zomablog

 Mléko je svého druhu dost rozporuplná potravina. Ano, také jsem byla překvapená, když jsem se kdysi na učňáku dozvěděla, že mléko nepatří oficiálně mezi nápoje, ale potraviny. Mléko totiž nemůže nahradit pití nápojů z toho důvodu, že má sytící účinek - jednoduše se člověk mlékem dříve nasytí, než napije. To samozřejmě neplatí pro mateřské mléko. Mám dojem, že k mléku má spousta lidí zvláštní vztah. Kolik z Vás si dá rád jen tak skleničku mléka třeba k snídani? Jen tak, prostě na chuť? Já osobně si mléko dávám hlavně do kávy. A někdy si koupím ty malá ovocná mlíčka - Bobíka nebo Kravíka. Brzy už přijde podzim, ideální čas na horké kakao u televize. Zato můj přítel, ten je hotový milovník mléka. Nedává si ho do kávy, ale když je třeba o víkendu doma, tak lahev mléka přes den začíná mizet. Rád si ho nalije jen tak do skleničky, a průběžně popíjí, má ho moc rád. Studené, krásně vychlazené. Jiní muži takto popíjejí pivo, ten můj mléko, no není to paráda?  Jenže podle odborníků je budoucnos

  Autor: F. Paul Wilson Žánr: Povídkový, Horor, Detektivní Mé hodnocení: 70% Obsah: Dvanáct povídek jednoho z nejúspěšnějších a nejlepších amerických spisovatelů začátku tohoto milénia. Pustiny překvapí čtenáře svou tematickou pestrostí, ale jedno mají všechny povídky společné - při jejich čtení se rozhodně nebudete nudit, a také vám místy bude příjemným strachem naskakovat husí kůže!  Jsou zde povídky klasicky hororové, ale vyskytují se zde i prvky humoru, s příměsí akčního sci-fi! Povídka Pustiny začíná nevinným setkáním dvou bývalých spolužáků z vysoké školy, Kathleen a Jonathana. Kdysi spolu prožili víc než jen krátký románek, dokonce spolu bydleli, ale pak je rozdělili Jonathanovi experimenty s drogami.  Jonathan byl totiž vždycky tak trochu zvláštní, ostatní spolužáci jej měli za podivína. Zajímal se hodně o spiritismus, a hlavně měl svou teorii o realitě - totiž podle něj není nic kolem reálné, ale je to jen jakýsi druh projekce... A teď jdou Kathleen a Jon na večeři. Ukáže se,

 Tento srpen nebude v mnoha ohledech patřit mezi měsíce, na něž budu vzpomínat s úsměvem. Začalo to "obyčejným" oparem s afty, a nakonec se to celé tak nějak zvrtlo v takovou psychickou nepohodu, že na mě začaly padat záchvaty panické ataky. Přiznám se zcela na rovinu, že jsem nevěřila, že nějaké panické ataky mohou člověka reálně potkat. Pořád jsem si říkala, že je to jakýsi výmysl rozmazlených lidí, kteří si nalhávají jakési psychické záchvaty. Ale jen do doby, než jsem sama poznala, jak strašné to může být. Začalo to nenápadně. Byla jsem nemocná, bolela mě celá pusa, opar taky nebyl zrovna příjemná záležitost. A asi to, že jsem po dlouhé době byla nemocná, navíc taky sama doma, začala jsem si připouštět zdravotní problémy, které nebyly reálné. Večer jsem ležela v posteli a představovala jsem si samé hrozné věci, a nejvíce se mi začínalo v hlavě omílat to, že do rána umřu, protože mám určitě něco se srdcem. Následkem těchto utkvělých představ bylo samozřejmě to, že mi to sr

 Dobrý a kvalitní spánek je něco, co mi v životě opravdu nechybí - musím tedy zaklepat na dřevo! V pubertě jsem měla krátký spánkový výkyv, kdy jsem začínala pít kávu. Ale tehdy mi káva nesedla zdravotně, měla jsem po ní návaly, a hlavně problémy se spánkem - tehdy byly prázdniny, a já proseděla celou noc u akvárka a pozorovala želvy, protože jsem nemohla za žádnou cenu usnout. Tehdy jsem na dlouho přestala kávu úplně pít, a spánek se upravil. Ve svých jednadvaceti letech jsem začala řešit problémy s anorexií, které souvisely s psychickou nepohodou. A tehdy mi doktorka napsala léky na spaní. Se spaním jsem problémy neměla, napsala mi je z toho důvodu, že zvyšovaly chuť k jídlu, hlavně tedy hned po ránu.  Je pravdou, že jsem po nich měla ráno opravdu "vlčí" hlad, ale necítila jsem se po nich dobře. Byla jsem unavená, nemohla jsem se vzpamatovat, točila se mi po nich hlava. Už ani nevím, jak se ty léky jmenovaly, protože jsem si je vzala pouze dvakrát, a pak jsem je vrátila do

 Koncem minulého týdne se počasí pěkně zbláznilo. Prohnala se u nás pekelně hřmící bouřka, které předcházelo velké dusno. Dva dny po sobě, když jsem šla z práce, mě samozřejmě chytil ten největší liják, takže taková letní sprška, paráda!  Už jsem se nemohla dočkat víkendu, hlavně i proto, že jsem konečně po dlouhé době nebyla sama - přítel má teď volno. Bohužel mi dovolená nevyšla, brzy budou u nás v obci totiž dožínky, které pořádá obec ve spolupráci s naším zemědělským družstvem, takže teď toho máme v práci víc, takže dovolenou dostanu nejdříve v září - dožínky jsou první víkend právě v září. Takže jsme spolu moc času nestrávili, ale o víkendu jsme si to vynahradili! V sobotu jsme si zajeli do města na nákupy. Nejraději nakupujeme potraviny v Lidlu, ale ještě před tím jsme navštívili přilehlé nákupní centrum. V Pepcu jsem si plánovala koupit nějaké tričko, ale žádné mě tam nezaujalo. Nakonec jsme s přítelem vybrali nového šustícího kamaráda alespoň naší Žofince.  Je to plyšový slon,

 Lidské tělo je opravdu důmyslný a promyšlený "biologický stroj," vyvíjený díky evoluci doslova po miliony let. S rozvojem lékařství a vědy se může zdát, že už je vlastně jasné, jak náš organismus funguje. Stále ale zůstávají nezodpovězené otázky, u kterých můžeme jen hádat. Nedávno jsem psala o zívání, u kterého se odborníci pořád nemohou shodnout, k čemu vlastně slouží. Jasně, je to znak únavy, nudy, ale někdy nastává i v situacích, kdy bychom teoreticky zívat nemuseli, a přesto se tak děje. Znáte to určitě také - stačí na zívání jen pomyslet, nebo o něm číst, a nutkání k zívnutí dokonce evokuje i obrázek člověka, který zívá...  Velkou záhadou našeho organismu je například i slepé střevo. Slepé střevo, neboli apendix, je okrajová část a výběžek tlustého střeva, v podstatě zakrnělá a zdánlivě tělu ničím neprospívající "zbytečnost." U nás v rodině má slepák operačně odstraněný jen sestřenice. Z blízké rodiny jsme nikdo na operaci slepého střeva nebyl. Pořád jsem měl

  Autor: Arnošt Vašíček Žánr: Horor, Thriller, Detektivní  Mé hodnocení: 80% Obsah: Ne všechny cesty v lužním lese vedou do bezpečí...  Na Slovensku vyplaví rozvodněná Dunaj mrtvolu muže. Na místo se okamžitě vypraví vrchní komisař Drexler. No, i když okamžitě není to správné slovo. Drexler má v současnosti velké problémy s alkoholem, což se negativně projevuje jak na jeho pracovních výsledcích, tak i v soukromém životě. Na místo tedy komisař dorazí se zpožděním, jelikož tělo už jeho kolegové dávno převezli do márnice. Následný rozhovor se soudním lékařem odhalí mnohá překvapení. "Plaváček" ve vodě moc dlouho nepobyl - maximálně tři dny, a příčina smrti nebyla utopení, nýbrž kulka do pravého spánku. A co je hlavní, a na celé situaci nejhrůznější. Vrah vzal oběti tvář - kdosi z ní pilkou odřízl celou obličejovou část... Navíc je patrné, že tělo leželo dva dny pohřbené v zemi, a pak až došlo k hrůznému skalpování.  Proč by někdo vykopal mrtvolu, odřízl jí obličej, a pak ji hodi

 Léto utíká pomalu, ale jistě, a brzy už převezme nadvládu podzim. Poslední týden jsou teploty opravdu hodně proměnlivé - slejváky, dusna, horka, chvílemi už bylo i ve vzduchu znát podzimní sychravo. Hodně teď chodím na procházky, už se cítím i psychicky mnohem lépe. Nejvíce mi opravdu pomohlo to, že jsem začala chodit do práce, cítím na sobě, jak jsem se uklidnila. Včera byly teploty dost vysoko, skoro stejně jako dnes, šestadvacet stupňů, ale celý den foukal příjemný větřík, což bylo opravdu fajn. Kolem naší dílny procházeli minulý týden obecní sekáči. U nás se toho moc neseká, protože pozemky patří převážně družstvu, které si to seče samo. Ale víte, co mi udělalo radost, a vykouzlilo mi to úsměv na tváři? Kolem všechno krásně posečené, ale chlapům se zželelo velkých rozkvetlých bodláků, a tak dva nechali růst. Už jsem si toho všimla i na zadních cestách, že třeba nechají pěkné luční květiny. Je to takový pěkný kontrast, mezi tím vysekaným... Trošku rozmazaný bodlák, i s pilnou včeli

 Na třináctý srpen připadá každoročně moc pěkný významný den, a sice Mezinárodní den leváků , častěji je ale označován jen jako Den leváků . Je moc fajn, že se nás, levoruké, myslí ve speciální den, protože každý, kdo je taky levák, mi dá jistě za pravdu, že to někdy v tom světě převážně praváků nemáme jednoduché! Oba moji rodiče i starší bratr jsou praváci. Já jediná píšu levou rukou. Už v první třídě s tím ale nastaly problémy. Velké potíže mi totiž dělalo to, naučit se psát. Třebas takové velké psací písmenko A, to byl opravdu horor. A nejhorší byly domácí úkoly, protože rodiče měli velký problém mi ukázat, jak to mám levou rukou napsat. Prostě jsem pořád stáčela ruku na druhou stranu, měla jsem tendence psát to zleva, a nemohla jsem si to přesumírovat v hlavě... Ale nakonec jsem se psát samozřejmě naučila, ač moje písmo nikdy nebylo ukázkově krasopisné. Navíc když píšete levou, tak často dochází k rozmazání písmenek, protože si po už napsaném přejíždíte hřbetem dlaně, což je opravd

  Autor: Lisa Reganová  Žánr: Krimi, Thriller Mé hodnocení: 60% Obsah: Detektiv Josie Quinnová pracuje na policejním oddělení v pensylvánském městě Dentonu. A právě teď jede se svým partnerem Noahem, který je zároveň i kolegou, na večeři k jeho matce Colette. Na tuto událost se Josie moc netěší - s Noahovou matkou má celkem chladné vztahy, navíc Colette je moc šikovná hospodyňka a kuchařka, což Josie zrovna moc neovládá.  Colette v poslední době začala hodně zapomínat, a Noahovi sourozenci se začínají obávat, zda netrpí raným stadiem demence. Před večeří je tedy Josie velmi nervózní, a na náladě jí nepřidá ani to, že spálila tři dezerty, které se pokoušela upéct - musela tedy vzít zavděk kupovanými brownies.  Jenže když přijedou k matčinu domu, Josiin neomylný policajtský instinkt větří nebezpečí. Něco je špatně. Vchodové dveře jsou otevřené dokořán. To by nebylo až tak neobvyklé u člověka, který pořád něco zapomíná. Ovšem v domě to vypadá, jako by tam někdo něco ve velmi horečném spěc

 Když jsem se včera dívala na internetovou předpověď počasí, tak celý den měly být mírné přeháňky. Čili takové to protivné počasí, kdy chvíli mrholí, pak zase ne, fouká, a do toho je šílená, lezavá zima. Ráno, když jsem se kolem páté chystala do práce, to však vypadalo úplně jinak. Obloha jako vymetená, dokonce vysvitlo sluníčko. Fajn, řekla jsem si, vezmu si do práce jenom tenkou mikinu, to pršet určitě nebude. No a co myslíte? Přišla jsem na dílnu, a už začínalo mrholit. A kolem desáté šílený slejvák, hotová průtrž, a taky se pěkně ochladilo, takže na tričko to dnes tedy vážně nebylo. Ale co, náladu mi rozmary počasí nezkazily.  V práci bylo moc fajn, skvěle jsem si popovídala s kolegyní, a pracovní směna mi strašně rychle utekla. S takovou dobrou náladou jsem domů z práce opravdu dlouho nešla! Výplata je sice až zítra, ale já se rozhodla zajet si do města na nákupy. Už hrozně dlouho jsem se nebyla jen tak projít. Prostě jen tak, udělat si radost, projít si obchody, něco si koupit a