Přeskočit na hlavní obsah

Mezinárodní den dětské knihy

 Na druhého dubna připadá každoročně jeden moc pěkný významný den, a sice Mezinárodní den dětské knihy.

Toto datum ale není náhodné. Druhého dubna roku 1805 se narodil snad nejznámější spisovatel pohádek, Hans Christian Andersen. Jeho jméno musí znát snad úplně každý, a určitě i některou z jeho pohádek. Napsal jich celkem 156, což je opravdu úctyhodné číslo.

Namátkou zmíním třeba pohádky: Malá mořská víla, Sněhová královna, Císařovy nové šaty. Jeho pohádky jsem hodně četla jako dítě, sice ne jako samostatnou knížku, ale vždy byly v nějaké sbírce pohádek od kolektivu autorů.

Myslím, že tento mezinárodní den má velký význam. Je důležité podporovat děti ve čtení a vést je k tomu, aby objevili kouzlo dětských a došlo jim, že čtení je vlastně velká zábava. Já vím, že pro každého to zkrátka není a jsou lidé, kteří nikdy v životě nepřečetli ani jednu knížku a vůbec jim to nevadí. Kdyby ale začali číst, přišli by na to, oč vlastně celou dobu přicházeli. 

Ten úžasný svět fantazie, kdy před námi každá knížka otvírá nový příběh, který se v mysli čtenáře odvíjí jako film a krásné je na tom to, že každý si jej představuje trochu jinak. Můžeme si podle popisu sami sestavit to, jak hlavní hrdina vypadá a je je na nás, zda nám bude sympatický, nebo ho budeme nesnášet.

Knížky mě provázejí celým životem už od malička. Ještě než jsem šla do první třídy, uměla jsem plynule a hezky číst nahlas. Bavilo mě louskat dětské knížky plné krásných obrázků. Mezi mé úplně první knížky patřil Svět zvířat. Tuto knížku mám v knihovničce dodnes. Jedná se o vydání z roku 1970. Knížka je na tvrdém kartonu, má pár stránek, a na každé stránce je ilustrace právě od Lady a krátká veršovánka k danému zvířátku.

Knížka už je bohužel dost zničená, jako dítě jsem si ji tolikrát prohlížela, a bohužel jsem pár stránek i trochu poničila, což mě moc mrzí. Ani nevím, od koho jsem tuto knížku dostala, snad od babičky, která také milovala knížky.


Další knížkou, kterou jsem měla ráda, i kvůli nádherným ilustracím, je Honzíkova cesta. Tu mám po rodičích. Knížka vyšla ve spoustě vydání, já mám to z roku 1962, knížka tedy oslaví brzy šedesát let.

To je pěkný kus historie. Knihu napsal Bohumil Říha a krásnými ilustracemi ji doplnila Helena Zmatlíková.

Honzíkova cesta pojednává o cestě malého Honzíka, který chodí do školky a nemůže se dočkat toho, až půjde do školy, k babičce a dědečkovi do vesničky Koníkovice. Pro Honzíka je to první cesta, kdy jede úplně sám vlakem, s kufříkem a ve svátečním oblečení.

A na nádraží na Honzíka už čeká babička a děda, a také pejsek Puňťa. Pro chlapce je pobyt na vesnici dobrodružstvím. Je tu spousta věcí, které nezná, hraje si v lesích a na polích, ale nejraději má svou duhovou kuličku. Také se seznamuje s chodem hospodářství, Najde si také pár nových kamarádů a dokonce se podívá i do školy.

Tuto knížku jsem měla opravdu hodně ráda. Ilustrace Heleny Zmatlíkové jsou opravdu nádherné, knížka se mi moc pěkně četla a přečetla jsem ji jako malá několikrát.

Když jsem psala tento článek a hledala zajímavosti k Honzíkově cestě, tak mě překvapilo, že po roce 1989 byla aktualizována. A to díky pojmům "družstvo" a "družstevní." Prý to dnešním dětem už moc neřekne, a tak k tomu svolil sám Bohumil Říha. Já si myslím, že je to škoda, že byla knížka v tomto směru přepracována. Přeci jen to byl kus historie, kdy nebylo vše úplně nejideálnější, ale vysvětlit dětem, co je družstvo, není přeci problém.

Když jsme si ve škole četli z této knížky, kolektivně celá třída, každý si musel donést svou Honzíkovu cestu, tak jsme všichni měli ta starší vydání ještě před revolucí. Nepamatuji si ale, jestli nám učitelka nějak vysvětlovala pojmy družstvo a družstevní, ale mám spíše pocit že ne. Beru to tak, že knížka byla napsaná v určité době, a teď by se měnit rozhodně neměla. Protože tím nebudeme o moc lepší, než právě komunisté, kteří si také knihy přepisovali ideově podle svého...


A poslední knížkou, kterou Vám dnes představím, je Neználek ve Slunečním městě od ruského autora Nikolaje Nosova. Tuto knížku mi před mnoha lety darovala babička, která ji měla v knihovničce, a já jsem si v ní četla a listovala tak často, žemi ji babička dala domů.

Pohádková knížka pojednává o městečku Kvítečkov a jeho obyvatelích. Neználek má nejlepší kamarádku, Knoflenku, a jednoho dne se spolu baví o kouzlech. Neználkovi by se moc líbilo vlastnit kouzelnou hůlku.

Jenže aby ji mohl mít, musí vykonat dobrý skutek, navíc nezištně. A když už to Neználek vzdá, protože dělání dobých skutků není jen tak jednoduché, vše se mu povede a kouzelný dědeček mu předá kouzelnou hůlku. Neználek, Knoflenka a Strakáček se pomocí hůlky přesunou do Slunečního města, kde je všechno dokonalé.

Všichni se na sebe usmívají, svítí slunce a mají nové technologie, které v Kvítečkově vůbec neznají. Tři kamarádi se tedy mohou hodně přiučit a poznat nové kamarády.

Je fakt, že z této knížky ta tehdejší sovětská propaganda byla cítit o hodně víc. Ale snad proto, že jsem knížku četla až dlouho po pádu režimu, nijak jsem to neřešila. Pořád to pro mě bylo pěkné pohádkové vyprávění, doplněné krásnými obrázky Milana Korejse. I pohádkové knížky z minulého režimu si přeci mohou děti přečíst i dnes.



Tak to jsou tři nejoblíbenější knížky z mého dětství. Samozřejmě jich mám doma víc - třeba Pipi Dlouhou punčochu, nebo Příhody maxipsa Fíka. Jsem ráda, že mám spoustu dětských knížek schovaných, protože v nich mám vzpomínky a doufám, že z nich jednou budu číst i svým dětem a předám jim lásku ke čtení.

A co Vy? Máte doma schované knížky z dětství? Myslíte, že děti dnes málo čtou? A vadí vám knížky pro děti, ve kterých se nenápadně propagoval minulý režim, nebo to neřešíte? A znáte knížky, o kterých jsem psala v článku?

Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥






Komentáře

  1. Jako dítě jsem četla všechno, co mělo písmenka. Neználka ve Slunečním městě mám ještě doma, mojí nejoblíbenější knížkou byla ta od Valji Stýblové - Princ a Skřivánek. A pak ještě jedna, kterou mi kdysi půjčila babička, název nevím, ale byl to soubor povídek od ruského autora, myslím, že z válečného období. V jedné z nich byla hlavní hrdinka holčička a její kráva. Mrzí mě, že kniha někam zmizela i to, že nevím, jak se jmenovala, kdoví proč ve mně zanechala hlubokou stopu.

    OdpovědětVymazat
  2. Andersen je občas totální bizár! Přišla jsem k jeho pohádkám systematicky až v dospělém věku a občas mi padala brada. Moje nejoblíbenější je pohádka, ve které si nějaký chlápek na obraze jenom stěžuje, kam ten svět spěje, někdo jiný ho okřikne a celé to končí tím, že chlápek z obrazu řekne něco ve stylu "to je hrozný, člověk už ani nemůže říct svůj názor" a to je celé :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Andersenovy pohádky mě jako dítě celkem děsily.

    Neználka jsem kdysi četla a byla i na divadelním představení. Jako dítě jsem vůbec nevnímala, kde příběh vznikl :)

    A jestli mám doma dětské knížky? Jedinou, kterou mám momentálně u sebe je Pipi, to je moje dětská srdcovka.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc hezký článek.
    Andersenovy pohádky doma máme. Honzíkovu cestu bych taky našla. Odmalička mi dělají knihy společnost, máme spoustu pohádkových knih, ať už svoje, nebo po mamce, která taky ráda čte. Nechaly jsme si je, a doufám, že je jednou budu mít komu přečíst. 🙂

    OdpovědětVymazat
  5. K tomuto tématu by se toho dalo tolik napsat. Nějaké dětské knihy mám u sebe, jednou z nich jsou dokonce i jakési ruské pohádky :-) Na předchozím blogu jsem takový mini projekt - Knihy mého dětství, kde jsem v článku představila vždy jednu knihu právě z dětství. Mělo jich být deset, ale myslím, že jsem se tehdy ke konečnému číslu nedopracovala. Ale kdo ví, třeba to v budoucnu napravím :-)
    Jako dítě jsem četla a zůstalo mi to doteď. Někteří lidé, co nečtou vůbec, tvrdí, že je to hloupé, no, já si o těchto lidech myslím své. Knížky prostě mají svoje kouzlo :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Já Neználka i Honzíkovu cestu moc nemusel. Opravdu mne zaujaly až verneovky a mayovky.

    OdpovědětVymazat
  7. Od Andersena mám dvě knihy - Pohádky, Pohádky a povídky (s původními ilustracemi Cyrila Boudy, byť jde o vydání z r. 2005).
    Ale podobně jako u TlusŤjocha mými pohádkami byly až dobrodružné knihy, vedle těch, které zmiňuje, např. i Mark Twain a jeho Tom Sawyer a Huckleberry Finn.

    OdpovědětVymazat
  8. Já si ty úplně dětské už moc nepamatuju, ale Neználka jsme měli všechny tři díly (Neználek na Měsíci už byl čirá propaganda), Honzík byl tenktrát myslí povinná četba. Víc si pamatuju až májovky, verneovky, foglarovky, knížky od E. Štorcha a milovala jsem Ransomeho.

    OdpovědětVymazat
  9. Neználka jsem měla ráda. Vzpomínám, že jsem ho přečetla celého, když jsem byla v nemocnici. Tehdy ještě u dětí nemohli být rodiče, tak jsem se tak zabavila. Ale nejvíc se nám s dcerou líbí asi Anička malířka. To je moc krátká knížka s hezkými obrázky i poučením.

    OdpovědětVymazat
  10. ani jsem netušila, že je takový den :) to je hezké :)

    OdpovědětVymazat
  11. Neználka jsem měl všechny tři díly a jako dítěti se mi to líbilo, protože mi tehdy bylo fuk, že je to těžká propaganda; dnes bych z toho lezl po stropě :-).

    OdpovědětVymazat
  12. Krásný svátek :) nemůžeme chodit na praxe, tak koukáme na videa z vyučovacích hodin. Tento týden jsem zrovna koukala na Čtenářskou dílnu, kde pan učitel zábavnou formou prezentoval čtení. Bylo vidět, jak děti čtení baví. Každé mělo svou knížku, kterou si přineslo z domu a poté pracovaly na společném tématu. Bylo to skvělé. Myslím, že je hodně důležité podporovat děti ke čtení již od útlého dětství.
    Pohádky od Andersena jsme doma měli. Krásná knížka s nádhernými ilustracemi.
    Ve škole jsme také četli Honzíkovu cestu, ve 4. třídě potom Robinsona Crusoa. Upřímně nechápu, jak jsme to mohli přečíst :D knížka je dost obsáhlá. Ale moc mě to bavilo :).
    Chodím do knihovny už od prvního stupně. To jsem hodně četla knížky o Aničce od Ivany Peroutkové. Moc se mi líbily.
    Neználka neznám (to se rýmuje :D). Vždycky, když jsme spaly se ségrou u tety, četla nám před spaním Mikeše :).
    Přesně jak říkáš. Každý si pod příběhem představí něco jiného, utvoří si vlastní svět. To je to krásné :).
    Leník

    OdpovědětVymazat
  13. V dětství jsem četla jednu knížku za druhou.Knihovnu jsme měli nedaleko od domova.Čtu pořád,ale už ne tak často.,zlobí mě oči.
    Měla jsem hodně oblíbených knih a byla jsem ráda,když jsem s některými knihy mohla seznámit svoje vnoučata.A díky tobě jsem se teď podívala zda se vyskytuje na internetu knížka Zakletá lučanka.Pamatuji se,že jsem ji četla pod peřinou s baterkou,protože tatínek k nám chodil do pokoje,kde jsme spaly my tři sestry a dbal,abychom zhasly,že jdeme ráno do školy.Samozřejmě,že jsem si už nepamatovala,že ji napsal Rudolf Těsnohlídek a byla to báje s tragickým koncem.Je zajímavé,že už jako malou holku mě nejvíce přitahovaly tragické a smutné příběhy.Četla jsem také hodně ruské pohádky a báje a jednu z nich jsem si zamilovala-Diamantová sekera.A jak jsem byla ráda,když jsem tu knížku objevila před lety na internetu a předala ji vnučkám.Mám ji teď doma a jedna báje mě dojímá pořád.To se vrátím vždy do dětství.Těch názvů mých oblíbených knih z dětství by byl nekonečný seznam.
    Měj hezké svátky jara

    OdpovědětVymazat
  14. Dětských knížek máme plnou knihovnu i když už máme vnoučata dospělá. Přesto je mi líto je odnést někam do veřejné knihovničky, jako nosím občas ty, ke kterým se už vracet nechci, jako jsou například detektivky. Ty klidně do veřejné knihovny dám a půjčím si tam nějakou jinou knížku, kterou tam pak donesu zpátky. U nás je taková knihovnička na nádraží a dost lidí si tam chodí knížky půjčovat a také tam knížky nosí...

    OdpovědětVymazat
  15. Taky ve mně mísil pocit smutku a beznaděje když jsem prohlížela knížky které jsem jako malá znicila a že jich nebylo malo

    OdpovědětVymazat
  16. Milá Ellis, Tebou uvedené knížky znám. Když jsem byla malá, měla jsem opravdu minimum hraček. Nebyly na ně peníze a mamka byla hodně praktický člověk. Ale knížky mě dopřávala, protože sama ráda četla. Všechny knížky z dětství mám dodnes. Milovala jsem nejvíc Dobrodružství veverky Zrzečky od Josefa Zemana, Milou knížku pohádek od Marie Fischerové Kvěchové, Broučky od Jana Karafiáta, Pipi dlouhou punčochu a Děti z Bullerbynu od Astrid Lindgrenové, Heidi děvčátko z hor od Johanny Spyriové.Že upravovali Honzíkovu cestu jsem nevěděla. Já ji měla ráda takovou, jaká byla i s tím družstvem. O loňských prázdninách jsem ji četla vnučkám a moc se jim taky líbila - družstvo jim nevadilo... Jak na tom jsou dnešní děti se čtením nevím, nemůžu posoudit. Vnučky jsou ještě malé, ale mrzí mě, že té jedné doma nikdo nečte. Sama mi to řekla. Měj pěkné Velikonoce. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  17. Jé, Neználka mám taky doma a je od babičky, pamatuji si, jak jsem si ji jako malá holčička prohlížela :). My si zas do školy museli na společné čtení přinést Ferdu mravence :).

    OdpovědětVymazat
  18. Krásná připomínka, díky za ni. Do knihovny mě mamka nechala registrovat hned v první třídě, četla jsem opravdu hodně a po pár letech měla celé dětské oddělení přečtené. :)

    Nejvíce mě bavily dětské detektivky (Enid Blyton), Bibi (Karin Michaëlis), ale určitě bych toho našla více. Plno dětských knížek mám u rodičů a těším se, až budou dělat radost další generaci.

    OdpovědětVymazat
  19. Neználek byl super, měla jsem všechny díly :-)

    OdpovědětVymazat
  20. Jsem tu opět po delší pauze, která byla zaviněna onemocněním. Uvedené knihy znám, až na tu Pipi - to jsem viděla v televizi. Je prozíravé vést děti ke čtení a ono se jim to později vyplatí, zejména těm, co mají dyslexii, ale tyto děti čtou nerady, takže u nich se nedá předpokládat, že samy ke knize sáhnou. To s tím družstvem nebude jediný případ, člověka by vůbec nenapadlo, že jsou lidé, kteří tyto oblíbené a zažité knihy sondují a pitvají se v textu. Tak dopadl i Mikeš, známá kniha, byl natočen i Večerníček. Tam prý vadila kapitola, jak Mikeše ukradli cikáni. S takovými úpravami nesouhlasím.
    Některé dětské knihy si uchovávám dodnes a tak mám mám dva díly Mikeše, dva díly Neználka a nějaké další knihy, např. Káju Maříka po mamince, pohádky Jana Drdy ... je toho dost. Schovávám i knihu, kterou jsem dostala ve 2. třídě za dobré výsledky. Je vidět, že děti je třeba nejen vést ke čtení, ale i k tomu, jak s knihou zacházet - aby knihy neničily a nečmáraly do nich. ☺

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js