Přeskočit na hlavní obsah

Užité svátky

 Letošní Štědrý den byl v mnohém jiný, ale přesto vydařený. Počasí bylo od rána pošmourné, mrzlo, a po obědě začalo sněžit. Ráno jsme si dali k snídani vánočku a kakao, a já ještě zajela na poslední chvíli do obchodu pro něco dobrého. Vyšla jsem si i s kočárkem, Julinka zase celou cestu krásně prospala. Nakoupila jsem oplatky, olej pro jistotu do zásoby, vánočku a ještě jsem pobrala jednu krabici s cukrovím. 

Letos jsem nestihla napéct ani cukroví, ani vánočku, a žel bohu nemám ani umytá okna. Ale ono i to kupované cukroví bylo dobré, a Štědrý den přeci není o tom, mít vše domácí, že? 

Když jsem přišla domů, dali jsme se do přípravy bramborového salátu. Nedáváme do něj majonézu, ale tatarku, jinak je to klasika - cibule, hrášek, mrkev a samozřejmě brambory. Každý rok ho dělám stejně, chutná nám, ovšem na druhý den je ještě lepší, když se řádně uleží. A v deset hodin jsme vyrazili na tradiční vánoční návštěvu ke kamarádce. Je nás tam vždycky víc, parádně pokecáme, předáme si dárečky a uděláme si pohodu. 

Jako každý rok to bylo moc fajn. Velkou radost mi udělaly dárky pro Julinku, ale hlavně mě potěšilo to, že si na ni všichni vzpomněli a dostala od každého nějakou drobnost, vůbec jsem s tím nepočítala a byla jsem fakt dojatá. 

Julinka tam šla z náruče do náruče a byla moc hodná, krásně se smála, opravdu to bylo vydařené setkání jako každý rok. 



Já vím, že Julinka nemá ještě ve čtyřech měsících vyvinutý zrak natolik, aby vnímala všechny barvy, ale tohle leporelo se mi natolik líbí, že jsem jí ho dala k pasení koníčků. Krteček je naše krásná česká klasika a je to jedna z prvních knížek, které od někoho dostala. 


Podobné chrastítko už doma máme, tohle nechám na později, protože se mi zdá ještě teď moc těžké. Ale je super, zase je tu mnoho barviček, paráda. 


Vánočních ozdob není nikdy dost a tento skřítek je jedním slovem úžasný. 


Další kamarád pro Julinku, tentokrát plyšový zajíček. 



A tyto kartičky a mantinel s dinosaurem je moc dobrá věc. Co jsem si zjistila na internetu, tak teprve od čtvrtého měsíce začíná miminko vnímat hloubku a prostor, samozřejmě barevné vnímání není ještě plně rozvinuto, ale pořád je to lepší a lepší. 

Takže tyto pomůcky mají pomoci právě k rozvoji zraku, kartičky jsou dobré zase třeba k pasení koníčků. 


Ale pro mě je stejně nejkrásnější dárek tenhle upřímný úsměv, není nic víc na světě než síla mateřské lásky a já jsem hrozně ráda, že jsem se vytouženého miminka dočkala, ačkoliv to nebylo vůbec jednoduché, ale je to hrozně krásné...

Po posezení jsme doma dodělali salát, a začala jsem chystat maso na řízky. Jenže ouha - zjistila jsem, že přítel zapomněl koupit strouhanku, ač ji měl napsanou na lístku. Naštěstí mě zachránili sousedé, takže nakonec jsme měli klasiku - salát a řízky. Dělala jsem jenom kuřecí, po osmažení jsem je dala ještě na chvíli do mikrovlnky. Jídlo jsme si ale dali dřív, místo vínem jsme si ťukli minerálkou, nepijeme alkohol ani já, ani přítel. 

Dárky si s přítelem dáme až po novém roce, objednáme si něco z internetu, nejspíš ale něco do domácnosti, jelikož nám dělají radost praktické dárky. Julinka byla celý večer moc hodná, to je ostatně skoro pořád, je to moje milované zlatíčko. A tak jsem si pustila novou pohádku Tři princezny, kterou uvedla Česká televize, která každoročně tradičně přijde s novou pohádkou, která má být takovou třešničkou na dortu celého dne.

No, to tedy třešinka byla, ale tím stylem, že jsem fakt zklamaná. Pohádka se mi vůbec nelíbila, byla nudná, vůbec jsem nepochopila, oč se tam vlastně pořádně jednalo, a ty herecké výkony? Navíc pohádka postrádala ono důležité kouzlo, pověstné "cosi," co v pohádkách nesmí chybět. Kam se vytratila taková ta laskavost, vlídnost z našich pohádek, kdy méně znamená více? Nudné dialogy, splácanina všech možných žánrů, do očí bijící feminismus, tohle prostě nebyla pohádka, ale jakýsi patvar. Fakt jsem byla z pohádky zklamaná, naposledy mě tak naštval Kouzelník Žito, což byla také tragická pohádka. 

Včera jsme si ještě udělali pohodu, a dnes nás čekala další vánoční návštěva, tentokrát u babičky. Jeli jsme autem, což bylo super, nemuset si brát po dlouhé době zase taxíka. Babička hodně zapomíná, stařecká demence bohužel postupuje, ale vždycky, když k ní přijdu s Julinkou na návštěvu, celá se rozzáří.



Tohle je na Vánocích to nejdůležitější. Žádné dárky ani peníze nenahradí rodinnou pohodu a štěstí a radost, které jsem zase dneska viděla v babiččině tváři, to bylo úžasné. Udělat někomu radost "jenom" tím, že přijdu na návštěvu, to je to nejvíc. 

Pozítří jdeme ještě na návštěvu k bráchovi s dárečky pro synovce, a pak už nás žádné návštěvy nečekají. Ale je to fajn, první Vánoce s miminkem jsou naprosto úžasné a není pro mě většího dárku než zdravá holčička.

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užívejte volno, pokud ještě máte, hlavně hodně pohody a klidu přeji, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Krásné dárky pro Julinku a od sousedů to bylo taky milé , že pomohli s tou strouhankou . No a návštěva u babičky všechno krásné korunovala , je dobře , že za ní jezdíte a určitě to dělá dobře oběma - babičce i Julince :) .

    OdpovědětVymazat
  2. Eliss, tohle se moc pěkně četlo. Co nejvíc takových krásně pozitivních článků Ti přeji :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....