Seaspiracy

 Jsou filmy a dokumenty, které by měl vidět každý. A po zhlédnutí dokumentu Seaspiracy: Pravá tvář udržitelného rybolovu si dovolím říci, že tento se řadí k nim. Jsme zvyklí se o spoustu nepěkných věcí nezajímat, dělat, že se nás to netýká, případně nad tím mávneme rukou.

Na dokumentární snímek Seaspiracy jsem narazila na Seznam zprávách. Byl tam o něm článek. Ani jsem si ho pořádně nepřečetla, ale tak nějak jsem si z toho vyvodila, že to bude o plastech v oceánech. Tím se přeci ničí moře a oceány nejvíce, ne?

No, nakonec to bylo trochu o něčem jiném. Vznik celého dokumentu inicioval mladík Ali Tabrizi, který jej sám zrežíroval a pomocí přátel se mu jej podařilo dostat mezi širší veřejnost. Přiznám se, že jsem dokument neviděla až do konce. Bylo mi totiž zle z toho, co jsem tam viděla, byla jsem zhnusená a chvílemi jsem nemohla zadržet slzy.

Většina lidí má za to, že největší problém oceánů a moří je znečištění plasty. Z čistých moří a průzračných oceánů jsme si udělali obří skládky. Pak tu jsou fotografie želv s plastovými brčky či vnitřnostmi velryb plné plastového odpadu. 

Ali měl na začátku tu vizi, že pomůže oceánům a mořím tím, že půjde sbírat plastový odpad kolem pláží. Už od malička totiž byl oceány přímo fascinován a když si přečetl články o mrtvých velrybách, které měly žaludky plné plastů, chtěl sám za sebe pomoci alespoň něčím.

Jenže nakonec se octl u jádra problému mnohem většího, než je znečištění plasty.

A tím je "neudržitelně udržitelný" rybolov. Oceány a moře jsou životním prostředím spousty druhů ryb. Od těch největších velryb, až po malé rybičky. A Ali si klade složitou otázku, na kterou se snaží najít odpověď. Jak velká je hrozba japonského lovu velryb v porovnání s plasty?

Ali se i s přítelkyní vypraví na japonský ostrov Taidži, kde místní loví ve velkém velryby, a také delfíny. Hned po příjezdu do města mladíka staví policie. Ali řekne, že jede na dovolenou. Policie se sice tváří podezíravě, ale nakonec se mu podaří ubytovat se ve městě v hotelu. Další den se Ali vypraví k moři, kde natáčí záběry, ze kterých mrazí.

Rybáři boucháním tyčí lákají delfíny do zátoky. Vyděšená zvířata plavou do záhuby. Mladík se tomu diví. Proč delfíni? Jejich maso se nedá zužitkovat, tak proč...

Stáváme se svědky masakru. Rybáři s delfíny zápasí a chladnokrevně je zabíjejí. Hladina moře se barví do ruda. Od ochránkyně zvířat se dozvídáme dost šokující informaci. Zabíjení delfínů v Taidži je podporované a financované zábavními mořskými parky. Živý delfín je totiž opravdu drahý. Největší výzvou je ulovit mladé delfíny a velryby, na tom si rybáři vydělají pěkné peníze. Trénovaný delfín má cenu až sto tisíc dolarů! Šílená suma. 

Nabízí se tedy otázka, proč jsou delfíni zabíjeni. Zábavní parky jsou přeplněné, delfínů je moc. Pro rybáře ale představují ohrožení. Konzumují totiž až moc velké množství ryb, které tito rybáři nemohou ulovit. Jednoduché řešení pro ně je delfíny zabít. Méně delfínů, více ryb pro rybáře, více konzumentů ryb, více peněz... 

Delfín je pro ně ohrožení, predátor, problém, se kterým si poradí tak, že toto krásné a inteligentní zvíře jednoduše zabijí. 

Delfíni jsou ale jen špička celého ledovce. Lidé mají rádi ryby. Všelijaké druhy. Tuňáky, lososy, sardinky. Poptávka roste, ryby jsou přeci zdravé, lehké, dietní. Jenže moře, oceány, nestíhají tempo, kterým je drancujeme. Rybáři sprostě plení, ničí, a berou si více, než potřebují. Díky invazivním druhům lovů do vlečných sítí končí v sítích ryby, které jsou pro rybáře a strávníky nepoužitelné. Mrtvé nebo těžce zraněné jsou vráceny zpět do moře. Jak řekl pěkně jeden pán: Závratnou rychlostí vše ničíme. 

Komerční rybaření se stalo pytláctvím divoké zvěře v masovém měřítku. Za celý rok se z moří a oceánů vyloví 2,7 bilionu ryb. Každou minutu tak zemře pět milionů ryb. To je polovina obyvatel České republiky. Některé druhy ryb už tedy úplně vyhynuly, nebo jsou těžce ohrožené a vyhynutí jim hrozí. Například tuňák obecný zaznamenal pokles v populaci až o devadesát sedm procent...

Šílené. Podle jednoho experta, pokud budeme dále rybařit tímto destruktivním tempem, budou oceány do roku 2048 zcela prázdné, protože populace ryb se zkrátka nezvládne donekonečna obnovovat... Oceány a moře jsou totiž pro nás důležité i z jiného důvodu, než jako zdroj potravy, ale třeba i díky absorbování oxidu uhličitého.

Ali se dále zaměřil na to, co je to vlastně udržitelný rybolov a z jakých lodí pocházejí ryby, které mají štítek udržitelného rybolovu na konzervách. Výsledek byl šokující. Definice udržitelného rybolovu neexistuje. Lodě mají právo na toto označení tím, že si ho zaplatí. Zaplatí za to, že jsou atraktivnější pro zákazníky, a přitom klidně vraždí při svém ničivém rybolovu nevinné delfíny...

Neviděla jsem dokument celý. Nemohla jsem to dokoukat, jak mi z toho bylo zle. Někteří lidé jsou tak zlí, že pro zisk zabíjejí tuny a tuny mořských živočichů, kteří se ničím neprovinili, snad jen tím, že nám chutnají.

Nejsem vegan ani vegetarián. Maso jím. Ale ryby už několik let vůbec nejím, a to od té doby, co jsem viděla jiný dokument jen o plastech v oceánech a mořích, což bylo také šílené. S rybami totiž jíme i částečky mikroplastů, které se nikdy úplně nerozloží. 

Tento dokument by měl vidět každý, nebo alespoň jeho část, protože je opravdu k zamyšlení nad tím, jak se lidstvo chová bezohledně a pomalým, ale jistým krokem míří do destruktivní záhuby. Ona totiž i ryba je zvířátko, které cítí bolest, když je vláčena po mořském dně v sítí. Odbornice na zvířata dokonce řekla, že ryby mohou cítit věci takovým způsobem, jakým to nedokážeme ani my. Ryby mají postranní čáru, která jim umožňuje vnímat velmi citlivě.

Každé zvíře, i když je to pro někoho "jen ryba" určitě vnímá, že se s ním děje něco špatného. Ta ryba cítí, že ji někdo vleče na palubu lodi v síti a následně může jen bezmocně na souši lapat po dechu...

Tento dokument mě jen utvrdil v tom, že nejíst ryby je správné rozhodnutí. Možná to můžete vnímat jako vypočítavost. Nejím ryby, ale kuřata a hovězí a vepřové ano? Vím, že i s ostatními zvířaty není zacházeno při chovu zrovna nejlépe, ale je lepší začít nějak, než nedělat nic a vesele podporovat velké rybářské mafie. Jsou to továrny na smrt pro obyvatele oceánů a moří.

Musíme se snažit chránit tyto modré zázraky i pro naše děti a jejich děti, protože obnovit moře a oceány je nemožný úkol.

Dokument se mi líbil, byl svým způsobem hrozně smutný, ale na druhou stranu i poučný a hlavně alarmující. Pokud jste jej neviděli, je ke stažení zdarma na ulozto.cz. Stačí napsat do vyhledavače Seaspiracy a tam najdete dokument i s českými titulky. 

A co Vy? Jíte ryby? A přemýšleli jste někdy o udržitelném rybolovu? Pleníme oceány a moře víc, než je únosné? A dá se s tím podle Vás ještě něco dělat? Napište mi Vaše názory do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥