Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 378 Opona

 Autor: Agatha Christie

Žánr: Detektivní 

Mé hodnocení: 90% 

Obsah: Poslední případ Hercula Poirota.

Arthur Hastings, věrný přítel a pomocník slavného Hercula Poirota, se po dlouhých letech vrací na místo, kde se ti dva poprvé setkali a vzniklo tak pevné přátelské pouto a krom toho také vzájemná spolupráce na řešení těch nejspletitějších zločinů. 

Mezitím proběhly dvě světové války, svět kolem se hodně proměnil, ale vraždy a zločiny zůstaly stejné. Teď kapitán Hastings míří na zámek Styles. Tedy, on už to není zámek, teď je namísto něj postaven penzion. Vlastní jej plukovník Luttrell se svou ženou. A krom toho zde přebývá i nejmladší Hastingsova dcera Judith, která pracuje jako asistentka doktora Franklina, který sem přivezl i svou churavou manželku. 

Krom toho k penzionu Styles váže Hastingse i další vzpomínka. Potkal zde svou budoucí manželku, která bohužel již před lety zemřela, prožili spolu úžasné roky. A právě sem se teď kapitán vrací, takříkajíc na místo činu. Přiměl jej k tomu dopis právě od Poirota, který se rozhodl zavzpomínat na staré časy. Ale když kapitán přijede a konečně po dlouhých letech starého přítele uvidí, je opravdu nemile šokován tím, jak Poirot zestárl a sešel.

Ovšem jen fyzicky! Je očividné, že "malé šedé buňky mozkové" jsou ve výtečné kondici. A jak se ukáže, nepozval kapitána jen tak. Poirot je totiž v penzionu proto, aby usvědčil vraha. Ovšem k žádnému zločinu ještě nedošlo, ale detektiv je přesvědčen, že k němu brzy dojde. Nic nechápajícímu kapitánovi ukáže novinové výstřižky, který pojednává o pěti zdánlivě nesouvisejících zločinech. 

Všechny mají společné jen to, že pachatele se k činu přiznali. Podle Poirota ale existuje osoba, které říká jen "X", a ta je skutečným pachatelem všech těch zločinů. Ovšem pro Hastingse je nejvíc překvapivé Poirotovo tvrzení, že X je v současné době zde v penzionu. Kapitána zprvu napadne, zda se jeho přítel nepomátl, ale přesto si novinové výstřižky pečlivě pročte.

Nic překvapivého, co by ukazovalo na zásah někoho třetího. Ovšem ještě více šokující je Poirotovo prohlášení, že X brzy spáchá další zločin, a to přímo zde. A Poirot dokonce ví, o koho se jedná! Jen zatím nechce a nemůže svého přítele informovat o tom, kdo to je! Hastings má být "očima a ušima" Poirotovýma, neboť jeho chatrné zdraví mu neumožňuje pohybovat se kolem tak, jak by si přál. 

Složení obyvatel penzionu je opravdu pestré. Manželé Franklinovi, kteří se k sobě vůbec nehodí, Judith, kapitánova dcera, ke které si nikdy nenašel pořádně cestu a moc si spolu nerozumí. Majitel penzionu Luttrell, který je zakřiknutý a očividně ovládaný svou hysterickou a nepříjemnou ženou. Norton, postarší pán, starý mládenec, který miluje ptactvo, které celé dny pozoruje dalekohledem. 

Allerton, mladý frajírek, který nenechá na pokoji žádnou sukni a očividně si užívá vlivu, který na ženy má. Boyd Carringhton, muž ve středním věku, protřelý cestovatel a obchodník. Slečna Coleová, záhadná, plachá mladá dáma, která je pořád zahloubaná v knihách, přesto působí velmi nervózním dojmem. 

Může být někdo z těchto osob vrahem - a hlavně, kdo bude obětí? Hastings pečlivě belgického detektiva informuje o všem, co se děje kolem. A pak skutečně dojde k zločinu, který ale vypadá jako nehoda. Snaží se někdo zahladit stopy? Další smrt na sebe nenechá dlouho čekat a tentokrát je evidentní, že jde o vraždu - byť rafinovanou. 

Byť Hercule Poirot není ve fyzické formě, tak mu to pořád myslí. Ale vrah je extrémně vychytralý, a zdá se, že má spadeno i na samotného malého belgického detektiva. Jak dopadne Poirotův poslední případ, a jakou roli v něm tentokrát sehraje kapitán Hastings? 

Padá opona, něco končí, něco začíná, a konec přinese jedno obrovské překvapení! 



Hodnocení: Oponu jsem si nedávno vypůjčila z knihobudky. Dlouho jsem už od Agathy Christie nic nečetla, a dostala jsem chuť na nějakou detektivní klasiku. Nečetla jsem zdaleka všechny "poirotovky," tak mě velmi zajímalo, jaký bude jeho poslední případ! 

Knížku jsem přečetla za jeden večer, jak mě to chytlo. Dost zvláštní a netradiční pojetí příběhu, u Christie zase ne tak obvyklé. Začátek totiž není vůbec detektivní, na vraždu si tu dost dlouho počkáme. Ale to mi vůbec nevadilo. Autorka zde nadnesla i to, jak lze šikovně jiným člověkem manipulovat, tohle bylo opravdu mistrovské. 

Arthur Hastings je takový roztomilý "truhlík," který má na věci kolem zcela jiný náhled než slavný detektiv. Vždycky má nějakou tezi, dojem, že odhadl správně myšlenky svého přítele, ale vždycky je to úplně jinak. Příběh je hodně psychologicky laděný, spousta myšlenek pronesených hlavními aktéry je k zamyšlení. A pak z celého díla čiší nostalgie, taky trochu smutek, a jde opravdu poznat, že se jedná o loučení, ale se vší parádou, opravdu. 

Hercule Poirot je tady už hodně sešlý, unavený, ale pořád mu to myslí, ač jeho zdraví je chatrnější, než si je ochoten připustit - tedy, tak to alespoň vypadá! Všechny jeho dedukce jsou geniální, opravdu. Příběh je opravdu o hodně jiný, ale je tu velký prostor pro seznámení s jednotlivými postavami. 

Pořád jsem přemýšlela - kdy dojde k vraždě, kdo zemře, a kdo je pachatel? Upřímně, vůbec na nikoho mi ty vraždy neseděly, nedokázala jsem odhadnout, kdo to mohl být. Takže nakonec jsem byla ne překvapená, ale přímo šokovaná, protože tohle jsem nečekala - ale když to vezmu kolem a kolem, tak se to nabízelo jako logické řešení, ale Agatha si se čtenáři umí moc hezky pohrát a pěkně jej vodit za nos... 

Líbilo se mi to, taková klasická knižní detektivní jednohubka. Stará škola - ale moc pěkné čtení, a vůbec nevadí, že jsem příběhy Hercula Poirota nečetla chronologicky po sobě. Poslední příběh byl naservírován se vší grácií a pokud mohu posoudit, bylo to důstojné odcházení. 

Ráda bych zhlédla i seriálové zpracování, protože si jsem jistá, že tento díl s Davidem Suchetem v hlavní roli jsem neviděla. Pokud si chcete přečíst poslední případ Hercula Poirota, rozhodně doporučuji. Je to trochu jinak pojatý příběh, ale mě se to rozhodně moc líbilo a příběh mi zase na delší dobu utkví v hlavě. 

A co Vy? Máte rádi detektivky od Agathy Christie? Četli jste tuto knížku? Máte rádi seriálové zpracování příběhů Hercula Poirota? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné březnové dny, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Seriálového Poirota mám moc ráda a asi víc než knižního . Můj oblíbený díl je Případ v ulici Hickory .

    OdpovědětVymazat
  2. Já mám Poirota moc ráda, tuhle knihu (a nejen tu) jsem četla. Oponu mám doma v dálkovém boxu První a poslední případ Hercula Poirota. Agatha Chrisrie má v mé knihovně čestné místo. 🙂

    OdpovědětVymazat
  3. Moc mi baví číst tvé recenze, jsou poutavé a perfektně vystihují děj. Lena

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....