zomablog

 Tento týden patří bezesporu mezi ty, na které bych raději pozapomněla. Ale začnu popořádku. Pondělí bylo ještě v pohodě. Počasí bylo pořád hezké, tak jsme si s Julinkou udělaly pěkný den. Prakticky celý jsme ho strávily venku, hodně jsme se procházely, dlouho jsme si hrály v lesoparku na posilovacích strojích, a tak bylo dobře.  V úterý už to bylo o trochu horší. Ráno jsme jely do města, jako ostatně skoro každý den, nakoupit, projít se po obchodech. A když jsme čekaly na autobus na nádraží, najednou Julinka "au, au." Julinka je poměrně lítostivá, co se týče i starých zranění - s oblibou ukazuje lidem v autobuse staré odřeniny co má po svých pádech, a doprovází to "au au, boli to." Prve jsem tomu tedy nevěnovala zase tolik pozornosti. Ale přeci jen mi něco zablikalo v hlavě, když se mi zdálo, že to Juli říká s jakousi větší razancí.  Ukazovala mi ruku, konkrétně zápěstí. A teď vidím, že tam má jakousi červenou tečku. No jistě, štípla ji vosa! Zrovna měla totiž v ko...

 Ruku na srdce, asi nikdo z nás nevzpomíná zrovna s láskou na domácí úkoly. Už jen to slovo "domácí" zní v tomto kontextu tak nějak... Nepatřičně. A protože se klasicky se začátkem nového školního roku rozpoutávají bouřlivé debaty právě na téma domácích úkolů, pojďme se na to dnes zaměřit!  Domácí úkoly mě provázely již od první třídy. A musím říct, že tedy ty vzpomínky nejsou nijak příjemné. Problém začal, když jsem se měla učit psát psacím písmenem. Velká tiskací písmenka mi problém nedělala. Ale ta psací! Jakožto levák jsem to měla v hlavě všechno porovnané doleva, takže jsem sice psacím psala, ale... Obráceně. Ještě dnes si dokážu vybavit tu bezmoc. Písmenko A jsem psala obráceně, a máma mi zaboha nemohla vysvětlit, jak na to. A tak to bylo poměrně traumatizující. Psát jsem se samozřejmě naučila, ale pachuť z prvních domácích úloh zůstala už navždy. Ale jinak to celkem šlo - nějaký nácvik čtení, matematika byla trošku problém už v prvním ročníku, ale rozhodně se to nedalo...

  Autor: Donna Leonová  Žánr: Detektivní, Špionážní  Mé hodnocení: 50%  Obsah: Komisař Guido Brunetti pracuje na benátském policejním obvodu. V italských Benátkách vyrostl, později se tu také oženil a založil rodinu, a tak nějak tu zapustil kořeny. Svou manželku Paolu nadevše miluje, brzy spolu oslaví patnáctileté výročí svatby. Menší starosti mu dělá patnáctiletý syn Raffael, který právě prochází dost bouřlivou pozdní pubertou. Zato dvanáctiletá Chiara je zatím jako andílek - miluje čtení knih a sní o tom, že se jednou stane chovatelkou zvířat.  Benátky jsou poklidnou částí Itálie, jen do některých částí města se musí obyvatelé přepravit lodí. Začátek září s sebou nese v Benátkách i značný odliv turistů, a město se pomalu pohroužilo do klidu. A tak když toho zářijového rána vzbudí komisaře telefon se sdělením, že "v kanále plave mrtvola," je to opravdu neobvyklé vytržení z obvyklé rutiny. Když se pomocí Bonsuana, což je pracovník policie, který má na starosti p...

 Děti za sebou mají první týden školy, a venku je opravdu znát, že ten režim už je trošku jinde. Nejraději si nakupuju dopoledne, ráno jedeme do města, o půl jedenácté zpátky, pak oběd, a pokud je počasí, trávíme co nejvíc času na zahradě nebo procházkami v okolí. I v autobuse jezdí méně lidí, ubylo výletníků, a já vždycky tak nostalgicky vzpomínám, jak těžký pro mě byl vždycky začátek září, a myslím na všechny ty dětské dušičky, které se trápí návratem do školních lavic.  Teploty se teď pohybují kolem dvaceti stupňů, což je fajn. A hlavně jsem ráda, že jsem nemusela chodit v teniskách. V pondělí jsem měla jít na kontrolní převaz po sobotním chirurgickém zákroku, kdy mi odstraňovali kus zarostlého nehtu na palci. Musím říct, že ta sobota byla hodně krušná, měla jsem ovázaný kus chodidla - ne jen palec, jak jsem se prve domnívala. A jak to pak začalo přicházet večer k sobě, bylo to dost krušné. Julinka mi vesele skákala v posteli, ale co je pěkné, tak každou chvíli ukazovala na...