Přeskočit na hlavní obsah

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně. 

Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška.



První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek. 



Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na cyklistické stezce, já se podívala blíž, a po několika minutách se mi povedlo vyfotit myslím docela pěkný a zajímavý záběr. Fotka je stará asi dva roky. Ploštice se živí právě mrtvými živočichy, jsou uzpůsobeny k sání jejich šťáv. 


Na páté fotce můžete vidět krásy loňského podzimu. Tento strom nám roste kousek od naší bytovky, vídám ho vždy, když jdu na autobus, a jednoho chladného rána se mi jej povedlo takto vyfotit. 

Fotografování není můj koníček, ale když se mi něco venku líbí, snažím se to vyfotit, i když nejsem moc šikovná, často musím záběry opakovat, protože výsledek je rozmazaný. Na poslední chvíli cuknu rukou, a záběr je zkažený. Foťák doma nemám, fotím na mobil, myslím že i ten v dnešní době dělá docela kvalitní fotky.


Nakonec poslední fotka je pohled do údolí a tam v dálce je i bytovka, kde bydlím. 

Fotky jsou takový mix, jsou z různých období, ale z jedné jediné vesničky, z mého domova. Pořád je na co koukat a kochat se krásami krajiny. Jsem vážně ráda za tento kus přírody, který je mým útočištěm. Na takových procházkách si vždy nejlépe vyčistím hlavu a každý problém nebo starost se zdá malicherným.

Doufám, že se Vám mé amatérské fotky z toulek krajinou alespoň trochu líbily. Budu ráda za Vaše názory a postřehy v komentářích!

A co Vy? Také na procházkách rádi fotíte? Bydlíte na vesnici, či ve městě? Fotíte rádi přírodu kolem sebe, nebo se jen kocháte a focení Vás nebaví? Fotíte foťákem, nebo jako já na mobil? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný slunečný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Je pravda, že teď pár dní je teplo, ale je to dobře, i když na mě to je zase moc, ale nemohu si stěžovat. Včera díky bouřce nám v prodejně se vyhodil proud a večer jsme se z ní nemohly dostat ven. Tak jsme tam čekaly ještě o 20 min. déle.
    Poslední dobou díky práci nemám čas ani na ten jednodenní či půldenní výlet, jsem ráda, že si den odpočinu a potom se vrhnu zase na další celý den práce...
    Fotky máš pěkné :) Zajímavá je ta předposlední.

    OdpovědětVymazat
  2. Já bydlím ve městě většinu svého života a po pravdě - jsem tomu ráda. Možná se někdo bude divit, ale já bych trvale na vesnici už žít nechtěla. Proč? Vše mám po ruce - doktorku přes silnici, lékárnu taky, spojení na všechny strany výborné, obchodů nepočítaně - prostě všude blízko. Je to pocit jistoty. Zeleně je taky dost, i nějaké zvířátko se občas najde. Fotím často a velmi ráda, mám dva foťáky, focení mě baví, ale nejsem typ, co by focením někoho otravoval. Raději lidi ani nefotím, chápu, že mnozí to nemají rádi. Dnes ráno u nás byla letní bouřka, pršelo už včera k večeru, dnes také něco, takže vláha tady je.
    Fotky krajinky se Ti povedly, ploštice (pokud to jsou) nefotím, bývá jich hodně na hřbitově.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc hezké fotky! Já jsem sice městský člověk, ale čím jsem starší, tím víc přírodu potřebuju a tím víc si její případné blízkosti vážím. Takže kdo ví, jak to se mnou jednou dopadne a kde bude tomu městu konec :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  5. Udělala jsem ošklivý překlep,tak jsem smazala.Jako mladá jsem ráda byla ve městě,mohla jsem všude chodit bez starostí,jak se dostanu domů.Když vidím vnoučata,kteří bydlí na vesnici a autobus jezdí třikrát denně a poslední v 17 hod.tak třeba do kina a na koncerty je museli vozit do města rodiče.Teď už má vnuk auto a tak i sestru všude vozí.
    Tvé fotografie jsem ještě snad neviděla.Fotíš krásně.Já mám blog převážně o focení,ale fotím hlavně,když někam vyjedeme.Ty časy,kdy jsem fotila pořád a všechno jsou už naštěstí za mnou.Když jdu se psem a nebo jedu na kole,tak už tolik nefotím.Pro mě je důležité,že jsem v přírodě a užívám si to.
    Eli,měj hezký večer

    OdpovědětVymazat
  6. Krásné momentky :) Souhlasím, že teď už mobily umí fotit opravdu hezky. Já teď taky bydlím na vesnici, za domem je takové velké pole/louka a za tím nám bohužel postavili dálnici, což mě mrzí, ale už jsme si zvykli. Ráda chodím s pejskem na kopeček nad vesnici nebo na cestu kolem lesa. Už jsme byli i u řeky, ale je to takové na nic, protože Tristan vodu moc nemusí a tak se žádné hrátky ve vodě nekonají :D Jinak řekla jsem si, že z každé procházky si udělám fotku Tristana nebo i sebe s Tristanem, abych se pak mohla podívat na datum a věděla, kdy jsem chodila na procházky :)

    OdpovědětVymazat
  7. Fotím jak mobilem, tak digitální zrcadlovkou.
    A kdysi i na kinofilm
    Vše má své kouzlo.¨
    Hodně se mi líbí foto č. 5.

    OdpovědětVymazat
  8. Bydlím ve městě, ale do přírody to mám kousek a jsem za to ráda, ne každý má tu možnost vyběhnout z domu na pole 😏.

    OdpovědětVymazat
  9. Máš opravdu krásné okolí svého domova. A moc hezky nafocené.
    Výlety a procházky taky moc rády fotí své výlety a procházky :)
    Bydlíme na okraji města, u lesa - to nás teď v důchodu opravdu moc těší .
    Měj se hezky, zdraví Marie

    OdpovědětVymazat
  10. Elis, máš hezké fotky. V přírodě se dá fotit vše. Já už asi 5 let fotím jen mobilem. Bydlím ve městě a neměnila bych. Je to tu podle mne pohodlnější.

    OdpovědětVymazat
  11. Eliss, ahoj. Bydlíš na hezkém a asi klidném místě, v přírodě, prostě paráda. Já bydlím na okraji malého města na kopečku. Les a louky máme kousek od nás, jsem tam pořád... První roky jsem si tady nemohla zvyknout, teď bych neměnila. Je tu moc hezky. Zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  12. Eliss, ta fotka s plošticemi se ti moc povedla. Já fotím dost na blog, instagram nemá a FB fotky dávám jen zřídka. Fotím docela ráda, ale mám pocit, že bych se potřebovala zlepšit. Jinak jsem člověk sídlištní - ze sídliště na okraji Prahy, takže takový ideální kompromis. Mám to blízko do města i do přírody.

    OdpovědětVymazat
  13. I když bydlíme v Brně, kousek od domu máme les a několik kilometrů vycházek skoro všemi směry. Nemůže být nic lepšího.

    OdpovědětVymazat
  14. Poslední fotka je pěkná, z ní čiší nekonečné obzory a kopce, které vždy lákají k výstupům.

    OdpovědětVymazat
  15. Hezké fotky, hlavně ta podzimní, ta je úžasná! Jak má každá větev jinou barvu! Bydlím na konci malého města. Vedle domu máme louku, za domem les, kam ráda chodím. Miluji procházky přírodou s koníky <3 člověk si vyčistí hlavu, krásně zrelaxuje. Hodně mi to pomáhalo v době covidové. Ještě, že nám tu přírodu nezakázali, to bychom se zbláznili... Škoda jen, že u nás hodně řádí kůrovec a les, kam jsem chodila s koníky, už skoro vůbec není :'( Já fotím hodně ráda, x let jsem fotila kompaktem, ale před 2 lety jsem dostala k Vánocům zrcadlovku, takže fotím na ni, ale vím, že mobily už mají také hodně kvalitní foťáky. Mamky, ségry i taťky mobily fotí opravdu hodně pěkně, můj teda ne :D, ale nevadí mi to, stejně na mobil moc nefotím, většinu fotek mám z foťáku :)
    Leník

    OdpovědětVymazat
  16. fotky se mi líbí :) máš kolem sebe opravdu krásný kus přírody :) takovýchto článků by se mi líbilo víc :)

    OdpovědětVymazat
  17. Ploštice představují mou můru!

    OdpovědětVymazat
  18. Krásné fotky. 🙂
    Jsem z vesnice a jsem za to rada. Často nefotím, ale když, tak mi většinou pózují pejsci. Fotím mobilem.

    OdpovědětVymazat
  19. Máte kolem vesnice hezkou krajinu a pěkné možnosti, kam vyrazit na procházky. Také mám chůzi ráda, často chodíme s přítelem a dříve jsem chodila i sama. V Praze je to sice trochu jiné než mimo město, ale naštěstí teď bydlím v místech, kde je poblíž hned několik hezkých parků, co mi tu přírodu aspoň trochu simulují.

    OdpovědětVymazat
  20. Tak fotky přírody bývají peknlnevavzdevse podařilo zachytit atmosféru okolí bydliste

    OdpovědětVymazat
  21. Ahoj Eliss,
    moc pěkné fotky:-) Užij si další výlet!
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  22. Bydlím ve městě, ale na vesnici trávím s přáteli celkem dost času. Chodíme na procházky s kamarády, k vodě a nebo do místní menší hospůdky na pivo a má to úplně jinou atmosféru než sedět v hospodě/ restauraci ve městě. Ale vesnice mi byla blízká i dříve, babička má chatu kousek za vesnicí v chatové oblasti a navíc můj bývalý přítel byl z vesnice a my tam trávili spoustu časů. V této chvíli miluji vypadnout někam do stínu za obec, nebo se koupat a v okolí cítit vůni trávy, květin a všeho možného.

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula