Přeskočit na hlavní obsah

Obávám se o tuto generaci...

 Nadpis dnešního článku není tak úplně moje myšlenka, ale k tématu se opravdu hodí. Před dvěma dny totiž vyšel na Seznam zprávách tento titulek: "Obávám se o tuto generaci." Jak učitelé vidí mobilní telefony u dětí.

Pod perexem článku je zmínka, že redaktoři oslovili přes tři tisíce základních škol s otázkou, jak nahlížejí na používání mobilních telefonů u dětí. Chytré mobily a téměř neustálé připojení k internetu je dneska mezi dětmi opravdu velký trend. Když někdy jedu ráno do práce autobusem, kterým jezdí děti na základku, tak valná většina má v ruce mobil. Buď hrají nějaké hry, nebo si povídají s online kamarády. 

Mobil samozřejmě není pro dítě v principu zlá věc. Rodiče se mu mohou kdykoliv dovolat, spojit se s ním, když je to důležité. Ale co mobily ve školách? Není to spíše překážka pro komunikativnost mezi spolužáky, neponoří se tak dítě do svého vlastního mobilního světa a ten reálný už nevnímá? Nebo to vidím já zbytečně černě?



Průzkum ukázal, že školy jsou rozdělené na dva tábory. Jedna razí názor, že bez chytrých telefonů to už nepůjde, a snaží se je co nejlépe využít k výuce. Někde je zase používání telefonů zakázáno, a to dokonce i o přestávkách.

Ocituji teď jednu zkušenost učitele základní školy. V článku je uvedeno, že si nepřál být jmenován, kvůli zachování anonymity: "Povolení mobilů o přestávkách způsobilo to, že více než devadesát procent dětí sedí o přestávce v lavici a vytěžují telefony na maximum, od té doby prakticky vůbec neřešíme žádné kázeňské problémy - prostě nejsou, to je pozitivum. 

Na druhou stranu se děti celé dopoledne nepohybují, sedí o hodinách, sedí o přestávkách - to je negativum. S kolegy se neustále dohadujeme, co je menší zlo." 

Takže shrnuto podtrženo - děti nedělají vylomeniny, nehoní se o přestávkách, nehází po sobě křídami a houbou na tabuli, což je fajn, ale zase je špatně to, že jen sedí v lavici a koukají do mobilů. To je opravdu zvláštní paradox, že? Na jedné straně se děti tak trochu staly otroky moderní techniky, ale na druhé straně to z nich, tedy alespoň ve škole, dělá poslušné a vzorné osobnosti. 

Když jsem chodila do prvního ročníku na učňáku, obor kuchař číšník, tak jsme to měli s telefony také omezené. Na odborném výcviku jsme telefony nesměli mít vůbec. Ráno jsme je museli odevzdat do košíku, a vrátili je nám až na konci směny. A přiznám se, že já telefon do košíku ráno nedávala. Prostě jsem si ho nechala ve skříňce s civilním oblečením. No a o přestávce jsem si do šatny zaběhla - byla blízko toalet, takže mě nikdo neviděl, a tam jsem si telefonovala s přítelem nebo jsme si vyměňovali textovky.

Co mi mohl někdo z mistrů říct? Mobil jsem u sebe neměla, byl v batůžku, v šatně, a to že jsem si tam zaběhla o přestávce, byla moje věc... Ale i ve škole jsme měli mobily omezené. Nesměli jsme je mít při vyučování položené na lavici. To nebylo tak strašné. Tak jsem si vždycky zkontrolovala o přestávce, jestli mi někdo nevolal nebo nepsal. Mobilní připojení jsem nepoužívala vůbec, nijak mi to nechybělo. 





Ředitel další pražské školy objasňuje svůj postoj k mobilům ve výuce takto: "Na naší škole byly mobilní telefony do loňského školního roku bez omezení. Dostali jsme se do stavu, kdy žáci o přestávkách netrávili čas jinak než na mobilním telefonu. Museli jsme také několikrát řešit problémy s kyberšikanou, které skončily až u policie." 

Kyberšikana je velký problém posledních let. Natáčení videí či pořizování fotek spolužáků v různých choulostivých situacích, případně i natáčení samotné fyzické šikany, to už proběhlo médii několikrát. Z poslední doby si vybavuji šikanu postarší učitelky, kdy jí žáci vulgárně napadali a ještě se u toho natáčeli na telefon. Bohužel celý případ skončil dost tragicky. Přikládám článek, který podrobněji informuje o tom, co se dělo, pokud máte zájem si jej přečíst: 

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi/373655/video-brutalni-sikany-na-prazske-skole-takhle-zaci-usikanovali-ucitelku-k-smrti.html

Přístup dalšího ředitele se mi líbí: "Mobil je technologie, se kterou je mladá generace nadobro spjatá. Myslím si, že škola by je neměla zakazovat, ale učit je správně používat. Žáci musí pochopit, že mobil není hračka." 

To je moc důležitý poznatek - že děti si musí uvědomit, že mobil není hračka. Protože on spoustě dětem nahrazuje hračky, kamarády, a svět kolem sebe. Možná to bude znít jako pitomé klišé, ale myslím, že je na tom hodně pravdy.

Můj bratr má dva syny na prvním stupni základní školy. Když byli kluci menší, chodili ještě do školky, párkrát jsem je hlídala. A když jsem viděla, s jak fanatickým výrazem kolikrát koukali do těch krabiček, to mi přišlo, bez přehánění, až děsivé. 

Já jsem šťastná, že jsem vyrůstala na tlačítkových mobilech s černobílým displejem, kde jsem mohla hrát jen hada, psát esemesky a volat. A to mi úplně stačilo. Jasně, doba se posunula, technologie jde dopředu, ale když si vzpomenu na svůj první mobil, jímá mě nostalgie...



Ano, mobil není hračka. Ale co jsem četla názory na různých diskuzních fórech, tak někteří učitelé vedou žáky k tomu, že mobil může být dobrá učební pomůcka. Například mobilní aplikace používají k procvičování, sdílení učebních materiálů, a některé učebnice mají dokonce v elektronické podobě...

Ale zase - není lepší učit se ve škole z papírové učebnice, než koukat do mobilů? Už třeba jen to, že pro oči je lepší číst z papíru, než z mobilu. Já vím, na mobilu si můžeme ubrat jas, nemusí nám to zářit do sítnice, ale i tak. Já se vždycky raději učila ze sešitu - a když tenkrát vypukl covid, a učitelé nám posílali materiály na emaily, tak se mi to z počítače učilo opravdu o poznání hůř. 

Jenže tohle je také asi individuální - někdo se třeba zase lépe učí z mobilu, kdysi v klidu večer lehne do postele, a takto si učivo lépe zapamatuje. Je to celé velký protipól - v některých školách mobily striktně zakazují, jinde už je berou jako důležitou učební pomůcku. V jedné citaci učitelka označila mobil jako "žákovskou mobilní kancelář." Mobil zde mají žáci jako okamžitý přístup k informacím, ověřování zdrojů či vytváření prezentací.

Je fakt, že mobily jsou naše budoucnost. Ale nestáváme se - i my, dospělí - přílišnými otroky moderní techniky? Vždyť dnes se bez mobilu prakticky neobejdeme - ať už je to jen ten starší typ, tlačítkový. V roce 2014 vyšla kniha s trefným názvem Digitální demence. Tak trochu se zdá, že je to čím dál aktuálnější...

Mobily ve školách ano. Ale jen o přestávkách, a rozhodně je nepoužívat jako učební pomůcku - nejsou od toho školní notebooky nebo počítače? Ono i to používání o přestávkách je tedy sporné, protože děti by si spolu měly hrát, a ne koukat na virtuální svět, a nevnímat přitom to, co se děje kolem nás. Je to dost složitá problematika...



Někdy si říkám, jestli ta přílišná digitalizace kolem nás není na škodu, a jestli za to jednou nezaplatíme přílišnou daň.

Přikládám odkaz na článek na Seznamu: 

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fakta-obavam-se-o-tuto-generaci-jak-ucitele-vidi-mobilni-telefony-u-deti-238302

Co si o tomto myslíte Vy? Bude současná generace dětí ve školách odchovaná na mobilech? Jsou na místě obavy o tuto generaci dětí, nebo je to přehnané? Mají být mobily používány při výuce jako pomůcka? Nebo jsou lepší klasické učebnice, či školní notebooky? Je v pořádku zákaz používání mobilů o přestávkách? Napište mi do komentářů Vaše názory a postřehy!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Můj 11 letej synovec je totální závislák na mobilu a tabletu. Když je u nás taky hraje , ale když se mu udělá nějakej program nebo ho něco zaujme , tak na mobil si ani nevzpomene . Jsem z generace, která v době školní docházky na základce ještě mobily neměla , takže nám nic nezabavovali a dnešní používání mobilů o přestávkách , nevím - koukat na to ve škole o přestávce za účelem her je špatný , ale na druhou stranu - o přestávce synovec právě o ní volá rodičům a nebo oni jemu když je něco potřeba .

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Eliss, zajímavé zamyšlení. Já jsem ráda, že mobily existujou, mám tarif s neomezeným voláním a daty, a mohu zavolat kdy potřebuju tátovi, dětem atd., nebo si něco vyhledat.Ale nechci trávit moc času s telefonem a na internetu, vše jsem hodně o Imezila. Mám radši opravdový život než virtuální. I moje malé vnučky už mají svoje telefony, rodiče to zdůvodňují tim, že si je můžou zkontrolovat. Když si je beru na hlídání tak zásadně bez telefonu a ani si na něj nevzdychnou, mají program od nás. Lenka

    OdpovědětVymazat
  3. Je pitomost to zakazovat nebo nutit lidi mobily vypínat/někde nechávat a podobně, to je asi jako snažit se zakazovat plnoletým, aby do školy jezdili autem, aby se přece socializovali v MHD. Ta technika tu je, není to nic přechodného, naopak se vyvíjí dál a staví se na ní další a další kroky, týká se každého, a snažit se s tím vypořádat tak, že dětem zakážu to používat, všechno rozhodně akorát horší. Naopak, je naprosto nezbytné od útlého věku učit, co to vlastně je, na jakých principech to funguje (nejen technicky, ale celkově internet, média, sociální sítě) a učit se to doopravdy používat. Ale myslím doopravdy, ona je zažitá představa, že "děti mají mobily od malička, tak s nima umí jako blesk", ale ve skutečnosti ne, často umí zapnout aplikace nainstalované na jedno kliknutí, napojit se na síť a jenom naprosto základní, přednastavené věci, ale vůbec neumí telefon/počítač plně využít nebo si poradit při problému, skoro srovnatelně jako představa důchodce u PC. S rozšířením internetu zkrátka věci fungují jinak a tomu je potřeba se přizpůsobit a uvádět rostoucí generaci do světa, jak by učitel měl. Jenže to by taky učitel musel akceptovat, že nejsou devadesátky, že "za nás" si může strčit, protože to není žádný argument, že se sám musí vzdělávat a přizpůsobit dnešku, ne naopak, že i ve škole se už musí pracovat jinak. To vidím jako velký problém. Potom se nejde divit, že se člověk nechá naprosto pohltit. Děti a dospívající jsou k tomu přirozeně náchylní, k tomu v tomhle věku každý chce akorát zapadnout a sledovat trendy (nebo naopak dávat ostentativně najevo jak je nesleduje, což... je prakticky totéž) a pokud jsou tomu od začátku necháni na pospas s telefonem a internetem, kterým je nikdy nikdo neprováděl kromě vrstevníků, jasně že je to sežere. Takže snažit se od toho couvat fakt cesta není.

    OdpovědětVymazat
  4. Prostě budoucnost bude v mnoha ohledech úplně jiná než minulost, jako tomu vždycky bylo a bude :-).

    OdpovědětVymazat
  5. Přijde mi to jako s ohněm. Dobrý sluha, ale zlý pán. Mobily jsou teď opravdu nadužívané, všude to vidím, ať už v MHD, na náměstí, ve škole, kdekoliv. Já vždycky radši vezmu knížku, připadám si divně, ale když mě to baví víc, než koukat do mobilu. Za covidu mě z počítače taky bolela hlava. Myslím, že by se děti měly naučit mobily a počítače správně používat. Hledat si tam nějakou informaci apod., ale pouze, když to učitel dovolí, ne každou hodinu, samozřejmě. Myslím, že odevzdávání do košíku před začátkem vyučování a vrátit po vyučování by nebylo žádné týrání. Dětem by to jenom pomohlo.

    OdpovědětVymazat
  6. můj ani ne dvouletý synovec na mobilu hraje hry a chodí si sám zapnout televizi a kouká na Simpsonovi... má to velké ALE... neumí mluvit, neumí si hrát s autíčky, jen mobil a televize :( přijde mi to hrozně smutné

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...