zomablog

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

 Příroda nám dává spoustu léčivých darů, ať už ve formě bylinek, ovoce, ale například i koření. Často se v různých článcích setkáváme s pojmem "superpotravina." Díky obsahu vitaminů, minerálních látek se zde řadí například česnek, chia semínka, brokolice nebo zelí. Mezi těmito "notoricky" známé potraviny se řadí ale i skupina těch, které jsou, tak trochu neprávem opomíjené, málo známé, a drtivá většina z nás o nich nikdy neslyšela. Mezi jeden z přírodních zázraků se řadí i masticha. Také jste o ní nikdy neslyšeli? Nejste v tom sami - já na velmi zajímavý článek právě o mastiše! (Snad je toto skloňování česky správně...)  Masticha je světle žlutá pryskyřice, která se získává cíleným nařezáváním kůry řečíku lentišku. Jedná se o stálezelený, nízký keř. Vyrůstá na suchých, na málo úrodných, pro zemědělské obdělávání nevhodných plochách. Rostlina je tedy poměrně nenáročná na životní podmínky, snese i dlouhá období sucha.  Každý exemplář tohoto druhu obsahuje onu pryskyři

  Autor: Barbara Woodová  Žánr: Romantický, Historický, Mysteriózní, Román Mé hodnocení: 50% Obsah: Sedmadvacetiletá Andrea se po téměř čtvrt století vrací do svého rodného městečka Warrington v Anglii. Vyrůstala totiž v Americe, kam se její rodiče přestěhovali, když jí byly pouhé dva roky. Nyní se vrací do rodného domu své matky, aby navštívila nemocného dědečka. Původně měla jet za babičkou její matka, ta ale kvůli náhlé operaci nohy zůstala upoutána na lůžko.  Andrea nemá velkou chuť setkat se po tolika letech s anglickým příbuzenstvem, na které nemá žádné vzpomínky. Ale cestu k babičce bere jako únik od svých milostných trápení - před pár dny se rozešla s Dougem. Potřebuje se s celou situací nějak sama vnitřně srovnat.  Jenže když v doprovodu své tety Elsie poprvé vejde do onoho domu, hned na první pohled vycítí, že v něm něco není v pořádku. Není to tím, že je dům tak obrovský, ač se neliší svou honosností od těch ostatních v ulici. A vypadá to, že na vině nebude ani mizerné vytáp

 Letošní listopad je opravdu diametrálně odlišný od toho loňského. Zatímco vloni bylo v listopadu ještě spousta slunečných dnů, kdy jsem chodila hodně na procházky a fotila, tak letos je listopad pěkně chladný, mrazivý a sychravý. Ale nijak mi to nevadí, příroda má svůj koloběh a celé je to přirozené, takže tak to má být. Osobně mám raději trochu chladněji, třeba i doma, nesnáším, když je přetopeno. Topíme dřevem v krbových kamnech, což se absolutně nedá srovnat s teplem z plynového kotle. Samozřejmě doma topíme každý den, dřevo máme do zásoby ve sklepě.  Je hrozně fajn se s šálkem horkého čaje uvelebit u kamen, číst si, nebo koukat na telku.  Od začátku týdne bylo opravdu škaredě, foukalo, pršelo, a v noci z neděle na pondělí padal déšť se sněhem, který ale hned roztál, ráno už po něm nebylo skoro ani stopy. Zato dnes ráno mě čekalo sněhové překvapení! Zjistila jsem to paradoxně ne pohledem z okna, ale pustila jsem si na mobilu Facebook, a tam kamarádka zrovna fotila ulici při venčení

 Název dnešního článku jsem si s dovolením vypůjčila od CNN Prima News, kde byl vysílám pořad se tejným názvem, a čirou náhodou jsem kousek zahlédla večer při projíždění televizních stanic. Na YouTube jsem našla tento pořad s poněkud "poutavějším" titulkem: "Řezání, pálení i sebevraždy. České děti se topí v pandemii deprese. V čem selhávají rodiče?"  Toto téma je závažnější, než se na první pohled může zdát. Na začátku října vyšel na Novinkách tento článek: "Až 40 procent deváťáků v Česku má podle studie známky střední či těžké deprese." Pod perexem v článku se píše, že data byla získávána v květnu a červnu letošního roku u více než 6 000 žáků ve všech krajích. Další číslo je také šokující - 30 procent žáků má trpět úzkostmi - tady už ovšem není napsáno, zda se jedná také o deváťáky. Co s tím? Opravdu nám roste nová generace dětí, které budou trpět úzkostmi, depresemi, budou už v raném věku polykat pilulky štěstí, a vlastně budou tak nějak tápat, čeho chtě

 Dnes bude dlouho slibovaná reakce na článek, který vyšel na Seznam zprávách na začátku listopadu. "Neudrží pozornost ani 15 minut. Češi pořád kupují knihy, ale už je neumějí číst."  Titulek se zdá být na první pohled takový protimluv. Pořád kupujeme knihy, ale už nemáme čas si je pořádně v klidu přečíst. Kde je tedy chyba? Poprvé v novodobé historii prý přečte průměrný Čech méně než deset knih ročně. Tak to tedy musím s hrdostí konstatovat, že patřím mezi ten nadprůměr - já pořád přečtu ročně více než deset knih - podle databáze knih, kde jsem registrovaná, jsem jich za loňský rok přečetla šedesát sedm.  Je pravdou, že co chodím do práce, není už na čtení tolik času. Když jsem chodila do školy, tak jsem i přes učení a odbornou praxi četla paradoxně mnohem více. Ale můj problém poslední dobou je ten, že mě málokterá knížka osloví. Vezmi si z knihovny deset knížek, a přečtu třeba jen čtyři, protože zbytek mě prostě nezaujme, nebo nemám nakonec ani chuť začít číst.  Zajímavých

  Autor: Martin Němec, Juraj Herz  Žánr: Horor, Mysteriózní, Novela Mé hodnocení: 40% Obsah: Marek má na první pohled vše, co by si mohl přát. Slibně rozjetou kariéru v kapele, kde hraje na kytaru, o dobré přátele a peníze také nemá nouzi. Ale jednoho dne už toho všeho má dost, a znenadání opustí všechny své jistoty a rozhodne se vrátit do zapadlé vísky, kde prožil dětství. Chce si totiž splnit svůj dávný sen a začít malovat obrazy, vstřebat do sebe tu atmosféru samoty, a taky dát dům, který pomalu chátrá, trochu do pořádku.  Jenže když Marek přijede na místo, cítí, že je něco v nepořádku. Jakoby byl dům zahalen do vlastního ticha - kolem nebzučí hmyz, nezpívají ptáci, není prostě nic slyšet, což jen přidává na ponuré atmosféře místa. Ke své smůle zjistí, že je něco s elektrikou, pojistky ne a ne nahodit. Vydá se tedy do místní sámošky, která jakoby zamrzla v čase, a kde se místní scházejí místo v hospodě.  Místní jsou k nově příchozímu nepřátelští, a atmosféra podstatně zhoustne ve ch

Včera mě nečekalo žádné ranní vstávání do práce - na pondělí jsem si vzala dovolenou. Mám ještě dost dní dovolené, a je potřeba ji vybrat, takže mě čeká ještě v prosinci pár volných dní před Vánoci, což je super!   Ráno v osm hodin jsem si vyjela autobusem do města. Na devátou hodinu jsem měla domluvenou návštěvu u babičky. Babička letos oslavila pětaosmdesátiny, ale zdravotně je na tom naštěstí ještě celkem dobře - jen paměť už jí občas vynechává, ale to je vzhledem k věku pochopitelné. Cestou jsem se ještě stavila v obchodě a babičce koupila krabici lázeňských oplatků. Babička byla v dobré náladě, někdy bývá smutná, ale dnes jsme si pěkně popovídaly, vypila jsem dvě kávy, snědla pár sušenek a rozloučily jsme se. Návštěvy u babičky jsou pro mě vždycky něčím speciálním, vrátím se na chvíli do dětství.  Babička bydlí na sídlišti v paneláku, poblíž je nákupní centrum. Zašla jsem se podívat do Sportisima. Chtěla jsem se podívat na nějaké zimní boty, sice ještě doma mám celkem pěkné kozačk

  Autor: Kajsa Ingemarssonová Žánr: Romantický, Společenský román, Humoristický Mé hodnocení: 70% Obsah: Pětadvacetiletá Agnes Edisonová drží svůj život pevně ve svých rukou. Má práci, o které dlouhé roky snila, obsluhuje jako hlavní vrchní v nejlepší stockholmské francouzské restauraci Le bateau bleu. Ani ve vztahové rovině si nemůže na nic stěžovat - přítel Tobias je milující, okouzlující, ačkoliv na Agnes nemá poslední dobou čas - se svou kapelou je zrovna na koncertní šňůře.  A právě tyto dvě jistoty se jednoho dne zcela zhroutí. Když se Agnes vypravila do vinného sklípku, aby zákazníkům přinesla drahé víno, začal ji velmi nevhodně obtěžovat šéf, Gérard. Nebylo to poprvé, kdy jí někdo sahal na prsa a šeptal jí do ucha sladká slůvka, ale bylo to poprvé, co se tak dělo proti její vůli. Celá scéna skončila rozbitou lahví drahého vína a zkrvaveným Gérardovým nosem.  To samozřejmě znamená okamžitou výpověď, a vzhledem k rozbitému vínu padá i nárok na poslední výplatu. Jako by večer už n

 Dnešní svět je pořád rychlejší a rychlejší. Vědecký a technický pokrok zrychluje náš svět - a více než kdy jindy platí, že čas jsou peníze. Rychlost, a s tím odpovídající výkon jsou v naší společnosti uctívané modly a nutné předpoklady k úspěchu. Jenže nezapomínáme přitom taky na chvíli vypnout, odpočívat, a užívat si svět okolo...? Bez schopnosti odpočívat, zpomalit, zastavit se, nebo si jen tak zalenošit si totiž zaděláváme na velkou spoustu psychických, ale i fyzických obtíží. V minulosti bylo přitom naprosto běžné nespěchat. Pomalost byla spojena se vznešeností, moudrostí, a také se smyslností. Vznešení páni a dámy spěchat nepotřebovali, a také to dávali patřičně najevo. Jídlo si dokázali vychutnat mnohem více, protože pomalu přežvykovali každé sousto. Moudří vynášeli svoje soudy pomalu, protože nad každým výrokem pečlivě přemýšleli.  Pomalost, a do jisté míry tedy i rozvážnost, byla zkrátka vnímána s úctou a respektem. Naopak rychlost a uspěchanost byla asociována se zbrklostí a

 Mezi největší dobrodružství mého dětství patří jednoznačně stanovačky. A bylo vlastně celkem jedno, že stan jsme měli nejčastěji postavený buď u nás na zahradě, nebo na zahradě některé z kamarádek. K této přespávačce ve stanu patřily i noční výpravy s baterkou, kdy jsme prozkoumávali okolí, často jsme šli i kousek do lesa, a pak jsme si s vykulenýma očima vyprávěli ve stanu horory a u toho chroupali chipsy.  Měla jsem jednu dobrou kamarádku ze třídy, Páju, a stou se právě tyto akce uskutečňovaly. Jednou, to jsem byla tuším asi v sedmé třídě, jsme si při nakupování na další dobrodružství pod stanem nakoupily i energy drinky a tyčinky. Nikdy předtím jsem je nepila, doma mi rodiče vykládali, jak je to škodlivé a nebezpečné - hlavně pro děti. U nás v sámošce to teprve začínali pořádně prodávat, rozhodně nebyl takový výběr, jaký je dnes.  Tehdy jsme si koupili dva drinky a dvě tyčinky značky Big shock. Žlutá plechovka jásavě svítila, mě zaujalo složení - taurin, kofein, to znělo opravdu za

Na druhém stupni základky a později pak na střední bylo téma bezpečného sexu a používání antikoncepce velkým tématem. Několikrát jsme byli na přednáškách v kině, intenzivně jsme se tomuto věnovali v hodinách rodinné výchovy. Nejlepší ale bylo povídání s třídní učitelkou, kde jsme byli rozděleni zvlášť na dívky a chlapce. Učitelka byla strašně fajn, a krom informačních brožurek o tom jak se mění naše tělo, jsem si odnesla odpovědi na spoustu otázek,  na které jsem se bála zeptat. Tehdy ještě nebyla taková éra internetu, spoustu věcí jsem si načetla v knížkách, ale takhle si o tom promluvit s někým dospělým bylo strašně fajn. Nejvíce mi v hlavě utkvěla myšlenka, kterou pronesl pan přednášející: "Nejlepší antikoncepcí vůbec je nemít sex."  To je sice pěkné, ale když je člověk mladý, zamilovaný, plný rozbouřených hormonů a vznáší se na obláčku lásky, tak jaksi ten sex k tomu patří. Vždycky jsem si myslela, že jsem spolehlivá, zodpovědná, ale když jsem začala chodit s přítelem, ta