zomablog

 Předevčírem jsem zde psala o svém trápení s uchem. Ovšem včera se to rapidně zhoršilo. Sprej na čištění uší moc nefungoval - ano, něco málo vyteklo ven, ovšem pořád mi přišlo, že mám v uchu zátku, která nejde a nejde pryč. K tomu zalehnutí a šumění začalo levé ucho bolet - občas mě v něm jakoby bolestivě bodlo, a k tomu se ještě přidala bolest hlavy.  Včera jsem byla od rána sama doma, přítel jel do Německa, konkrétně měl namířeno do Berlína. Takže k doktorovi mi to včera nevyšlo. Přítel měl přijet kolem desáté v noci. Jenže po cestě zádrhel - kolegovi "vyplivlo" auto, takže zůstali trčet na benzínce v Polsku, konkrétně v Katowicích. Jsem ráda, že se nestalo nic horšího, protože když na mě jako první do telefonu zahalekal: "Miláčku, průser," hlavou mi přeletělo všechno možné. Takže zůstali trčet na benzince, museli čekat na odtah.  Domů se nakonec dostal dneska až ve dvě ráno. Jsem neskutečně ráda že dojel v pořádku. Ale ne že by mě vzbudil - já nemohla usnout. To ...

Dnes už je pětadvacátého, únor se pomalu chýlí ke konci, a já jsem za to ráda. Na ten letošní nebudu rozhodně vzpomínat s hezkou nostalgií, ba naopak. Počasí je pořád na houpačce, aktuálně už po sněhu není skoro ani stopa, díky oblevě je téměř všechen pryč. Takže zase břečka, smutný pohled na suchou trávu, a letos jsem zatím ještě neviděla žádné sněženky, ani na místech, kde obvykle jsou, pravděpodobně se tedy ukáží až v březnu!  Julinka už je naštěstí úplně zdravá. Sirupek nakonec zabral, takže jsme se úspěšně vyhnuli nemocnici. Ale bylo to náročné. Chudáček byla nemocná prvně, a pořádně nejspíš nechápala, co se jí děje. To měla vždycky takové návaly - chvilku si hrála, pak se zase s pláčem držela za krk. Ale po pár dnech se to zlepšilo, dávala jsem poctivě zábaly na krk, i když Julča si je chtěla vší silou rvát pryč, ale to jsme taky zvládly.  Muziku Julince do sluchátek nepouštím, ale má je ráda na hlavě, přítel si je dává večer do postele, když si pouští nějaká videa, tak ...

  Autor: Paula Hawkins  Žánr: Mysteriózní, Thriller  Mé hodnocení: 60% Obsah: Třicetiletý James Becker pracuje jako kurátor umění v galerii Tate Modern. Jeho šéfem je zároveň jeho nejlepší kamarád, Sebastian Lennox. Ovšem tak trochu pikantní je to, že James odloudil kamarádovi snoubenku těsně před svatbou - a Helena teď nese příjmení Beckerová, a navíc čeká s Jamesem první přírůstek do rodiny. I přesto ale všichni tři zůstali přáteli a dokáží spolu normálně fungovat, ač je to s podivem.  I přesto se Becker někdy cítí jako vyvrhel, zvláště i proto, že Helena a Sebastian pochází z bohatých poměrů, zatímco on vyrůstal v chudé rodině, přesto se však díky své píli a stipendiu dokázal vypracovat opravdu daleko.  A teď právě Becker řeší opravdu delikátní problém. Dostal email od forenzního antropologa, který zpočátku považuje za hodně hloupý vtip. Muž mu sděluje, že v jednom z vystavených exponátů - konkrétně se jedná o skulpturu Dělení II. od umělkyně Vanessy Chapmano...

 Předevčírem na mě na internetu vyskočil článek, že únor je nejvíce depresivní měsíc. To mě opravdu překvapilo, osobně jsem tipovala spíše leden, protože letos tedy jak leden, tak i únor pro mě nejsou zrovna veselé měsíce. A tak už s velkou nadějí vyhlížím březen, jarní měsíc, kdy už by konečně mohlo být trochu lépe... Pozitivní je ovšem to, že už se prodlužují dny, nestmívá se tak brzy, což je fajn.  Když jsem chodila do práce, neměla jsem Julinku, nijak mi zima nevadila. Neřešila jsem, jaké je venku počasí, protože jsem stejně po příchodu z práce neměla na nic pořádně čas, maximálně nakoupit, uklidit, někdy uvařit, a pak už tu byl večer, takže sprcha a spánek. Ale teď, jak jsem doma, a v ošklivém počasí se nedá s malou chodit pořádně ven, také to na mě doléhá.  Vadí mi šero, ponurost, a úplně nejvíc mi chybí slunce. Letos bylo zatím hrozně málo slunečných dní, a když už se zadaří, trávím čas venku. Samozřejmě chodím ven i když je škaredě, ale tak nějak mě to ubíjí. Neba...