zomablog

 Pravidelně se na blogu věnuji významným a mezinárodním dnům, ale jsem si stoprocentně jistá, že Mezinárodnímu dni předčasně narozených dětí, který připadá na sedmnáctý listopad, jsem ještě pár řádek nikdy nevěnovala. A přitom je zrovna tohle ve zdravotnictví velice důležité téma, a každá maminka, které se narodí zdravé a donošené miminko, může hovořit o velkém štěstí.  Podle oficiální definice se jako předčasně narozené miminko označuje to, které se narodí do týdne 37+0. Po tomto týdnu už je donošené, všechny orgány by mělo být vyvinuté, a tím pádem je připraveno na život mimo matčinu dělohu. Ale pořád se stává, že některým dětem se chce na svět o něco dřív. A přitom šance, že miminko přežije, se zvyšuje každým týdnem, někdy i dnem navíc, který ještě stráví u mámy v bříšku. V České republice se jako hranice přežití bere nejčastěji 24. týden, ale lékaři dnes už dokáží opravdové zázraky a dovedou "vypiplat" i miminka narozená dříve.  Na to, že do rodiny přijde nedonošené d...

 Listopad se dnes přehoupl do své poloviny, a mně už pomalu v hlavě blikají kontrolky, které mě upozorňují na blížící se svátky. Pomalu, ale jistě začínám pokukovat v obchodech po dárcích, a taky už mám s předstihem koupený nový stolní kalendář na příští rok. V pátek jsme s Julinkou navštívily tradiční trhy, koupila jsem zase med od včelaře, výborné koláčky, a taky Julince dvě hračky - jednu dostala hned doma další den po vyprání, a tu další dostane pod stromeček.  Růžovou kočičku si Julinka hned oblíbila, je taková "obyčejná" - nemá obličej, ani žádné další detaily, jen provázek kolem krku, ale to se mi právě líbí, protože v jednoduchosti je krása, ne? Druhou hračku jsem nefotila, ta bude až na Vánoce, tak je to přeci překvapení, ne?  Julča si svoje vozící chodítko položila držátkem dolů a udělala si takové posezení. A jak nemá ráda čepice, minule našla ve skříni jednu, kterou moc nenosím, nasadila si ji na hlavu, a pyšně v ní vykračovala po obýváku. Je hrozně bedlivý po...

 Co si silně vybavuji z dětství tak to, že o některých věcech se u nás doma prostě nemluvilo. S mámou jsme si spolu nikdy společně nesedly, nebavily se o ženských věcech, a ani o sexu si se mnou rodiče nepromluvili na rovinu, když už jsem měla patřičné roky, tak mě raději poslali do knihovny pro naučnou knížku.  Tohle všechno pak vedlo k velké spoustě nedorozumění, jelikož jsem získala dojem, že se mámě nemůžu s ničím důležitým svěřit, protože mě pořádně nevyslechne a neprocítí se mnou mé problémy. Přílišné projevování emocí se u nás doma prostě nenosilo, ať už šlo o ty dobré, nebo špatné prožitky. Když jsem měla nějaké trápení, potřebovala jsem obejmout, utišit, ale máma tohle nikdy neudělala. Její odpověď na moje problémy byla většinou: "Prosím tě, ty z toho naděláš!"  A i dnes, v dospělém životě, mám s emocemi často problém. Co se narodila Julinka, je to o mnoho lepší. Ale dříve to se mnou bylo horší. Přítel mi často říkával: "Ty se tak málo směješ, a usmíváš." T...

  Autor: Frederick Forsyth Žánr: Špionážní, Thriller, Historický  Mé hodnocení: 50% Obsah: Léto roku 2005 se v Londýně zvýšila aktivita sebevražedných atentátníků, z nichž většina byla pákistánské národnosti. Po událostech jedenáctého září to ve společnosti opravdu vřelo, a nejen Američané byli ve střehu. Západní bezpečnostní služby si nemohou dovolit opominout ani sebemenší stopu, která by pomohla odhalit plány teroristů. A proto když v září 2006 dojde při policejnímu zásahu k sebevraždě neznámého Egypťana, který se ještě před činem pokusil zničit svůj laptop, zprvu to nevypadá, na jakou velkou stopu se tajné služby dostanou.  I když si Tewfík Al-Qur myslel, že rozbitím počítače zničil i všechny soubory v něm uložené, velice se mýlil. Nejvyšší bankéř Al-Kajdy měl totiž mezi třiaosmdesáti soubory jeden velice podivný, s názvem Al-Isra , což se vztahuje k jedné epizodě proroka Mohameda. A podle volného výkladu to vypadá, že se teroristé chystají k opravdu velké akci - pro ...

 S postupujícím listopadem je čím dál více znát, že už se zima začíná hlásit o slovo, přesto ještě tento týden bylo pár pěkných slunečných dnů. Snad to byly poslední záchvěvy babího léta, ale předpovědi zase tvrdí, že listopad má být teplotami nadprůměrný, tak se ještě necháme překvapit... V pátek bylo ještě hezky, ale dnes i včera už je počasí zase upršené, a taky rána už bývají pěkně studená, a nevyhnuly se nám ani přízemní mrazíky.  Takže už jsem na náš stromek před bytovku rozvěsila lojové koule pro ptáky, a sousedé nechali vyrobit moc pěkné krmítko, takže u nás ptáčci nouzi mít nebudou. Podle předpovědi už totiž teploty půjdou pořádně dolů, i ty denní budou tak kolem tří stupňů, uvidíme, jak se to vyplní, ale mám pocit, že letošní zima přijde brzy, a jako skoro každý rok bude tady u nás na horách pěkně dlouhá!  A i když už se počasí horší, pořád s Julčou něco podnikáme. Dny letí jako střela, ráno nachystám snídani, nestačím se ani pořádně vzpamatovat, a je čas jít sp...

 Když jsem coby silný introvert trávila školní léta na internátě, často to nebylo úplně jednoduché. A jak se říká - některé věci se prostě nedají ovlivnit. Ve třeťáku jsem dostala přidělenou spolubydlící Simču. Znaly jsme se už dva roky, občas jsem k Simči zašla na pokoj, povídaly jsme si nebo hrály karty, případně se koukaly na nějaký seriál.  Simča nebyla povahově úplně špatná, ale jedna její vlastnost byla naprosto šílená - byla to nesnesitelná drbna. Co se šustlo ve škole, na intru, o všech všechno věděla, vyzvěděla, a pak mi to zatepla vykládala. Mezi její oblíbené kratochvíle patřilo projíždění Facebooku, a proklikávání profilů přátel. To začínalo vždycky: "A co je zase novýho?"  Jako jasně, je fajn se v určitých mezích zajímat o to, kdo jsou vlastně lidé, kteří žijí kolem mě. Ale tohle už mi přišlo jako obyčejné a vlezlé šmírování, začalo mi to být hrozně nepříjemné, když mi Simča pořád vykládala nějaké drby, ať už se později ukázaly pravdivé či nikoliv. Přitom měl...

  Dnes přicházím po delší době zase s novou povídkou, poměrně delší dobu už jsem nic podobného nenapsala, a zase jsem dostala chuť popustit trochu uzdě fantazii... Přeji příjemné počtení!  Vanda dneska opravdu neměla svůj den. Ráno nestihla autobus, kterým jezdila do práce, jel sice další, jen o pár minut později, ale to už byla v pěkném skluzu a jen tak tak udýchaná doběhla na ranní poradu. Když pak usedla do kanceláře k počítači a sotva se stačila vydýchat z toho, jak utíkala ze zastávky, přišel další nečekaný nával adrenalinu.  Nemá telefon! Prohrabala kabelku, mikinu, dokonce se ještě vrátila do šatny, ale nic. Chtělo se jí brečet. Koupila si jej z první výplaty, a padla na ně ještě část úspor, které poctivě odkládala stranou ještě za studií. A teď už s největší pravděpodobností leží někde v zastavárně, případně někdo technicky zdatný vyměnil její SIM kartu za tu svou, a teď si vesele fotí jejím bezvadným foťákem a pouští si videa ve vysoké kvalitě...  Zbytek dne...

  Autor: Georges Simeon Žánr: Detektivní  Mé hodnocení: 70% Obsah: Dvě krátké detektivní novely, ve kterých se v hlavní roli představí proslulý komisař Maigret z pařížského nábřeží Zlatníků. Obavy komisaře Maigreta nás v úvodu přenesou do chladného lednového rána, kdy se na komisařství nic moc neděje. Teď po svátcích je přechodné období klidu, kdy se ještě lidé vzpamatovávají po svátcích, a tak nějak prozatím ustala i vlna zločinnosti, která jindy Paříž zachvacuje jako mor. Ospalý a mírně znuděný je toho dne i komisař Maigret. Vyplňuje obvyklá hlášení, nacpává si svou pověstnou lulku a myšlenkami je tak trochu mimo, protože myslí na svou ženu a na to, že byla minulý týden u lékaře a nechce se mu svěřit s tím, co ji trápí. A do toho najednou zaklepe sluha a nese lístek. Neznámý návštěvník si naléhavě přeje mluvit s komisařem. Maigret se rozhodne muže přijmout, ale jak není v úplně dobré náladě, nepřikládá tomu, co mu Xavier Marton říká, zvláštní význam.  Návštěvník vše nav...

 Tento týden se nesl ve znamení proměnlivého počasí, hned zkraje bylo opravdu ošklivo, dokonce jsme u nás na horách, konkrétně tedy hlavně na Červenohorském sedle a Pradědu přivítali první sníh, který už ale zase vzal brzy za své, ovšem stihnul zkomplikovat jízdu mnohým řidičům, hlavně tedy kamioňákům. Včera jsem si stihla ráno vyprat, pověsit ven prádlo, a po obědě už jsem ho mohla mokré sbírat, dík chladnému vzduchu to moc neproschlo, a navíc zase začalo kapat.  Ale dneska, v sobotu, se krásně vyčasilo, je opravdu příjemně, v poledne patnáct stupňů, paráda. Přítel byl teď celý týden doma, tak jsme si dneska udělali ještě pěkný den ve městě, zašli jsme si na kávu a zákusek, takže fajn.  Ráno když jsem venčila Žofku, naskytl se mi takový krásný pohled na ranní oblohu. Zvláštní červánkový opar, ale zatím tedy moc nefouká, naopak je opravdu příjemně, takové poslední záchvěvy babího léta. Navečer by ale mělo trochu sprchnout, a zítra má být taky kolem čtrnácti stupňů, ale s ...