Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 440 Případ Pelikán

 Autor: John Grisham 

Žánr: Thriller, Špionážní, Akční, Drama

Mé hodnocení: 50%

Obsah: Ve Washingtonu právě začíná chladný podzim a jak se zdá, chladno bude i ve vysokých kruzích. V průběhu jedné noci jsou zde zavražděni dva soudci Nejvyššího soudu, a z provedení je patrné, že šlo o nájemné vraždy a chladnokrevné popravy. Jednadevadesátiletý Abraham Rosenberg byl zabit ve spánku ve své ložnici dvěma výstřely do hlavy, spolu se svým ošetřovatelem a jedním členem ochranky. 

Zato třicetiletý Glenn Jensen patřil mezi ty mladší zástupce nejvyššího soudního systému. Ten večer se vyplížil z domu přítelovým autem, čímž zmátl členy své ochranky, a vydal se do kina Montrose, které je vyhlášeným místem pro seznamování pro homosexuály. A tady je zezadu zabit dvěma výstřely do hlavy - zcela precizní, rychlá práce, a než stihl kdokoliv něco pořádně zaregistrovat, pachatel zmizel jako pára nad hrncem. 

V nejvyšších kruzích ale zatím k panice moc nedochází. CIA i FBI se snaží nepanikařit, ale veřejnost je znepokojena, protože tohle je útok na zásadní demokracii. 

Jednadvacetiletá studentka Darby Shawová studuje v New Orleans na univerzitě v Tulane práva. Je vynikající studentkou, přednášky ji velmi baví, a do budoucna se chce v právnickém odvětví věnovat ochraně životního prostředí. V ročníku je druhá nejlepší - je schopná odrecitovat fakta, kolize, námitky a většinová zdůvodnění. Prostě hotový poklad pro učitelský sbor a už teď je jasné, že Darby čeká velká budoucnost. 

To ví moc dobře i profesor ústavního práva Thomas Callahan. Ten je jedním z nejoblíbenějších profesů na univerzitě, a ve svých pětačtyřiceti letech si stále udržuje svůj punkerský styl života. Studenti oceňují zejména i to, že přednášky nezačínají před devátou ranní. A to je i proto, že Thomas se ve volném čase rád napije, a první hodiny rána tedy potřebuje k dospání a potom ke vzkříšení. A mimo jiné má slabosti pro mladé krásné studentky, a právě teď se stala jeho kořistí Darby.

Udržují spolu milenecký vztah, který je tak trochu veřejným tajemstvím, a oběma tento druh vztahu vyhovuje. Ale poslední dobou se zdá, že něco nezávazného přerůstá v lásku... A právě Darby zaujme případ vraždy dvou soudců a s nebývalou vervou se pustí do jeho objasňování. Sepíše rozsáhlou zprávu, kterou pojmenuje "Případ Pelikán." 

A zde opravdu hrají roli vysoce ohrožení pelikáni, a podrobně rozepsána síť spiknutí, kde hrají hlavní roli peníze. Domněnka je zprvu velmi nevinná, pojednání je tak trochu jako sci-fi, ale díky Thomasovi se objeví ve vyšších kruzích, a octne se na stole prezidenta republiky. Zdá se, že někdo má políčeno velmi rafinovaným způsobem na nejvyšší vládní činitele, někdo velmi bohatý, mocný, který se neštítí pro své ambice a rozmnožení jmění udělat cokoliv. 

V Bílém domě dojde k nejvyššímu stupni poplachu, protože se zdá, že Darby má ve svém pojednání pravdu. Ale je tu spousta lidí, kteří si nepřejí, aby pravda vyšla najevo. Mladá studentka práv se takřka přes noc octne v ohrožení života a když začnou kolem ní umírat lidé, je jasné, že tady opravdu končí veškerá legrace. Bude muset využít veškerého svého umu a uniknout nájemným zabijákům, přičemž vůbec není jasné, komu může věřit... 

Novinář Gray Grantham zavětří novinářskou senzaci, jenže netuší, s jak velkými protivníky se pustil do křížku. Jak celá kauza dopadne a budou potrestáni opravdoví viníci? 



Hodnocení: Filmové zpracování podle této knížky jsem ještě neviděla, takže pro mě kniha velkým překvapením, a rozhodně si film pustím, pokud bude v dohledné době v televizi. Od Johna Grishama jsem četla již několik románů, a některé jeho knihy jsou pro mne opravdovým skvostem. Malovaná dům, Advokát chudých, Calico Joe, Obchodník... 

A když jsem v knihobudce uviděla posledně tento titul, s radostí jsem po něm sáhla. Jak už jsem zmínila výše, stejnojmenný film jsem dosud neviděla, a anotace vypadala zajímavě. Opět právnické prostředí, jak už je u autora dobrým zvykem, tentokrát je tu hodně téma ochrany životního prostředí a jeho poměrně složitá právnická formulace. 

Začátek je téměř idylický, Darby je nadaná studentka, je jisté, že ji čeká velká budoucnost, a je evidentní, že je opravdu zamilovaná do Thomase. Jenže pak dojde k vraždám soudců - ty jsou opravdu naturalisticky popsané, Grisham tyto scény opravdu umí - a začne se vyšetřovat. Přičemž čtenář zde zná osobu vraha, ale není jisté, na čí zadání koná - zda jde o organizaci, nebo dílo jednoho jediného člověka? 

Jenže pak se to tak trochu zvrhne. Začne se tu střídat hrozně moc dějových linek, množství postav, dokonce prezident USA a jeho poradci, a pořád vlastně nebylo jasné, proč je zpráva o Pelikánech tak výbušná a proč lidé v blízkosti Darby začínají umírat. Nebavilo mě množství postav, ve finále některé byly zcela nevýznamné, a chybělo mi tam více akce. 

Jasně, Darby se dostane do problémů, někdo jí opravdu usiluje o život, pořád někam prchá a schovává se, ale kolikrát jsem nechápala, co se vlastně děje. Velké množství postav činí knihu nepřehlednou, vleklou, a to jí opravdu velmi škodí. Jmen k zapamatování je tu opravdu hodně, převážně se jedná o muže, což chápu, když se jedná o právnické prostředí, už v úvodu je zmíněno, že i na fakultě je málo studentek. Ale tohle bylo příliš, většina postav pro další děj nezajímavá a zbytečná, a čtenář si tak zbytečně zahlcuje hlavu. 

A ve výsledku nezajímavá zápletka, ano, je tu to životní prostředí, chamtivý peněžní magnát, který pro peníze neváhá ničit pelikánům životní prostředí, ale bylo to strašně málo. Za polovinou už se začíná dít více akce, a tak nějak čtenář čeká, jak to asi dopadne. Byl to literární pokus ukázat, jak funguje korupce, moc peněz, a jak si někteří lidé myslí, že moc je dělá nedotknutelnými. 

Závěr byl vcelku očekávaný, je tu zajímavé odhalení bezpečnostní schránky a videokazeta, která nakonec všechno objasní. Takže se dozvíme, proč to vlastně celé vzniklo. Ale chybělo mi třeba více vysvětlení toho, jak Darby přišla na všechny ty věci, jak se jí podařilo to zprávu dostat až do Bílého domu, nevím, na můj vkus příliš matoucí. 

Atmosféra knihy je taková nijaká, všechno příliš civilní, tohle prostě nebyl můj šálek kávy, tak jsem zvědavá, jaký bude film! Dávám jen padesát procent, tohle byl pro mě další čtenářský přešlap. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užívejte slunečné červnové dny, mějte se hezky, Vaše Eliss ♥

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Obrovský průšvih?

 Řetězce rychlého občerstvení nepatří zrovna mezi podniky, kde bych se pravidelně stravovala. U nás ve městě nemáme McDonalds ani KFC, jen pár čínských bister a kebab. A pak je tu taky malý kiosek, kde se prodávají párky v rohlíku a hamburgery. Sem tam si tady koupím párek v rohlíku, v čínském bistru jsem měla párkrát nudle, ale to je tak jednou do měsíce, když fakt dostanu chuť na něco nezdravého.  V McDonaldu jsem byla poprvé v životě vloni, to když jsme jeli na genetiku do Olomouce. Snídani jsme si dali až po vyšetření, nevěděla jsem, jestli nemám být nalačno, takže jsem raději ráno nic nejedla, dala jsem si jen vodu. Pro mě to byla nová zkušenost, prostředí bylo takové typicky americké, řekla bych. Brácha si dal nějaký burger, já si objednala lívanečky a nějaký mléčný nápoj.  Jako jo, nebylo to špatné, hotová kalorická bomba, a tak si zpětně říkám, že je fajn, že jsem tenkrát nemohla jíst to maso. V KFC jsem nikdy nebyla, tenkrát jsme jeli kolem něj, ale brácha mávl p...