zomablog

 Silvestra, potažmo začátek nového roku už několik let v řadě neslavím. Nekupujeme žádnou zábavní pyrotechniku, ano, ohňostroje jsou hezké na pohled, ale to je tak všechno. Zvířata, některé děti a ani lidé to nemají rádi. Naše fenka Žofinka má ohňostroj pro změnu ráda, když venku něco bouchá, musíme ji dávat do okna, z kterého pak radostně kouká a vesele štěká.  Jsem zvědavá co Julinka bude říkat na rachot venku, ale tak nějak věřím, že to celé prospí. Ale uvidíme!  Spousta lidí vnímá příchod nového roku jako takový nový start, tak si dávají různá předsevzetí a sliby. Já už dlouho nic takového nedělám, ale je fajn si celý rok nějak zhodnotit. Ačkoliv větším milníkem pro mě jsou narozeniny, to je pro mě ten opravdový začátek nové etapy. Ale ráda si přečtu proroctví a vize pro příští rok, a také horoskop. Jenže málokdy se Baba Vanga či Nostradamus strefí, nebo jsou výklady jejich veršů tak nejasné, že si pod nimi můžeme představit vlastně cokoliv. Pro rok 2024 Baba Vanga př...

 Kdybych měla zhodnotit celý rok 2024, který se chýlí ke konci, byl to rozhodně jeden z nejzajímavějších, a hlavně nejkrásnějších, jaké jsem prožila. Začalo to už v lednu, a to hned zkraje měsíce. Pojala jsem podezření, že jsem těhotná. Můj cyklus nebyl nikdy úplně pravidelný, mívala jsem často problémy s cystami na vaječníku, takže jsem tomu zprvu nevěnovala zase tak velkou pozornost. Ale když jsem se v půlce měsíce pozvracela z ničeho nic z čokolády, podezření zesílilo a já se vydala k doktorovi. A pak to štěstí, když doktor konstatoval, že je tam zárodek, a je živý, to bylo nepopsatelné. Domů jsem odcházela s velkým štěstím a obrázkem z ultrazvuku, kde byla vidět jen malá kulička, ale pro mě znamenala tak hrozně moc. Ze začátku mě dost sužovaly obavy. O miminko jsme se snažili už tak dlouho, konečně se to splnilo - já už opravdu přestala doufat a snažila se vnitřně smířit s tím, že se dítěte nikdy nedočkáme. Okamžitě jsem nastoupila na nemocenskou, na které jsem pak už zůstala v...

 Letošní Štědrý den byl v mnohém jiný, ale přesto vydařený. Počasí bylo od rána pošmourné, mrzlo, a po obědě začalo sněžit. Ráno jsme si dali k snídani vánočku a kakao, a já ještě zajela na poslední chvíli do obchodu pro něco dobrého. Vyšla jsem si i s kočárkem, Julinka zase celou cestu krásně prospala. Nakoupila jsem oplatky, olej pro jistotu do zásoby, vánočku a ještě jsem pobrala jednu krabici s cukrovím.  Letos jsem nestihla napéct ani cukroví, ani vánočku, a žel bohu nemám ani umytá okna. Ale ono i to kupované cukroví bylo dobré, a Štědrý den přeci není o tom, mít vše domácí, že?  Když jsem přišla domů, dali jsme se do přípravy bramborového salátu. Nedáváme do něj majonézu, ale tatarku, jinak je to klasika - cibule, hrášek, mrkev a samozřejmě brambory. Každý rok ho dělám stejně, chutná nám, ovšem na druhý den je ještě lepší, když se řádně uleží. A v deset hodin jsme vyrazili na tradiční vánoční návštěvu ke kamarádce. Je nás tam vždycky víc, parádně pokecáme, předáme ...

 Štědrý den byl opravdu vydařený, s Julinkou a Žofinkou jsme si to opravdu užili. Už jsme po večeři, odpočíváme, jen tak ležíme s miminkem v posteli a je to moc fajn... První Vánoce s miminkem, to je něco tak báječného a úžasného, že to ani neumím popsat. Vyjde ještě další článek o našich svátcích, ale to nechám na příště. Trochu jsem se přejedla cukroví, bolí mě břicho, ale zítra to snad bude už fajn.  Přeji Vám všem pěkný zbytek Štědrého dne a zbytek krásných svátků vánočních, Vaše Eliss ♥

 Přítel přijel domů už ve čtvrtek, a bude s námi doma až do ledna, z čehož mám radost, protože jak jezdí pracovat do Německa, moc se nevídáme. Původně jsem chtěla na vánoční nákupy vyjet už v pátek, ale počasí bylo hrozné, pršelo, foukalo, tak jsem to nechala na včera. Ne že by se to počasí zase o tolik zlepšilo, ale alespoň nepršelo. Nestihla jsem ani poslední letošní vánoční trhy, ale ono to zase tolik nevadí, protože jsem jich letos u nás ve městě obešla dost.  Je pro mě hrozně důležité, že se můžu jít sama projít ven, nemáme bohužel s přítelem nikoho, kdo by nám Julinku pohlídal, takže buď jedeme všichni nebo jeden z nás. A teď jak bylo pořád škaredě, zima, nikam jsem moc s kočárkem nejezdila, tak to na mě taky dost nepříznivě doléhalo. Samozřejmě miluju to, že jsem se svojí holčičkou, ale vadilo mi, že jsme se nemohly spolu nikam moc projít.  Už se nemůžu dočkat jara, až se nebudeme muset balit do tolika vrstev!  Zašla jsem si na horkou čokoládu s malinami do sv...

 Které malé dítko rádo nemaluje, případně nevybarvuje obrázky? Pamatuju si ze školky, že i tam mezi mé oblíbené kratochvíle patřilo malování. Nejraději fixami, milovala jsem zářivé barvy, a malovala jsem všechno možné. Nejčastěji takové ty typické krajinky - sluníčko, tráva, mraky, domeček - pak třeba taky zvířátka, ale bavily mě i různé abstrakce, kdy jsem ani já sama nevěděla, co vlastně kreslím. Jelikož jsem levák, tak moje malůvky nebyly žádná veledíla, ale bavilo mě to. Když jsem byla třeba i u babičky, taky jsem si tam ráda něco malovala - babička měla navíc voskovky, a ty jsem doma neměla, což bylo bezva. A i doma, o prázdninách, jsem vždycky vzala obyčejnou tužku, na stůl jsem postavila nějakou obyčejnou věc, třeba pomeranč, květináč, a kreslila jsem.  Někdy ve třetí nebo čtvrté třídě jsem začala chodit do výtvarky, jednou týdně, dojížděla jsem do základní umělecké školy. Tenkrát jsme ve škole dostali lístečky s tím, kdo se chce přihlásit. Šlo to ze začátku dost ztuha,...

 ...a tak Vám všem přejeme s Julinkou i Žofinkou krásný Štědrý den - nebojte, články budou, ale chtěla jsem popřát s předstihem.  Letos bude Štědrý den, doufám, opravdu krásný, první Vánoce s miminkem, už se fakt nemůžu dočkat, a vůbec mi nevadí, že nemám umytá okna, protože jsou důležitější věci, a ta nejdůležitější se jmenuje RODINA.  Stromeček mít budeme, ještě musíme dokoupit světýlka, aby to bylo krásné pro Julinku, cukroví bude taky, sic kupované, ale bude! Ještě dokoupit dárky a doladit poslední přípravy, a už za šest dní je to tady. Neskutečně to letí.  Přeji Vám všem pěkný předvánoční čas, málo stresu a hodně radosti, a ať jsou svátky přesně takové, jaké si je přejete mít.  Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

  Autor: Zdeněk Novák  Žánr: Detektivní  Mé hodnocení: 50% Obsah: Arnošt Kopřiva je pár měsíců v důchodě, ale nemůže říct, že by si ho zrovna užíval. Před půl rokem mu umřela žena, což ho velmi zasáhlo, a od té doby se nedokáže radovat ze života. A náladu mu nějak nemůže zvednout ani počínající jarní počasí - vždyť bez jeho Věrky je vše tak ponuré a prázdné! Ale rozhodne se projít do lesa. Všenory jsou malá vesnička u Prahy, ale les tu je opravdu krásný, stranou od veškerého ruchu, a navíc sem teď ještě nikdo moc nechodí, když jaro teprve začíná vystrkovat růžky.  Poklidnou procházku ale přeruší podivný nález. Asi dvacet metrů od neudržované lesní cesty stojí modrobílá dodávka. Zdá se, že je opuštěná, a na takovém místě působí nepatřičně. Že by tu přespali výletníci, nebo si tu udělal dostaveníčko zamilovaný páreček? Arnošt nad tím mávne rukou a pokračuje dál v procházce. Když jde však druhý den stejnou trasu, dodávka je tu pořád, na stejném místě, a to už mu spustí ...

 Prosinec utíká jako střela a já s podivem při pohledu do kalendáře zjistila, že za deset dní je Štědrý den! A to pořád mám sotva dva dárky, výzdobu letos nestíhám, a cukroví už vůbec ne. Venku je sice sníh a mrzne až praští, ale letos mě ta vánoční nálada moc nebere. Už dva měsíce se nebavím s mámou, vztahy se pořád nějak neurovnaly, nejsme spolu vůbec v kontaktu. Myslím, že ji nejvíc ranilo to, když jsem jí po té velké hádce vrátila oblečení pro Julinku, které poslala po svém příteli.  Jenže pak to oblečení nechala u bráchy, že si ho mám vyzvednout tam, jenže on mi tu tašku sice donesl, ale já ji tam "zapomněla." Takže jsem si ve výsledku ty věci nevzala vůbec, pořád jsou asi u bráchy, nebo nevím. Nebudu říkat že mě to netrápí. Samozřejmě že ano. Jenže jakási směs pýchy a vzteku mi v té chvíli nedovolila si ty věci vzít.  Takže tím jsem to asi definitivně zazdila. Když jsem se s mámou tenkrát před dvěma měsíci pohádala, sice jsem jí zakázala chodit k nám domů, protože m...

 Vánoce jsou plné tradic, bez kterých si je nedokážeme představit. Stromeček, ozdoby, koledy, bramborový salát, řízek, cukroví, a u spousty Čechů také kapr. U nás doma byl kapr také neodmyslitelnou součástí štědrovečerní tabule. Táta vždycky koupil živého, ten u nás pak nějakou chvíli plaval ve vaně, a nakonec si jej táta sám zabil, vykuchal a na stole jsme nakonec měli kapří "podkovy," obalené ve strouhance.  Jako úplné dítě jsem měla kapra ráda. Postupem času mi ale přestal chutnat, a to i když jsme jej měli právě jen na Vánoce. Vadily mi hlavně ty kosti, pořád bylo někde ve zprávách, jak se o svátcích někomu zapíchla do krku kost z kapra, a já jsem se začala bát, že se mi to stane taky! Já vím, je to dost pitomý důvod pro to, přestat něco jíst, ale já to tak měla. A tak jsme nakonec měli rybí filé, kuřecí a vepřové řízky, a samozřejmě bramborový salát.  Myslím že tátu už to taky přestalo bavit, chtěl to jen dodržet když jsme byli malí, protože s tím zabíjením a porcová...

 Moje babička z tátovy strany patří mezi mé nejmilovanější lidi na světě. S babičkou mě pojí krásné vzpomínky na dětství. O letních prázdninách jsem u babičky strávila klidně i celý měsíc. Babička bydlí celý život na sídlišti v paneláku, a už i to pro mě bylo nové. Vrzání podlahy nad námi, různé zvuky z dalších bytů, štěkot psa, to bylo něco, co jsem u nás v domečku nikdy neslýchala.  Ale samozřejmě jsme neseděli jen v paneláku. Když ještě žil děda, tak jsem s ním často chodila sbírat hřiby, to mě moc bavilo. Babička je pak večer očistila a byla smaženice.  Největší babiččinou radostí byla malá zahrádka v zahrádkářské kolonii. Babička tam s láskou pěstovala zeleninu i ovoce a samozřejmě i spoustu květin. V malé chatce se dalo schovat před horkem a v létě jsem se ráda koupala v kádi, kde se brala voda na zalévání, ovšem i na takové to osvěžení byla fajn. Papriky a rajčata ze zahrádky, to bylo něco úžasného. K tomu pórek, pažitka, to všechno na chleba se sýrem. mňam! On i t...

 Minulý týden v sobotu jsem psala, že se chystáme s Julinkou na rozsvěcení vánočního stromečku u školy, kde bylo i pár stánků. Před třetí hodinou jsme vyrazili, naštěstí to ke škole není daleko, počasí vyšlo, bylo sice chladněji, ale z nebe nic nepadalo, a to je nejdůležitější. Julinka celou cestu prospala, a spala pak většinou i na rozsvěcení.  Na pódiu zpívaly děti, lidí bylo dost, ale až do konce jsme nezůstali. Nepotkala jsem skoro žádné známé, dala jsem si jeden nealko punč, třikrát obešla stánky a jeli jsme domů. Nějak mě to nebavilo, vadilo mi to, že jsem si neměla s kým povídat.  V létě jsem několikrát byla na nově otevřené rybářské baště na vynikajícího pstruha, protože to bylo jediné maso, které jsem v těhotenství mohla jíst. A majitelka tu měla také stánek, tentokrát jsem si nekoupila rybu, ale husí paštiku s brusinkami. Je opravdu vynikající, ta chuť je někde úplně jinde než paštiky z obchodu, s tím se nedá vůbec srovnat.  Podobný obrázek na pověšení jsem...