Nákupy, radosti a překvapení

 Listopad se dnes přehoupl do své poloviny, a mně už pomalu v hlavě blikají kontrolky, které mě upozorňují na blížící se svátky. Pomalu, ale jistě začínám pokukovat v obchodech po dárcích, a taky už mám s předstihem koupený nový stolní kalendář na příští rok. V pátek jsme s Julinkou navštívily tradiční trhy, koupila jsem zase med od včelaře, výborné koláčky, a taky Julince dvě hračky - jednu dostala hned doma další den po vyprání, a tu další dostane pod stromeček. 

Růžovou kočičku si Julinka hned oblíbila, je taková "obyčejná" - nemá obličej, ani žádné další detaily, jen provázek kolem krku, ale to se mi právě líbí, protože v jednoduchosti je krása, ne? Druhou hračku jsem nefotila, ta bude až na Vánoce, tak je to přeci překvapení, ne? 

Julča si svoje vozící chodítko položila držátkem dolů a udělala si takové posezení. A jak nemá ráda čepice, minule našla ve skříni jednu, kterou moc nenosím, nasadila si ji na hlavu, a pyšně v ní vykračovala po obýváku. Je hrozně bedlivý pozorovatel, minule našla papírový kapesník a donesla jej do koše na dřevo, protože si všimla, že někdy hážu papírové kapesníky a menší papíry do kamen. A dneska příteli podávala z koše třísky, a ten je skládal vedle kamen.

Šikovná holčička.

A taky už teď umí "tak tak všelijak," na říkanku vždycky zamává rukou do strany, a snaží se říct: "Tak tak," což ještě moc nejde, ale jsem ráda, že se snaží. Když něco hodí na zem, říká "bum." To se třeba nudí v postýlce a během deseti minut jsou na zemi všechny hračky. 

V tomto košíčku má přítel ponožky, které mu po vyprání vytřídím, spáruji, Julince se košíček hrozně líbí, ráda s ním chodí po celém bytě, pak jsou všude ponožky, ale hlavně, že Julča má zábavu. Hrát si s ponožkami, to je bezva, ale že by si nechala na nohách ty svoje, to ne, na to jsem dávno rezignovala, ještě, že existují punčocháče! 

Julča je opravdu veliký smíšek, ano, někdy si i trochu popláče, ale to většinou, když je přetažená, nebo pokud má zrovna hlad. Zatím nerostou ani další zuby, pořád má čtyři, tak jsem zvědavá, jak to půjde dál. 

A protože počasí je pořád relativně hezké, dneska bylo třeba zase úplně jasno, zítra už se má ochladit, ale bez deště - tak jsme s Julčou co nejvíc venku. Ráno si vždycky zajedeme na hodinku a půl do města, nakoupím na oběd, projdeme se po obchodech, omrkneme co nového v knihobudce, a někdy stihnu i kafe s sebou z kavárničky. Pak doma vařím oběd, případně jen ohřeju jídlo ze včera - snažím se většinou vařit na dva dny, ale ne vždycky to vyjde. 

Po obědě si většinou Julča na chvíli zdřímne, a pak už zase jdeme ven. Denně se chodíme dívat na ovečky, ty Julinka miluje, a nebo jen tak, na hodinku i na dýl na procházku. Tak jsme jely i kolem moc hezky opravené kapličky, u které je i lavička, takže se tu dá na chvíli posedět. 

A bohužel jsem měla v týdnu starosti se Žofinkou. Má už čtrnáct let, což je na malého pejska dost, a v úterý jí opuchla levá půlka obličeje. Bylo mi jasné, že je to od zubu. Už jednou s tím měla problémy, vloni jsme zaplatili i vyčištění zubů v narkóze, veterinářka i nějaké zuby vytrhala, bohužel jak Žofka stárne, je to horší. Snažím se jí zuby vyčistit alespoň dvakrát týdně, ale s věkem už je Žofka opravdu dost nedůtklivá, takže je to složité. 

Tak jsme byly na veterině i s Julčou, cesta nám trvala dost dlouho, pěšky to nemám zase tak daleko, ale po povodních není kus ještě pořádně opravený, navíc jak voda vzala břeh, je to tam velmi úzké, s kočárkem a psem to teda byla docela fuška. Vyšla jsem ale s velkým předstihem a měla jsem štěstí, protože jsme byly první na řadě. 

Bohužel už další čištění zubů v narkóze není možné, protože Žofka už má slabší srdíčko. Tak dostala antibiotika, a pak máme jít na kontrolu, někdy v příštím týdnu. Dost mě to zasáhlo, a uvědomila jsem si, že Žofka tu už nemusí být, za pár let... Je součástí naší rodiny, přítel, prožila se mnou spoustu dobrého i zlého, a i když už na Žofku nemám tolik času, pořád se jí věnuji a toho pejska miluji. 

To nejmenší, co pro své psí kamarády můžeme udělat, být k nim laskaví. Každý z nás bude jednou starý, a ten pejsek za to nemůže, opravdu odsuzuji lidi, kteří se zbaví psa jen proto, že je starý. To je obrovský hyenismus.

A další velká věc - trénujeme na nočník. Tedy, zatím je to v raném stadiu pokus - omyl, ale tak nějak mi přijde, že Julinka moc dobře ví, k čemu ta plastová věc je - a zkouším ji tam posazovat. Zatím tedy relativně bez úspěchu - dneska se třeba počurala, když se zvedla z nočníku, ale je mi jasné, že to chce trpělivost. 

A nočník ji hrozně zajímá. Včera mi ho dvakrát přinesla do kuchyně, tak jsem sundala plenku, posadila ji, ale zase nic. Ale nevadí jí na něm sedět, vydrží to i deset minut, když pustím pohádku, tak sedí na nočníku a kouká na televizi. Tak uvidíme, je mi jasné, že nemůžu chtít zázraky hned!

Dnešní krásná večerní obloha - a teď ještě pár nákupů z tohoto týdne. 

Neopomněla jsem navštívit zase knihkupectví, a tentokrát jsem vzala Julince dvě malé knížečky s obrázky zvířátek - každá stála šedesát korun. Jen jí musím ukazovat obrázky pod dohledem, Julčá má "žvýkací" období, a papír jí velice chutná! 

A radost si udělala i maminka, taky hned dvěma tituly. Sandra Brown patří mezi mé oblíbení autorky béčkových thrillerů. Skok do neznáma nás zavede do roku 1920, kdy se voják Thatcher Hutton, vracející se z války, touží vrátit zpět ke svému kovbojskému životu. Když vyskočí z jedoucího vlaku, aby se vyhnul potížím, netuší, že se řítí ještě do většího průšvihu.

Zrovna v den jeho příjezdu do Foley se ztratí jedna z místních žen, a neznámý cizinec se stává hlavním podezřelým. Situaci mu neulehčuje ani zkorumpovaný starosta, nepoctivý šerif ani zkorumpovaní lihovarníci. A když se mu do cesty připlete mladá vdova, je na průšvih opravdu pořádně zaděláno! 

Vdovy také slibují zajímavou četbu, a opět jde o thriller. Když tři zlodějíčci, kteří ukradli velké množství peněz, nešťastně zahynou v hořící dodávce, zůstanou po nich nešťastné manželky. Dolly, Shirley a Linda se rozhodnou pokračovat v "podnikání. Jenže v patách jim je policie, ale také další zájemce o milionový lup...

Toliko strohé anotace, které jsou na rubu obou knih, tak uvidím. Obě knihy byly slevněné, stály sto dvacet korun, tak jsem zvědavá. 

A nakonec ještě to slíbené překvapení v titulku. Přítel mi dneska udělal velkou radost, koupil mi nový telefon, takový předčasný Ježíšek, to jsem vůbec nečekala! Už roky dávám přednost značce Xiaomi, teď už mám třetí po sobě, musím říct, že jsem fakt spokojená, všechno se načítá rychle, a hlavně foťák je kvalitní, takže to budou zase pěkné momentky Julinky! 

Máme se fajn, užíváme si času, který trávíme spolu, a to je opravdu k nezaplacení. Tak snad nás neskolí nějaká podzimní viróza, a zůstaneme zdraví! 

Užívejte zbytek víkendu a listopadové dny, pokud máte prodloužený víkend užijte si volno, děkuji Vám za přečtení a komentáře, Vaše Eliss ♥