese dobré ovoce a špatný strom ne...