zomablog

První antibiotika mi praktická lékařka napsala ve dvaceti letech. Dodnes si to pamatuji, protože nikdy předtím jsem je nebrala, nemívala jsem žádné záněty, maximálně jsem byla nachlazená a spravil to nějaký sirup nebo Paralen. Doktorka mě vyšetřila, poslala mě na odběry, a verdikt byl jasný. Zánět močového měchýře. Už jsem to tak trochu tušila, protože mě bolelo tak divně pod pupíkem, chodila jsem častěji čurat a tyto výlety na záchod nebyly nijak příjemné, protože to prostě bolelo. Pokud jste i vy, milé ženy a dívky, také někdy onemocněly zánětem močového měchýře, tak víte, o čem mluvím.  Z ordinace jsem odcházela s omluvenkou do školy a receptem na antibiotika Zinnat. Brala jsem je dvakrát denně po dvanácti hodinách. Už bohužel nevím, jak velké balení jsem měla, protože co jsem koukala na internet, tak jsou po deseti, ale i po dvaceti tabletách. Když jsem si léky vyzvedla v lékárně, poučil mě lékárník zejména o tom, že musím léky brát opravdu pravidelně, jinak nebudou účinná, pokud b

Autor: J. D. Robb  Žánr: Krimi, Thriller Mé hodnocení: 75% Obsah:   Na ulici se najde mrtvola ženy. I když se píše již rok 2050, vraždy, přepadení a jiné zločiny se dějí i v době pokročilých technologií. Je chladné listopadové ráno a na místo činu přijíždí poručík Eva Dallasová se svou podřízenou, detektivkou Delilah Peabodyovou.  Na první pohled to vypadá, že mrtvá byla na místo jen tak pohozena, vše ukazuje na loupežné přepadení. Žena byla dost brutálně zbita, vrah se neostýchal uhodit bezbrannou ženu pěstí do obličeje, a nakonec jí zlomil vaz. Jenže proč někdo mrtvole ukradl kabát, a nechal jí na nohou drahé boty, a nezajímaly ho ani šperky? Evě se to celé nějak nezdá, a proto začne vést pátrání jiným směrem. Mrtvá se jmenovala Marta Dickensonová a pracovala jako účetní ve velké firmě zabývající se zpracováváním různých auditů a kontrolou účetních dokladů ve firmě Brewer. A Evě nesedí hned další podivná shoda okolností. Marta byla nalezena před budovou firmy WIN, která se zabývá pro

Filmy se zvířátky mám moc ráda už od dětství, Neuvěřitelnou cestu jsem měla ještě nahranou na VHS kazetách, a často jsem si ji pouštěla, tento film mi dělal společnost pokaždé. když jsem byla doma nemocná a ležela v horečkách.  Před nějakou dobou jsem četla knížku Psí poslání  od Bruce Camerona. Ještě předtím jsem ale viděla stejnojmenný film, a obě zpracování jsou moc hezká, i když se v některých menších detailech liší. No a dostala jsem náladu na nějaký pěkný zvířecí film, a moje volba padla na Psí domov. O filmu jsem si předem nic nezjišťovala, prostě jsem si ho stáhla a čekala, že to bude něco jako právě Psí poslání. Nakonec byl trochu jiný, ale zase svým způsobem krásný, a hlavně moc dojemný, na konci jsem bulela jak želva. Jednoho slunečného dne vykoukne na svět štěňátko pitbulla. Je to fenka, a to moc hravá a aktivní. Kromě psí mámy a sourozenců má i kočičí mámu a koťátka bere za své přátele. Všichni žijí spokojeně v ruinách starého domu, ale jen do dne, kdy přijde odchytová slu

 Dnes bych vás chtěla seznámit s další epizodou dokumentárního cyklu Černý trh - Jídlo. Minule jsem rozebírala díl týkající se plýtváním jídla, které je třeba v Americe opravdu enormní, a včera jsem se podívala na další díl, tentokrát se týkal palmového oleje, což je bohužel stále  hodně aktuální téma. Palmový olej patří do skupiny jedlých rostlinných olejů, který se získává z oplodí palmy olejné. V současnosti se jedná o jeden z nejběžnějších a nejpoužívanějších olejů. Jenže bohužel to není tak růžové, jak by se mohlo zdát. Díky pěstování palmy olejné totiž dochází k masivnímu kácení tropických pralesů, aby místo nich byly sázeny obrovské plantáže právě s palmou olejnou. S tímto kácením bohužel souvisí i úbytek živočichů, jejichž přirozené prostředí bylo zničeno, a oni nejsou schopni přežít na plantážích, nebo zemřou během přesunu na jiné území. Na některých místech jsou lesy vypalovány, což zvyšuje výrazně podíl emisí, díky tomuto se stala Indonésie v roce 2015 největším světovým pro

  Autor: Robin Cook  Žánr: Thriller, Krimi z lékařského prostředí  Mé hodnocení: 80% Obsah: Patolog Jack Stapleton, který pracuje v newyorské márnici, má před sebou nový, zajímavý případ. Neznámým atentátníkem byl zabit Carlo Franconi, jedna z hlavních postav tamního podsvětí. Franconiho smrt může zkomplikovat život spoustě lidem. Jack se svou kolegyní Laurie se nemůžou dočkat, až se pustí do pitvy, protože se dá očekávat, že Franconiho smrt vzbudí velký zájem médií. Jenže když otevře Jack chladící box, kde má být mrtvola uložena, najde ho prázdný. Jacka, který je znám svým sarkasmem, tento kousek spíše pobaví, zato Laurie je rozhořčená. Jak mohla mrtvola zmizet, když márnice je i v noci střežena hlídači a o všech přijatých i následně předaných mrtvolách pohřebnímu ústavu se píší přesné záznamy? I Jacka však přejde humor, když mu na stole přistane zohavená mrtvola, tedy spíše jen torzo trupu ožrané od ryb. Podivné je, že mrtvole chybí játra, která byla ale odstraněna s chirurgickou pře

 Před třemi dny jsem na Facebooku sdílela příspěvek, který bohužel není moc veselý. V obchodě, kam chodíme s přítelem dost často nakupovat, došlo ke krádeži. K incidentu došlo již čtvrtého ledna, policie si ale neví rady, a proto prosí veřejnost o pomoc. Okradená paní byla třiaosmdesátiletá seniorka. Paní si dala kabelku i s penězi do košíku, a zatímco se otočila regálu s ovocem, mladá dívka využila příležitosti, kabelku otevřela, a paní sprostě okradla o dva a půl tisíce. V příspěvku je i fotka zlodějky, jedná se o mladou dívku, tak o pár let mladší než jsem já.  Je to opravdu hyenismus. Jen tak, v obchodě, ukrást chladnokrevně důchodci velkou část jeho důchodu. Zlodějce nebylo bohužel díky roušce vidět do obličeje, ale já doufám, že ji někdo pozná, i když u nás je teď hodně turistů, co vyrazili lyžovat, takže dívka vůbec nemusí být odsud. Co je to za člověka, že se nestydí za bílého dne okrást starého člověka? To chce asi velkou dávku odvahy. Slečna byla při zlodějině rychlá, nikdo n

 Jelikož je venku pěkně pošmourno a nevlídno, dostala jsem chuť na shlédnutí nějakého pěkného hororu. A moje volba padla právě na horor z roku 2012 Žena v černém. Film jsem už kdysi viděla, ale jelikož je to více než šest let, koukla jsem se na něj s chutí znovu. Právník Arthur Kipps odjíždí z Londýna na anglický venkov, do městečka Crythin Gifford,  aby zde obstaral pozůstalost po Alici Drablowové. Byla již dlouho vdovou a zemřela ve skoro devadesáti letech. Alice neměla děti, ani jiné příbuzné, nechala po sobě sice pozůstalost, přesto se však Arthur musí do domu vydat, protože stará paní byla nepořádná a je potřeba ještě sehnat nějaké listiny. Sídlo Alice Drablowové stojí uprostřed opuštěného, smutného anglického venkova, v místě zvaném Úhoří močál. Arthur sice nejprve se zakázkou váhal, protože však již nebyl delší dobu v práci, protože se věnoval malému synkovi po tom, co tragicky při porodu zemřela jeho žena, rozhodne se pustit do práce, a synka nechá v Londýně u chůvy. Starý a zc

 Kdyby ještě fungovala doména blog.cz, letos v červenci by můj starý blog oslavil už dvanáct let. To už by byl docela slušný věk, vlastně by to byl takový začínající puberťák. Jenže bohužel blog.cz již neexistuje, a protože jsem na staré doméně tyto výroční články nepsala, proč nezačít zrovna teď? Nikdy nevíme, jak to dopadne s bloggerem, ale myslím, že má mnohem větší potenciál než blog.cz. Blogovat jsem začala asi v jedenácti. Přivedla mě k tomu kamarádka, která měla svůj blog o hře The Sims, a mě přišlo jako dobrý nápad si taky založit blog. Založila jsem si ho právě na blog.cz. A protože v té době frčely cool holčičí blogy plné zkopírovaných obrázků a růžových designů - tehdy byla mým největším dílkem na blogu kusovka - jeden obrázek vložený do článku, tehdy to opravdu frčelo... Nebo řetězáky - kolující obrázek s nějakým poselstvím, pod který se bloger podepsal, vložil tam klikací adresu svého blogu, a tím si udělal reklamu. Blogů jsem vystřídala celkem dost, většinu jsem po nějaké

 Už jako malé dítě bydlící na vesnici mě les nesmírně fascinoval a přitahoval. Kousek za domem jsme totiž měli takový menší lesík, který se svažoval do kopečka. Nic velkého, ale pro mě to byl úžasný svět. V létě jsem tam trávila celé dny, klidně i sama. Hrála jsem si s větvičkami, kamínky, budovala různé úkryty a bunkry, a úplně nejraději jsem si představovala, že les je moje království a já jsem jeho panovnice. Když jsme měli doma nějakou oslavu na zahradě, na chvíli jsem si zalezla do lesíka, a protože z něj byl výhled až k nám, bavilo mě pozorovat to hemžení lidiček, slyšet jejich smích a sledovat kouř z ohně, u kterého se grilovalo. Les však byl zejména místem magickým a tajuplným. Když někdy v noci moc foukalo, skřípění větví a stromů jsem slyšela až do pokojíčku, a vždycky jsem si představovala, že tam určitě straší, a nějaký neklidný duch hledá svůj klid... Nejraději jsem měla les vždycky na podzim. Pro jeho barvy, vůně, a zvláštní atmosféru toho, že se les vlastně ukládá ke své

 Včera jsem narazila na Novinkách na zajímavý rozhovor s Danielem Landou. Už jen název rozhovoru mluví tak nějak za vše: "Covid nepopírám. Hoří v týlu a sháním mudrce, aby pomohli." Rozhovor jsem si tedy rozklikla. Byla jsem totiž zvědavá, co z pana Landy vypadlo za moudro. Hned první odstavec informuje čtenáře o tom, že Landa v úterý představil v Poslanecké sněmovně Blanický manifest za svobodu 2020, který aktuálně podepsalo kolem sedmnácti tisíc lidí. Tento manifest má dokonce i své webové stránky. Podle signatářů tohoto manifestu se totiž ztenčuje svoboda národa. Omezení jsou podle nich nesmyslná, chaotická, a nepříznivě působí na psychiku lidí.  Jako já to beru. Každý z nás je z této situace unavený, už nás nebaví omezení, příkazy a zákazy. Nemůžeme do divadla, do kina, nebo jen tak si sednout na kávu. Spousta z nás pocítila dopady této situace. Mnoho lidí přišlo o práci. Já naštěstí do práce pořád chodím, byť pracovní směna je kratší, což se odrazuje i na výplatní pásce.

  Autor: Michal Sýkora Žánr: Krimi, Povídkový  Mé hodnocení: 90% Obsah: Po čtyřech románech se oblíbená vyšetřovatelka Marie Výrová vrací, tentokrát v souboru tří samostatných povídek. Marie odešla na odpočinek, po dlouhých letech u policie přijala nabídku na přednášky na olomoucké univerzitě. Ale ani akademická dráha jí nezabrání v kontaktu s bývalými kolegy a setkání se zločinem.  V první povídce Před potopou Marii kontaktuje její studentka Lucie. V pozůstalosti svého dědečka totiž našla staré novinové výstřižky a podivné dokumenty, které odkazují k podivné autonehodě, ke které došlo těsně před povodněmi v roce 1997. Tehdy zemřeli při nárazu do stromu manželé Černí. Proč by si starý pán schovával novinové výstřižky ze staré autonehody? Marii celá záležitost nesmírně zaujme, protože před lety se účastnila právě vyšetřování této autonehody. Mohlo být něco jinak? Měla autonehoda šikovně zamaskovat vraždu? Jenže vyšetřování dávné události spustí takovou reakci, jakou by Marie nečekala. B

 Ještě před avizovaným uzavřením všech obchůdků a hlavně knihoven jsem stihla navštívit obecní knihovnu. Zásobila jsem se hromadou knížek a časopisů, a právě v jednom letošním vydání časopisu 100 + 1 jsem narazila na zajímavý námět na článek. Přemýšleli jste někdy nad tím, kolik vlastně může Země uživit lidí? A existuje hranice přelidněnosti naší planety? A co když jsme ji už dávno překročili... Když si teď pustím online statistiku lidí na planetě, to číslo je opravdu obrovské. Letos se třeba narodilo přes 1 700 000 lidí, a dnes aktuálně 194 000 a nějaké drobné. To jsou sama o sobě obrovská čísla, ale celkem nic ve srovnání s tím, kolik je vlastně lidí na naší matičce Zemi. 7 800 000 000  - toto číslo jsem zaokrouhlila. Čili něco přes sedm miliard, a blížíme se rychlým tempem k miliardě osmé. Zkuste si to jen představit. To číslo je opravdu velké. A podle prognóz v příštích desetiletích rychle poroste. První miliardu lidstvo pokořilo ž v roce 1804, a to díky revoluci a vyšší životní úr

 Včera jsem si pouštěla na YouTube různá videa týkající se záhad a paranormálních jevů. Narazila jsem také na pěkně zpracované video, které v závěru zmiňovalo i zánik Ďatlovovy výpravy. I když mám záhady hodně ráda, zrovna o tuto jsem se nijak zvlášť nezajímala, a jelikož mě to hodně zaujalo, hledala jsem na YouTube další videa, která se podivného zmizení celé výpravy týká.  A narazila jsem přitom na film Záhada  hory mrtvých. Než se však pustím do popisu filmu, pojďme se podívat na to, co se vlastně tenkrát odehrálo. 25. ledna roku 1959 dorazila desetičlenná skupinka studentů vedená Igorem Ďatlovem do města Ivděl, odsud následně pokračovali do osady Vižaj, poslední obydlené osady před samotnou horou Otorten, kam měla skupina namířeno. Po návštěvě osady skupinu opustil mladík Jurij, kterému se zhoršil revmatismus, což mu pravděpodobně zachránilo život.  1. února se nyní již devítičlenná skupina vydala na okraj horské oblasti. Zde se začali připravovat na výstup k Otorten, ponechali zde

  Autor: David Morrell Žánr: Povídkový, Horor, Thriller, Mysteriózní Mé hodnocení: 70% Obsah: David Morrell je celosvětově známým a uznávaným spisovatelem - jeho román První krev se stal předlohou pro známý snímek Rambo: První krev. Napsal také spoustu špionážních románů a thrillerů. Podle žebříčku sestavovaném New York Times se stal šestkrát nejprodávanějším autorem. Temný soumrak  představuje čtenáři čtrnáct povídek různého žánru, nejvíce ale převažují příběhy hororové, při kterých příjemně běhá mráz po zádech.  Povídky vznikaly mezi lety 1952 - 1972, a v jednotlivých příbězích tedy může čtenář posoudit, kam se autor ve své tvorbě posunul. V povídce Bouře se seznamujeme s obyčejným mužem, otcem a manželem, kterého však postihlo podivné prokletí. Při své cestě po amerických končinách jednou zastaví na benzinové stanici uprostřed nehostinné coloradské pouště. A tam rodina narazí u staré opuštěné chatrče na starého tančícího Indiána, který o sobě prohlašuje, že je mediciman, a podivným