Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Aprílový únor

Dnes už je pětadvacátého, únor se pomalu chýlí ke konci, a já jsem za to ráda. Na ten letošní nebudu rozhodně vzpomínat s hezkou nostalgií, ba naopak. Počasí je pořád na houpačce, aktuálně už po sněhu není skoro ani stopa, díky oblevě je téměř všechen pryč. Takže zase břečka, smutný pohled na suchou trávu, a letos jsem zatím ještě neviděla žádné sněženky, ani na místech, kde obvykle jsou, pravděpodobně se tedy ukáží až v březnu!  Julinka už je naštěstí úplně zdravá. Sirupek nakonec zabral, takže jsme se úspěšně vyhnuli nemocnici. Ale bylo to náročné. Chudáček byla nemocná prvně, a pořádně nejspíš nechápala, co se jí děje. To měla vždycky takové návaly - chvilku si hrála, pak se zase s pláčem držela za krk. Ale po pár dnech se to zlepšilo, dávala jsem poctivě zábaly na krk, i když Julča si je chtěla vší silou rvát pryč, ale to jsme taky zvládly.  Muziku Julince do sluchátek nepouštím, ale má je ráda na hlavě, přítel si je dává večer do postele, když si pouští nějaká videa, tak ...
Nejnovější příspěvky

Knižní recenze 423 Modrá hodina

  Autor: Paula Hawkins  Žánr: Mysteriózní, Thriller  Mé hodnocení: 60% Obsah: Třicetiletý James Becker pracuje jako kurátor umění v galerii Tate Modern. Jeho šéfem je zároveň jeho nejlepší kamarád, Sebastian Lennox. Ovšem tak trochu pikantní je to, že James odloudil kamarádovi snoubenku těsně před svatbou - a Helena teď nese příjmení Beckerová, a navíc čeká s Jamesem první přírůstek do rodiny. I přesto ale všichni tři zůstali přáteli a dokáží spolu normálně fungovat, ač je to s podivem.  I přesto se Becker někdy cítí jako vyvrhel, zvláště i proto, že Helena a Sebastian pochází z bohatých poměrů, zatímco on vyrůstal v chudé rodině, přesto se však díky své píli a stipendiu dokázal vypracovat opravdu daleko.  A teď právě Becker řeší opravdu delikátní problém. Dostal email od forenzního antropologa, který zpočátku považuje za hodně hloupý vtip. Muž mu sděluje, že v jednom z vystavených exponátů - konkrétně se jedná o skulpturu Dělení II. od umělkyně Vanessy Chapmano...

Depresivní únor?

 Předevčírem na mě na internetu vyskočil článek, že únor je nejvíce depresivní měsíc. To mě opravdu překvapilo, osobně jsem tipovala spíše leden, protože letos tedy jak leden, tak i únor pro mě nejsou zrovna veselé měsíce. A tak už s velkou nadějí vyhlížím březen, jarní měsíc, kdy už by konečně mohlo být trochu lépe... Pozitivní je ovšem to, že už se prodlužují dny, nestmívá se tak brzy, což je fajn.  Když jsem chodila do práce, neměla jsem Julinku, nijak mi zima nevadila. Neřešila jsem, jaké je venku počasí, protože jsem stejně po příchodu z práce neměla na nic pořádně čas, maximálně nakoupit, uklidit, někdy uvařit, a pak už tu byl večer, takže sprcha a spánek. Ale teď, jak jsem doma, a v ošklivém počasí se nedá s malou chodit pořádně ven, také to na mě doléhá.  Vadí mi šero, ponurost, a úplně nejvíc mi chybí slunce. Letos bylo zatím hrozně málo slunečných dní, a když už se zadaří, trávím čas venku. Samozřejmě chodím ven i když je škaredě, ale tak nějak mě to ubíjí. Neba...

Bizarní názvy

 Snad každého z nás někdy napadlo, jaký kus historie se vztahuje k městu, obci či vesničce, kde bydlíme. A poměrně zajímavé je někdy pátrání po tom, podle čeho a za jakých okolností získala naše obec jméno. Já bydlím v okolí Jeseníku, a máme tu obce a vesničky, které přímo odkazují k hornině, která se tu před lety těžila.  Tak schválně: Uhelná, Žulová, Písečná, Břidličná, Vápenná, Kamenná, a Zlaté Hory, kde se zlato rýžovalo i hlubině těžilo. Aktuálně se dost mluví o obnově těžby, což si nepřejí místní obyvatelé. Pochopitelně, jednak by to mohlo narušit ráz krajiny, a sám starosta řekl, že nevidí žádný přínos ani pro místní obyvatele, ani pro obec jako takovou.  Musím říct, že mně osobně se ty názvy moc líbí. Podle hornin, možná někomu přijdou ty názvy tvrdé, ale tak nějak to vystihuje, jací tady na Jesenicku vlastně jsme - kdo tu chce žít, musí být tak trochu tvrdý, protože život tu leckdy není úplně růžový.  Ale zatímco tyto názvy jsou ještě docel ucházející, tak s...

Červený delfín

V dnešním článku se zase tak trochu ponoříme do nástrah internetu, a to zejména pro děti a náctileté. Budu se věnovat výzvám, které se nejčastěji mezi mladými užívají pod anglickým pojmem "challenge." Jde v podstatě o jednoduchou věc - někdo něco vymyslí, další jedinci tu věc napodobují, natáčejí se u toho, a pak videa nahrávají na sítě na důkaz toho, že tu výzvu zvládli.  Jenže, není výzva jako výzva. Ony totiž některé jsou doopravdy nebezpečné, a bohužel už některé děti za podobný hazard zaplatily i životem. Kdyby to byla třeba výzva typu - ukliď své okolí, pomoz babičce odnést nákup z obchodu, pusť paní s kočárkem v autobuse sednout. Ale dělat dobro je přece tak pro fanoušky nudné a obyčejné, že...  Poměrně často se mluví ve zprávách o nebezpečných výzvách. A už to není jen výsada ciziny - ale jak sleduji celkem pravidelně Krimi zprávy na CNN, tak se podobné trendy nebezpečně tlačí i k nám. Blackout Chalenge spočívá v tom, že člověk má vydržet co nejdéle škrcení, až upadne...