zomablog

  Autor: Mignon G. Eberhartová  Žánr: Detektivní, Mysteriózní, Horor  Mé hodnocení: 80%  Obsah: Debora Cavertová bydlí ve starobylém chicagském činžáku spolu se svou tetou Juliettou. Teta ale aktuálně pobývá na Floridě, kde se stará o svého nemocného bratra. Debora již několikrát otce navštívila, ale bohužel to nevypadá, že by se jeho stav měl zlepšit. Začátek prosince je ve městě chladný, studený, a do ulic se jen pomalu vkrádá vánoční nálada.  Čtvrtý prosinec nezačal nijak zvláštně. Ráno potkala ve výtahu Debora sousedku Mary Monreovou, kterou přesto, že v domě bydlí již pátým rokem, ještě na vlastní oči neviděla. Zato ji však - jako další nájemníci - slyšela zpívat. Mary byla kdysi dávno uznávanou operní pěvkyní, a Debora kdysi dávno jako malá holčička jedno její úchvatné představení shlédla na vlastní oči. Ve výtahu spolu obě ženy prohodily pár slov, Mary si postěžovala na ztracené klíče, a rozhodla se pozvat dívku večer na šálek čaje.  A při té příleži...

 U nás doma se kupovalo k pití všechno možné, převážně tedy sladké nápoje - sirupy, džusy, minerálky. Ale že by u nás doma někdo pil samotné mléko, třeba k snídani, to opravdu ne. Mléko bylo v lednici jen jako přísada do pečení, a pak také máma si jej dávala do kávy. A samozřejmě já jsem někdy dostala kakao, hlavně o víkendu, v zimě a na podzim. Na základce jsme ale měli dva roky po sobě jakýsi projekt, v jehož rámci jsme dostávali ovocné balíčky a k tomu i právě krabičkové mléko. Něco jako Kravík, jen se to asi jmenovalo jinak. A tohle neslazené mlíčko mi hrozně chutnalo.  Občas jsem si doma sama nalila sklenku mléka, hlavně večer k televizi. Nikdy ne plnou, pravda, tak půlka mi stačila, ale bylo to fajn.  Když jsem začala bydlet s přítelem, tak v naší lednici vždycky minimálně jedna lahev s mlékem vždycky je. Kupujeme jak trvanlivé, tak čerstvé, a několikrát jsme vzali i z našeho zemědělského družstva. Přítel miluje mléko od mala, jeho rodiče také pracovali v družstvu, ...

  Autor: Jo Nesbo Žánr: Horor, Mysteriózní, Thriller Mé hodnocení: 50%  Obsah: Čtrnáctiletý Richard Jensen se nedávno přistěhoval s rodiči do malého městečka Ballantyne. Frank a Jenny nejsou jeho vlastní rodiče, mají jej v pěstounské péči, přesto se snaží chlapci zařídit co nejlepší domov a dát mu veškerou péči a lásku. Ale Richard je tak trochu "sígr," se spolužáky nemá zrovna nejlepší vztahy, neumí pořádně zapadnout do kolektivu, a jediný, kdo se s ním více kamarádí, je Karen, do které se chlapec, skoro stejně jako většina chlapeckého osazenstva třídy, beznadějně zamiloval.  Richard má za sebou i pár průšvihů mimo školu. Vloni, chvilku po svém příjezdu, třeba zapálil vysokou trávu na pozemku před bývalou pilou. A jelikož je Frank velitel dobrovolných hasičů, byla to pro celou rodinu pěkná ostuda.  Jelikož je konec března a venku je opravdu nádherně, tráví Richard hodně času venku. Většinou sám, někdy ale přemluví nějakého spolužáka, aby se k němu přidal. A společně...

 Jednadvacátého června začalo oficiální astronomické léto, což je i datum letního slunovratu. Léto patří k mým méně oblíbeným ročním obdobím, a to kvůli vysokým teplotám a pokračující pylové alergii. Přitom když jsem byla mladší, léto jsem milovala, hlavně tedy kvůli dvouměsíčním prázdninám. Vůně jahod, čerstvě posekané trávy, cvrkání cvrčků na louce, pletení věnečků z kopretin a spousta opékání u ohně. Léto mého dětství je nezapomenutelné a jsem moc ráda, že jsem ho mohla prožít venku, bez chytrých telefonů a sociálních sítí.  Ale jak jsem starší, tak to teplo mi nedělá vůbec dobře. Dneska jsme byly s Juli nakoupit ve městě, o půl jedenácté jsme jely domů, a už jsem byla úplně zpocená. Co je nepříjemné, tak Julča nechce nosit kšiltovku ani klobouček. Když má chuť, chvíli si ji nechá. Ale to se děje málokdy. Dnes třeba ve městě ji nechtěla vůbec. Tak jsme si pak zalezly do pasáže, kde je knihobudka, tam jsme sedly na lavičku, a vypila jsem si frappé. Teď vůbec nepiju horkou ká...

 Člověk, potažmo lidské tělo, má omezené schopnosti co se týče přežití bez vody a jídla, a stejně pořád dochází k událostem, které předčí úplně všechno, o čem mluví vědecké poučky. Mráz, oheň, elektrický proud, pád nebo třeba zdánlivě nevyléčitelné nemoci. Člověk je prostě křehký tvor, dovede mu ublížit spousta věcí, a některým se bohužel nelze vyhnout. A přesto si spousta z nás prošla takovými životními zkouškami, které prokázaly, že umíme být neobyčejně houževnatí. Pojďme se podívat na pár zázraků, kterými jsou někteří lidé obdařeni!  Skot Angus Barbieri již nějakou dobu není spokojen s ručičkou na váze. A tak se v roce 1965 rozhodne se svou váhou 207 kilogramů něco udělat. Přeci jen, je ještě mladý, nedávno oslavil šestadvacáté narozeniny a navzdory tomu se cítí ve svém těle jako stařec. A rozhodne se pro opravdu radikální řez.  Pod dohledem lékařů započne čtrnáctého června 1965 pod dohledem lékařů půst. Neuvěřitelných 382 dní přežívá jen na vodě, čaji, kávě, k tomu do...

  Autor: John Grisham  Žánr: Thriller, Špionážní, Akční, Drama Mé hodnocení: 50% Obsah: Ve Washingtonu právě začíná chladný podzim a jak se zdá, chladno bude i ve vysokých kruzích. V průběhu jedné noci jsou zde zavražděni dva soudci Nejvyššího soudu, a z provedení je patrné, že šlo o nájemné vraždy a chladnokrevné popravy. Jednadevadesátiletý Abraham Rosenberg byl zabit ve spánku ve své ložnici dvěma výstřely do hlavy, spolu se svým ošetřovatelem a jedním členem ochranky.  Zato třicetiletý Glenn Jensen patřil mezi ty mladší zástupce nejvyššího soudního systému. Ten večer se vyplížil z domu přítelovým autem, čímž zmátl členy své ochranky, a vydal se do kina Montrose, které je vyhlášeným místem pro seznamování pro homosexuály. A tady je zezadu zabit dvěma výstřely do hlavy - zcela precizní, rychlá práce, a než stihl kdokoliv něco pořádně zaregistrovat, pachatel zmizel jako pára nad hrncem.  V nejvyšších kruzích ale zatím k panice moc nedochází. CIA i FBI se snaží nepan...

 Přiznám se na rovinu, že práce prodavačky byla na mém žebříčku vysněných povolání úplně v dolních příčkách. Přesto jsem se k ní ve své pracovní náplni setkala občas také. Práce na sýrárně s sebou nesla občasný záskok za kolegyni, někdy nepřišel někdo celou půlhodinu, jindy se dveře netrhly, to hlavně v létě, kdy je u nás větší podíl turistů. A ač jsem z toho měla zpočátku panickou hrůzu, jelikož já a čísla nikdy nebudeme kamarádi, díky chytrým vymoženostem, které mi ukázaly, kolik přesně vrátit, to nebyla taková hrůza.  Ovšem "hrůza" to byla s některými zákazníky. Kdo dělá s lidmi, tak ví. Takový základ, slušnost, když někam vstoupím, tak říct "dobrý den." A to byste se asi divili, kolik lidí není schopno ani tohoto základu. Co mě taky vždycky dostávalo do kolen, tak otázka: "Proč to máte tak drahé? V běžném obchodě jsou sýry o tolik levnější!" To sice ano, ale my jsme dělali produkty bez zbytečné chemie, z čerstvého kravského a kozího mléka, a ona ta tec...

 Po sérii teplejších dnů přišly zase naopak ty o mnoho studenější. Kdybych nevěděla, co je za měsíc, tak bych to dle situace venku tipla tak na duben, protože lepší přízvisko než aprílové tohle počasí nevystihuje. Minulý týden konečně pořádně popršelo, už bylo opravdu potřeba, ale přesto v potoce moc vody nepřibylo, ale pro zahrádkáře je to určitě fajn.  I když pršelo, tak jsme s Juli byly alespoň chvilinku venku. Je zvyklá si hrát venku, a tak tím, že musí být doma, vždycky hodně trpí, nudí se a pak vymýšlí skopičiny, posledně mi přeorganizovala celou knihovničku a vytahala hrnce z kuchyňské linky.  Zásadnější věc, která se stala minulý týden, byl telefonát na obecní úřad. Už jsem zde psala několikrát o psovi Denisovi, který utíkal ze statku na kopci. Kříženec labradora se sice zdál na první pohled přátelský, ale ve skutečnosti tomu tak nebylo, a jeho přítomnost u naší bytovky byla pěkně otravná. Je mi toho psa hrozně líto, je vidět, že "majitelé" ho mají na háku, protož...

 Počasí teď aktivitám venku moc nepřeje, takže když Julinka včera po obědě spinkala jako miminko, využili jsme s přítelem příležitosti a udělali jsme si doma pohodové kino. A už hodně dlouho jsem chtěla vidět právě životopisný snímek Michael, protože recenze byly velmi rozporuplné, pro někoho šlo o ten nejúžasnější film svého žánru, další recenzent byl zase velmi zklamán.  Ale přiznám se, že ty recenze jsem nečetla nijak podrobně, rozhodla jsem se k tomu přistupovat s úplně čistou hlavou, a ani jsem si pořádně nečetla, o čem film bude. Jasně, že jsem věděla, že mapuje život nejslavnějšího krále popu Michaela Jacksona, ale po více detailech jsem se nepídila. A tak jsem ani nevěděla, jakou část Michaelova života film sleduje. A to bylo pro můj konečný divácký zážitek spíše ku prospěchu.  Na Michaela jsem se velmi těšila. Michael Jackson nepatří mezi mé TOP oblíbené zpěváky, nicméně jednou za čas si ráda jeho písničky pustím, když už, tak primárně živá vystoupení, jeho konce...