Slyšíš mě? (2025)

 Zase jsem po delší době měla prostor na to, shlédnout večer nepřetržitě a v klidu celý film. Ale chtěla jsem něco jiného než detektivku nebo horor, přeci jen, tohoto žánru mám už v knižní podobě docela dost. A tak padla volba na španělské drama Slyšíš mě? - v originále Sorda. Věděla jsem jen hrubý nástin děje, nečetla jsem si ani recenze, ani o čem snímek podrobněji pojednává, ale už ten název mi dával leccos tušit. 

Angéla a Hector jsou harmonický pár, nedávno oba oslavili čtyřicáté narozeniny. Ale jsou tak trochu nesourodý pár - Angéla je od čtyř let hluchá, umí sice mluvit, ale její řeč není často úplně srozumitelná, takže převážně komunikuje znakovou řečí, a umí také skvěle odezírat ze rtů. Angéla má svou práci v keramické dílně, kde maluje hrníčky, misky, ale také samostatně pracuje s hrnčířským kruhem. Rodiče i Angélina sestra jsou slyšící, ale Angéla má skupinu kamarádek, které jsou stejně handicapované jako ona. 

I přesto je ale spousta překážek, které musí Angéla jakožto neslyšící ve "slyšícím" světě překonávat. Například jakýsi pocit izolace, kterou s sebou hluchota nutně nese. 

Když ale Angéla chvíli po čtyřicátých narozeninách zjistí, že je těhotná, život se jí obrátí vzhůru nohama. Na jednu stranu má velkou radost, že se stane mámou, ale na druhou stranu ji velmi sužují obavy. Zvládne vychovávat dítě, když má svůj vlastní, neslyšící svět? A pak je tu další, mnohem závažnější otázka. Co když bude i miminko trpět vadou sluchu? 

Lékaři nedokáží dát budoucím rodičům jasnou odpověď. Moderní medicína už opravdu hodně pokročila, ale žádný prenatální test nedokáže zjistit, zda miminko bude slyšet... Angéla si snaží užívat těhotenství, chystá výbavičku, pokojíček, stejně tak se na dítě těší i Hector.

Ale až po porodu se ukáže, jak moc velkou zkouškou manželského vztahu je příchod jejich dítěte na svět. Začínají se zde ukazovat propastné rozdíly mezi světem slyšících a neslyšících, a jak Angéla, tak Hector mají pocit, že dcerka, kterou pojmenovali Ona, má větší nárok na jejich svět. A jak bude znít nakonec verdikt lékařů? Bude děvčátko zcela zdravé, nebo bude mít po matce dědičnou zátěž a bude také neslyšící...? 

Ani pro jednoho z rodičů není nová životní úloha vůbec jednoduchá. Setkávají se s nepochopením okolí, ani nejbližší rodina, včetně Angéliných rodičů, se nechce s novou situací tak úplně smířit. Je tu velká spousta neznámých, nejistoty, a Angéla má teď úplně nový svět. Vše na co byla zvyklá, její rutina a jistoty se začínají bortit, a když se novopečené maminky začne zmocňovat nejistota, nevěstí to nic dobrého... 

Podaří se páru překonat všechny překážky na cestě k tomu, aby se stali dobrými rodiči? Nebo se jejich cesty definitivně rozdělí, protože svět slyšících a neslyšících je tak rozdílný, že jej ani sebevětší láska nemůže udržet dohromady...? 

Na film jsem byla opravdu velmi zvědavá. Poslední film, který se odehrával v atmosféře ticha a neslyšících, který jsem viděla, tak to bylo Tiché místo. Zde je neslyšící jedna z postav mladých dívek, ale část filmu se odehrává v tichu, a to kvůli monstrům, která jsou v postapokalyptickém světě citlivá na jakýkoliv hluk, a takto loví své lidské oběti. A krom toho zde hraje má oblíbená Emily Blunt. 

Ale Slyšíš mě? je úplně jiný typ filmu. Žádné sci-fi, žádný horor, jen nepřikrášlená realita, která je zde opravdu syrová. Co jsem se dozvěděla až po filmu ze zajímavostí, tak herečka Miriam Garlo ztvárňující Angélu je opravdu neslyšící. Ne přímo hluchoněmá, protože o sluch přišla až v sedmi letech, ale ten handicap tu je. A další zajímavost - její sestra Eva Libertad film režírovala. 

Právě na základech soužití se sestrou a rozhovorů o potencionálním těhotenství Miriam vznikl námět na film. Miriam se nakonec matkou sama nestala, i když tuto otázku velmi zvažovala, nicméně nakonec se rozhodla do toho nejít. 

A film nabízí pohled na to, jaké by to mohlo být a jaké je také rodičovství pro tisíce neslyšících maminek po celém světě. Divák je postupně vtahován do společného života ústřední dvojice. Angéla a Hector jsou dokonalý, milující pár, opravdu z nich ta láska a harmonie přímo čišela. Ale právě tím těhotenstvím přijdou první trhliny, otazníky a starosti. 

Co musím prve vypíchnout, tak herecký výkon Miriam. Pořád jsem si říkala - jé, ta opravdu výborně hraje, že neslyší! Dozvěděla jsem se o jejím handicapu až po shlédnutí, a tak mi bylo jasné, jak to dokázala - ona byla prostě sama sebou. A určitě to pro ni nebylo jednoduché... Angéla si zde celý film opravdu nese punc smutku a jakési izolace kvůli tomu, že neslyší. Svět je pro ni v mnohém nepřehledný, uspěchaný, a tak nějak z hlavní postavy opravdu čišel smutek. 

Připadalo mi, že se na miminko ani pořádně netěšila, že ty obavy z toho, jaké to bude, spíše převažovaly. Ale tohle je na jednu stranu pochopitelné. A tak je hlavní hrdinka depresivní a smutná, ale tím nám jenom přibližuje svůj svět. Frustrace, izolace, smutek, mnohdy pocit opuštění... Do kterého nemáme v podstatě šanci nahlédnout, pokud nějakým neštěstím nepřijdeme o sluch. 

Velmi úžasná byla sekvence, která se odehrává zcela v tichu, Pohledem Angély. Běžné situace - jízda autem, popíjení vína s přáteli u moře, to vše v úplném tichu. Pro nás nepředstavitelné, a na jednu stranu pro nás jakožto slyšící také velmi tísnivé. A nejvíce silná scéna byla- když malá Ona řekla své první slůvko, a maminka jej prostě neslyšela, a taky nikdy pořádně neuslyší, co jí holčička povídá... 

Ale co se mi líbilo, tak bylo vidět, že rodičovská láska nezná hranic. Našla si svůj způsob komunikace s holčičkou, pomocí znakové řeči, a bylo vidět, jak je děvčátko učenlivé a hrozně moc věcí rychle pochopilo. Tady bylo fajn i to, že holčička měla starší rodiče, protože se to na celém přístupu k rodičovství odráželo. I když ten střet slyšícího a neslyšícího světa zase nemá na věk tolik vliv, že... 

Samozřejmě mě zajímalo, jak to nakonec dopadne, protože tu bylo několik poměrně dramatických situací, ale moc jsem jak Angéle, tak Hectorovi fandila. Ale nebudu prozrazovat, jak to nakonec celé scénáristka a režisérka v jedné osobě vymyslela.. Co je také fajn, tak absence hudby - tedy až na konci je tu pasáž se sluchátky - to se Angéla ptá chlapce na pláži, co poslouchá za hudbu. Jak na takovou otázku odpovědět někomu, kdo neslyší...? Velmi složitě. 

Jsem moc ráda za takto syrové a nepřikrášlené drama o tom, jak to mají neslyšící v dnešním světě těžké. To si opravdu nikdo z nás neumí představit... 

Film se mi velmi líbil, zajímavě pojaté téma, a líbí se mi, že režisérka otevřela otázku rodičovství u neslyšících žen. Protože je to maminka jako každá jiná, své dítě miluje nadevše, jen to má o něco těžší a složitější... Ohodnotila bych snímek čtyřmi hvězdičkami z pěti, a rozhodně doporučuji, protože o tomto tématu se ve veřejném prostoru moc nemluví, ale mělo by. 

Přidávám ještě odkaz na csfd.cz, aktuálně má film 78%, a tohle hodnocení si opravdu zaslouží. 

https://www.csfd.cz/film/1629850-slysis-me/recenze/

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užívejte letních dní a mějte se hezky, Vaše Eliss ♥