zomablog

Na víkend jsem nijaké zvláštní plány neměla, takovou tu naši klasiku. Zajet si do města, s přítelem něco dobrého uvařit, a pak jít s Julinkou do parku. Ale hned včera ráno se plány úplně změnily. A přitom den předtím tomu nic nenasvědčovalo...  Po probuzení mě jaksi bolela noha. Respektive tedy - palec na pravé noze. A bolest to byla opravdu nepříjemná. Nemohla jsem na nohu vůbec došlápnout. V palci nepříjemně píchalo, táhlo to. Říkala jsem si, co je? Vždyť jsem na nic špatného nešlápla, ani jsem si ten palec neskopla, což se mi stalo naposledy někdy vloni.  Ale tak nějak jsem se cítila divně, ani jsem neměla chuť k jídlu. Dala jsem si jen kafe, a pak v koupelně koukám, že mi ten palec navíc ještě nepříjemně napuchá. Měla jsem papuče s otevřenou špičkou, tak jsem mohla pěkně tvary obou palců porovnat. Vzdala jsem nějaké navlékání ponožek, a pozorněji jsem ten pravý palec prozkoumala. A hned mě napadlo, že to bude zarůstající nehet. Jasně to tak vypadalo, protože na pravé noze ...

 Když jsem předloni v lednu na těhotenském testu uviděla dvě čárky, nemohla jsem tomu vůbec věřit. Tak dlouho jsme se snažili, a už jsem se docela vzdávala i naděje, že se to kdy vůbec podaří. A pak to bylo najednou skutečné. S odstupem si pořád myslím, že mi prospěla dlouhá dovolená, kterou jsem měla v zimě, pominul stres z práce, a tak se zadařilo. Protože během pracovního shonu to nešlo vůbec.  A tak hned po vánočních svátcích, na začátku ledna, jsem si nadělila takový dáreček. Musím se přiznat, že jsem měla strach jít na první prohlídku, pořád ve mně hlodal červíček pochybnosti. Co když nakonec třeba těhotná vůbec nejsem, mám třeba jenom cystu, které mě trápily několik let opakovaně? A tak jsem se k doktorovi odhodlala jít až v půlce ledna - na můj svátek. Už tehdy mě asi dva dny trápily podivné ranní nevolnosti - ráno, ale i přes den, jednou jsem vyzvracela kus čokolády, a to už mi bylo divné.  V čekárně jsem byla jako na trní, pořád se mi honily hlavou ty nejhorší s...

  Autor: Robert Bryndza  Žánr:  Detektivní, Thriller  Mé hodnocení: 80%  Obsah: Kate Marshallová a její kolega Tristan spolu už pár měsíců vedou soukromou detektivní agenturu. Bohužel se jim zatím toto podnikání moc nevyplácí, všehovšudy sledovali několikrát nevěrné manžele, ale na svůj první případ teprve čekají. Takže tohle ani pro jednoho není práce na plný úvazek. Kate ještě dělá správkyni kempu, a Tristan se věnuje částečně své práci na univerzitě, kde pracuje jako asistent ve výzkumu.  Kate si může dovolit provozovat ztrátovou agenturu i díky tomu, že jí její kamarádka Myra, která před pár měsíci zemřela na rakovinu, odkázala právě celý kemp a k tomu ještě menší obnos peněz. Kate má již s detektivní prací zkušenosti, pracovala jako policistka u londýnské policie. Její zářnou kariéru poznamenalo to, že odhalila nebezpečného a krutého sériového vraha s přiléhavou přezdívkou Kanibal z Nine Elms. Tím nebyl nikdo jiný než Katein tehdejší šéf, Peter Conway....

 Srpen pomalu, ale jistě uhání ke svému závěru - příští týden už jdou děti zase do školy. Tento čas byl pro mě, zejména na základce, značně pochmurný, nevlídný, a smutný. Coby dospělý jedinec vítám to, že venku bude dopoledne více klidu, a se začátkem září také tak celkově ustane příliv výletníků a turistů. A mám teď i další, moc hezký důvod, proč mít ráda konec srpna. Už zítra totiž Julinka oslaví druhé narozeniny! Podrobněji se rozepíšu v příštím článku, ale tak si se slzou v oku vždycky říkám - proboha, opravdu to tak strašně uteklo, z toho maličkého miminka už je hotová slečna, která se umí pěkně projevit!  Teď ale trochu z jiného soudku. Blíží se komunální volby, a předvolební kampaň i v naší obci začíná. Náš současný starosta již kandidovat nebude, takže budeme volit zcela nového člověka. A když vidím, jakým směrem se naše vesnička obrací, říkám si, že je to jen dobře.  Velkým problémem jsou opravy po povodních. Tristní je, že obec nemá na spoustu věcí peníze, nebo ...

  Autor: Joseph Finder, Anthony Capella, Henry Porter, John Mortimer  Žánr: Thriller, Romantický, Historický, Román  Mé hodnocení: 60% Obsah: Čtyři zkrácené verze románů v jedné knize vydanými mezi lety 2005 a 2006. České vydání je z roku 2009.  Zabijácký instinkt. Jason Steadman bydlí v kalifornském městečku Belmont. Pracuje ve firmě Entronics, která se zabývá prodejem elektroniky jako prodejce. Vyjednává kontrakty, jedná se zástupci firem, ale také rozvíjí technologie a snaží se přijít s novými nápady. Ve světě elektroniky je zrovna velká konkurence, na trh přicházejí velké obrazovky, o které mají zájem fotbalové a hokejové stadiony. Ale teď se zrovna Jasonovi v práci nedaří.  Jako by se to prolínalo i s jeho osobním životem. S manželkou Kate se už několik let neúspěšně pokoušejí o dítě, a v práci se nedaří uzavírat kontrakty. Jason se octne těsně před uzavřením smlouvy, už to vypadá velice slibně, ale najednou se zase něco zkazí. A to se logicky nelíbí šéfovi...

 Minulý týden ve středu jsem brouzdala stránkami mého milovaného internetového antikvariátu Restorio. Na Megaknihy jsem po minulé nespokojenosti s časem dodání a průtahy kvůli neuvedení toho, že zboží není na skladě, dočasně zanevřela. A jelikož na Restorio si třikrát až čtyřikrát ročně nějaké knihy koupím a zatím jsem byla vždy spokojená, rozhodla jsem se znovu si nějaké knihy objednat.  Mám ráda ten "knižní" koloběh. To, že někdo dává život starým knihám, znovu je pouští do oběhu, a za pár korun se tu dají po důkladném hledání najít opravdové poklady. Ve středu pozdě večer jsem odeslala objednávku, zaplatila jsem hned převodem, a teď už nezbývalo jen čekat. Hned ve středu přišel i email, že objednávku právě připravují - a to je u tohoto obchodu skvělé. Když jim pošlete hned peníze, tak hned připraví objednávku.  V pondělí přišel email, že objednávka je už na cestě. Tedy dle jejich formulace: Už k vám letí. Je to milé, takové hrátky se slovy. Balíček jsem tedy čekala tak...

 I když je srpen, okurková sezona, tak přesto politický rybníček rozvířilo jedno dost kontroverzní téma. Došlo totiž k zamítnutí připomínkového řízení zákona, který upravuje umělé oplodnění - budu zde používat zkratku IVF, tak je to ostatně vžito i v mediálním prostoru. Jde tedy jednoduše o to, že ženy bez partnera nemohou IVF podstoupit. A tohle je téma nejen politické, ale v zásadě i společenské a také etické.  Pořád je totiž vžitý názor, že dítě má od narození nárok na oba rodiče. Potřebuje jak ženský, tak mužský vzor. Tak samozřejmě, takhle napsané to vypadá moc hezky a jednoduše. Jenže tady nastává už trhlina v tom, že i děti počaté přirozenou cestou nemají od narození oba rodiče. Otec se v některých případech k dítěti vůbec nehlásí, ač by měl, případně jsou tu i jiné složitosti.  Někteří moderní odborníci tvrdí, že dítě mužský vzor k harmonickému vývoji nepotřebuje. Těžko to takhle jednoduše posoudit. Sama za sebe můžu říct ze své zkušenosti s výchovou Julči, že ten...

Všechny problémy lidstva pocházejí z naší neschopnosti posedět tiše o samotě v místnosti.   Nikdy jsem nebyla typ člověka, který miluje hlasitou hudbu, rachot, a věčný hluk. Naopak jsem vždycky utíkala na své klidné, tiché místečko, kde jsem si mohla v klidu číst, učit se do školy, nebo si malovat. A když jdu spát, tak k tomu potřebuju taky úplné ticho. Doma jsme mívali akvárium s želvami, a máma musela pak na noc vypínat filtr. Ten zvuk, ač pro někoho třeba ne moc hlasitý, mi bránil v usnutí. Ale co bylo naopak fajn, tak zvuky přírody.  Vrkání holuba venku, cvrkání kobylek, a taky šumění potoka, který jsme měli hned za domem. Vždycky mi připadalo zvláštní, když návštěva, co u nás přespávala ráno tvrdila, že jim vadí šumění vody. Já na to byla zvyklá odjakživa, takže mi to ani nepřišlo. Ale s odstupem let už to chápu.  S léty se jakási averze na hluk a mnoho vjemů nijak nezměnila. Když jsem pobývala na intru, tak jsem měla rok takové dost podivné spolubydlící. Zuzka ...

 Tak nějak jsem tápala nad tím, jak nazvat dnešní deníčkový článek. Asi mi už dochází fantazie, ale věřím tomu, že mi dáte za pravdu. Jednak tedy toto léto je extrémně suché, tráva je místy žlutá, v potoce teče hrozně málo vody, a vypadá to, že jen tak znovu nezaprší. A pak další teplotní výkyvy. Sice je teplo, ale nemůžu si pomoct, rána bývají studenější, a právě ten chladný ostrý vzduch mi evokuje to, že se blíží podzim. Ano, já vím, je teprve čtrnáctého srpna, dnes je u nás zase čtyřiadvacet stupňů, ale je to tak, že září začíná pomalu klepat na dveře...  Nejsem si jistá, zda už jsem tuhle fotku Julinky coby berušky nedávala do minulého článku. Ale je pěkná, tak to snad nevadí. Juli teď aktuálně prochází obdobím vzpurnosti, což je někdy pěkný zápřah na nervy. Když se jí něco nelíbí, dovede to dát pěkně najevo. Ale jasně jsem stanovila hranice, kam už ví, že takhle se chovat nemůže. Tento týden třeba hrozný problém nočník - jenom ho vidí, záchvat, řev, začne s ním házet....