Po delší době jsem zase zavítala do Lidlu u nás ve městě. Je poměrně z ruky - jakožto člověk spoléhající se na autobus to není úplně jednoduché, navíc je to docela kus. Ale mám Lidl ráda, tam se perfektně nakupuje, kvalitní sortiment, velký výběr, dobré ceny, takže jsem tam po delší době byla už třikrát za dva týdny. Julince jsem udělala radost posledním nákupem - ale o tom až zase příště! A tak už si dávám věci z pásu do tašky a v tom se mě pokladní zeptá, jestli si nechci koupit srdíčko na pomoc dětem. Tak jasně, proč by ne, pamatuji si, že některý rok jsem si srdíčko také koupila - ještě ho mám nalepené na ledničce, krásně drží a ani se nestačilo moc oloupat. Třicet korun není žádná závratná částka, a pokud se do Lidlu dostanu ještě v příštím týdnu, ráda si koupím ještě jedno. Tak nějak mám v tento obchod a s tím co nabízejí velkou důvěru, působí na mě ve srovnání s jinými řetězci solidně. Styl samolepky je asi každoročně stejný, protože na ledničce mám úplně stejné...
Po horkém a dusném létě už je podzim opravdu definitivně tady, a dle počasí se co nevidět přetaví do zimy. S nostalgií vzpomínám na to, jak jsem jako dítě podzim milovala. Spadené listí, pouštění draka, vyrábění zvířátek z kaštanů, vůně listí a studený, ostrý vzduch... Předně pro mě ale podzim byl časem tajemna. Brzké stmívání, dlouhé noci, Dušičky, Halloween, to vše s sebou nese právě podzim. A na mě kdysi hrozně zapůsobilo vydání časopisu Witch, který mi kupoval táta, a tam byl právě halloweenský speciál. Čarodějky, dýně, kouzla, moje devítiletá dušička byla na vrcholu blaha, protože odmala mě přitahovalo všechno tajemné, mystické a místo pohádek jsem se raději dívala na horory. Od té doby se pro mě podzim stal kouzelným obdobím, čas tajemna. Na přelom října a listopadu připadají hned dva svátky - právě Halloween - pro mnohé svátek dýní převzatý z USA, a Památka zesnulých. Často slýchám argument, že Halloween nee, protože je to svátek převzatý z ciziny, a my má...