zomablog

  Autor: Tamina Berger  Žánr: Young Adults, Detektivní, Thriller, Romantický  Mé hodnocení: 70%  Obsah: Sedmnáctiletá Theresa nemá v životě zrovna na růžích ustláno. S mámou a mladší sestrou, čtrnáctiletou Corinnou, žije v malém činžovním bytě. Máma sice chodí do práce, je moc šikovná zahradnice a aranžérka rostlin, jenže v osobním životě je to horší. Theresa ani Corinna nepoznaly svého otce, odešel od nich, když byla matka těhotná s Corinnou. A tak teď matka utápí svůj smutek v alkoholu a navazováním pochybných známostí, z nichž žádná nevydrží déle než pár týdnů.  A jelikož bývá máma často opilá a vrací se domů běžně až pozdě v noci, veškerá péče o domácnost i mladší sestru je právě na Therese. Takže se teď zrovna nehodí, že onemocněla chřipkou. Navzdory tomu, že je už začátek března, zima se ani v nejmenším nechce vzdát své nadvlády, a malá vesnička Kleinhardstetten se octla v sevření mrazu...  Takže plán na dva je jasný - potit se s horečkou v posteli, a...

 Nedávno jsem na jednom internetovém portálu četla článek s poměrně zajímavým názvem. Těšit se do školy by mělo být normální. Nejednalo se o těšení do školy obecně, ale o takové to těšení po velkých prázdninách. Protože to není úplně samozřejmost, a návrat do školy, nájezd na starý režim a hromady domácích úkolů, s tímto spousta žáků po škole bojuje.  Možná to celé vypadá jako banalita nebo legrace, ale "poprázdninové" blues se týká mnohem více žáků, a já jej v minulosti zažívala také.  Velké prázdniny pro mě byly vždycky něco naprosto úžasného. Doma čerstvě vytisknuté vysvědčení, přichystané nové učebnice a seznam sešitů na příští rok k tomu. A teď nicnedělání. A to doslova. Máma mě nikdy pořádně nevedla k domácím pracím nebo pomáhání. Všechno si chtěla dělat sama, od všeho mě odháněla, nenechala mě ani vynést odpadky. Vrcholem bylo to, když mě táta ve dvanácti letech naučil, jak balit řízky v trojobalu.  Takže jsem buď byla venku, hrála hry na počítači, četla knížk...

 Vyrůstala jsem v prostředí, kde bylo pití alkoholu bráno jako norma. Táta večer svoje pivo k televizi, máma se většinou připojila se skleničkou vína. To všechno pro "lepší náladu." Ovšem mnohem větší problém byl alkohol, když jsme byli někde ve společnosti. Táta byl fajn, když měl svoji hladinku, tak byl veselý a družný, nikdy se nestalo, že by byl zlý nebo konfliktní, neopil se nikdy přes míru, to si moc dobře pamatuji.  Ale s mámou to bylo horší. Jak se takzvaně přepila, bylo opravdu zle. Z hodné maminky se rázem stala vzteklá fúrie, která se absolutně neovládá. A tohle se pravidelně dělo, když byla nějaká vesnická akce. Dožínky, dětský den, vesnický fotbal. Tady se máma obvykle úplně utrhla z řetězu, začala popíjet s kamarádkami, pak ji pozval na panáka nějaký známý, a to byl konec.  Najednou bylo mámě hrozně proti srsti, že má s sebou malé dítě - když jsem byla menší, mohlo mi být tak devět, možná osm, když se toto dělo. A samozřejmě mě měla už dávno odvést domů a ul...

  Autor: Kateřina Janouchová  Žánr: Román, Rodinný, Thriller  Mé hodnocení: 50% Obsah: Cecilie Lundová má právě dost velké rodinné starosti. Velmi ji zaměstnává péče o pět dětí - nejstaršímu Simonovi je devatenáct, nejmenší Ellen teprve dva měsíce, a pak je tu také John. Manžel, se kterým ji více než dvacet let pojí pouto lásky a slibu u oltáře, ten se stal hlavní příčinou jejích starostí. Ellen neměla ještě ani měsíc, když John svou ženu podvedl.  Se svou mladičkou asistentkou a sekretářkou Nike. Ta aféra, k tomu vyčerpání, kdy Cecilie byla skoro pořád sama doma, na starost pět dětí, do toho ještě potřeba neklidnou Ellen neustále kojit - vaření, praní, úklid... A tak když jednoho rána vyjela Cecilie ven s Ellen na procházku, zcela nečekaně ji postihlo srdeční selhání. Náhodný kolemjdoucí jí dal masáž srdce a přivolal sanitku. Cecilie skončila na kardiologickém oddělení.  Nebyla nutná žádná operace ani podobný zákrok, přesto Cecilie zůstala na několik dní v nemo...

 Červenec se pomalu, ale jistě blíží ke konci, a počasí je opravdu všelijaké. Tento týden je spíše chladněji, kolem těch devatenácti, dvaceti stupňů, dnes má přijít i menší deštík, tedy až kolem poledne, tak uvidíme. V tomto týdnu jsem si udělala radost menšími nákupy, jak po sebe, tak pro Julinku.  Všechny tyto knížky jsem koupila u nás v sekáči. Krom oblečení z druhé ruky je zde na malé poličce i pár knížek. A protože měli zrovna akci - jeden kus za 29 korun, hned jsem toho využila. Julinka si teď ráda prohlíží knížky, a krom zvířátek má oblíbené i dopravní prostředky. Konkrétně tedy traktory, bagry, a motorky.  A knížka Na cestách je opravdu pro malé děti úžasná. Obrázky se dají vyloupnout, navíc je fajn, že na každé stránce jsou dva v jednom. Krom povídání jsou tu i různé tipy na hry a na tvoření s dětmi. Je tu návod na výrobu kapsáře, tašky, nebo krásně originální narozeninové pozvánky. Julinka už umí obrázky pěkně vyloupnout, takže musím dávat pozor, aby se nám něja...

 Zase jsem po delší době měla prostor na to, shlédnout večer nepřetržitě a v klidu celý film. Ale chtěla jsem něco jiného než detektivku nebo horor, přeci jen, tohoto žánru mám už v knižní podobě docela dost. A tak padla volba na španělské drama Slyšíš mě? - v originále Sorda. Věděla jsem jen hrubý nástin děje, nečetla jsem si ani recenze, ani o čem snímek podrobněji pojednává, ale už ten název mi dával leccos tušit.  Angéla a Hector jsou harmonický pár, nedávno oba oslavili čtyřicáté narozeniny. Ale jsou tak trochu nesourodý pár - Angéla je od čtyř let hluchá, umí sice mluvit, ale její řeč není často úplně srozumitelná, takže převážně komunikuje znakovou řečí, a umí také skvěle odezírat ze rtů. Angéla má svou práci v keramické dílně, kde maluje hrníčky, misky, ale také samostatně pracuje s hrnčířským kruhem. Rodiče i Angélina sestra jsou slyšící, ale Angéla má skupinu kamarádek, které jsou stejně handicapované jako ona.  I přesto je ale spousta překážek, které musí Angél...

Autor: Martin Goffa Žánr: Detektivní  Mé hodnocení: 80% Obsah: Arnošt Milota, kterému nikdo neřekne jinak než Arno, si užívá tak trochu nedobrovolný odchod do penze ve vesničce Lhota. Rozhodl se zrenovovat dům po rodičích, zná ještě nějaké starousedlíky, a tak nějak doufal, že ve svých jednašedesáti letech tu už stráví poklidný podzim života. Před pár měsíci si našel lásku, skoro o dvacet let mladší Martu, která pracuje také u policie v Hradci - jen Arno sídlil o několik pater výš, takže se ti dva paradoxně potkali až po Arnově odchodu do důchodu.  A došlo k tomu za poměrně dramatických okolností, totiž když došlo ve Lhotě ke zločinu. Byl zabit syn vlivného podnikatele, a vražda silně připomínala praktiky z devadesátých let. Arno už po smrti manželky nedoufal, že by mohl ještě najít lásku, leč osud tomu chtěl jinak. A tak teď společně renovují dům, ačkoliv Marta dojíždí do Lhoty z Hradce, kde je zaměstnaná, což je tak trochu otrava. Má tam totiž svůj byt, a pořád se nechce k A...

 Tento týden začal proměnlivým počasím. V pondělí bylo ještě pěkně, ale v noci na úterý pršelo, a to stejné bylo i ráno. V šest hodin krásně bušily kapky do okna - to je tak vždycky, jak umyju všechny okna, tak za pár dni začne pršet - ale nevadí. Jsem ráda, že mám zase chvíli klid, zase je umyju až v září, a pak nejspíš až před Vánoci, ale záleží i na počasí. Teď jak hodně létají pyly, tak je to stejně všechno na oknech znovu...  A Julinka se doma tak nudila, smutně koukala z okna, chápe, že když prší, nemůže si hrát na písku. Ale pak se to trošku uklidnilo, tak jsme vyrazily do obchodu, tak si pak chvíli poskákala v kaluži, a nakonec jsem rozhodla, že zajdeme k nám do dětského centra Bělá v pohybu.  Ideální pro deštivé dny, máme to u nás v obci, tak jsem se svezla dvě zastávky autobusem a bylo to. Chodívám tam i do knihovny, mají tam také informační centrum. Dole sídlí herna pro větší děti, nahoře pro menší, je tam skluzavka, dřevěná zvířátka, balonkový bazének, kuchyňk...

 Někdy bývají naprosto odlišná slova - úzkost a panika zaměňována, ačkoliv to opravdu nejsou synonyma. Úzkost je tichá, plíživá, drží se na pozadí mysli a projevuje se například neschopností usnout, napětím v zádech či sevřeným žaludkem. Zatímco panika přichází jinak, podobá se vlně, která během několika minut zaplaví celé tělo.  Od malička jsem silný introvert, takže mě mnohé běžné situace často děsily a cítila jsem se v úzkých. Děsily mě nové situace, noví lidé, hororem pro mě na prvním stupni bylo třeba i to, když jsem si musela jít zaplatit do kanceláře obědy. A když jsem se třebas někdy vracela do školy od lékaře, děsilo mě to, že budu muset zazvonit na zástupkyni, aby mi otevřela. Prostě takové banální, jednoduché situace, kdy bylo třeba jednat s lidmi.  Pořád jsem si přemílala v hlavě, jak asi ta daná situace proběhne. A samozřejmě se v drtivé většině případů nestalo nic strašného. Věkem se to trochu zlepšilo, ale stejně přijdou situace, kdy se necítím úplně dobře....