Přeskočit na hlavní obsah

Polovina srpna...

 Léto utíká pomalu, ale jistě, a brzy už převezme nadvládu podzim. Poslední týden jsou teploty opravdu hodně proměnlivé - slejváky, dusna, horka, chvílemi už bylo i ve vzduchu znát podzimní sychravo. Hodně teď chodím na procházky, už se cítím i psychicky mnohem lépe.

Nejvíce mi opravdu pomohlo to, že jsem začala chodit do práce, cítím na sobě, jak jsem se uklidnila. Včera byly teploty dost vysoko, skoro stejně jako dnes, šestadvacet stupňů, ale celý den foukal příjemný větřík, což bylo opravdu fajn.

Kolem naší dílny procházeli minulý týden obecní sekáči. U nás se toho moc neseká, protože pozemky patří převážně družstvu, které si to seče samo. Ale víte, co mi udělalo radost, a vykouzlilo mi to úsměv na tváři? Kolem všechno krásně posečené, ale chlapům se zželelo velkých rozkvetlých bodláků, a tak dva nechali růst. Už jsem si toho všimla i na zadních cestách, že třeba nechají pěkné luční květiny. Je to takový pěkný kontrast, mezi tím vysekaným...



Trošku rozmazaný bodlák, i s pilnou včeličkou.


Tato zajímavá rostlinka je teď v plném květu u nás na lukách, hlavně u okrajů cest. Netušíte někdo z Vás, jak se jmenuje? Květy mi připomínají hrachor, nic jiného mě nenapadá. Ale že byl byl takto volně, u cesty?


Včera po práci jsme se byli se Žofinkou projít k památníku Rondo. Mám to kousek, udělám pár kroků po zadní cestě, a jsem tam. Naposledy jsem tam byla někdy na jaře, tehdy to bylo ještě takové smutné, ale dnes to tedy kvetlo v plné nádheře! 

Jen velká škoda těch špinavých laviček, a nedopalků od cigaret, na to, že je zde umístěn památník padlých za první světové války, celkem ostuda...



Omlouvám se za kvalitu vyfotografované cedule, čitelnost kazí i praskliny v plastovém obalu. Přidávám odkaz, pokud si o památníku chcete přečíst více: 

https://www.turistika.cz/mista/adolfovice-rondo/detail




Parčík je opravdu pěkný, a krásu památníku podtrhují úžasné žluté třapatky. 


Kdysi zde byl hřbitov, stával zde i prastarý kostel. Podle zdejší kroniky zde byly v roce 1666 patrny zbytky kostela a malá věžička ve zvonem. 

Kolem roku 1870 na tomto pozemku chtěli místní radní postavit školu, ale nedostali povolení, protože se přišlo na to, že je zde bývalé pohřebiště. 

29.7. 1923 zde byl slavnostně odhalen památník místních občanů, kteří zahynuli v první světové válce - na pomníku je celkem 35 jmen. Peníze byly získány sbírkou od místních občanů, a pomník posvětil farář Bose. Poslední zmínka o kostelu pochází z roku 1422 - tehdy se tedy konala na místě první bohoslužba po 500 letech!

Po druhé světové válce byl díky odsunu německých obyvatel původní pomník zničen, a místo postupně pustlo. Díky iniciativě obce byl v roce 2000 pomník znovu obnoven, parčík upraven a doplněny lavičky. 

Když jsem byla na základce, často jsme do park v rámci výuky chodili. Opravdu moc pěkné vzpomínkové místo.





Roste zde také zajímavý, převislý polokeř, s rudými bobulemi. Netuším, o jaký druh se jedná, ale tipla bych si, že plody rozhodně jedlé nebudou. Ale na pohled krásné jsou, to ano...

Procházka se Žofkou byla moc fajn. Svítilo sluníčko, větřík byl příjemný, prostě paráda. Tak snad ještě budou pěkné, pozdně letní dny, a podzimní plískanice jsou ještě daleko!

A co Vy? Byli jste také někde na procházce? Máte ve svém okolí nějaký podobný parčík s památníkem, který rádi navštěvujete? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Díky za představení památníku. nevěděla jsem o něm :) . Osobně blízko žádný park s památníkem nemám , takže když k nečemu takovému , tak výletně .

    OdpovědětVymazat
  2. Já z okna v dálce vidím pamětník padlým na Helštyně (neplést s hradem Helfštyn), kam se občas vypravíme. Vidím ho i z druhé strany ze zahrady v Krhové. Jinak je u nás velký památník na hřbitově.Také se mi líbí, že sekáči nechají i kousek přírody nedotčené. Jsem i ráda, že se cítíš lépe. Ta květinka je hrachor širolistý. Hrachorů je více druhů. Drž se.

    OdpovědětVymazat
  3. V Praze bylo dneska kolem 33 a to už moc na procházky není. Doplazila jsem se s kolegyněmi na víno na jeden malostranský dvoreček, kde byl stín a mlžítko a pak domů, na nějaké další porcházení jsem neměla ani pomyšlení :)

    OdpovědětVymazat
  4. Měla jsi hezkou procházku.U nás v sídlišti,když sekají pozemky,tak všechno,jednou posekali i záhon s kytkama,ale jinde jsem si toho také všimla,když kvetly kopretiny nechaly je na louce.
    U nás včera vystoupala teplota ke 30,což nebývá tak často,jsme Liberecký kraj a počasí je tu trochu chladnější.
    Jsem ráda,že je ti lépe,chce to opravdu hodně mezi lidi.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  5. Eliss, jsem ráda, že už se cítíš líp, evidentně práce s lidmi pomáhá, což je mnohokrát dokázané. Procházky v tom vedru nevyhledávám, raději vlezu do bazénu a včera jsem se byla koupat v Sázavě, bylo to skvělé. Měj se hezky a opatruj se, pá 😀😉

    OdpovědětVymazat
  6. Udělaly jste si hezkou procházku :) počasí je docela nevyzpytatelné. Velká horka, potom přeháňky, dnes pršelo 2x, podruhé dokonce i kroupy. Zrovna jsem jela na kole, byla jsem celá mokrá :D nad domem máme křížovou cestu :)

    OdpovědětVymazat
  7. to je hezké :) u nás to sečou až na hlínu a je jim jedno, co tam roste... a pak se diví, že je málo hmyzu :)

    jsem ráda, že se cítíš lépe :) to je moc dobře :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula