Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Knižní recenze 445 Luciferova holka

Autor: Martin Goffa Žánr: Detektivní  Mé hodnocení: 80% Obsah: Arnošt Milota, kterému nikdo neřekne jinak než Arno, si užívá tak trochu nedobrovolný odchod do penze ve vesničce Lhota. Rozhodl se zrenovovat dům po rodičích, zná ještě nějaké starousedlíky, a tak nějak doufal, že ve svých jednašedesáti letech tu už stráví poklidný podzim života. Před pár měsíci si našel lásku, skoro o dvacet let mladší Martu, která pracuje také u policie v Hradci - jen Arno sídlil o několik pater výš, takže se ti dva paradoxně potkali až po Arnově odchodu do důchodu.  A došlo k tomu za poměrně dramatických okolností, totiž když došlo ve Lhotě ke zločinu. Byl zabit syn vlivného podnikatele, a vražda silně připomínala praktiky z devadesátých let. Arno už po smrti manželky nedoufal, že by mohl ještě najít lásku, leč osud tomu chtěl jinak. A tak teď společně renovují dům, ačkoliv Marta dojíždí do Lhoty z Hradce, kde je zaměstnaná, což je tak trochu otrava. Má tam totiž svůj byt, a pořád se nechce k A...
Nejnovější příspěvky

Užíváme sluníčka

 Tento týden začal proměnlivým počasím. V pondělí bylo ještě pěkně, ale v noci na úterý pršelo, a to stejné bylo i ráno. V šest hodin krásně bušily kapky do okna - to je tak vždycky, jak umyju všechny okna, tak za pár dni začne pršet - ale nevadí. Jsem ráda, že mám zase chvíli klid, zase je umyju až v září, a pak nejspíš až před Vánoci, ale záleží i na počasí. Teď jak hodně létají pyly, tak je to stejně všechno na oknech znovu...  A Julinka se doma tak nudila, smutně koukala z okna, chápe, že když prší, nemůže si hrát na písku. Ale pak se to trošku uklidnilo, tak jsme vyrazily do obchodu, tak si pak chvíli poskákala v kaluži, a nakonec jsem rozhodla, že zajdeme k nám do dětského centra Bělá v pohybu.  Ideální pro deštivé dny, máme to u nás v obci, tak jsem se svezla dvě zastávky autobusem a bylo to. Chodívám tam i do knihovny, mají tam také informační centrum. Dole sídlí herna pro větší děti, nahoře pro menší, je tam skluzavka, dřevěná zvířátka, balonkový bazének, kuchyňk...

Úzkost/Panika

 Někdy bývají naprosto odlišná slova - úzkost a panika zaměňována, ačkoliv to opravdu nejsou synonyma. Úzkost je tichá, plíživá, drží se na pozadí mysli a projevuje se například neschopností usnout, napětím v zádech či sevřeným žaludkem. Zatímco panika přichází jinak, podobá se vlně, která během několika minut zaplaví celé tělo.  Od malička jsem silný introvert, takže mě mnohé běžné situace často děsily a cítila jsem se v úzkých. Děsily mě nové situace, noví lidé, hororem pro mě na prvním stupni bylo třeba i to, když jsem si musela jít zaplatit do kanceláře obědy. A když jsem se třebas někdy vracela do školy od lékaře, děsilo mě to, že budu muset zazvonit na zástupkyni, aby mi otevřela. Prostě takové banální, jednoduché situace, kdy bylo třeba jednat s lidmi.  Pořád jsem si přemílala v hlavě, jak asi ta daná situace proběhne. A samozřejmě se v drtivé většině případů nestalo nic strašného. Věkem se to trochu zlepšilo, ale stejně přijdou situace, kdy se necítím úplně dobře....

Knižní recenze 444 Lisey a její příběh

  Autor: Stephen King Žánr: Román, Mysteriózní, Horor Mé hodnocení: 50% Obsah: Lisey Landonová je vdova po slavném spisovateli - Scott získal Pulitzerovu cenu a Státní knižní cenu, jeho spisovatelská kariéra byla velmi plodná a úspěšná, kariéru mu hlavně odstartoval brilantní horor Hladoví ďábli. Lisey se konečně po dvou letech rozhodne vyklidit manželovu pracovnu a také protřídit jeho rukopisy, protože spousta materiálů nebyla nikdy vydána, Scott psal takřka neustále, tohle byl jeho život.  Ale když se Lisey poprvé od manželovy smrti octne v rozlehlé pracovně - ta byla zbudována z bývalých stájí pro koně, ještě po těch letech by byla přísahala, že pořád cítí slabý pach sena - najednou na ni dolehne tíže vzpomínek. Když začne procházet staré novinové výstřižky, dokumenty, fotografie - na většině z nich tedy Lisey nevypadá moc lichotivě, jak ostatně pichlavě poznamenala i její mladší sestra Amanda. A pak tu je velká spousta měsíčníků a týdeníků, všechno možné, co se jen lehce z...

Závislost na předpis

 Dlouhé roky jsem pořádně nechápala, jak může být někdo závislý na lécích. Přišlo mi to jako sci-fi, než jsem si tím sama do jisté míry prošla. Od roku 2015 jsem brala antidepresiva na bázi citalopramu - Citalec, Citalon. Napsala mi je psychiatrička, kterou jsem tehdy navštěvovala kvůli problémům s jídlem - trpěla jsem několik let anorexií. Podle doktorky měly být léky "na lepší vstávání a dobrou náladu." Na začátku užívání jsem měla dojem, že se mnou léky nic moc pořádného nedělají, ale ony ty změny přicházely pomalu a plíživě.  Dnes mohu říci bohužel, protože to, co jsem si zažila s těmito léky, bylo bezesporu jedno z nejhorších období v životě. Všude na internetu se píše, že toto antidepresivum na bázi SSRI nezpůsobuje klasickou fyzickou, ani psychickou závislost. Ovšem co si představit pod pojmem klasická, že?  Já se léky hrozně dlouho bála vysadit, ačkoliv jsem byla někdy v roce 2017 fyzicky i psychicky na dně. Hubla jsem čím dál víc, za celý den jsem snědla třebas j...