Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Pondělní návrat

 V pondělí se po dlouhé době vrátí část žáků - první stupeň - do škol. Do školek se také vrátí děti, ale jen předškoláci, tedy ti, co mají jít za rok do první třídy. Jenže bohužel to s sebou nese znovu řadu omezení. Zavedená má být tzv. rotační výuka - školy se mají na prvním stupni po týdnu střídat. Jeden týden se tedy ve škole učit první až třetí třída, zatímco čtvrtá a pátá zůstane doma, a po týdnu se to prohodí. Je na ředitelích každé základní školy, které třídy se jak budou střídat. No, asi to bude pro děti dost matoucí, týden se učit ve škole, týden zase doma, ale lepší než nic. Jenže s návratem do škol tu jsou pro děti další podmínky. Negativní test, a rouška. Takže dítě přijde do školy, ale nejde do třídy ke kamarádům. Dostaví se do tělocvičny, tam si sundá roušku, špejlí si provede samo test s nosohltanu, počká patnáct minut na výsledek a pak když je negativní, může jít do třídy. Když je pozitivní, rodiče si jej odvedou domů. U menších dětí může při odběru vzorků být přítomen
Nejnovější příspěvky

Knižní recenze 213 Příslib naděje

  Autor: Virginia Andrewsová Žánr: Román pro ženy, Pentalogie Mé hodnocení: 75% Obsah: Ve čtvrtém díle románové pentalogie se seznamujeme s dcerou Heaven, osmnáctiletou Annie, která žije s rodiči ve Willies, horalském městečku, kde Heaven strávila chudé a strastiplné dětství, které byla nucena opustit, když ji a její mladší sourozence Heavenin nevlastní otec prodal za pár dolarů do bohatých rodin.  Po letech se Heaven dostala k rodičům své matky, do obrovského honosného sídla Farthingalle, kde ale i přes honosnou nádheru sídla a přepychu, kterého se jí dostávalo, našla jen smutek a utrpení.  Annie se svým nevlastním bratrem Lukem nevědí, proč matka toto honosné sídlo opustila a zavrhla svou babičku Jillian a nevlastního dědečka Tonyho. Heaven o dávných křivdách totiž odmítá mluvit, i když Annie už dosáhla dospělého věku. Oba sourozenci ale o Farthy, jak se mu zkráceně říká, sní, a doufají, že jednou uvidí honosné sídlo na vlastní oči. Annie je totiž snílek, a ráda si představuje, že by

Oblečení a my

 Oblečení je nesporně jedna z věcí, která nás odlišuje od zástupců zvířecí říše. Pokud tedy nepočítáme pejsky, které paničky navléknou do oblečků. Ovšem pes si to neobleče z vlastní vůle, a můžeme si často jen domýšlet, co si o tom ten pes vlastně myslí. Třeba  je opravdu rád, že je v zimě chráněn před nevlídným počasím kusem látky. Já pejskovi obleček nedávám. Nebyl na něj zvyklý od mala, a tak mi nepřišlo dobré ho učit na něco, co na sobě nikdy neměl a třeba by se v tom ani necítil. V zimě nechodíme na dlouhé vycházky, jen kolem bloku, takže moc nevymrzne. Kamarádka, která svého krysaříka v zimě venčí v oblečku si mi nedávno stěžovala, že když jsou na delší procházky, tak má pes obleček mokrý, jak se v něm potí. Nevím, nemám s tím zkušenosti u svého psa, tak nemůžu posoudit, je-li toto pro psa komfort nebo nepohodlí. Z knihovny jsem si půjčila krom hromady knih také časopisy, a několik starších vydání 100+1.  Ve vydání ze začátku roku 2019 je právě článek o oblečení, jeho historii, a

Útěk do divočiny

 Dnes napíšu knižní recenzi tak trochu jinak, protože jsem před pár dny přečetla opravdu zajímavou knížku. Minulý rok, někdy o prázdninách, jsem viděla film Útěk do divočiny.  Ten pojednával o mladíkovi, který měl před sebou zářnou budoucnost - studia práv na vysoké škole, protože univerzitu absolvoval snadno, učení mu nedělalo žádné problémy - ale místo toho se rozhodl žít jinak, stranou civilizace a v co největším sepětí s přírodou. A když jsem si náhodou všimla, že je u nás v knihovně knížka se stejným názvem, hned jsem si ji vypůjčila, protože jsem byla zvědavá, jaká bude knižní předloha, kterou byl film inspirován. Knihu napsal v roce 1996 Jon Krakaurer, kterého mladíkův osud velmi zaujal a rozhodl se o něm napsat. V červnu 1990 zmizel dvaadvacetiletý Chris McCandless z dohledu. Peníze, které měl v bance, daroval charitě, ty v hotovosti, co měl u sebe, spálil a změnil si jméno na Alexe Supertrampa. Tak se představoval lidem, které potkal na svém putování. Co bylo ale hodně nepocho

Mezinárodní den dětské knihy

 Na druhého dubna připadá každoročně jeden moc pěkný významný den, a sice Mezinárodní den dětské knihy. Toto datum ale není náhodné. Druhého dubna roku 1805 se narodil snad nejznámější spisovatel pohádek, Hans Christian Andersen. Jeho jméno musí znát snad úplně každý, a určitě i některou z jeho pohádek. Napsal jich celkem 156, což je opravdu úctyhodné číslo. Namátkou zmíním třeba pohádky: Malá mořská víla, Sněhová královna, Císařovy nové šaty. Jeho pohádky jsem hodně četla jako dítě, sice ne jako samostatnou knížku, ale vždy byly v nějaké sbírce pohádek od kolektivu autorů. Myslím, že tento mezinárodní den má velký význam. Je důležité podporovat děti ve čtení a vést je k tomu, aby objevili kouzlo dětských a došlo jim, že čtení je vlastně velká zábava. Já vím, že pro každého to zkrátka není a jsou lidé, kteří nikdy v životě nepřečetli ani jednu knížku a vůbec jim to nevadí. Kdyby ale začali číst, přišli by na to, oč vlastně celou dobu přicházeli.  Ten úžasný svět fantazie, kdy před námi