Neřešitelný problém?

 Už je to nějaký ten měsíc, co jsem díky těhotenství skončila na neschopence, a tak se můj denní rytmus dost změnil. Hodně uklízím, čtu, chodím na procházky, o víkendu vždy něco dobrého uvařím, a o víkendu si vždycky zajedu do města, na nákupy a projít se. Někdy musím jet samozřejmě i v týdnu, ale to většinou jen když musím k doktorovi. Vycházky mám od osmi do dvanácti, pak od dvou do čtyř, což mi perfektně vyhovuje.

Nejraději mám spoj, kdy v devět hodin vyjedu do města a o půl jedenácté mi to už jede zpátky. Na procházku, nákup, případné rychlé posezení v cukrárně je to takřka ideální. A při svých ranních výletech jsem si všimla jednoho velmi nepříjemného fenoménu. Jsou jím bezdomovci, feťáci, a různé sociální případy, které místo pracovní náplně tráví čas poflakováním po městě. To by nebylo to nejhorší, ale k takovému flákání patří i konzumace alkoholu, a mnohdy určitě i něčeho tvrdšího.

Když vystoupím u nás na autobusovém nádraží, máme tu maličkou čekárnu, a hned vedle je Penny Market. Kousek od Penny je malý parčík, který patří k přilehlému kinu. V parčíku bývalo vždycky tak pět laviček. Ke svému údivu jsem asi před měsícem zjistila, že tu zůstala jen jedna jediná. Vedení města se k tomuto kroku rozhodlo proto, že na lavičkách se scházely různé pochybné existence, Věčně tu byla zaparkovaná městská policie, zrovna před dvěma týdny jsem byla svědkem docela drsné hádky našich romských spoluobčanů, kde padaly i vyhrůžky smrtí. A k tomu všemu jim stačila jen ta jedna lavička.

Takže řešení problému je tedy takové, že normální člověk, který jde do města z autobusu, si nemá v pěkném počasí kde sednout. Jedna lavička to úplně nevytrhne. A pochybné existence se tu pořád scházejí dál. Ideální je to pro ně za Penny, kde je kus zatravněné plochy. Sice tu nejsou lavičky, ale tyto existence zde sedí i na zemi, to pivo či krabicové víno co mají u sebe je určitě spolehlivě zahřeje. 

Každou chvíli je tu městská policie. Ta existence vykáže, ale ony se za chvíli vrátí zpět, je to takový nekonečný příběh. Bavila jsem se nedávno s kamarádkou, ta ve městě pracuje, a podle ní je to čím dál horší, ještě třeba před rokem se tu tito lidé tolik nesrocovali. 

Už tak trochu poznávám i známé tváře. Postarší bezdomovec s hůlkami a igelitovými taškami, který prohrabává koše na směsný odpad, a v tašce mu cinkají sklenice. Občas sedí v čekárně právě na autobusáku a balí si cigaretu. Nikdy jsem ho neviděla žebrat, na někoho nějak vulgárně útočit či pít pivo, působí na mě dojmem takového slušného bezdomovce. Oni totiž nejsou všichni stejní. 

Včera jsem si tedy udělala taky svůj ranní výlet. Po deváté jsem vystoupila na nádraží, a když jsem procházela kolem čekárny, hned jsem si všimla, že tam sedí Sandra. Sandra je taky tak trochu známá tvář, vychrtlá čtyřicítka s obarvenými vlasy a knírkem pod nosem, díky čemuž si ji mnozí pletou s mužem. 

O Sandře toho vím mimo jiné dost i z doslechu, před nějakým časem totiž bydlela i u nás ve vesnici, ale to už je více jak deset let. S manželem měla malou dcerku, oba však dost holdovali alkoholu, a Sandra skončila nakonec na pár měsíců ve vězení, přičemž dítě jí samozřejmě odebrali. Ten její manžel se ale spravil. Má novou manželku Ivu, s ní má desetiletého syna, a žijí opravdu spořádaně. 

Každý si zaslouží druhou šanci. Iva bydlí kousek ode mě, často se vídáme v autobuse a pokecáme. Iva se samozřejmě stará i o nevlastní dcerku, protože Sandra o ni nejeví absolutní zájem, jakožto biologická matka má na dítě platit i alimenty, což se samozřejmě neděje. 

Je evidentní, že Sandra nechodí do práce. Působí neupraveným dojmem, věčně ji vídám právě na nádraží, nejčastěji s lahváčem v ruce, minule se schovávala i ve výklenku u restaurace, když pršelo. Tak jsem si šla nakoupit, projít se po náměstí, takovou tu svoji klasickou trasu. 

Plno pochybných existencí bylo opět za Penny, v parčíku u nádraží též, a pak se rádi scházejí u plácku, kde je umístěna ptačí voliéra. U voliéry je údajně umístěna kamera, protože tuším předloni se do ní jeden bezdomovec vloupal, aby se v ní mohl vyspat, přičemž samozřejmě některé ptáky usmrtil, někteří uletěli, a zbytek utrpěl šok.

Kolem voliéry jsou lavičky, kde by se mohli scházet třeba matky s kočárky nebo důchodci - ale to samozřejmě moc nefunguje, jelikož se tu opět scházejí existence. Jediné místo kde nejsou moc vidět je náměstí, kousek odsud totiž sídlí městská policie. To je vůbec taky dost nevděčná práce. Městská policie je totiž prakticky neustále poblíž těchto srocení nekalých živlů, ale efekt není moc vidět. Policie je vykáže, ale oni se za chvíli vrací zpět jako bumerang. 

Jediné místo, kde jich je opravdu minimum, je náměstí. Kousek odsud totiž sídlí právě městská policie, tak si asi moc netroufnou. Ale i tady jsem nedávno kolem desáté dopoledne míjela chlapíka, který seděl na lavičce a dost hlučně zvracel, vedle sebe položenou lahev piva. Opravdu to byl velmi příjemný pohled. Na náměstí je obchodní centrum, kam chodím pravidelně na obhlídku knihobudky, dá se tu také posedět, ale vzhledem k tomu, že tu sídlí městská policie, je tu klid a čisto. Což je dobře, protože si alespoň nikdo netroufne ničit zařízení a není tu nepořádek. 

Jinak mi fakt připadalo, že normální lidé na lavičkách snad nesedí. V parčíku, u voliéry, všude samá verbež. Prošla jsem si náměstí, šla nakoupit do Alberta a vracela se na autobusové nádraží. Ještě jsem měla tak kolem patnácti minut, a protože pršelo, šla jsem se schovat do čekárny. Položila jsem tašky na sedátko a vyštrachala z kapsy drobné do automatu na kafe. Seděl tu i onen bezdomovec s hůlkami, o kterém jsem psala v úvodu. V klidu se probíral svými "poklady" v tašce. 

A byla tu taky Sandra. Hned jak viděla že do automatu sypu drobné, hned ke mě přišla s obligátním "slečno nemáte dvacku?" Ani jsem se na ni nepodívala a stroze odvětila že nemám. Proč bych měla někomu přispívat na chlast a cigarety? Někomu, kdo celý den nic nedělá, jen se válí venku, chlastá, kouří, žebrá a očividně nemá snahu se svou situací něco udělat? 

Samozřejmě že viděla že peníze mám, protože mi v peněžence cinkaly kováky. Ještě chvíli u mě stála, a odešla ven až když jsem si vzala z automatu hotové kafe. Já svoje peníze nemám taky jen tak, beru nemocenskou, což není žádný randál, sice vyjdu, ale teď jsme dělali ještě rekonstrukci, a kdyby přítel nevydělával pěkné peníze v Německu, nemohla bych si nějaké výraznější opravy dovolit.

A ještě bych měla cpát své peníze lidem, kteří skončili na ulici a spoléhají na to, co jim dají ostatní? To už bych radši třeba koupila kafe tomu bezdomovci s hůlkami, kdyby mě slušně poprosil. Na něm bylo vidět, že prostě nežebrá, vybírá koše, a třeba se spokojí s tím, co mu kdo dá. Ale nikdy bych nedala peníze ženské, která se svou vinou dostala do problémů, a i když vyšla z kriminálu, nestará se ani o dítě. Právě ona známá, co má v péči Sandřinu dcerku mi před nějakou dobou říkala, že Sandra před pár týdny žebrala i peníze po vlastní dceři, chtěla po ní padesát korun. Tak to už je fakt matka roku.

Víte co mě dožírá úplně nejvíc? Když vidím důchodce, kteří klidně takovým lidem peníze dají. Nejsem žádný nelida, myslím, že mám docela velký soucit, ale ti lidé dřeli celý život, užívají si zasloužený klid a z nějakého důvodu jen tak obdarují člověka, který si za ty peníze koupí alkohol či cigarety. 

Když má někdo opravdu hlad, vezme zavděk i rohlíkem. Kdyby za mnou přišel bezdomovec s tím, jestli mu nekoupím rohlík nebo nedám trochu salámu, který mám v tašce, nevidím v tom problém. Ale peníze opravdu ne, ani blbou pětikačku. 

Mám dojem že když jsem byla dítě, tak se tolik bezdomovců a různých pochybných existencí v našem krásném lázeňském městě nevyskytovalo. Nevím, možná to dítě vnímá jinak, ale nedávno psala na Facebooku k příspěvku o práci městské policie, že se bojí jet parčíkem s kočárkem, protože na ni tyto existence cosi sprostého pokřikují a chovají se velmi agresivně. 

Problém, který nemá asi žádné řešení. Snad jen kdyby tito lidé vykonávali povinně nějaké veřejně prospěšné práce, ale to není nejspíše úplně proveditelné. Před pěti lety vyšel o našem krásném městečku článek i na idnes.cz, který popisuje, že vedení marně bojuje s bezdomovci. Jediným řešením je prý zabavit jim alkohol. No, super. Samozřejmě tu máme azylový dům, ale tam se musí dodržovat určitá pravidla, například žádný alkohol, takže asi nic.

Bohužel se obávám, že to bude čím dál horší. A v zimě bude zase plno těchto existencí v čekárně na autobusovém nádraží. Já chápu, že je zima, a on ten azylový dům asi funguje jen ve večerních hodinách, to úplně nevím, ale proč obtěžují normální, slušné lidi? Jsem opravdu zvědavá, jak to bude dál, městská policie bude mít pořád dost práce.

Co si o tomto myslíte Vy? Také máte u Vás ve městě dotěrné a agresivní bezdomovce? Byli jste někdy svědky nějakého incidentu mezi těmito pochybnými existencemi? Je nějaké řešení, jak tomuto sociálnímu jevu zamezit? Dali jste někdy bezdomovci drobné, nebo mu koupili třeba rohlík? Obtěžoval Vás někdy nějaký bezdomovec? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji Vám krásný den, Vaše Eliss ♥