Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Ne(vydařená) neděle

 Včerejšek bude tak trochu patřit k dnům, na které bych nejradši zapomněla. A to přitom ráno začalo tak hezky. Venku se po delších zamračených a pošmourných dnech ukázalo sluníčko, vzbudila jsem se dobře naladěná, hezky vyspaná. Teď je na týden doma i přítel, takže jsme se po snídani pustili do přípravy oběda. Už v sobotu jsem koupila špenát, oblíbila jsem si v Penny značku Mrazivá čerstvost. Kupuju tu klasiku v těch kostičkách, tento špenát je už lehce ochucený, ale já do něj přidávám ještě i cibuli a hodně česneku, protože tak to máme rádi, a maličko smetany. Jako přílohu jsem uvařila těstoviny a vařená vajíčka, a protože byl oběd opravdu rychle hotový, tak jsme si ho dali dřív, jako takovou druhou snídani. V sobotu nebo v neděli si pravidelně vyrazím autobusem do města, na menší nákup, a mrknout se, co je nového v knihobudce. Tak jsem vyrazila už v devět hodin. Zašla jsem si na nákup, prošla se po náměstí, a nakonec jsem zakotvila v cukrárně. Čas od času sem zajdu, pán má otevřeno i
Nejnovější příspěvky

Klesající, nebo stoupající?

 V minulých letech jsem se na blogu věnovala zajímavému, a celkem palčivému problému - přelidnění. Toto se týká hlavně Afriky, a do jisté míry i Asie. Planeta nemá neomezené zdroje, a uživí jen určitý počet obyvatel. Zatímco ale na jedné straně zeměkoule můžeme sledovat prudký, nebo setrvale vyšší nárust porodnosti, Evropa je na tom mnohem hůře. Dodnes mám v živé paměti přednášku ze střední školy, která se odehrála tak pět let zpátky. Týkala se Evropské unie, na můj vkus byla až moc propagandistická a nezdravě sluníčková, a tady nám pán přednášející zaníceně vysvětloval, že Evropa pomalu, ale jistě vymírá, protože porodnost rok od roku rapidně klesá. Ovšem ihned měl na tento problém řešení. A ne, nespočívalo v podpoře mladých rodin, kdepak. Jevilo se v přicházejících uprchlících z muslimských a afrických zemích, kteří pěkně osvěží nárust porodnosti a přinesou nám sem novou, dozajista osvětovou kulturu... No, moc jsem s tímto zaníceným názorem nesouhlasila.  Ovšem fakt, že se v České re

Tajemný Mariánský příkop

 Na naší krásné matičce Zemi najdeme spoustu krásných míst, z nich některá jsou zapsaná v knihách nejrůznějších rekordů. Dnes bych ráda věnovala pár slov nejhlubšímu místu na planetě, a sice Mariánskému příkopu, který se rozléhá v západní části Pacifiku. Krom toho, že se jedná o nejhlubší místo na světě, je také z mnoha důvodů zahalen puncem tajemna.  V neuvěřitelné hloubce pod hladinou moře, kde by krom nepropustné temnoty a díky silnému tlaku neměl existovat prakticky žádný život, byla v hloubce 8 187 metrů pozorována dle současných měřítek nejhlouběji žijící ryba Pseudoliparis swirei. Hloubka Mariánského příkopu podle posledních měření činí 10 994  metrů. Krom toho, byť v menší hloubce, se tu hojně vyskytují mořské okurky a některé exempláře žahavců.  Vůbec poprvé byl Mariánská příkop prozkoumán v roce 1951 plavidlem britského námořnictva Challenger II. Pomocí echo odrazů od mořského dna byla hloubka určena na 10 900 metrů. Což se skoro shoduje s výsledky posledních měření! Výpočet

Nucené vegetariánství

 U nás doma se maso jedlo odjakživa. Každý víkend, nebo když byl někdy v týdnu táta doma, protože u nás vždycky zásadně vařil on, máma zase často pekla buchty a koláče. Takže maso se u nás doma jedlo prakticky pořád, zato sladká jídla se u nás nenosila. Vůbec si nepamatuji, že by byly třeba někdy buchtičky s krémem nebo kynuté knedlíky. A i proto mi byla tato jídla ve školní jídelně hrozně vzácná.  Maso jsem vždycky milovala, ale muselo být libové. Trochu mastnoty, kus špeku, to jsem nikdy nepozřela, stejně jako jsem si nikdy nenašla cestu k vnitřnostem nebo zabíjačkovým pochoutkám. Vedlo u mě vždycky kuřecí, a pak také domácí uzená žebírka, která tatínek udil u nás na zahradě, panebože, těch jsem se mohla přejíst až k prasknutí.  Když mi bylo tak nějak kolem dvanácti, třinácti let, začaly jsme se s kamarádkou dost živě zajímat o vegetariánství. Přivedly nás k tomu dívčí časopisy, kde byl článek o zabíjení tuleňů, tuším že to bylo v Grónsku. Jenže mi bylo jasné, že se masa vzdát nedoká

Knižní recenze 343 Nákaza

  Autor: Daniel Kalla Žánr: Román z lékařského prostředí, Thriller Mé hodnocení: 50% Obsah: Duben toho roku byl v Janově nezvykle teplý, jaro se ohlásilo opravdu brzy. I proto došlo k rychlému postupu prací při bourání starého kláštera. Co ovšem stavební architektce Vittorii notně komplikuje každý pracovní den je neodbytný starý mnich, který se nehodlá smířit s tím, že památka z osmnáctého století je pomalu srovnávána se zemí.  A krom toho ještě Vittorii na náladě nepřidává to nepříjemné nachlazení. Jenže když se začne zničehonic dusit a kašlat krev, je evidentní, že to jen tak obyčejná rýma nebude. V práci se rozhodne skončit dřív s tím, že si doma pořádně odpočine, jenže už večer skončí v nemocnici na dýchacím přístroji. Doktoři mají nejprve podezření na tuberkulózu, jenže testy toto podezření vyvrátí.  Zduřenina v podpaží rychle ukáže, o jakou nemoc se jedná, ač je to neuvěřitelné. V jednadvacátém století se v Itálii vyskytl po letech první případ dýmějového moru! Na místo je povolá