Přeskočit na hlavní obsah

Seaspiracy

 Jsou filmy a dokumenty, které by měl vidět každý. A po zhlédnutí dokumentu Seaspiracy: Pravá tvář udržitelného rybolovu si dovolím říci, že tento se řadí k nim. Jsme zvyklí se o spoustu nepěkných věcí nezajímat, dělat, že se nás to netýká, případně nad tím mávneme rukou.

Na dokumentární snímek Seaspiracy jsem narazila na Seznam zprávách. Byl tam o něm článek. Ani jsem si ho pořádně nepřečetla, ale tak nějak jsem si z toho vyvodila, že to bude o plastech v oceánech. Tím se přeci ničí moře a oceány nejvíce, ne?

No, nakonec to bylo trochu o něčem jiném. Vznik celého dokumentu inicioval mladík Ali Tabrizi, který jej sám zrežíroval a pomocí přátel se mu jej podařilo dostat mezi širší veřejnost. Přiznám se, že jsem dokument neviděla až do konce. Bylo mi totiž zle z toho, co jsem tam viděla, byla jsem zhnusená a chvílemi jsem nemohla zadržet slzy.

Většina lidí má za to, že největší problém oceánů a moří je znečištění plasty. Z čistých moří a průzračných oceánů jsme si udělali obří skládky. Pak tu jsou fotografie želv s plastovými brčky či vnitřnostmi velryb plné plastového odpadu. 

Ali měl na začátku tu vizi, že pomůže oceánům a mořím tím, že půjde sbírat plastový odpad kolem pláží. Už od malička totiž byl oceány přímo fascinován a když si přečetl články o mrtvých velrybách, které měly žaludky plné plastů, chtěl sám za sebe pomoci alespoň něčím.

Jenže nakonec se octl u jádra problému mnohem většího, než je znečištění plasty.



A tím je "neudržitelně udržitelný" rybolov. Oceány a moře jsou životním prostředím spousty druhů ryb. Od těch největších velryb, až po malé rybičky. A Ali si klade složitou otázku, na kterou se snaží najít odpověď. Jak velká je hrozba japonského lovu velryb v porovnání s plasty?

Ali se i s přítelkyní vypraví na japonský ostrov Taidži, kde místní loví ve velkém velryby, a také delfíny. Hned po příjezdu do města mladíka staví policie. Ali řekne, že jede na dovolenou. Policie se sice tváří podezíravě, ale nakonec se mu podaří ubytovat se ve městě v hotelu. Další den se Ali vypraví k moři, kde natáčí záběry, ze kterých mrazí.

Rybáři boucháním tyčí lákají delfíny do zátoky. Vyděšená zvířata plavou do záhuby. Mladík se tomu diví. Proč delfíni? Jejich maso se nedá zužitkovat, tak proč...

Stáváme se svědky masakru. Rybáři s delfíny zápasí a chladnokrevně je zabíjejí. Hladina moře se barví do ruda. Od ochránkyně zvířat se dozvídáme dost šokující informaci. Zabíjení delfínů v Taidži je podporované a financované zábavními mořskými parky. Živý delfín je totiž opravdu drahý. Největší výzvou je ulovit mladé delfíny a velryby, na tom si rybáři vydělají pěkné peníze. Trénovaný delfín má cenu až sto tisíc dolarů! Šílená suma. 

Nabízí se tedy otázka, proč jsou delfíni zabíjeni. Zábavní parky jsou přeplněné, delfínů je moc. Pro rybáře ale představují ohrožení. Konzumují totiž až moc velké množství ryb, které tito rybáři nemohou ulovit. Jednoduché řešení pro ně je delfíny zabít. Méně delfínů, více ryb pro rybáře, více konzumentů ryb, více peněz... 

Delfín je pro ně ohrožení, predátor, problém, se kterým si poradí tak, že toto krásné a inteligentní zvíře jednoduše zabijí. 

Delfíni jsou ale jen špička celého ledovce. Lidé mají rádi ryby. Všelijaké druhy. Tuňáky, lososy, sardinky. Poptávka roste, ryby jsou přeci zdravé, lehké, dietní. Jenže moře, oceány, nestíhají tempo, kterým je drancujeme. Rybáři sprostě plení, ničí, a berou si více, než potřebují. Díky invazivním druhům lovů do vlečných sítí končí v sítích ryby, které jsou pro rybáře a strávníky nepoužitelné. Mrtvé nebo těžce zraněné jsou vráceny zpět do moře. Jak řekl pěkně jeden pán: Závratnou rychlostí vše ničíme. 

Komerční rybaření se stalo pytláctvím divoké zvěře v masovém měřítku. Za celý rok se z moří a oceánů vyloví 2,7 bilionu ryb. Každou minutu tak zemře pět milionů ryb. To je polovina obyvatel České republiky. Některé druhy ryb už tedy úplně vyhynuly, nebo jsou těžce ohrožené a vyhynutí jim hrozí. Například tuňák obecný zaznamenal pokles v populaci až o devadesát sedm procent...

Šílené. Podle jednoho experta, pokud budeme dále rybařit tímto destruktivním tempem, budou oceány do roku 2048 zcela prázdné, protože populace ryb se zkrátka nezvládne donekonečna obnovovat... Oceány a moře jsou totiž pro nás důležité i z jiného důvodu, než jako zdroj potravy, ale třeba i díky absorbování oxidu uhličitého.

Ali se dále zaměřil na to, co je to vlastně udržitelný rybolov a z jakých lodí pocházejí ryby, které mají štítek udržitelného rybolovu na konzervách. Výsledek byl šokující. Definice udržitelného rybolovu neexistuje. Lodě mají právo na toto označení tím, že si ho zaplatí. Zaplatí za to, že jsou atraktivnější pro zákazníky, a přitom klidně vraždí při svém ničivém rybolovu nevinné delfíny...


Neviděla jsem dokument celý. Nemohla jsem to dokoukat, jak mi z toho bylo zle. Někteří lidé jsou tak zlí, že pro zisk zabíjejí tuny a tuny mořských živočichů, kteří se ničím neprovinili, snad jen tím, že nám chutnají.

Nejsem vegan ani vegetarián. Maso jím. Ale ryby už několik let vůbec nejím, a to od té doby, co jsem viděla jiný dokument jen o plastech v oceánech a mořích, což bylo také šílené. S rybami totiž jíme i částečky mikroplastů, které se nikdy úplně nerozloží. 

Tento dokument by měl vidět každý, nebo alespoň jeho část, protože je opravdu k zamyšlení nad tím, jak se lidstvo chová bezohledně a pomalým, ale jistým krokem míří do destruktivní záhuby. Ona totiž i ryba je zvířátko, které cítí bolest, když je vláčena po mořském dně v sítí. Odbornice na zvířata dokonce řekla, že ryby mohou cítit věci takovým způsobem, jakým to nedokážeme ani my. Ryby mají postranní čáru, která jim umožňuje vnímat velmi citlivě.

Každé zvíře, i když je to pro někoho "jen ryba" určitě vnímá, že se s ním děje něco špatného. Ta ryba cítí, že ji někdo vleče na palubu lodi v síti a následně může jen bezmocně na souši lapat po dechu...

Tento dokument mě jen utvrdil v tom, že nejíst ryby je správné rozhodnutí. Možná to můžete vnímat jako vypočítavost. Nejím ryby, ale kuřata a hovězí a vepřové ano? Vím, že i s ostatními zvířaty není zacházeno při chovu zrovna nejlépe, ale je lepší začít nějak, než nedělat nic a vesele podporovat velké rybářské mafie. Jsou to továrny na smrt pro obyvatele oceánů a moří.

Musíme se snažit chránit tyto modré zázraky i pro naše děti a jejich děti, protože obnovit moře a oceány je nemožný úkol.

Dokument se mi líbil, byl svým způsobem hrozně smutný, ale na druhou stranu i poučný a hlavně alarmující. Pokud jste jej neviděli, je ke stažení zdarma na ulozto.cz. Stačí napsat do vyhledavače Seaspiracy a tam najdete dokument i s českými titulky. 

A co Vy? Jíte ryby? A přemýšleli jste někdy o udržitelném rybolovu? Pleníme oceány a moře víc, než je únosné? A dá se s tím podle Vás ještě něco dělat? Napište mi Vaše názory do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. o dokumentu jsem neslyšela a po pravdě se ani na něj nechystám... na tohle nemám žaludek :/ je to hrozné, stačilo mi číst jen tento článek a měla jsem na krajíčku :(

    mořské ryby nejím, doufám, že se někomu na správném místě rozsvítí a svět bude zase lepším místem :)

    OdpovědětVymazat
  2. Musím se hned přiznat, že jsem části článku nečetla, protože jsem si nechtěla film spoilerovat. Už mě na něj upozornilo pár kamarádek a přesně jako ty psaly, že by ho měl vidět každý.
    Ryby sice nejím, ale ne z žádných etických důvodů, spíš mi moc nechutnají a nikdo mě je jíst nenaučil. Přitom mají velkou spoustu zdravotních benefitů.. achjo, je to složitý!
    Každopádně na film určitě plánuju koukat. Po maturitě :D

    OdpovědětVymazat
  3. O dokumentu slyším poprvé. Je to hrozné, je mi z toho moc smutno :(
    Leník

    OdpovědětVymazat
  4. Ellis, zdravím. Já ryby jím, kupujeme pstruhy v blízkém rybářství. Dokument jsem neviděla ani o něm neslyšela. To je tak strašně smutné, co píšeš. Panebože proč se dějou takovéhle věci ? Určitě se na to podívám. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  5. Odteď nikdo nejezme rybí prsty. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Možná,že jsem o dokumentu někde četla a také jsem četla,proč bychom neměli jíst ryby.Asi je to něco podobného.Dokumenty mám ráda,ale vybírám si.Tento je určitě poučný,ale jak je v něm něco,kde trpí zvířata,nezvládám to a tak se jim vyhýbám.
    Horor zvládnu,toto ne.
    Ale jsem ráda,že jsi nás s obsahem dokumentu seznámila i když o některých krutostech vím.
    Eli,měj hezký týden

    OdpovědětVymazat
  7. To, co je v dokumentu, je strašné, jsem přesvědčená, že jednou nám naše chování dá naše planety vyžrat i s úroky.

    OdpovědětVymazat
  8. Tohohle tématu se dotkl i David Attneborough ve svém Životě na naší planetě a řekl to tehdy dost přímočaře: jestli si vylovíme ryby, zaděláme si na skutečně obrovské celoplanetární problémy. A přitom je řešení tak snadné: prostě v určitých oblastech rybolov úplně zakázat. Ani bychom se nemuseli bát, že by se nám ryby nedostaly na stůl, protože zkušenost ukazuje, že se v těch chráněných místech ryby díky klidu namnoží tolik, že jich je ve výsledku ještě víc.

    OdpovědětVymazat
  9. Tak jak se přemnožili delfíni, tak se přemnožili lidé.
    Ale ona si příroda poradí i s člověkem. Už na tom, myslím, začala pracovat.

    OdpovědětVymazat
  10. A ono není potřeba chodit na moře - i rybáři v Česku se o ryby nechtějí s žádnými zvířaty dělit - viz https://pardubice.rozhlas.cz/kormorani-decimuji-rybniky-rybari-na-ne-strili-z-dela-6043893

    OdpovědětVymazat
  11. Je to moc smutné. Myslím ale, že takové hnusné chování některých existuje proti celé přírodě, nejen rybám :(

    OdpovědětVymazat
  12. Ahoj Eliss,
    já bych se na to nemohla dívat. O lovu velryb jsem četla už hodně a jsem principiálně proti všem lovům zvířat a rekreačním honům. Zabíjet kohokoliv pro zábavu mi přijde jako zvěrstvo. Chápu maso jako zdroj jídla, ale jinak mi to vadí.
    Měj se hezky,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  13. I'm very interested in issues related to ecology. This is something for me :)

    OdpovědětVymazat
  14. Jo Jakub Krčín z Jelčan s Sedlčan, to je skutečně trvale udržitelný rybolov...Také lososy pocházejí z faremního chovu a nejsou tedy produktem drancování moři...S Pstruží se chovají na pstruzichb farmach...Jinak delfíny loví i polynezsti domorodci, takže maso se zužitkovat dá..A Japonsko provozuje jinak zakázaný komerční lov velryb pod záminkou lovu k vědeckým vyzkumum

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak už...

  ...jsme doma i s Julinkou, obě jsme v pořádku, až se dám trochu víc dohromady napíšu víc... Je to náročné, ale hrozně krásné... ♥♥

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa