zomablog

 Včera i předevčírem u nás na horách konečně trochu popršelo. Letos je zatím hrozné sucho, těch srážek moc není, ale jarní počasí je jako na houpačce. Dnes zase svítí sluníčko, ale fouká studený vítr, a tak toho tepla zase tolik není. Ale už to venku začíná všechno pěkně kvést a zelenat se, což je na jednu stranu fajn, na druhou se mi zase zhoršuje pylová alergie. Předevčírem jsem se zase vzbudila v noci s hroznou rýmou, a musela jsem jít na chvíli ven, o půl třetí ráno jsem seděla na lavičce před bytovkou a smrkala. Jediné pozitivní je, že mě netrápí dušnost a kašel, ovšem ta rýma je taky dost nepříjemná.  Používám kapky do nosu, ale ty taky zaberou jak kdy, no.  V neděli odjížděl přítel do práce, takže v sobotu jsem mu chystala řízky, a v neděli ráno jezdívám na nákup. Krom řízků mu s sebou přibalím vždycky co nejvíc jídla - udělám bagety s nějakou domácí pomazánkou, a k tomu ještě nějaké sušenky, oplatky a tak. A bylo hrozně fajn, tak jsem i s Julinkou poseděla na námě...

  Autor: Petr Eidler Žánr: Detektivní Mé hodnocení: 40%  Obsah: Honza Peterka pracuje v malé pražské firmě jako soukromé očko, a zároveň je majitelem oné detektivní agentury Man in Service , a je ve své podstatě jejím jediným zaměstnancem - pracuje sám na sebe. Příležitostným pomocníkem a parťákem je pro něj pan "Lála," tak trochu podivín s lehce buranským chováním, zato dokáže rychle zjistit v terénu vše, co je třeba.  A jelikož je teď aktuálně doba hospodářské krize a té práce kolem zase tolik není, bere Honza zavděk úplně vším. Jeho žena Kateřina se musela teď kvůli mateřské dovolené vzdát celkem obstojného platu policejní mluvčí, a teď se stará o půlročního Honzíčka. Takže na Honzovi je téměř veškerá starost o finanční blaho rodiny. A když konečně přijde ten pořádky kšeft, který Honzovi přihraje pan Lála, tak vše začalo kupodivu jako naprostá prkotina.  Honza spolu s panem Lálou byli pozváni na aukci galerie Rubín. Zde měli oba muži dělat ochranku Robertu Márovi,...

Páteční večer je ideální příležitostí pro nějaký pěkný film. A včera se to tak hezky sešlo, že jsme si s přítelem mohli užít filmový večer. Julinka utahaná z procházek a návštěvy usnula neobvykle brzy, a tak jsme se rozhodli pro film Pomocnice. Název mi byl povědomý, a já zjistila, že se jedná o filmové zpracování stejnojmenné knihy od Freidy McFadden. Knihu jsem nečetla, ale na svých oblíbených knižních blozích jsem četla několik recenzí. Byla jsem opravdu velmi zvědavá, jak se mi bude film líbit.  Millie Callowayová startuje novou životní etapu, a chce dát svůj život konečně do pořádku, začít takříkajíc s čistým štítem. První podmínkou je nová práce. Jenže nemá žádnou pořádnou praxi, a musí vzít zavděk opravdu čímkoliv, co se jí naskytne. Jednoho deštivého dne navštíví dům Winchesterových. Manželé Andrew a Nina jsou dokonalý prototyp slova americký sen.  Jejich dům je naprosto úžasný. Hotové sídlo vybavené luxusním nábytkem, Nina i Andrew chodí dokonale oblékáni, stejně jako...

Už několikrát jsem se zde na blogu věnovala tomu, proč je důležité číst. Pro mě je čtení celoživotní láska a snažím se každý den přečíst alespoň pár stránek, i když na mateřské to není mnohdy úplně jednoduché. A číst si je důležité jak pro děti, tak i pro dospělé. Ale ještě nikdy jsem zde nepsala o tom, proč je důležité číst dětem pohádky. Spousta rodičů totiž dětem vůbec nečte, a to je moc velká chyba!  Já jsem byla velký čtenář už od útlého věku. Uměla jsem plynule číst už ve školce, slabikář v první třídě a písmenka pro mě byla hračka. Ale nevybavuji si, že by mi někdy máma četla před spaním knížku, nebo pohádky, to si nepamatuji. Zato mám vzpomínku na to, jak u nás jednou byl někdo na návštěvu přes noc. Už fakt nevím, kdo to byl, snad nějaká teta. A ta mi právě četla asi dvě noci před spaním pohádku. Bylo to pro mě kouzelné, pamatuji si, jak jsem ležela v posteli v ložnici u rodičů a s napětím poslouchala příběh.  Nevím, proč mi máma nikdy před spaním nečetla pohádky, ale ...