Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 368 Olejové stopy

 Autor: Zdeněk Novák 

Žánr: Detektivní 

Mé hodnocení: 50%

Obsah: Arnošt Kopřiva je pár měsíců v důchodě, ale nemůže říct, že by si ho zrovna užíval. Před půl rokem mu umřela žena, což ho velmi zasáhlo, a od té doby se nedokáže radovat ze života. A náladu mu nějak nemůže zvednout ani počínající jarní počasí - vždyť bez jeho Věrky je vše tak ponuré a prázdné! Ale rozhodne se projít do lesa. Všenory jsou malá vesnička u Prahy, ale les tu je opravdu krásný, stranou od veškerého ruchu, a navíc sem teď ještě nikdo moc nechodí, když jaro teprve začíná vystrkovat růžky. 

Poklidnou procházku ale přeruší podivný nález. Asi dvacet metrů od neudržované lesní cesty stojí modrobílá dodávka. Zdá se, že je opuštěná, a na takovém místě působí nepatřičně. Že by tu přespali výletníci, nebo si tu udělal dostaveníčko zamilovaný páreček? Arnošt nad tím mávne rukou a pokračuje dál v procházce.

Když jde však druhý den stejnou trasu, dodávka je tu pořád, na stejném místě, a to už mu spustí varovné kontrolky v hlavě. Ze zvědavosti otevře zadní dveře auta, a tam najde dvě mrtvoly. Oba muži jsou totiž v podivně zkroucených pozicích a je jasné, že už jim nikdo nepomůže. Vyděšený Arnošt zavolá policii. Tedy, on není zase tak úplně vyděšený, konečně nějaké vzrušení, že! 

Na místo se dostaví policejní důstojník Viktor Liška se svým týmem. Po zběžném ohledání místa činu je jasné, že muži byli zavražděni, ač se to pachatel pokusil vcelku nešikovně zamaskovat a vzbudit dojem, že jeden zabil druhého a pak sám spáchal sebevraždu. Povzbuzující fakt je ten, že oba u sebe měli doklady. 

Semerád a Němec byli oba známé firmy - recidivisté, stíháni za krádeže a menší loupeže, takříkajíc malé ryby. Vše tedy nasvědčuje tomu, že oba někdo zavraždil. Zvláštností je, že oba měli na zádech stopy motorového oleje, jakoby je někdo vláčel po podlaze někde v autoservisu...

Liška má v týmu dva nové kolegy, Bohatého se Zámečníkem, a ti mají na starost získávání stop a pátrání po čemkoliv podezřelém z okolí pachatelů. Mohl snad Semeráda zabít někdo ze žárlivých manželů - proháněl totiž aktivně každou sukni? Nebo se někdo zaměřil na Němce, a to kvůli jeho homosexualitě, a Semerád se jen připletl do cesty? 

Velmi slibně začne vypadat stopa vedoucí k drogám. Semerád totiž před časem nabízel před základní školou dětem "bonbony," incident ale neskončil v rukou policie, a to pro nedostatek důkazů. Jenže bohužel tato stopa nakonec vede do prázdna, a stejně bezvýsledné se ukáže pátrání v okolí obou podezřelých. Jistě, ty dva nemělo moc lidí v lásce, jenže se nedá nic dokázat...

Liška ale nakonec zjistí, že pachatelem je člověk, do kterého by to řekl nejméně, a bude si muset s celou nenadálou situací poradit... 




Hodnocení: Olejové stopy jsem si koupila při své poslední objednávce z Restoria, online antikvariátu. Edici Původní česká detektivka mám docela ráda. Většinou to jsou takové ty klasické detektivky, čtivé, s napínavým dějem, jedná se prostě o typické čtení třebas na dovolenou. 

Anotace působila opravdu velmi zajímavě. Nález mrtvol v opuštěné dodávce, následně je zjištěno, že jde o protřelé zlodějíčky. Tak jsem čekala napínavé pátrání, atmosféru, které prostředí přímo nabízí - les, malá vesnička a její obyvatelé, ale bohužel, nic z toho se mi prakticky nedostalo. Pátrání bylo sice chvílemi zajímavé, ale autorův styl vyprávění byl strašně unylý a bez kapky fantazie.

Nuda, šeď, žádná atmosféra napětí, chyběl tomu pořádný švih. Vyprávění bylo místy příliš kostrbaté. Hlavní postava, policejní důstojník Liška, byl poměrně sympatický. Ale chybělo mi zase větší vykreslení jeho charakteru. Jasně, byly tu pasáže z rodinného pikniku a klábosení se sousedy, plus promluvy s otcem, který synovu práci moc nechápal, a měl ho nakonec za naprostého břídila. 

V dalších postavách jsem se lehce ztrácela, bylo jich na můj vkus až moc, a všechny mi připadaly tak nějak stejné. Což je velký problém, i u "šestákové" detektivky bych čekala trochu smysl pro charakter postav. 

Pátrání bylo na můj vkus hrozně zdlouhavé, než jsem se přelouskala dvě stě stránkami, tak to bylo opravdu nekonečno. A nakonec jsem dočetla příběh jen proto, že ze zásady nikdy neodkládám rozečtené knihy, ať jsou sebehorší. Vůbec mě to nebavilo. 

A vyřešení celé zápletky, následná identita pachatele, způsob a důvod provedení činu, tak to už byla opravdu silná káva. Něco tak opravdu hloupého jsem nečekala, a hlavně to bylo nelogické! Já vím, je to detektivka, stává se všelicos, ale tohle bylo na můj vkus hrozně přitažené za vlasy. Takže dávám jen padesát procent, tohle se nepovedlo a vůbec se divím, že autorovi knížku vydali. 

Za týden už ani nebudu pořádně vědět, co jsem to četla a o čem to bylo. Škoda papíru, opravdu, asi půjdu knížku darovat do knihobudky, i když i tam je jí škoda... No, rozhodně dnes tento titul doporučit nemůžu, a to mám převážně s edicí Původní česká detektivka dobré zkušenosti! Snad bude příští knížka lepší a já si spravím chuť.

A co Vy? Znáte edici Původní česká detektivka? Četli jste nějaký titul, a máte rádi podobně laděné krimi? Dáváte přednost českým detektivkám, nebo Vás baví spíše ty zahraniční? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. České detektivky moc nemusím a raději dávám přednost zahraničním .

    OdpovědětVymazat
  2. Já edici znám, knížky z ní si zásadně půjčuji v knihovně - někdy je to slušné čtení, někdy totální propadák, tak neriskuju peníze :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....