zomablog

 Jaro už máme pár dní tady, alespoň dle kalendáře, ale venku to tak zatím moc nevypadá. Sníh sice nenapadl, lyžařská sezona u nás na horách nejspíš definitivně skončila, ale dnes je pošmourno, a zítra má pršet celý den.  Tento týden byl pro mě dost náročný. V rodině jsme měli úmrtí, zemřela mi sestřenice, v jednačtyřiceti letech. Doma po ní zůstal desetiletý synek a dvouroční holčička. Sestřenice více než rok a půl bojovala s rakovinou, ale nemoc byla nelítostná, nepomohly ani chemoterapie, ani ozařování, a v poslední řadě ani alternativní léčba. Moc si vážím své švagrové a bratra, protože byli s Anetkou do poslední chvíle, pomáhali s hlídáním holčičky. Švagrová je zdravotní sestra, tak se o Anetku starala do poslední chvíle, a taky díky ní mohla v klidu odejít doma, obklopena rodinou, jak si to přála.  Navštěvovali jsme se párkrát do roka, o svátcích a narozeninách, ale stejně to hrozně bolí. Anetka byla hrozně hodná holka, užila si jedno nepovedené manželství a konečně ...

 Osmadvacátý březen je ve znamení Dne učitelů. Tento svátek se tradičně připomíná v Česku a na Slovensku. Školou povinní jsme byli všichni a každý z nás měl štěstí jak na dobré, tak na ty horší pedagogy.  Já si tedy nemůžu stěžovat - alespoň co se základky týče. Tam byly učitelky moc fajn, hlavně tedy ty starší. Dnes jsou některé už ve věku mé maminky - po šedesátce - a když se někde po vesnici potkáme, je to moc příjemné setkání. Moje třídní učitelka, která mě měla ve druhé třídě, je  v sociální komisi, a tak byla i na vítání občánků, kde jsme byli s Julinkou. Bylo to opravdu fajn.  Ale za svých dětských let jsem to tak pochopitelně nevnímala. Z učitelů jsem měla respekt, a z některých dokonce strach. Vadila mi přílišná přísnost, ale ono to bylo potřeba, protože někteří spolužáci byli pěkná kvítka, a já taky nebyla, hlavně na prvním stupni, zrovna svatá. Valná část učitelů na základce byla v předdůchodovém nebo dokonce už důchodovém věku. A to bylo právě fajn, mám p...

  Autor: Agatha Christie Žánr: Detektivní  Mé hodnocení: 90%  Obsah: Poslední případ Hercula Poirota. Arthur Hastings, věrný přítel a pomocník slavného Hercula Poirota, se po dlouhých letech vrací na místo, kde se ti dva poprvé setkali a vzniklo tak pevné přátelské pouto a krom toho také vzájemná spolupráce na řešení těch nejspletitějších zločinů.  Mezitím proběhly dvě světové války, svět kolem se hodně proměnil, ale vraždy a zločiny zůstaly stejné. Teď kapitán Hastings míří na zámek Styles. Tedy, on už to není zámek, teď je namísto něj postaven penzion. Vlastní jej plukovník Luttrell se svou ženou. A krom toho zde přebývá i nejmladší Hastingsova dcera Judith, která pracuje jako asistentka doktora Franklina, který sem přivezl i svou churavou manželku.  Krom toho k penzionu Styles váže Hastingse i další vzpomínka. Potkal zde svou budoucí manželku, která bohužel již před lety zemřela, prožili spolu úžasné roky. A právě sem se teď kapitán vrací, takříkajíc na místo...

 Přede dvěma dny oficiálně začalo jaro, a venku je to znát. Svítí sluníčko, je krásně teplo, a to nám na začátku týdne napadl sníh, který je už ale zase pryč. Tak jsem zvědavá, zda krásné a teplé počasí vydrží, protože je to třeba. Hodně teď větrám, protože bytovka po povodních ještě pořád vysychá. Plísně jsme se snad zdárně zbavili, přítel ji oškrábal, vystříkal Savem a nakonec to zalíčil, takže doufám, že to bude v pořádku.  Sousedi měli třeba plesnivý celý pruh za pohovkou, což je teda taky radost. Hodně se teď u nás bagruje, opravuje a uklízí, ale na ty smutné hlinité plochy navozené zeminy je smutný pohled. Potrvá, než se to zase krásně zazelená, a rve mi srdce když místa, která jsem milovala, už neexistují, nebo jsou úplně jiná.  Chodíme teď hodně s Julinkou ven, včera jsme byli i s přítelem na prvních jarních trzích ve městě. Stánků bylo docela dost, koupili jsme si zase med od místního včelaře. Tentokrát mi ale chybělo více stánků s občerstvením, ale jinak tu bylo...

 Zdravý a dostatečný spánek není pro každého z nás zdaleka samozřejmostí, a proto je fajn, že si jednadvacátého března můžeme připomenout Mezinárodní den zdravého spánku. Jako dítě jsem problémy se spánkem nemívala. Moji rodiče byli hodně zásadoví v tom, abych chodila včas spát. Kolem deváté večer už jsem byla v posteli, a ráno se mi opravdu dobře vstávalo.  V pubertě jsem si začala kupovat hodně ledové kávy - takové ty levné v kartonu - a zdravému spánku byl konec. Tehdy na mě ty kávy působily dost neblaze, i když jsem si je dala chvíli po obědě, nemohla jsem v noci ani zaboha usnout. Nebyla jsem zvyklá na kofein, a i když v těchto kávách ho zase tolik asi nebude, pěkně to se mnou zatočilo.  Skoro celou noc jsem proseděla na chodbě a koukala na želvy v akváriu. Byl to hrozně divný pocit a ráno to nebylo vůbec pohodové probuzení, nakonec jsem spala v kuse asi dvě hodiny. Dlouhé roky jsem kávu nepila, protože když jsem si ji dala, neudělala mi jednak dobře fyzicky, a pořád...

  Autor: Vladimír Zlý Žánr: Detektivní  Mé hodnocení: 80% Obsah: Začátek června roku 2021 byl v Havířově hlavně ve znamení polevujících epidemických opatření proti novému koronaviru, což přišlo jeho obyvatelům vzhledem k slunečnému počasí opravdu vhod. Konečně se zase otevřely venkovní zahrádky, nebyla plošná povinnost nosit respirátory, ale bohužel to s sebou přineslo i stinné stránky. V ulicích zase začala intenzivněji bujet zločinnost. Krom běžných krádeží a rvaček místních pobudů ale začne docházet k brutálním vraždám, které otřesou i zkušenými policisty. Někdo si vzal na paškál místní bezdomovce, feťáky a další ztracené existence. Jedná se o sadistu, jakého město nepamatuje. Třiadvacetiletý nezaměstnaný feťák je nalezen zardoušený, se zlomeným vazem, s obličejem rozmláceným na kaši a navíc injekční stříkačkou vpravenou do krku.  Pachatel se na něm opravdu vyřádil. Případu se ujímá ostravský vyšetřoval Ivoš Kylián a sestavuje specializovaný tým. V rychlém sledu totiž ...

 Sobota nebo neděle je den, kdy vyrážím do města na nákupy. Většinou jedu bez Julinky, když je přítel doma, tak na dvě hodinky hlídá on, a já jdu nakoupit na oběd, případně se ještě projít po městě a na kávičku. Je fajn si takto o samotě vyčistit hlavu.  No a stejné to mělo být i včera. Do města jsem měla vyrazit autobusem o čtvrt na deset, a o půl jedenácté zpátky. Autobus tentokrát neměl zpoždění, takže jsem vyrazila v devět hodin a pět minut. Mám to opravdu kousek, jen teď musím chodit po hlavní cestě, jelikož přes zadní je pořád sundaný most po povodních. A kamenný most je ten jediný, který v okolí zůstal. Všechno bylo jako obvykle. Vešla jsem na most a byla asi v jeho půlce, když proti mě vyrazil na kole kluk. Se dvěma psy na vodítku před sebou. Takoví malí ratlíci, jen o trochu větší než naše Žofka. Psi teda dost štěkali, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Šla jsem vlevo na mostě, takže klukovi jsem nestála v cestě.  A najednou jsem ucítila cvaknutí na noze. Psi ut...

 Březen už se nezadržitelně blíží ke své druhé polovině a počasí už se taky tak trochu jarně zbláznilo. Včera bylo takové teplo, že se dalo být venku jen v mikině, dneska už je, pravda, trochu chladněji, ale pořád je příjemně.  Byl avizován déšť, ale ten zatím nedorazil, každopádně trochu by sprchnout mohlo, protože je velké sucho. Ale zase to teplé počasí kvituji. Začali jsme se totiž doma potýkat s nepříjemnými důsledky loňských zářijových povodní. Páni dělníci nám tu v lednu osekávali omítky ze sklepa a nahazovali nové. Jenže i tak se nám stihla do bytu dostat plíseň.  Máme ji pod okny, v rozích, a sousedi mají dokonce celý plesnivý pruh za gaučem. A to topíme a intenzivně větráme, nepomáhá nic. Teď jak je tepleji tak přítel tu plíseň oškrábal, vystříkal Savem a znovu zalíčil, tak jsem zvědavá, jestli to pomůže. Chce to už pořádné teplo, aby všechno mohlo pořádně vyschnout, museli jsme samozřejmě vyhodit i věci ze sklepa, které byly znehodnocené vodou, a také se na nic...

  Autor: Mikaela Bley  Žánr: Detektivní, Thriller  Mé hodnocení: 50%  Obsah: Třiadvacátý květen nezačal ve Stockholmu nijak výjimečně, snad jen ten déšť, který vytrvale skrápěl ulice, už byl pátý den v kuse poněkud otravný. Stejně to vnímá i zkušená reportérka Ellen Tammová. Redakce TV4 se od rána zabývá zprávami o počasí, začíná docházet k sesuvům půdy, a jediné další vzrušení představuje dopolední přestřelka gangů, při které zůstal jeden těžce zraněný.  Až o půl deváté večer vybuchne v redakci pomyslná bomba. Dnes odpoledne zmizela z Královské tenisové haly osmiletá holčička Lycke. Okolnosti zmizení jsou více než podivné. Hala se zrovna opravuje, navíc prší, a hodina tenisu byla zrušena, o čemž rodiče prostřednictvím emailu informoval trenér. Jenže ani jeden z rodičů si jej jaksi nestihl přečíst. Nebo to tedy alespoň tvrdí policii... Harald a Helena Hookovi, rodiče Lycke, jsou už několik let rozvedení, ale jejich vztahy jsou mírně řečeno napjaté. Helena nemůže...

Mám velké štěstí na genetickou nálož od rodičů, že jsem nikdy nemusela řešit problémy s přibíráním. Ba naopak. Celou základku jsem byla vychrtlina, díky čemuž jsem působila minimálně o dva roky mladší, než jsem ve skutečnosti byla. Vloni jsem oslavila třicátiny a stejně se mě řidič v autobuse často ptá, jestli chci poloviční lístek a párkrát už mi ho automaticky nacvakl. Nebudu říkat, že mi to nelichotí, když jsem vážně polichocena.  Měla jsem strach, jestli po porodu a náloži hormonů z těhotenství nezačnu přibírat, ale nestalo se tak. Pořád se držím kolem pětačtyřiceti kilo, na konci třetího trimestru jsem vážila pětapadesát kilo. To bylo největší číslo, jakého moje váha dosáhla, a stejně to všechno po porodu šlo pryč. Ale i kdyby mi nějaké to kilo navíc zůstalo, kdybych vážila třeba padesát, nevadilo by mi to. Ale běhání kolem malé, ještě menší stres na začátku mateřství, to všechno udělalo své a zase jsem štíhlá.  Ale jídlo mám ráda. Neodbývám se, jím pravidelně co mám ráda...

 Počasí se konečně zase na chvíli umoudřilo a sluníčko převzalo svou vládu. Venku je opravdu nádherně, tak s Julinkou jezdíme hodně na procházky, škoda nevyužít pěkného počasí. Předevčírem jsme byly s Julinkou na půlroční preventivní prohlídce. Julinka už váží 7 800 gramů a měří 68 centimetrů, je to opravdu cvalík. Legrační bylo, že se na lehátku stihla poblinkat, to když byla chvíli na bříšku, aby se paní doktorka přesvědčila, jak hezky pase koníčky. Naštěstí jsem pod ní měla jednorázovou přebalovací podložku. Všechno je v pořádku, na další kontrolu jdeme až na začátku května, mám radost.  Na bříšku si už zvykla, hraje si s hračkami, a už se začíná i trošku plazit, ale zatím jí jde spíše couvání. Ale snaží se, otáčí se i na bok a motivací jsou pro ni hračky, k těm se vždycky nějak dostane. Má oblíbeného růžového zajíčka hajáčka na spaní, bereme ho s sebou všude na návštěvy i k doktorovi.  S příkrmy si vedeme skvěle, Julinka si na papání už krásně zvykla. Nejradši má ale ...