Užíváme sluníčka

 Tento týden začal proměnlivým počasím. V pondělí bylo ještě pěkně, ale v noci na úterý pršelo, a to stejné bylo i ráno. V šest hodin krásně bušily kapky do okna - to je tak vždycky, jak umyju všechny okna, tak za pár dni začne pršet - ale nevadí. Jsem ráda, že mám zase chvíli klid, zase je umyju až v září, a pak nejspíš až před Vánoci, ale záleží i na počasí. Teď jak hodně létají pyly, tak je to stejně všechno na oknech znovu... 

A Julinka se doma tak nudila, smutně koukala z okna, chápe, že když prší, nemůže si hrát na písku. Ale pak se to trošku uklidnilo, tak jsme vyrazily do obchodu, tak si pak chvíli poskákala v kaluži, a nakonec jsem rozhodla, že zajdeme k nám do dětského centra Bělá v pohybu. 

Ideální pro deštivé dny, máme to u nás v obci, tak jsem se svezla dvě zastávky autobusem a bylo to. Chodívám tam i do knihovny, mají tam také informační centrum. Dole sídlí herna pro větší děti, nahoře pro menší, je tam skluzavka, dřevěná zvířátka, balonkový bazének, kuchyňka a dětský ponk s nářadím. Díky počasí tam bylo docela narváno, hned tři rodiny s dětmi, ale příjemné překvapení, že žádná z maminek nekoukala do telefonu, to už je bohužel dnes rarita. 

Už jsme v centru párkrát byly, tentokrát tam mají novou klouzačku i do mini bazénku, tak to Julču strašně bavilo, pořád dokolečka se klouzala. 

Po tom provazovém žebříku jsem lezla za Julinkou taky, když jsme tu byly posledně, tak ji to ještě nezajímalo, ale šlo jí to moc hezky, no a slušný tělocvik to byl i pro mě! Ale sklouznout dolů se Julinka nechtěla - a to jsem se sklouzla první já, abych na ni počkala dole, a to už zase opatrně slézala dolů. Tohle ji evidentně bavilo více než celá klouzačka. 

A minulý víkend jsme navštívili všichni tři, i s přítelem, který teď většinou jezdí na každý víkend domů, hřiště u nás v parku. Občas tam s Julinkou zajdeme, když mám více času, mají to tam moc pěkně opravené. 

Já čekala na Julinku dole, přítel jistil z boku, jenže ouvej. Juli si sedla, a to bylo všechno. "Pálí, pálí," hlásila. A skutečně, díky slunci byla klouzačka opravdu horká, po tomto jet dítě v kraťasech, tak si určitě spálí nožky! Tak chtěla hned zpátky, tak jsme ji sundali. Škoda toho použitého materiálu, no. 

Přítel Julču držel a tak si mohla alespoň trošku "poručkovat" po horolezecké stěně. Na písku vydržela chvíli, ten ji zatím moc nebaví ani doma, nejraději sype písek všude možně, ale bábovky nebo hraní se sítkem jí nic moc neříká. 

Pastelky, tužky, to všechno Juli velmi zajímá. Bohužel ne vždy to stihneme na papír - v pokojíčku si stihla pomalovat kus zdi, naštěstí to šlo pěkně dolů! Chvilku jsem byla v koupelně, a ještě jsem si říkala, jak je ta Julinka hodná a pěkně si hraje... A tak to vypadá, že bude pravák - já jsem levák, přítel pravák, tak to má po něm. Více používá teď pravou ruku i na hraní, jídlo a tak. 

V týdnu mě ve městě pobavily dudlíky. U památného kamene, kudy chodíme k ptačí voliéře, podívat se na ptáčky, ležely na šňůrce dva dudlíky. Tak jsem si říkala, jestli je nějaké dítě odložilo nadobro, nebo jen zapomnělo? Julinka dudlík nikdy neměla, měla jsem je sice nachystané, vyvařené a pečlivě umyté do porodnice, nakonec jsem se ale rozhodla je vůbec nedávat. 

A jsem za to dnes ráda. Julinka doufám nebude mít předkus, a (musím zaklepat na dřevo) - si zatím ani moc necucá prstíky nebo paleček. Hodně si sahá do pusy a slintá když rostou zoubky, ale že by si cucala palec z nudy? Zatím to nedělá. Jsem ráda, že nemusíme dudlíku odvykat, přijde mi hrozné už to, že dítěti dám nějaké šidítko a pak mu jej seberu, nehledě na to, že někdy vidím ve městě i čtyřleté děti s dudlíkem, a to mi přijde už přehnané... 

Ale je to každého věc, každého rozhodnutí, a kdybychom měli mít ještě někdy druhé dítě, vím, že bych dudlík nedávala znovu. 

Ráda chodím do sekáče, a včera se mi teda povedl úlovek. Za čtyřicet korun úplně nový batoh, přesně ve stylu, jaký mám ráda, je tedy větší, než jsem mívala, ale to je jen dobře. Upravila jsem si popruhy aby mi dobře seděl na zádech, a je prostě bezvadný. Julince jsem ho chvíli půjčila na hraní, hrozně se jí líbily ty šňůrky. 

Ve středu jsme si s Juli zašly na rybářskou baštu. Naposledy jsem tam byla vloni, a je to pěkná procházka. Bylo trošku chladněji, na mikinu, ale zase to nebylo na to sedět uvnitř, tak jsme sedly ven. Nikdo tam nebyl, takže klid. S Juli jsem se rozdělila o palačinky - nejvíc jí chutnala šlehačka a maliny, a fakt to bylo dobré. Palačinky byly s Nutellou, a jelikož Julinka pořád říkala "ham, ham," tak nejspíše chutnalo i jí. 

A dnes jsem měla původně namířeno na farmářské trhy u nás ve městě. Jenže co - medu mám doma plno, nic dalšího tam stejně pořádně nekupuju, takže jsem se rozhodla jinak. Delší dobu jsem nebyla na návštěvě u babičky, tak jsem naplánovala i jízdu autobusem, protože na nádraží je třeba přesedat. 

Babičce jsem volala, až když jsem stála před panelákem. Příští týden má narozeniny, tak jsem jí zašla do drogerie ještě koupit čaj a sprchový gel. Babička naštěstí byla doma, ale jak má tu stařeckou demenci, neotevřela mi bzučákem, ale sešla dolů po schodech. Škoda že nešel nikdo kolem, protože by si ušetřila cestu. 

Musím říct, že od minulé návštěvy se mi babička zdá lepší. Na to, že letos oslaví již osmaosmdesáté narozeniny, je na tom fyzicky pořád dobře. Ani si nestěžovala, že jí bolí záda. A jde  vidět, že jí prospěla i změna medikace, protože si tentokrát více pamatovala, neptala se, jak se Julinka jmenuje, což minule dělala. A tak mi povídala, že opravují teď sídliště, že je hodně hluk, což je fakt. Ale nedívá se už ani na televizi, ani rádio neposlouchá, to ji nebaví. 

Vždycky mi udělá hrozně fajn, když jsem u babičky. Dýchne na mě dětství, vrátím se o několik let zpátky. Julinka si teď hraje s hračkami, se kterými jsem si před lety hrála i já. A jak byla Julinka v novém prostředí, běhala jako vítr, na křeslo, na pohovku, pak do kuchyně, musela jsem fakt dávat pozor, aby něco neshodila. 

Ale co bylo pěkné, šla k babičce na klín, a dokonce jí dala i pusinku. To bylo moc pěkné, a celkově mi babička přišla dneska prostě v dobré náladě a šťastná, a také mluvnější než posledně. 

A tak se mi nakonec povedlo Julinku s babičkou i vyfotit. Myslím, že na fotce jde pěkně vidět, jakou má babička radost, protože se jí odráží v očích. Pobyly jsme asi hodinku, pak už bylo vidět, že je babička unavená. Cestou zpátky jsem potkala na schodech tetu, zrovna nesla babičce oběd, tak jsme prohodily pár slov. Mám dobrý pocit z toho, že jsem babičce zvedla návštěvou náladu. 

No a nakonec jedna ranní - to je tak fajn, že se děcko vzbudí s dobrou náladou a má radost jen z toho, že je ráno a může si zase hrát, těší se na snídani a na to, co zase ten den prožije za dobrodružství. Zato já potřebuju silné kafe, abych se pořádně probrala a mohla normálně fungovat! 

Ale máme se fajn. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užívejte léta a sluníčka, Vaše Eliss ♥