zomablog

 Nejsem nijak velký nákupní maniak, ale samozřejmě si ráda občas udělám radost prolézáním obchůdků. Nevadí mi nakupovat oblečení v second handech - proč by použité oblečení nemohlo dostat druhou šanci? A proto ráda nakupuju knížky v antikvariátu. Bohužel u nás v malém městečku není žádný kamenný, takže nakupuju přes internet.  Od Ježíška mám slíbenou novou knihovnu, takže přeci musím začít pomalu nakupovat, abych ji mohla krásně zaplnit, no ne?  Ráda brouzdám internetovými antiky, ale můj nejoblíbenější, z kterého pravidelně nakupuji, je online-antikvariat.cz. Nakupovala jsem zde již několikrát, vždycky jsem byla spokojená s dobou dodání, knihy přišly krásně zabalená, na prostě, nemám co vytknout. Minulý týden ve čtvrtek jsem tedy do virtuálního košíku naskládala několik titulů a odeslala závaznou objednávku. Celkově jsem si objednala sedm knížek, nejdražší na seznamu stála čtyřicet korun. Objednávala jsem přes Zásilkovnu - poštovné mají za solidní ceny, navíc je kolem spousta podniků,

 I v naší malé české zemičce se pořád najde velká spousta historických záhad, na které není racionální vysvětlení. A když už tu takové vysvětlení je, tak v mnoha ohledech pokulhává. Zasahuje někdy do dění na tomto světě vyšší moc? Jak jinak vysvětlit událost, ke které došlo v roce 1949, a která nedá dodnes milovníkům záhad spát!  11. prosince 1949, o třetí adventní neděli, se v kostelíku Nanebevzetí Panny Marie v obci Číhošť koná dopolední mše, kterou vede farář Josef Toufar. "Hle, uprostřed stojí, kterého vy neznáte, zde ve svatostánku na vás čeká a tluče srdce Spasitelovo." Jen co dořekne tato slova ze svého kázání, v tu chvíli se za ním rozkýve dřevěný kříž a zůstane v nakloněné pozici!  Ale navzdory tomu proběhne zbytek mše jako obvykle. Kněz následně odejde poklidně na faru - sám si totiž ničeho zvláštního nevšiml, a ani jej na podivný úkaz neupozornil nikdo z věřících.  Až druhý den potká v Číhošti místního kováře, který udivenému Toufarovi sdělí: "Velebný pane! Vy

 Od začátku týdne je u nás na horách dost škaredě. To je na konec října pochopitelné - myslím, že pěkného podzimu jsme si užili celkem dosyta, a teď už bude období klasických plískanic. Takže do práce už si beru několik vrstev - jezdím sice teď autobusem,  ale i ta cesta na autobus není nic příjemného - zvláště kolem páté hodiny ranní.  Ve čtvrtek na ranním rozdělení práce mě šéf poprosil, jestli bych šla zítra uklidit kapličku. Moje kolegyně se do toho nikdy moc nehrnula, bojí se totiž pavouků, kteří se tam někdy vyhřívají. Já sice také pavouky zrovna nemusím, ale už jsem tu několikrát byla, pavouků tam zase tolik není. Nejraději kapličku uklízím hlavně proto, že je to práce vždycky jen pro jednoho, udělám si práci podle svého, a nemusím se s nikým hádat.  Ale tentokrát jsem i trochu váhala. Kaplička je totiž na dost odlehlém místě, není přímo v lese, ale vede tudy cesta, po které projíždějí těžařské vozy a lesníci, no a přiznám se, že jsem se i trochu bála. Ale co, mobil jsem měla s

  Autor: Bernhard Schlink Žánr: Historický, Romantický, Válečný, Román Mé hodnocení: 70% Obsah: Olga Rinkeová se narodila v roce 1883 v Německé říši do chudé rodiny pradleny a přístavního dělníka. Rané dětství neměla šťastné i díky tomu, že doma byla velká bída, a Olga brzy pochopila, že vyrůstá ve velmi chudé čtvrti. Byla velmi osamělá, protože v tmavých dvorech a na chodbách domů se děti nejčastěji prosazovaly pěstmi, a Olga byla příliš zakřiknutá, než aby se pouštěla do sporů.  Když oba rodiče onemocněli skvrnitým tyfem a skončili v nemocnici, Olga je již víckrát nespatřila. V šesti letech se odstěhovala k babičce do Pomořan. Babička nikdy nesouhlasila se synovým sňatkem a hlavně s tím, že si jako rodilý Němec vzal Polku. A co jí vadilo nejvíce - že dítě pojmenoval po matce. Ale když se babička pokusila Olgu přejmenoval, kruté narazila. Babička byla na děvče přísná, i když k tomu neměla nejmenší důvod - Olga se skvěle učila, chtěla se učit, vědět, znát víc, ale musela jako každé dít

 Po delší době jsem si udělala filmový večer. K internetu máme i aplikaci sledovani.tv, kde jsou základní kanály ve vysokém rozlišení, je tu možnost přeskočit reklamy, pustit si pořady zpětně, A jako takový malý bonus je každý měsíc pár placených kanálů zdarma - já mám nejraději historické dokumenty, a samozřejmě i filmové kanály jsou fajn. Včera jsem si projížděla historii vysílání kanálu FilmBox, výběr tu byl poměrně pestrý, ale převážně tu byly starší české filmy. A zaujal mě právě Kajínek. O nejslavnějším českém (bývalém) vězni slyšel snad každý, jeho odsouzení a údajný zločin, který měl spáchat, jednu dobu plnily titulní stránky všech novin. Slavným se stal i díky útěku z nejstřeženější věznice Mírov, který byl vskutku legendárním, a dá se říci i husarským kouskem. Dopodrobna jsem ale neznala Kajínkův příběh, věděla jsem jen velmi povrchně, zač byl vlastně odsouzený, a hlavně mě zaujalo to, že neustále přesvědčoval všechny o své nevinně, dokonce se neváhal několikrát odvolávat. Ro

 Babí léto a jeho dozvuky už jsou dávno definitivně pryč, počasí v uplynulém týdnu bylo už typicky sychravě podzimní. Rána i večery už jsou mrazivá - ve čtvrtek, kolem páté hodiny ráno, kdy jsem venčila Žofku, byla už tráva pokrytá jinovatkou. Dnes se teploty drží kolem deseti stupňů, a k tomu od rána vytrvale prší. Takže dnes bohužel žádná procházka, ale zase jsem si pěkně pouklízela, a není nad to si ráno poležet s knížkou, a jen tak si při neděli zalenošit...  Přesto byl letošní říjen teplotně extrémní, takové vysoké teploty, hlavně u nás na horách, opravdu nepamatuji.  Sluníčko tento týden moc nevykukovalo. Do práce jezdím nabalená jak medvěd, protože ten chlad opravdu nepříjemně štípe. Ale v pátek po práci jsem si vyšla na menší procházku - spojit příjemné s užitečným. Pomalu už začíná padat listí, lehce mrholilo, a ve vzduchu byla cítit předzvěst zimy.  Tentokrát jsem zvolila úplně jinou trasu než obvykle, vydala jsem se k místní chatce, která slouží jako odpočívadlo pro motorist

 Nadpis dnešního článku není tak úplně moje myšlenka, ale k tématu se opravdu hodí. Před dvěma dny totiž vyšel na Seznam zprávách tento titulek: "Obávám se o tuto generaci." Jak učitelé vidí mobilní telefony u dětí. Pod perexem článku je zmínka, že redaktoři oslovili přes tři tisíce základních škol s otázkou, jak nahlížejí na používání mobilních telefonů u dětí. Chytré mobily a téměř neustálé připojení k internetu je dneska mezi dětmi opravdu velký trend. Když někdy jedu ráno do práce autobusem, kterým jezdí děti na základku, tak valná většina má v ruce mobil. Buď hrají nějaké hry, nebo si povídají s online kamarády.  Mobil samozřejmě není pro dítě v principu zlá věc. Rodiče se mu mohou kdykoliv dovolat, spojit se s ním, když je to důležité. Ale co mobily ve školách? Není to spíše překážka pro komunikativnost mezi spolužáky, neponoří se tak dítě do svého vlastního mobilního světa a ten reálný už nevnímá? Nebo to vidím já zbytečně černě? Průzkum ukázal, že školy jsou rozdělené

 Vždycky když mám dovolenou, nejvíce se těším na to, že nemusím ráno vstávat. Žádné protivné zvonění budíku, žádné ranní pospíchání na autobus, ne, můžu se v klidu vyspat... Raději si volno vezmu v pondělí, nebo v pátek, protože prodloužený víkend je bezva. Ale tentokrát jsem si jeden den dovolené vybrala v úterý. A to z toho důvodu, že za mnou přijela kamarádka ze školy, kterou jsem dlouho neviděla, a jindy prostě neměla čas... Byly jsme domluvené na dvanáctou hodinu, že si zajedeme na kávu a pokecáme. Takže jsem nemusela pospíchat. Ale já stejně vždycky vstanu tak, jak jsem zvyklá do práce, kolem půl šesté. Jednak mě vzbudí Žofka, která se velmi důrazně dožaduje snídaně, a pak taky mám prostě jakési hodinky v hlavě, tělo je už dávno naučené na brzké vstávání.  Takže už v šest jsem si vařila kafe a chystala snídani. Ale ještě jsem si na chvíli lehla, venku bylo chladno, takže jsem se zabalila do peřin s knížkou, paráda!  V osm hodin jsem vyrazila do města, na nákupy. Počasí už je opra