Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 445 Luciferova holka

Autor: Martin Goffa

Žánr: Detektivní 

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Arnošt Milota, kterému nikdo neřekne jinak než Arno, si užívá tak trochu nedobrovolný odchod do penze ve vesničce Lhota. Rozhodl se zrenovovat dům po rodičích, zná ještě nějaké starousedlíky, a tak nějak doufal, že ve svých jednašedesáti letech tu už stráví poklidný podzim života. Před pár měsíci si našel lásku, skoro o dvacet let mladší Martu, která pracuje také u policie v Hradci - jen Arno sídlil o několik pater výš, takže se ti dva paradoxně potkali až po Arnově odchodu do důchodu. 

A došlo k tomu za poměrně dramatických okolností, totiž když došlo ve Lhotě ke zločinu. Byl zabit syn vlivného podnikatele, a vražda silně připomínala praktiky z devadesátých let. Arno už po smrti manželky nedoufal, že by mohl ještě najít lásku, leč osud tomu chtěl jinak. A tak teď společně renovují dům, ačkoliv Marta dojíždí do Lhoty z Hradce, kde je zaměstnaná, což je tak trochu otrava. Má tam totiž svůj byt, a pořád se nechce k Arnovi přestěhovat natrvalo. 

Ale jinak si ti dva rozumí přímo báječně, před pár týdny se dokonce Marta seznámila s Arnovou jedinou dcerou Anetou, a obě si spolu výtečně sedly. A tak přišlo i pozvání do italského Bolzana, kde Aneta žije se svou přítelkyní Laurou a společně pracují na vinici. Takže to vypadá na poklidné, ničím nerušené léto.

Ale když jde Arno toho letního rána nakoupit do místního konzumu jako obvykle, dočká se překvapení. Traktorista Matěj mu sdělí, že Dana obchod před chvílí zavřela. A to se nestalo, co se Arno přestěhoval, a jaký vážný důvod k tomu měla, to se dozví hned vzápětí. "Nějaký magor se tam oháněl puškou." Arno ve své policejní praxi už viděl ledacos, tak je mu jasné, že tohle nebude jen tak. 

Dana stojí hned za dveřmi, evidentně otřesená, ale když vidí, že to jde Arno, s úlevou odemkne. Dle jejích slov si jeden mladík začal hrát na gangstera, dokonce vystřelil dozadu do zdi. Sice kuličkovkou, jenže to v té chvíli Dana nemohla vědět! Dana mladíka viděla tento týden podruhé, byl v obchodě už jednou s Jindrou Bartošem ze samoty.

Samota se říká jeho rozlehlému stavení proto, že je úplně poslední ve vesnici, a stojí kus stranou od ostatních. Arno se ještě ten den dozví, že mladík je Jindrův vnuk, dvacátník Lukáš se sem k dědečkovi přistěhoval teprve nedávno. Ale je jasné, že s ním budou potíže, na to má Arno čich. Když zajde za Jindrou a poví mu o incidentu v obchodě, starý pán se snaží vnuka omlouvat. Neměl jednoduché dětství, matka alkoholička, která skončila v blázinci, otec se o něj nikdy nestaral, prakticky od narození jej neviděl, a když se Adéla objevila jednou po letech s tříletým chlapcem před prahem, byl to pro Jindru a jeho ženu šok. 

Snažili se o Lukáše postarat, ale ten nakonec díky problémovému chování skončil v diagnostickém ústavu, v osmnácti se na nějakou dobu usídlil v Praze, a teď je zase na nějakou dobu u dědy. Ovšem nechodí do práce, děda jej tedy živí z důchodu, a nevypadá to, že by se mladík chystal dát svůj život do pořádku. 

Arno nakonec odjede i s Martou na slibovaný výlet, týden v Itálii oběma jen prospěl, ovšem realita ve Lhotě je neúprosná. Zase byl další incident - tentokrát Lukáš vytáhl v kostele sekeru a mluvil o zkáze světa. A místní díky strkanici s jedním z místních přivolali i policii, jenže jde jen o přestupek proti občanskému soužití... 

Situace s mladíkem se ještě více zkomplikuje, když Jindra zmizí. Lukáš tvrdí, že "se o dědu nestará," tudíž neví, kde je, ale Arno má pocit, že se děje něco opravdu zlého. Ono i z toho domu, kde bydlí Jindra, vychází něco zlověstného... Co se doopravdy stalo s Jindrou? Dojde totiž k něčemu, co Lhota ještě nezažila, a na co budou místní hodně dlouho vzpomínat. 

Protože Lukáš, který si přezdívá "Lucifer," je schopný opravdu všeho... 


Hodnocení: Na tuto knížku jsem se hrozně moc těšila. Goffa patří roky mezi mé oblíbence, jeho detektivky jsou příjemně civilní, oddechové, a tak nějak "normální" a uvěřitelné. Prostě jako ze života, a navíc je velký plusem také to, že je sám bývalým policistou, to dává knihám opravdu jiný punc. 

A když jsem se dozvěděla, že vyšla Luciferova holka, psala jsem paní do knihovny, zda bude v brzké době i u nás. Slíbila mi, že nejdřív v dubnu, protože nové knihy mohou kupovat, až když je schválený rozpočet, nakonec se to tedy protáhlo až na červenec. Tak moc jsem se těšila na novou knihu, protože anotace mě nalákala velmi, a tahle série s Arnem mě hrozně baví - ze série Ve výslužbě už mám přečtené všechny čtyři díly. 

Rozjezd je celkem rychlý, v úvodu je incident s mladíkem v obchodě, pak je chvíli zdánlivě klid, dojde k dalším problému v kostele, a pak zmizí mladíkův děda. Takže je jasné, že se něco děje. Ale samozřejmě to není všechno jen tak jednoduché, to jsem si pořád říkala - tak to je celkem nuda, to je to opravdu tak průhledné? 

Jenže samozřejmě, chyba lávky. Arno si zatím užívá celkem poklidných dní s Martou, ale dojde k události, která závažně ohrozí jeho milovaného psího parťáka Andyho a donutí jej vzít věci tak trochu do vlastních rukou. Jenže na některé věci už může být pozdě... A tak si právě i autor klade otázku - zda je možné udělat něco jinak, něco, co by změnilo běh všech věcí... 

Děj byl opravdu v mnohém celkem předvídatelný, místy se toho moc nedělo, žádná divočina. Je tu pěkně ukázaná atmosféra malé vesnice - také bydlím v obci asi tak velikostně jako Lhota, a některé charakterové typy lidí asi najdete všude... Pohodička s Martou, dovolená, koupání u vody se psem, ale ve vzduchu je pořád předzvěst něčeho temného. A když zmizí dědeček, věci naberou rychlý spád - protože policajt v Arnovi rozhodně neodešel do důchodu... 

Trochu poklidnější děj najednou rozvlní akčních třicet stránek, které si opravdu nezadají s výbornou detektivkou a thrillerem v jednom. To byla opravdu vydařená policejní akce/zásah, úplně jsem si dokázala tu hořící apokalypsu představit. A tak jsem si říkala, fajn, konec mám jasno. Jenže autor dostál své pověsti a ještě na úplný závěr přišel s velkým překvapením. Ale tentokrát to pro mě osobně překvapení nebylo - zdatný čtenář se chytne něčeho, co je na obálce, malý detail, a už ví! A tak jsem se tentokrát pěkně strefila! 

Taková klasická, celkem pomalu plynoucí detektivka, která má ale své kouzlo, uvěřitelné hrdiny, nechybí ani humor - akorát mi tu chyběla zmínka o Depeche Mode, která nechyběla v minulých dílech - Arno tuto kapelu miluje, a tentokrát nic, což mě jaksi zamrzelo, protože i já si je poslechnu ráda... No nic, to jsou jen takové malé mouchy, jinak jsem opravdu spokojená. Pro zdatného čtenáře knížka na dvě deštivá letní odpoledne. 

Pokud máte rádi české detektivky a kvalitní autory, můžu rozhodně jen doporučit. Mám doma ještě od Goffy novou knihu, samostatný titul Špína, tak jsem zvědavá, jak se mi bude líbit! 

A co Vy? Četli jste nějakou knihu od autora? Máte rádi české detektivky? Nebo dáváte přednost jinému žánru? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný vstup do nového týdne, užívejte léto, Vaše Eliss ♥


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Konec nouzového stavu?

 Včera proběhlo ve Sněmovně hlasování o pokračování nouzového stavu. Tentokrát ale premiér Andrej Babiš neměl od začátku vůbec jisté, že jeho návrh bude akceptován. Samotné jednání bylo dokonce přerušeno a premiér vyjednával s opozicí na případném kompromisu. K žádné dohodě ale nedošlo, a po zdlouhavých vyjádřeních politiků došlo k dalšímu neprodloužení nouzového stavu. Ten tedy v neděli večer skončí. Teoreticky by se tak měly otevřít obchody a služby. Do školy s velkou pravděpodobností děti nepůjdou, to už odmítl ministr školství. Děti půjdou do školy, až bude možné je několikrát týdně testovat. Nebo by se děti mohly rovnou testovat samy. Otázkou ovšem je, jestli nebudou děti u těchto domácích testů podvádět. V pondělí by se mohly rozjet i vleky. Na Seznamu se už objevila zpráva, že v pondělí všichni otevřou. No na druhou stranu, lidi na ty lyže stejně vyrazí, přes všechny zákazy a nákazy. Nikomu se už totiž nechce sedět doma. Nejsem fanoušek zimních sportů, ale vůbec se nedivím. ...