Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 331 Sny o vůni citronů

 Autor: Kajsa Ingemarssonová

Žánr: Romantický, Společenský román, Humoristický

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Pětadvacetiletá Agnes Edisonová drží svůj život pevně ve svých rukou. Má práci, o které dlouhé roky snila, obsluhuje jako hlavní vrchní v nejlepší stockholmské francouzské restauraci Le bateau bleu. Ani ve vztahové rovině si nemůže na nic stěžovat - přítel Tobias je milující, okouzlující, ačkoliv na Agnes nemá poslední dobou čas - se svou kapelou je zrovna na koncertní šňůře. 

A právě tyto dvě jistoty se jednoho dne zcela zhroutí. Když se Agnes vypravila do vinného sklípku, aby zákazníkům přinesla drahé víno, začal ji velmi nevhodně obtěžovat šéf, Gérard. Nebylo to poprvé, kdy jí někdo sahal na prsa a šeptal jí do ucha sladká slůvka, ale bylo to poprvé, co se tak dělo proti její vůli. Celá scéna skončila rozbitou lahví drahého vína a zkrvaveným Gérardovým nosem. 

To samozřejmě znamená okamžitou výpověď, a vzhledem k rozbitému vínu padá i nárok na poslední výplatu. Jako by večer už nemohl být horší, zavolá nečekaně Tobias. To by byla za normálních okolností dobrá zpráva - jenže ten se s s Agnes po telefonu dost nevybíravým způsobem rozejde - zamiloval se totiž do své kolegyně Idy...

Příští ráno není o moc lepší - Agnes se vzbudí s pořádnou kocovinou, a také při cestě do prádelny potká nového, podivínského souseda, který má příšerný hudební vkus a obléká se, jako by zamrzl v devadesátkách. A navíc pere prádlo v čas, který má na nástěnce vyhrazena Agnes! Vypadá to, že David nebude ukázkový příklad souseda z říše snů! 

Zdá se, že v jejím životě nezůstane kámen na kameni. Co teď, jako čerstvě nezaměstnaná, bude dělat? Když se zajde zaregistrovat na místní úřad práce, zdá se, že jí štěstěna znovu přeje. Potká tu kamaráda Kalleho, který zrovna shání nové zaměstnance do restaurace, kterou plánuje otevřít. Měl by o Agnes s jejími bohatými zkušenostmi zájem, věc má ale háček. Restaurace se totiž bude teprve zařizovat, uvnitř podniku to vypadá, jako by tu právě vybuchla bomba, a je vidno, že Kalleho čeká ještě velká spousta práce.

Agnes tedy mezitím vezme naprosto zoufalou nabídku, aby měla alespoň na činži. Těstovinový král je totiž všechno možné, jen ne vyhlášená restaurace. Podávají se tu rozvařené těstoviny a piva po hektolitrech, nechybí smrad z cigaret a přepáleného oleje, prostě práce, která je pod úroveň bývalé hlavní vrchní...

Rozhodne se kamarádovi se zařizováním nového podniku pomoct. Beztak už nemá co ztratit. Čeká na ni snad v nové práci i nová láska? 

Když ale dojde k dalším soukromým zvratům, a Agnes je nucena vrátit se do malé rodné vesničky, aby byla poblíž svým rodičům a starší sestře, má čas pořádně na vším popřemýšlet a přehodnotit své priority. V životě totiž můžeme udělat spoustu špatných rozhodnutí, ale důležité je hlavně to, zda se z nich dokážeme poučit.

Nejlepší taktika není vždycky držet se vzpřímo, ale naučit se dopadnout lehce. A důležité je nepřestat snít, vždyť i sny o vůni citronů můžou být tak kouzelné! 




Hodnocení: Po dočtení hrozně těžkého a těžce stravitelného hororu jsem fakt potřebovala ke čtení něco jednoduchého, ba až hloupého, abych se mohla odreagovat. Knihy a romány pro ženy zrovna nejsou mým šálkem čaje, za život jsem jich zase tolik nepřečetla, ale tentokrát jsem už prostě potřebovala změnu!

Sny o vůni citronů jsem si už minulý měsíc půjčila v knihovně. Nechala jsem si ještě prodloužit výpůjční dobu - na knížku nebyla vhodná chvíle, ta nastala až tento týden. Podle anotace to vypadalo na průměrný román pro ženy.

Nic víc jsem od knížky taky nečekala. Pohodové čtení, okořeněné třeba i humorem. Ale přesto jsem byla příjemně překvapená. Jasně, zase nic moc tak překvapivého se tu po dějové stránce neděje. Agnes je sympatická mladá žena, která chce to jediné, co chceme my všechny ženy - být šťastná. Jenže to sejí teď zrovna moc nedaří, a musí bojovat s překážkami, které jí osud staví do cesty. 

Je to romantická oddechovka, ale hrozně pěkně se čte. Moc se mi líbila volba prostředí, kouzelná švédská vesnička versus hlučné velkoměsto. Bavilo mě číst o rozjezdu nové restaurace, o všech těch nesnázích, které se každé nově zařízené restauraci asi nevyhnou. Úplně živě jsem si ji dokázala představit - citronově žluté stěny, čisté dřevěné stoly a středomořsky modrý oceán... Taková oáza klidu, kde se dobře najíte, dostanete dobré kafe, a připadáte si jako někde v Itálii.

Trochu mi chyběly v knížce nějaké významnější zvraty - jasně, jsou tu události z běžného života, ale možná to chtělo trochu ubrat na té poklidnosti. Ale jak už jsem zmínila výše - četlo se to hrozně dobře, a to byl snad jediný záměr celé knihy. Milý příběh bez větších ambicí - jasně, načne se tu i pár trochu závažnějších témat, ale rozhodně se nejedná o kdovíjaký společenský román. 

Závěr byl takový, jaký jsem očekávala, ačkoliv mi chvílemi přišlo, že Agnes snad nepřijde na to, co je pro ni v životě nejlepší, ač to bylo celou dobu zjevné. Téměř tři sta stránek jsem si užila, u čtení jsem si odpočinula a naladila se na pozitivní notu, což jsem zrovna potřebovala. 

Hodnotím sedmdesáti procenty - nenadchne, neurazí, příběh ze života, u čtení se nemusí moc přemýšlet. Prostě se mi to líbilo, ač podobné žánry nijak nevyhledávám. Po dlouhé době příjemná čtenářská změna.

Na závěr ještě musím vypíchnout moc pěknou obálku, ta už na první pohled evokuje vůni citronů, pohodu a klid. Pokud hledáte nějaké pěkné, klidné čtení na nudný upršený podzimní večer, tak můžu rozhodně doporučit! 

Mimochodem, podle knihy byl natočen i film, musím se podívat, jestli je dostupný i v češtině, ráda bych na něj mrkla, zde je odkaz: 

https://www.csfd.cz/film/339230-laska-a-citrony/recenze/

A co Vy? Četli jste v poslední době nějaký pěkný, odpočinkový román? Sáhnete někdy po vyloženě ženském čtení? Vybíráte si někdy knížky i podle pěkné obálky? Zaujala Vás recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Nejsem si jistá , protože knížky půjčený z knihovny si moc nepamatuju, ale zrovna tohle jsem asi kdysi četla . Ráda čtu kriminálky , thrillery a tak ,ale čím dál častěji sahám po podobných knížkách kvůli změně a taky tomu , že je to odpočinkový . Naposledy jsem četla knížku , která sice není o lásce , ale dost jsem se nasmála - jmenuje se Další, prosím a je o historkách praktickýho doktora v Anglii. Dokonalá oddechovka .

    OdpovědětVymazat
  2. Tak já čtu taky spíš thrillery a detektivky, ale po nějaké romantické oddechovce občas sáhnu. U té aspoň nemám tendenci číst dlouho do noci, protože nutně potřebuju vědět, jak to dopadne (u těch romanických knížek to člověk většinou tuší :D)

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem naposledy četla román v létě - jsem spíše na detektivky a thrillery, ale občas si od toho potřebuju odpočinout, a právě v takovém případě se pouštím do čtení něčeho, u čeho si odpočinu. 🙂

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula