Užité svátky

 Letošní Štědrý den byl v mnohém jiný, ale přesto vydařený. Počasí bylo od rána pošmourné, mrzlo, a po obědě začalo sněžit. Ráno jsme si dali k snídani vánočku a kakao, a já ještě zajela na poslední chvíli do obchodu pro něco dobrého. Vyšla jsem si i s kočárkem, Julinka zase celou cestu krásně prospala. Nakoupila jsem oplatky, olej pro jistotu do zásoby, vánočku a ještě jsem pobrala jednu krabici s cukrovím. 

Letos jsem nestihla napéct ani cukroví, ani vánočku, a žel bohu nemám ani umytá okna. Ale ono i to kupované cukroví bylo dobré, a Štědrý den přeci není o tom, mít vše domácí, že? 

Když jsem přišla domů, dali jsme se do přípravy bramborového salátu. Nedáváme do něj majonézu, ale tatarku, jinak je to klasika - cibule, hrášek, mrkev a samozřejmě brambory. Každý rok ho dělám stejně, chutná nám, ovšem na druhý den je ještě lepší, když se řádně uleží. A v deset hodin jsme vyrazili na tradiční vánoční návštěvu ke kamarádce. Je nás tam vždycky víc, parádně pokecáme, předáme si dárečky a uděláme si pohodu. 

Jako každý rok to bylo moc fajn. Velkou radost mi udělaly dárky pro Julinku, ale hlavně mě potěšilo to, že si na ni všichni vzpomněli a dostala od každého nějakou drobnost, vůbec jsem s tím nepočítala a byla jsem fakt dojatá. 

Julinka tam šla z náruče do náruče a byla moc hodná, krásně se smála, opravdu to bylo vydařené setkání jako každý rok. 

Já vím, že Julinka nemá ještě ve čtyřech měsících vyvinutý zrak natolik, aby vnímala všechny barvy, ale tohle leporelo se mi natolik líbí, že jsem jí ho dala k pasení koníčků. Krteček je naše krásná česká klasika a je to jedna z prvních knížek, které od někoho dostala. 

Podobné chrastítko už doma máme, tohle nechám na později, protože se mi zdá ještě teď moc těžké. Ale je super, zase je tu mnoho barviček, paráda. 

Vánočních ozdob není nikdy dost a tento skřítek je jedním slovem úžasný. 

Další kamarád pro Julinku, tentokrát plyšový zajíček. 

A tyto kartičky a mantinel s dinosaurem je moc dobrá věc. Co jsem si zjistila na internetu, tak teprve od čtvrtého měsíce začíná miminko vnímat hloubku a prostor, samozřejmě barevné vnímání není ještě plně rozvinuto, ale pořád je to lepší a lepší. 

Takže tyto pomůcky mají pomoci právě k rozvoji zraku, kartičky jsou dobré zase třeba k pasení koníčků. 

Ale pro mě je stejně nejkrásnější dárek tenhle upřímný úsměv, není nic víc na světě než síla mateřské lásky a já jsem hrozně ráda, že jsem se vytouženého miminka dočkala, ačkoliv to nebylo vůbec jednoduché, ale je to hrozně krásné...

Po posezení jsme doma dodělali salát, a začala jsem chystat maso na řízky. Jenže ouha - zjistila jsem, že přítel zapomněl koupit strouhanku, ač ji měl napsanou na lístku. Naštěstí mě zachránili sousedé, takže nakonec jsme měli klasiku - salát a řízky. Dělala jsem jenom kuřecí, po osmažení jsem je dala ještě na chvíli do mikrovlnky. Jídlo jsme si ale dali dřív, místo vínem jsme si ťukli minerálkou, nepijeme alkohol ani já, ani přítel. 

Dárky si s přítelem dáme až po novém roce, objednáme si něco z internetu, nejspíš ale něco do domácnosti, jelikož nám dělají radost praktické dárky. Julinka byla celý večer moc hodná, to je ostatně skoro pořád, je to moje milované zlatíčko. A tak jsem si pustila novou pohádku Tři princezny, kterou uvedla Česká televize, která každoročně tradičně přijde s novou pohádkou, která má být takovou třešničkou na dortu celého dne.

No, to tedy třešinka byla, ale tím stylem, že jsem fakt zklamaná. Pohádka se mi vůbec nelíbila, byla nudná, vůbec jsem nepochopila, oč se tam vlastně pořádně jednalo, a ty herecké výkony? Navíc pohádka postrádala ono důležité kouzlo, pověstné "cosi," co v pohádkách nesmí chybět. Kam se vytratila taková ta laskavost, vlídnost z našich pohádek, kdy méně znamená více? Nudné dialogy, splácanina všech možných žánrů, do očí bijící feminismus, tohle prostě nebyla pohádka, ale jakýsi patvar. Fakt jsem byla z pohádky zklamaná, naposledy mě tak naštval Kouzelník Žito, což byla také tragická pohádka. 

Včera jsme si ještě udělali pohodu, a dnes nás čekala další vánoční návštěva, tentokrát u babičky. Jeli jsme autem, což bylo super, nemuset si brát po dlouhé době zase taxíka. Babička hodně zapomíná, stařecká demence bohužel postupuje, ale vždycky, když k ní přijdu s Julinkou na návštěvu, celá se rozzáří.

Tohle je na Vánocích to nejdůležitější. Žádné dárky ani peníze nenahradí rodinnou pohodu a štěstí a radost, které jsem zase dneska viděla v babiččině tváři, to bylo úžasné. Udělat někomu radost "jenom" tím, že přijdu na návštěvu, to je to nejvíc. 

Pozítří jdeme ještě na návštěvu k bráchovi s dárečky pro synovce, a pak už nás žádné návštěvy nečekají. Ale je to fajn, první Vánoce s miminkem jsou naprosto úžasné a není pro mě většího dárku než zdravá holčička.

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užívejte volno, pokud ještě máte, hlavně hodně pohody a klidu přeji, Vaše Eliss ♥