Antibiotika - mají léčit, ale...

První antibiotika mi praktická lékařka napsala ve dvaceti letech. Dodnes si to pamatuji, protože nikdy předtím jsem je nebrala, nemívala jsem žádné záněty, maximálně jsem byla nachlazená a spravil to nějaký sirup nebo Paralen.

Doktorka mě vyšetřila, poslala mě na odběry, a verdikt byl jasný. Zánět močového měchýře. Už jsem to tak trochu tušila, protože mě bolelo tak divně pod pupíkem, chodila jsem častěji čurat a tyto výlety na záchod nebyly nijak příjemné, protože to prostě bolelo. Pokud jste i vy, milé ženy a dívky, také někdy onemocněly zánětem močového měchýře, tak víte, o čem mluvím. 

Z ordinace jsem odcházela s omluvenkou do školy a receptem na antibiotika Zinnat. Brala jsem je dvakrát denně po dvanácti hodinách. Už bohužel nevím, jak velké balení jsem měla, protože co jsem koukala na internet, tak jsou po deseti, ale i po dvaceti tabletách. Když jsem si léky vyzvedla v lékárně, poučil mě lékárník zejména o tom, že musím léky brát opravdu pravidelně, jinak nebudou účinná, pokud by mi je doktorka napsala někdy znovu.

Takže jsem byla doma, ležela v posteli, pila urologický čaj s brusinkami a zobala antibiotika. Jak jsem si vzala poslední tabletku, šla jsem na kontrolu. Musela jsem ale nejprve s močí do laboratoře, kde jsem si ještě musela počkat na výsledky. Super, byla jsem zdravá.

Jenže bohužel se mi začaly tyto záněty vracet. Doktorka už nevěděla, co se mnou má dělat. Antibiotika sice zabrala, ale každou chvíli jsem byla na hromadě. A před čtyřmi lety to bylo nejhorší. Po dobrání antibiotik totiž zánět nezmizel. A to mi bylo opravdu hodně zle, takhle mě ještě močový měchýř nebolel, byla to taková tupá, nepříjemná bolest, která přecházela až ve svědění. Nevěděla jsem, co dělat. Doktorka mě nakonec poslala na vyšetření do nemocnice. Tam moje vzorky poslali do nějaké speciální laboratoře. A měla jsem nějakou atypickou bakterii, která není úplně běžná, a "obyčejná" antibiotika ji nezabijí. 

Takže jsem z nemocnice odcházela s dalším receptem. Tentokrát na antibiotika Doxybene. Byla jsem ale dost vyděšená, protože doktorka mě varovala, že to jsou velmi silné léky. Prý je velká pravděpodobnost, že se u mě vyskytne nějaký vedlejší účinek, a kdyby mi bylo hodně zle, mám přijít, nebo si zavolat sanitku.

Když jsem si léky vyzvedla a četla si příbalový leták, vstávaly mi vlasy hrůzou. Tablety se musely polykat vstoje. Při sezení nebo ležení by se mohly v krku udělat nějaké vředy, a nejlépe je zapíjet kyselým nápojem. A žádné mléko. Zapíjela jsem je vodou s citronem. Mezi nežádoucí účinky patřila třeba dušnost, bušení srdce, citlivost kůže na slunce, nechutenství, průjem. 

Jelikož bylo tehdy léto, šla jsem chvíli na zahradu. V mikině, teplákách, abych se nespálila. A co myslíte? Spálila jsem si nos. Díky té zvýšené citlivosti na slunce jsem vypadala jako alkoholik s rudým nosem. Mazala jsem to mastmi, a musela jsem na kožní, protože se to začalo nepěkně loupat. 

Po pár dnech mě začal z těch léků hrozně bolet žaludek. To už mi zbývaly jen dva dny do konce. Šla jsem do nemocnice, jak mi říkala doktorka. Když vám bude zle, přijďte. Jela jsem tam hned ráno, a když mě viděla sestra, bez řečí mě vzala jako první. Už pár dní předtím jsem během jezení antibiotik nesla zase do laboratoře moč a brali mi krev. Už přišly naštěstí výsledky, takže doktorka usoudila, že antibiotika již zabrala a nemusím je dál jíst. Ulevilo se mi, protože to bylo opravdu nepříjemné. 

To bylo naposledy, co jsem antibiotika jedla, od té doby mám klid, záněty ustaly. Musím tedy zaklepat na dřevo.

Co jsem se dívala na internet, tak se všude hodně píše, že vzniká odolnost na antibiotika. A na vině je nadužívání. Jenže, řeknete si, co máme teda dělat, když na záněty pomohou ve většině případů právě jen antibiotika? 

Před delší dobou jsem si v internetovém knihkupectví koupila knížku Alternativy k antibiotikům. Napsal ji americký doktor John Mckenna. Přečetla jsem ji jedním dechem, byla opravdu zajímavá.

Mckenna není příznivcem nasazování antibiotik. Ty používá až jako poslední možnost. Například při zánětu močových cest se mu jako v mnoha případech účinný prostředek osvědčila prostá věc. Brusinková šťáva nebo džus, kterým doslova proléval nemocného, a ono to prý pomohlo. Mám trochu pochybnosti, sice jsou brusinky na močový měchýř přímo elixírem, ale až takto?

Dále autor zmiňuje na mnoha místech v knize bylinku Třapatku nachovou. O té jsem už hodně četla, má schopnosti bojovat proti infekcím a posiluje imunitní systém, tím, že stimuluje činnost bílých krvinek. Je ale účinná i při léčbě akutních a chronických infekcí. Podle Mckenny dokáže tato bylina přesvědčit i toho nejskeptičtějšího lékaře.

A tušili jste, že i česnek je sám o sobě zázrak a také takové malé antibiotikum? Již Staří Egypťané jej používali k odčervení a léčení infekcí. Šťáva z česneku dokáže podle vědeckých výzkumů zabít nebo zpomalit šíření více než dvaceti druhů bakterií. Zajímavé ne? Já osobně mám česnek moc ráda, když si dělám topinky, tak s ním rozhodně nešetřím, ale že má takové schopnosti, to jsem se dozvěděla až v knížce.

Není špatné se o problematiku antibiotik zajímat i z jiného úhlu pohledu. Samozřejmě jsou situace, kdy pomůžou jedině ony, ale proč nezkusit navíc i něco trochu jiného? Mě třeba teta před lety přivezla z Německa sirup, který se užívá právě při zánětech močových cest. Jmenuje se Nahrin Horský jalovec. Dávala jsem si lžičku sirupu do čaje. Myslím, že i toto mi nakonec pomohlo při tom posledním nejhorším zánětu. Pokud by Vás produkt zajímal, přidávám odkaz. Je sice drahý, ale já si myslím, že mi pomohl více on než ta antibiotika.

https://eshop.alfafit.cz/nahrin-horsky-jalovec-500-g/

A co Vy? Jaké máte zkušenosti s antibiotiky Vy? Také se Vám někdy stalo, že už přestaly zabírat? A co si myslíte o účincích Třapatky? Napište mi Vaše názory a zkušenosti do komentářů, budu se moc těšit!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥