zomablog

 Zase jsem po delší době měla prostor na to, shlédnout večer nepřetržitě a v klidu celý film. Ale chtěla jsem něco jiného než detektivku nebo horor, přeci jen, tohoto žánru mám už v knižní podobě docela dost. A tak padla volba na španělské drama Slyšíš mě? - v originále Sorda. Věděla jsem jen hrubý nástin děje, nečetla jsem si ani recenze, ani o čem snímek podrobněji pojednává, ale už ten název mi dával leccos tušit.  Angéla a Hector jsou harmonický pár, nedávno oba oslavili čtyřicáté narozeniny. Ale jsou tak trochu nesourodý pár - Angéla je od čtyř let hluchá, umí sice mluvit, ale její řeč není často úplně srozumitelná, takže převážně komunikuje znakovou řečí, a umí také skvěle odezírat ze rtů. Angéla má svou práci v keramické dílně, kde maluje hrníčky, misky, ale také samostatně pracuje s hrnčířským kruhem. Rodiče i Angélina sestra jsou slyšící, ale Angéla má skupinu kamarádek, které jsou stejně handicapované jako ona.  I přesto je ale spousta překážek, které musí Angél...

Autor: Martin Goffa Žánr: Detektivní  Mé hodnocení: 80% Obsah: Arnošt Milota, kterému nikdo neřekne jinak než Arno, si užívá tak trochu nedobrovolný odchod do penze ve vesničce Lhota. Rozhodl se zrenovovat dům po rodičích, zná ještě nějaké starousedlíky, a tak nějak doufal, že ve svých jednašedesáti letech tu už stráví poklidný podzim života. Před pár měsíci si našel lásku, skoro o dvacet let mladší Martu, která pracuje také u policie v Hradci - jen Arno sídlil o několik pater výš, takže se ti dva paradoxně potkali až po Arnově odchodu do důchodu.  A došlo k tomu za poměrně dramatických okolností, totiž když došlo ve Lhotě ke zločinu. Byl zabit syn vlivného podnikatele, a vražda silně připomínala praktiky z devadesátých let. Arno už po smrti manželky nedoufal, že by mohl ještě najít lásku, leč osud tomu chtěl jinak. A tak teď společně renovují dům, ačkoliv Marta dojíždí do Lhoty z Hradce, kde je zaměstnaná, což je tak trochu otrava. Má tam totiž svůj byt, a pořád se nechce k A...

 Tento týden začal proměnlivým počasím. V pondělí bylo ještě pěkně, ale v noci na úterý pršelo, a to stejné bylo i ráno. V šest hodin krásně bušily kapky do okna - to je tak vždycky, jak umyju všechny okna, tak za pár dni začne pršet - ale nevadí. Jsem ráda, že mám zase chvíli klid, zase je umyju až v září, a pak nejspíš až před Vánoci, ale záleží i na počasí. Teď jak hodně létají pyly, tak je to stejně všechno na oknech znovu...  A Julinka se doma tak nudila, smutně koukala z okna, chápe, že když prší, nemůže si hrát na písku. Ale pak se to trošku uklidnilo, tak jsme vyrazily do obchodu, tak si pak chvíli poskákala v kaluži, a nakonec jsem rozhodla, že zajdeme k nám do dětského centra Bělá v pohybu.  Ideální pro deštivé dny, máme to u nás v obci, tak jsem se svezla dvě zastávky autobusem a bylo to. Chodívám tam i do knihovny, mají tam také informační centrum. Dole sídlí herna pro větší děti, nahoře pro menší, je tam skluzavka, dřevěná zvířátka, balonkový bazének, kuchyňk...

 Někdy bývají naprosto odlišná slova - úzkost a panika zaměňována, ačkoliv to opravdu nejsou synonyma. Úzkost je tichá, plíživá, drží se na pozadí mysli a projevuje se například neschopností usnout, napětím v zádech či sevřeným žaludkem. Zatímco panika přichází jinak, podobá se vlně, která během několika minut zaplaví celé tělo.  Od malička jsem silný introvert, takže mě mnohé běžné situace často děsily a cítila jsem se v úzkých. Děsily mě nové situace, noví lidé, hororem pro mě na prvním stupni bylo třeba i to, když jsem si musela jít zaplatit do kanceláře obědy. A když jsem se třebas někdy vracela do školy od lékaře, děsilo mě to, že budu muset zazvonit na zástupkyni, aby mi otevřela. Prostě takové banální, jednoduché situace, kdy bylo třeba jednat s lidmi.  Pořád jsem si přemílala v hlavě, jak asi ta daná situace proběhne. A samozřejmě se v drtivé většině případů nestalo nic strašného. Věkem se to trochu zlepšilo, ale stejně přijdou situace, kdy se necítím úplně dobře....