zomablog

 Formát reality show různé české televizní stanice vysílají poměrně často. Ať už jde o pěvecké, kulinářské nebo náhled do soukromí různých celebrit. A pak jsou tu reality show trochu jiného typu. Vezmeme partu lidí, zavřeme ji do jedné velké vily. Výběr účastníků je nejlépe poskládat tak, aby tu bylo co nejvíce rozdílných typů. Budou vznikat konflikty, hádky, ale divák se může těšit i na pořádnou dávku romantiky či erotiky. Soutěžící také nedostávají žádné informace ze světa "tam venku." Do dané vily nainstalujeme kamery, nejlépe i ty skryté, mikrofony, a zábava může začít. Samozřejmě tu musí být pořádná motivace - pro výherce pořádně tučný šek. V roce 2005 se poprvé podobná show objevila i u nás. Na TV Prima se začali vysílat VyVolení. Já jsem tehdy chodila ještě na základku, takže se mi tento pořad líbil. Bylo to něco nového, každou chvíli jela v televizi na tento pořad upoutávka, takže jsem pár dílů viděla. Ale už si je upřímně zase tak moc nepamatuji. Většina z diváků si

  Autor: Angela Marsonsová Žánr : Krimi, Thriller Mé hodnocení: 75% Obsah: Mrtví neprozrazují tajemství... když jim nenasloucháš. Detektiv inspektorka Kim Stoneová vyráží se svým týmem na dost neobvyklou exkurzi. Výzkumné zařízení ve  Westerley není pro slabé jedince. Zabývá se rozkladem lidských těl, a zkoumané exponáty jsou od těch, co i po smrti chtějí posloužit výzkumu. Jedna z členek týmu, Stacey, toto zařízení trefně nazve jako "místo hnijících mrtvol." Po příjezdu se detektivové seznámí s členy týmu vědců, jejichž vedoucím je profesor Wright . Každý z vědců má svou specializaci, ať už je to vliv hmyzu na rozklad těla, či pokusy s tím, jak dlouho potrvá takové mrtvole rozklad ve vodě v různých podmínkách. Pozemky kolem Westerley jsou dost rozlehlé, je tedy potřeba se dívat, kam šlapete, protože rozkládající tělo zde je téměř na každém kroku. Během exkurze ale dojde k šokujícímu nálezu. Mezi tlejícími mrtvolami totiž Kimin tým objeví jednu, která je evidentně čerstvější,

 Úvodem tohoto článku chci moc a moc poděkovat za tu záplavu hezkých komentářů a přání brzkého uzdravení. Udělali jste mi velkou radost. V minulém článku jsem psala o svých zdravotních potížích a také o nemožnosti dovolat se ke své praktické lékařce. Ordinace je totiž jen pro objednané pacienty. Už jsem byla opravdu zoufalá, nikdo mi neodpovídal ani na email, který jsem psala do ordinace, přičemž na stránkách má doktorka jasně napsáno, že v případě přetížení je možné psát emaily. Tak jsem už zvažovala, že půjdu na pohotovost. Bylo mi opravdu hodně zle. Močový měchýř mě bolel, hrozně to tlačilo, každou chvíli jsem utíkala na malou a k tomu jsem ještě trochu zvracela. Chvílemi mě přepadala i taková divná nevolnost - nutkání na zvracení, z ničeho nic se mi zvedl žaludek, ale po pár vteřinách to odeznělo. Ale bylo to velmi nepříjemné.  Nakonec se mi povedlo se asi na dvacátý pokus dovolat do ordinace. V první chvíli jsem nemohla uvěřit, že opravdu mluvím se sestrou. V rychlosti jsem na ni

 Milí blogoví přátelé a kamarádi, vím, že to není tak dlouho, co jsem měla na začátku března pozastavený blog z důvodu nemoci. Tehdy to byl Covid-19, nyní jsem bohužel nemocná znovu, ale fyzicky je to pro mě horší než nákaza koronavirem. Mám nejspíše silný zánět močového měchýře. Mám velké bolesti, které mi přecházejí až do zvracení, zvýšenou teplotu a zároveň záchvty zimnice. Nepamatuji si, kdy mi bylo tak zle, a to jsem měla záněty močového měchýře již několikrát. BOlesti mi začaly včera odpoledne, z ničeho nic, a v noci jsem se neustále budila, chvílemi mi bylo horko a zima, a pak jsem už jenom utíkala zvracet.  Zatím jsem doma, psala jsem email praktické doktorce a objednala se na vyšetření, kdy se ozve a kdy půjdu vůbec na vyšetření, to nevím, ale každopádně potřebuji neschopenku do práce. Děkuji za pochopení, pokusím se alespoň v nejbližších dnech oběhnout Vaše blogy, pokud mi bude lépe a zaberou mi antibiotika. Přeji Vám všem krásný den, hlavně hodně zdraví, Vaše Eliss ♥

 Jsou filmy a dokumenty, které by měl vidět každý. A po zhlédnutí dokumentu Seaspiracy: Pravá tvář udržitelného rybolovu si dovolím říci, že tento se řadí k nim. Jsme zvyklí se o spoustu nepěkných věcí nezajímat, dělat, že se nás to netýká, případně nad tím mávneme rukou. Na dokumentární snímek Seaspiracy  jsem narazila na Seznam zprávách. Byl tam o něm článek. Ani jsem si ho pořádně nepřečetla, ale tak nějak jsem si z toho vyvodila, že to bude o plastech v oceánech. Tím se přeci ničí moře a oceány nejvíce, ne? No, nakonec to bylo trochu o něčem jiném. Vznik celého dokumentu inicioval mladík Ali Tabrizi, který jej sám zrežíroval a pomocí přátel se mu jej podařilo dostat mezi širší veřejnost. Přiznám se, že jsem dokument neviděla až do konce. Bylo mi totiž zle z toho, co jsem tam viděla, byla jsem zhnusená a chvílemi jsem nemohla zadržet slzy. Většina lidí má za to, že největší problém oceánů a moří je znečištění plasty. Z čistých moří a průzračných oceánů jsme si udělali obří skládky.

 Předevčírem mě hodně zaujalo video na YouTube, konkrétně video od Kluků z Prahy s názvem Jak fungují podvody na Barrandově v televizních hrách.  Myslím, že snad každý soudný a ne úplně naivní člověk musí vědět, že v těchto rychlých hrách, kde si můžete jediným zavoláním a uhádnutím zvířete či města v obálce, musí být zákonitě něco špatně. Selský rozum totiž říká, že peníze zadarmo vám přeci nikdy nikdo jen tak nedá, a pokud ano, je to hlupák.  Když jsem byla před více než měsícem nemocná a v karanténě, koukala jsem na televizi často i přes den. Teď chodím do práce, vracím se domů kolem poledne, a než člověk udělá něco doma, nakoupí, uvaří, zařídí, co je potřeba, tak k televizi sednu až večer, většinou se dívám na Simpsonovi nebo případně na nějaký večerní film. Kanál TV Barrandov (v tomto případě je slovo kanál přesně vystihující to, jakou stokou tato stanice a její ostatní sesterské pořady jsou) je takový zajímavý bizár. Úplně z toho čiší, že majitel, pan Soukup, nemá pořádné peníze

  Autor: Radka Třeštíková  Žánr: Rodinný, Romantický, Krimi Mé hodnocení: 40% Obsah: Jednu březnovou sobotu je v Ďáblickém háji nalezena postřelená mladá dívka Michaela. Dívka přežije i přes svá těžká zranění, protože jí někdo rychle poskytl první pomoc. Mohl to udělat snad sám vrah? Michaela je ve vážném stavu převezena do nemocnice, kde se ji lékařům podaří zachránit. Jenže Michaela si po svém probuzení nepamatuje poslední rok svého života. Podivného případu se ujímá major Novotný se svou kolegyní Šeredovou. Podezřelých je dost - bývalá nejlepší kamarádka, snoubenec, či rodina, u které Míša pracovala skoro celý rok jako chůva. A tak se dostáváme na začátek příběhu a začínáme hlavní hrdinku poznávat. Napůl romská dívka, vyrůstající v dětském domově, která nikdy nepoznala své rodiče, těžko hledá to pravé místo v životě. Má sice skvělého přítele Honzu, který učí ve škole a jejich vztah je celkem fajn, jenže Míšu trápí, že nevydrží dlouho u žádné práce. Prostě to má tak, že pár týdnů něk

 V pondělí se po dlouhé době vrátí část žáků - první stupeň - do škol. Do školek se také vrátí děti, ale jen předškoláci, tedy ti, co mají jít za rok do první třídy. Jenže bohužel to s sebou nese znovu řadu omezení. Zavedená má být tzv. rotační výuka - školy se mají na prvním stupni po týdnu střídat. Jeden týden se tedy ve škole učit první až třetí třída, zatímco čtvrtá a pátá zůstane doma, a po týdnu se to prohodí. Je na ředitelích každé základní školy, které třídy se jak budou střídat. No, asi to bude pro děti dost matoucí, týden se učit ve škole, týden zase doma, ale lepší než nic. Jenže s návratem do škol tu jsou pro děti další podmínky. Negativní test, a rouška. Takže dítě přijde do školy, ale nejde do třídy ke kamarádům. Dostaví se do tělocvičny, tam si sundá roušku, špejlí si provede samo test s nosohltanu, počká patnáct minut na výsledek a pak když je negativní, může jít do třídy. Když je pozitivní, rodiče si jej odvedou domů. U menších dětí může při odběru vzorků být přítomen

  Autor: Virginia Andrewsová Žánr: Román pro ženy, Pentalogie Mé hodnocení: 75% Obsah: Ve čtvrtém díle románové pentalogie se seznamujeme s dcerou Heaven, osmnáctiletou Annie, která žije s rodiči ve Willies, horalském městečku, kde Heaven strávila chudé a strastiplné dětství, které byla nucena opustit, když ji a její mladší sourozence Heavenin nevlastní otec prodal za pár dolarů do bohatých rodin.  Po letech se Heaven dostala k rodičům své matky, do obrovského honosného sídla Farthingalle, kde ale i přes honosnou nádheru sídla a přepychu, kterého se jí dostávalo, našla jen smutek a utrpení.  Annie se svým nevlastním bratrem Lukem nevědí, proč matka toto honosné sídlo opustila a zavrhla svou babičku Jillian a nevlastního dědečka Tonyho. Heaven o dávných křivdách totiž odmítá mluvit, i když Annie už dosáhla dospělého věku. Oba sourozenci ale o Farthy, jak se mu zkráceně říká, sní, a doufají, že jednou uvidí honosné sídlo na vlastní oči. Annie je totiž snílek, a ráda si představuje, že by

 Oblečení je nesporně jedna z věcí, která nás odlišuje od zástupců zvířecí říše. Pokud tedy nepočítáme pejsky, které paničky navléknou do oblečků. Ovšem pes si to neobleče z vlastní vůle, a můžeme si často jen domýšlet, co si o tom ten pes vlastně myslí. Třeba  je opravdu rád, že je v zimě chráněn před nevlídným počasím kusem látky. Já pejskovi obleček nedávám. Nebyl na něj zvyklý od mala, a tak mi nepřišlo dobré ho učit na něco, co na sobě nikdy neměl a třeba by se v tom ani necítil. V zimě nechodíme na dlouhé vycházky, jen kolem bloku, takže moc nevymrzne. Kamarádka, která svého krysaříka v zimě venčí v oblečku si mi nedávno stěžovala, že když jsou na delší procházky, tak má pes obleček mokrý, jak se v něm potí. Nevím, nemám s tím zkušenosti u svého psa, tak nemůžu posoudit, je-li toto pro psa komfort nebo nepohodlí. Z knihovny jsem si půjčila krom hromady knih také časopisy, a několik starších vydání 100+1.  Ve vydání ze začátku roku 2019 je právě článek o oblečení, jeho historii, a

 Dnes napíšu knižní recenzi tak trochu jinak, protože jsem před pár dny přečetla opravdu zajímavou knížku. Minulý rok, někdy o prázdninách, jsem viděla film Útěk do divočiny.  Ten pojednával o mladíkovi, který měl před sebou zářnou budoucnost - studia práv na vysoké škole, protože univerzitu absolvoval snadno, učení mu nedělalo žádné problémy - ale místo toho se rozhodl žít jinak, stranou civilizace a v co největším sepětí s přírodou. A když jsem si náhodou všimla, že je u nás v knihovně knížka se stejným názvem, hned jsem si ji vypůjčila, protože jsem byla zvědavá, jaká bude knižní předloha, kterou byl film inspirován. Knihu napsal v roce 1996 Jon Krakaurer, kterého mladíkův osud velmi zaujal a rozhodl se o něm napsat. V červnu 1990 zmizel dvaadvacetiletý Chris McCandless z dohledu. Peníze, které měl v bance, daroval charitě, ty v hotovosti, co měl u sebe, spálil a změnil si jméno na Alexe Supertrampa. Tak se představoval lidem, které potkal na svém putování. Co bylo ale hodně nepocho

 Na druhého dubna připadá každoročně jeden moc pěkný významný den, a sice Mezinárodní den dětské knihy. Toto datum ale není náhodné. Druhého dubna roku 1805 se narodil snad nejznámější spisovatel pohádek, Hans Christian Andersen. Jeho jméno musí znát snad úplně každý, a určitě i některou z jeho pohádek. Napsal jich celkem 156, což je opravdu úctyhodné číslo. Namátkou zmíním třeba pohádky: Malá mořská víla, Sněhová královna, Císařovy nové šaty. Jeho pohádky jsem hodně četla jako dítě, sice ne jako samostatnou knížku, ale vždy byly v nějaké sbírce pohádek od kolektivu autorů. Myslím, že tento mezinárodní den má velký význam. Je důležité podporovat děti ve čtení a vést je k tomu, aby objevili kouzlo dětských a došlo jim, že čtení je vlastně velká zábava. Já vím, že pro každého to zkrátka není a jsou lidé, kteří nikdy v životě nepřečetli ani jednu knížku a vůbec jim to nevadí. Kdyby ale začali číst, přišli by na to, oč vlastně celou dobu přicházeli.  Ten úžasný svět fantazie, kdy před námi