Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 447 Dotek chladu

 Autor: Tamina Berger 

Žánr: Young Adults, Detektivní, Thriller, Romantický 

Mé hodnocení: 70% 

Obsah: Sedmnáctiletá Theresa nemá v životě zrovna na růžích ustláno. S mámou a mladší sestrou, čtrnáctiletou Corinnou, žije v malém činžovním bytě. Máma sice chodí do práce, je moc šikovná zahradnice a aranžérka rostlin, jenže v osobním životě je to horší. Theresa ani Corinna nepoznaly svého otce, odešel od nich, když byla matka těhotná s Corinnou. A tak teď matka utápí svůj smutek v alkoholu a navazováním pochybných známostí, z nichž žádná nevydrží déle než pár týdnů. 

A jelikož bývá máma často opilá a vrací se domů běžně až pozdě v noci, veškerá péče o domácnost i mladší sestru je právě na Therese. Takže se teď zrovna nehodí, že onemocněla chřipkou. Navzdory tomu, že je už začátek března, zima se ani v nejmenším nechce vzdát své nadvlády, a malá vesnička Kleinhardstetten se octla v sevření mrazu... 

Takže plán na dva je jasný - potit se s horečkou v posteli, a jediné co dokáže pozřít, je Aspirin a trochu čaje. Alespoň tedy Corinna se trochu vzchopí, uklidí, a dokonce udělá moc dobrou snídani s vajíčky, a to i pro mámu, která se právě vyspala z dalšího flámu s přáteli. A když si Theresa konečně dobije telefon, překvapeně zjistí, že má hned několik zmeškaných hovorů. Od spolužáků, ale co ji překvapí, tak jí volala hned několikrát paní Mechatová, maminka její nejlepší kamarádky Julie. 

Theresa hned volá zpátky, s opravdu neblahou předtuchou. A ta se vzápětí potvrdí. Julie se nevrátila večer domů, a telefon má vypnutý. Tohle nikdy předtím neudělala, vždycky se vrátila v přesně dohodnutý čas, to může Theresa potvrdit! I když dívce ještě není úplně nejlépe, rozhodne se vyjít do ulic a kamarádku hledat. S Julií často chodily pěšky, ale přesto se rozhodne prve pátrat v autobuse. Julie je výrazný typ, a řidič si je dvě určitě pamatuje! 

Ale řidič tvrdí, že Julii rozhodně nevezl. Poslední stopa končí v klubu pro mládež Gratzel. Tam se bavila se spolužačkami, krátce po deváté ale odešla. Sama, pokud si ostatní dobře pamatují. Takže Theresa se nedozvěděla mnoho informací. Zklamaně se vrátí domů, a rozhodne se pokračovat příští den. 

To už se do věci vloží i policie, Theresu vyslýchá moc milá policistka Karin Zaunerová. Co je ale podstatná informace, tak je tu jistý mladík jménem Leon. Chodí s děvčaty do třídy, a Theresa si již několikrát všimla, že Julii sleduje, a to doslova jako nějaký stalker. Takže po Julii je vyhlášeno pátrání, a Theresa Leona navštíví a svěří se mu se svým podezřením. 

Jenže Leon tvrdí něco úplně jiného. Naopak, dával na Julii zpovzdálí pozor, protože se někoho bála! Má Theresa věřit, takovému pro ni opravdu bizarnímu vysvětlení? Leon sice byl ten večer také v klubu Gratzel, ale Julie odešla dříve než on. To už je dívka opravdu zoufalá a svírá ji neblahá předtucha, že se její nejlepší kamarádce něco stalo. 

A to se bohužel vzápětí potvrdí. Julie je nalezena pod mostem, na opuštěné polní cestě. Vzhledem k počasí nejsou na místě žádné podezřelé stopy. Podle policie je příčina dívčina úmrtí téměř jasná. Buď šlo o sebevraždu, nebo prostě u mostku na ledu uklouzla, a pádem z výšky si přivodila smrtelné zranění. Našel ji párek starších lidí, kteří venčili psa. 

Jenže Theresa rozhodně nevěří, že šlo o nešťastnou náhodu. Ani ne před měsícem za podivných okolností zemřela devatenáctiletá Melissa, která byla nalezena na poli, kde umrzla. Policie má zato, že šlo také sebevraždu - to si tedy dívka jen tak lehla do sněhu a rozhodla se umřít... A Melissa byla navíc těhotná, dle všeho se scházela s nějakým starším mužem, ovšem tajně, protože vyrůstala v přísné katolické rodině... 

Theresa se rozhodne pátrat po příčinách kamarádčina úmrtí na vlastní pěst. Při pátrání ale naráží na tajemství, o kterých by snad raději nevěděla, a největším šokem je pro ni nález kamarádčina deníku. Při jeho čtení zažije opravdu nepříjemný pocit chladu, který se jí rozlévá celým tělem. Brzy začne mít navíc nepříjemný pocit, že ji někdo sleduje, a dokonce se octne v opravdu velkém nebezpečí... 


Hodnocení: Thrillery pro mládež pro mě nejsou žádným novým čtením, občas ráda nějaký titul vyhledám. Je to povětšinou čtení nenáročné, a takové opravdu odpočinkové. A tato řada thrillerů z nakladatelství Fragment má hned několik titulů. Před dvěma lety jsem četla Dvojí tvář, a tato knížka mi nepřišla úplně špatná. Kdybych byla věková kategorie - tedy pokud by mi bylo patnáct, šestnáct, byla bych z knížky úplně na větvi. 

Ale už dávno mi není -náct, takže je to trochu jiné. Začátek se rozjížděl hodně slibně, příběh je vyprávěn z pohledu Theresy, plus tu jsou výňatky z Juliina deníku. Celé to začíná tou nešťastnou Theresinou chřipkou, bohužel nemohla svou kamarádku ten den doprovodit, a tak, ještě ne úplně zdravá, začíná pátrat. 

A začalo to být celkem zajímavé. Všechny indicie ukazují na Leona, ale celé to bylo podáno celkem průhledně, takže mi bylo jasné, že pachatelem je tady někdo jiný. Ale musím říct, že jsem se dost divila tomu, že Theresa měla na zjišťování tomu, co se stalo kamarádce, čas. Škola, starost o domácnost, o sestru, to celé znělo dost neuvěřitelně. Ale co se mi naopak líbilo, tak vylíčení rodinného života, protože Theresa to neměla opravdu jednoduché. 

Dětství bez otce, problémy ve škole, matka, která se chodí bavit a na dcery téměř kašle... A tak Theresa tráví hodně času venku, a právě i u Julie doma. A smrt kamarádky je další velký otřes, k tomu silné podezření, že se opravdu nejednalo o nehodu... 

Ač mám většinou v detektivkách problém poznat, kdo je pachatel, tak tady to bohužel bylo naservírováno na stříbrném podnose. A to doslova. Chápu, že je to čtení pro šestnáctileté slečny, ale přesto to chtělo trochu více důvtipu a zamotání toho, kdo je vlastně pachatel. Autorka nám pořád neodbytně předestírá dvě jména, ale tak okatě, že je jasné, že tudy cesta opravdu nepůjde. A další věc - jsou tu zmíněné iniciály oné osoby, a každý trošku logicky uvažující čtenář má tak jasno. 

Opravdu jsem se ve svém odhadu nemýlila, ale škoda velmi uspěchaného závěru. Vysvětlí se tu pohnutky pachatele, ale nedávalo to moc logiku, hodně zvláštní objasnění. Takové čtení na pár hodin, má to své kouzlo, bavila mě atmosféra maloměsta, a zase bylo fajn se vcítit do mladé holky, protože její mládí nebylo rozhodně bezstarostné, ale v mnohém přece jen hrozně fajn. 

I tak dávám sedmdesát procent, protože věřím, že i když byla kniha vydána v roce 2013, pořád má dnešním mladým čtenářkám co nabídnout. Já si tento titul koupila na bazárku knih, a tak jej s radostí pošlu zase dál, třeba někomu udělá radost. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný víkend, Vaše Eliss ♥


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Zima a Vánoce

 Včerejším dnem oficiálně začala zima. Já ji však každý rok vnímám daleko dřív. Od dětství ji mám spojenou s první vyloupnutou čokoládkou z adventního kalendáře. Tím dnem pro mě začalo odpočítávání do Štědrého dne a těšení se na Ježíška, a nejvíce samozřejmě na dárečky. Od malička bydlím na horách, a proto patřím k těm šťastným lidem, kteří si v dětství užívaly kupy sněhu, sáňkování, stavění sněhuláků a jiných hrátek do sytosti. To jsem vždycky milovala. Ráno, o vánočních prázdninách, jsem nabalená v zimní kombinéze vyběhla se sáňkami na kopec a vracela jsem se až k obědu, protože mě hrozně bavilo sjíždět kopec dolů pořád dokola. Poslední roky máme ty zimy bohužel takové chudší, sníh moc nepadá, loni začal padat až tři dny po Vánocích, a letos napadl před dvěma týdny, ale rychle zase roztál. Podle předpovědi má zatím na Štědrý den pršet, tak uvidíme. Zima pro mě byla tajemným a zvláštním obdobím. Vůně studeného vzduchu, praskající sníh pod nohama, a dodnes miluji tu výzdobu. Nejvíc...