zomablog

 Velikonoční pondělí za dva dny zakončí celé tyto svátky, a také je pro nás asi nejvýznamnějším dnem. Dnes si připomínáme Bílou sobotu. V římskokatolické tradici se dnes nakonají žádné mše ani obřady. U nás v kostele byla mše o Květné neděli - nechodím na mše ani do kostela, ale sleduji obecní stránky, kde místní fotografka zvěčňuje takové podobné události, a zrovna tam byly fotografie. Nejspíše se tedy i u nás tradičně žádná kočičkám, a možná byl i nějaký průvod.  Právě pro věřící křesťany jsou Velikonoce významnějším svátkem než Vánoce. A to proto, že Velikonoce jsou spjaty s umučením, smrtí a následným zmrtvýchvstáním Ježíše Krista. Je to tedy defacto taková duchovní obroda, návrat naděje a víry.  Přiznám se, že tohle jako člověk nevěřící v Boha nijak zvláště nedodržuji. Z tradic dodržuji jen na Zelený čtvrtek zelené jídlo. V našem případě je to tradičně špenát. S vajíčkem, bramborem, na Zelený čtvrtek nikdy nedělám maso.  Dnes máme Bílou sobotu. Během dne se neko...

 Počasí se definitivně přepnulo do aprílového módu. Víkend se nesl ve znamení deště, sněhu, větru, stejně tak to pokračovalo i v pondělí. Takže jsem zase oprášila Julinčinu zimní kombinézu a další doplňky. Pondělí asi bylo do počasí co nejhorší. Ráno jsme jely sice na ranní nákup do města, ale bylo to dost složité. Největším protivníkem je pláštěnka na kočárek. Julinka ten "návlek" nenávidí, řve, bouchá do pláštěnky, a chce ji za každou cenu sundat.  A dalším problémem je čepice, Julča si hrozně oblíbila si ji každou chvíli sundávat. Minulý týden, právě jak tak foukalo, jsem si byla v kavárně pro kafčo s sebou, na Julču jsem koukala ze dveří, v jednu chvilku čepici měla, v druhé chvíli si ji zase servala, hodila na zem. Jenže jak foukalo, čepice skončila bůhvíkde, než jsem vyšla ven. Jasně, čepiček mám dost, ale mrzí mě, že jsme ztratily zrovna tu s prasátkem Peppou.  Velikonoční břízka na náměstí, kterou ozdobily děti z místních mateřských školek. Je to pěkné, opravdu le...

 Přetáčení hodinek buď dopředu nebo dozadu dvakrát do roka je ve společnosti už dlouhé roky hojně diskutovaným tématem. Když jsem byla ještě ve studentských letech, nijak extra mi tyto změny nevadily. Doma se u nás akorát přetočily hodiny, hlavně jsem vždycky myslela na to, aby mi šel správně stolní budíček, který mě budil do školy. A samozřejmě ještě staré modely telefonů se musely také přetáčet ručně, dnes už je to všechno automaticky - čas se správně našteluje na hodinách, na televizi i na telefonu. Což je fajn, odpadá s tím práce, ale přiznám se, že jsem ještě raději kontrolovala na internetu, zda je opravdu správně...  V noci ze soboty na neděli se čas přesunul z 2:00 na 3:00. Noc se tedy zkrátila o jednu hodinu. A jak jsem jela v neděli do města na nákup, hodiny na nádraží šly špatně, tedy o hodinu méně. Většina z nás nosí buď náramkové hodinky nebo se mrkne kolik je hodin na mobil, ale někoho to asi zmást může.  A přiznám se, jak jsem starší, už po té třicítce už t...

  Autor: Tereza Schillerová  Žánr: Román pro ženy, Psychologický Hodnocení: 60%  Obsah: Julie Němečková nedávno oslavila padesáté narozeniny, což už samo o sobě je důvod k jakémusi životnímu bilancování. Ale Julie jich má teď daleko víc. Na pohřbu své matky se po více než dvaceti letech setkala se svou sestrou Lucií, a tak nějak všechno v ní oživí staré rány, a hlavně lavinu vzpomínek na dětství a dospívání.  To trávila Julie na sklonku osmdesátých let na malém pražském sídlišti. Rodina Němečkových byla na první pohled obyčejná, manželé působili šťastně a spokojeně, holky byly slušné, vychované, prostě nic neobvyklého. Jenže pod touto fasádou se skrývalo něco úplně jiného. Julie byla v rodině tak trochu otloukánek, čehož zprvu využívala o dva roky starší Lucie, a velmi záhy i matka, která se nedovedla ke svým dcerám chovat nijak laskavě.  Julie je celé své dětství vystavena soustavnému psychickému týrání, a to jak od matky, tak paradoxně i od Lucie. Doma se přís...