Na jednatřicátého května připadá Světový den bez tabáku. V kalendáři významných dnů jej můžeme najít od roku 1987, kdy jej vyhlásila WHO. Cílem je samozřejmě upozornit na škodlivost kouření cigaret a tabákových výrobků, ale dlouholetého závislého milovníka cigaret tento den asi k nápravě moc nepřiměje. Nebo snad ano...? U nás doma, v tom nejužším rodinném kruhu, tedy mí rodiče a brácha, nikdo nekouřil. Táta s cigaretami sekl pár let předtím, než jsem se narodila, a už se k nim nikdy nevrátil. A když k nám přišla kuřácká návštěva, kouřilo se zásadně jen na terase nebo na zahradě. Musím se přiznat, že mě ty malé oranžovo-bílé tenké tyčinky od dětství tak trochu fascinovaly. Nedokázala jsem pochopit, co na tom ti dospělí mají? Vždyť to tak hnusně smrdí, prý to způsobuje nemoci, a žloutnou po tom nehty a zuby. Co se mi ale naopak líbilo, byly žvýkačky ve tvaru cigarety. Když jsem byla tak v první nebo druhé třídě, prodávali je u nás v sámošce, a mě to přišlo strašně dospělácké, ...