Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

(Ne)těšení se do školy

 Nedávno jsem na jednom internetovém portálu četla článek s poměrně zajímavým názvem. Těšit se do školy by mělo být normální. Nejednalo se o těšení do školy obecně, ale o takové to těšení po velkých prázdninách. Protože to není úplně samozřejmost, a návrat do školy, nájezd na starý režim a hromady domácích úkolů, s tímto spousta žáků po škole bojuje.  Možná to celé vypadá jako banalita nebo legrace, ale "poprázdninové" blues se týká mnohem více žáků, a já jej v minulosti zažívala také.  Velké prázdniny pro mě byly vždycky něco naprosto úžasného. Doma čerstvě vytisknuté vysvědčení, přichystané nové učebnice a seznam sešitů na příští rok k tomu. A teď nicnedělání. A to doslova. Máma mě nikdy pořádně nevedla k domácím pracím nebo pomáhání. Všechno si chtěla dělat sama, od všeho mě odháněla, nenechala mě ani vynést odpadky. Vrcholem bylo to, když mě táta ve dvanácti letech naučil, jak balit řízky v trojobalu.  Takže jsem buď byla venku, hrála hry na počítači, četla knížk...
Nejnovější příspěvky

Alkohol je zlý pán

 Vyrůstala jsem v prostředí, kde bylo pití alkoholu bráno jako norma. Táta večer svoje pivo k televizi, máma se většinou připojila se skleničkou vína. To všechno pro "lepší náladu." Ovšem mnohem větší problém byl alkohol, když jsme byli někde ve společnosti. Táta byl fajn, když měl svoji hladinku, tak byl veselý a družný, nikdy se nestalo, že by byl zlý nebo konfliktní, neopil se nikdy přes míru, to si moc dobře pamatuji.  Ale s mámou to bylo horší. Jak se takzvaně přepila, bylo opravdu zle. Z hodné maminky se rázem stala vzteklá fúrie, která se absolutně neovládá. A tohle se pravidelně dělo, když byla nějaká vesnická akce. Dožínky, dětský den, vesnický fotbal. Tady se máma obvykle úplně utrhla z řetězu, začala popíjet s kamarádkami, pak ji pozval na panáka nějaký známý, a to byl konec.  Najednou bylo mámě hrozně proti srsti, že má s sebou malé dítě - když jsem byla menší, mohlo mi být tak devět, možná osm, když se toto dělo. A samozřejmě mě měla už dávno odvést domů a ul...

Knižní recenze 446 Hra na schovávanou

  Autor: Kateřina Janouchová  Žánr: Román, Rodinný, Thriller  Mé hodnocení: 50% Obsah: Cecilie Lundová má právě dost velké rodinné starosti. Velmi ji zaměstnává péče o pět dětí - nejstaršímu Simonovi je devatenáct, nejmenší Ellen teprve dva měsíce, a pak je tu také John. Manžel, se kterým ji více než dvacet let pojí pouto lásky a slibu u oltáře, ten se stal hlavní příčinou jejích starostí. Ellen neměla ještě ani měsíc, když John svou ženu podvedl.  Se svou mladičkou asistentkou a sekretářkou Nike. Ta aféra, k tomu vyčerpání, kdy Cecilie byla skoro pořád sama doma, na starost pět dětí, do toho ještě potřeba neklidnou Ellen neustále kojit - vaření, praní, úklid... A tak když jednoho rána vyjela Cecilie ven s Ellen na procházku, zcela nečekaně ji postihlo srdeční selhání. Náhodný kolemjdoucí jí dal masáž srdce a přivolal sanitku. Cecilie skončila na kardiologickém oddělení.  Nebyla nutná žádná operace ani podobný zákrok, přesto Cecilie zůstala na několik dní v nemo...

Rozmarné počasí

 Červenec se pomalu, ale jistě blíží ke konci, a počasí je opravdu všelijaké. Tento týden je spíše chladněji, kolem těch devatenácti, dvaceti stupňů, dnes má přijít i menší deštík, tedy až kolem poledne, tak uvidíme. V tomto týdnu jsem si udělala radost menšími nákupy, jak po sebe, tak pro Julinku.  Všechny tyto knížky jsem koupila u nás v sekáči. Krom oblečení z druhé ruky je zde na malé poličce i pár knížek. A protože měli zrovna akci - jeden kus za 29 korun, hned jsem toho využila. Julinka si teď ráda prohlíží knížky, a krom zvířátek má oblíbené i dopravní prostředky. Konkrétně tedy traktory, bagry, a motorky.  A knížka Na cestách je opravdu pro malé děti úžasná. Obrázky se dají vyloupnout, navíc je fajn, že na každé stránce jsou dva v jednom. Krom povídání jsou tu i různé tipy na hry a na tvoření s dětmi. Je tu návod na výrobu kapsáře, tašky, nebo krásně originální narozeninové pozvánky. Julinka už umí obrázky pěkně vyloupnout, takže musím dávat pozor, aby se nám něja...

Slyšíš mě? (2025)

 Zase jsem po delší době měla prostor na to, shlédnout večer nepřetržitě a v klidu celý film. Ale chtěla jsem něco jiného než detektivku nebo horor, přeci jen, tohoto žánru mám už v knižní podobě docela dost. A tak padla volba na španělské drama Slyšíš mě? - v originále Sorda. Věděla jsem jen hrubý nástin děje, nečetla jsem si ani recenze, ani o čem snímek podrobněji pojednává, ale už ten název mi dával leccos tušit.  Angéla a Hector jsou harmonický pár, nedávno oba oslavili čtyřicáté narozeniny. Ale jsou tak trochu nesourodý pár - Angéla je od čtyř let hluchá, umí sice mluvit, ale její řeč není často úplně srozumitelná, takže převážně komunikuje znakovou řečí, a umí také skvěle odezírat ze rtů. Angéla má svou práci v keramické dílně, kde maluje hrníčky, misky, ale také samostatně pracuje s hrnčířským kruhem. Rodiče i Angélina sestra jsou slyšící, ale Angéla má skupinu kamarádek, které jsou stejně handicapované jako ona.  I přesto je ale spousta překážek, které musí Angél...