zomablog

  Autor: Donna Leonová  Žánr: Detektivní, Špionážní  Mé hodnocení: 50%  Obsah: Komisař Guido Brunetti pracuje na benátském policejním obvodu. V italských Benátkách vyrostl, později se tu také oženil a založil rodinu, a tak nějak tu zapustil kořeny. Svou manželku Paolu nadevše miluje, brzy spolu oslaví patnáctileté výročí svatby. Menší starosti mu dělá patnáctiletý syn Raffael, který právě prochází dost bouřlivou pozdní pubertou. Zato dvanáctiletá Chiara je zatím jako andílek - miluje čtení knih a sní o tom, že se jednou stane chovatelkou zvířat.  Benátky jsou poklidnou částí Itálie, jen do některých částí města se musí obyvatelé přepravit lodí. Začátek září s sebou nese v Benátkách i značný odliv turistů, a město se pomalu pohroužilo do klidu. A tak když toho zářijového rána vzbudí komisaře telefon se sdělením, že "v kanále plave mrtvola," je to opravdu neobvyklé vytržení z obvyklé rutiny. Když se pomocí Bonsuana, což je pracovník policie, který má na starosti p...

 Děti za sebou mají první týden školy, a venku je opravdu znát, že ten režim už je trošku jinde. Nejraději si nakupuju dopoledne, ráno jedeme do města, o půl jedenácté zpátky, pak oběd, a pokud je počasí, trávíme co nejvíc času na zahradě nebo procházkami v okolí. I v autobuse jezdí méně lidí, ubylo výletníků, a já vždycky tak nostalgicky vzpomínám, jak těžký pro mě byl vždycky začátek září, a myslím na všechny ty dětské dušičky, které se trápí návratem do školních lavic.  Teploty se teď pohybují kolem dvaceti stupňů, což je fajn. A hlavně jsem ráda, že jsem nemusela chodit v teniskách. V pondělí jsem měla jít na kontrolní převaz po sobotním chirurgickém zákroku, kdy mi odstraňovali kus zarostlého nehtu na palci. Musím říct, že ta sobota byla hodně krušná, měla jsem ovázaný kus chodidla - ne jen palec, jak jsem se prve domnívala. A jak to pak začalo přicházet večer k sobě, bylo to dost krušné. Julinka mi vesele skákala v posteli, ale co je pěkné, tak každou chvíli ukazovala na...

 Mobilní telefon s dotykovým displejem je v dnešním světě takřka samozřejmostí. Já svůj první telefon, tlačítkový, dostala někdy v roce 2003 či 2004. Takovou krabičku, černobílý Samsung. Tehdy mi bylo devět let, takže to pro mě byla velká věc, najít pod stromečkem od Ježíška konečně vysněný mobil, který už spousta mých spolužáků měla. Už předem jsem měla v sešitku poznamenaná čísla na kamarádky ze školy, abychom se mohly "prozvánět." Máma mi vysvětlila, co to vlastně to prozvánění je, a byl to opravdu parádní pocit, když mě kamarádka pak prozvonila zpátky.  Mobil uměl vlastně "jen" posílat a přijímat SMS, volat, byla tam asi kalkulačka, volba jazyků, a samozřejmě klasická hra, had. Ten přístroj měl hrozně dlouhou výdrž baterie, nešlo jej prakticky vybít. A to jsem si s ním hrála celý Štědrý den! Jakou já měla tehdy velikou radost z nového telefonu, v té době jsme podobné modely měli všichni, nikdo si mezi spolužáky nemohl závidět, kdo má lepší telefon.  Dodnes si do...

 Když se řekne dech, tak se mi jako první vybaví právě slova písničky z proslulého českého seriálu. Někdy stačí dát jen dech . Dech, potažmo dýchání, je proces, který dělá naše tělo automaticky, reflexně, nemusíme myslet a přemýšlet nad tím, že máme dýchat. Ovšem jsou situace, kdy je potřeba nad tím přemýšlet a soustředit se na svůj dech, potažmo jeho zklidnění, je také pěkná forma meditace.  Zdravé dýchání je pro většinu z nás něco naprosto banálního. Nepřemýšlíme nad tím, zda správně dýcháme, a většinou si uvědomíme problém, až když se něco s dýcháním "porouchá." Já mám také několik zkušeností. Nikdy jsem nebyla alergik, astmatik, nikdy jsem jako dítě netrpěla na nějaké dechové obtíže. Vše se ale projevilo až po pětadvacítce. Maturovala jsem dost pozdě, dlouho jsem studovala, a tak jsem si k výučním listům ještě dodělala maturitu.  Jenže přišel covid, domácí výuka, to vše přišlo pár týdnů před maturitou! A tehdy přišly ty potíže. Noční buzení, nemohla jsem popadnout dec...