Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 446 Hra na schovávanou

 Autor: Kateřina Janouchová 

Žánr: Román, Rodinný, Thriller 

Mé hodnocení: 50%

Obsah: Cecilie Lundová má právě dost velké rodinné starosti. Velmi ji zaměstnává péče o pět dětí - nejstaršímu Simonovi je devatenáct, nejmenší Ellen teprve dva měsíce, a pak je tu také John. Manžel, se kterým ji více než dvacet let pojí pouto lásky a slibu u oltáře, ten se stal hlavní příčinou jejích starostí. Ellen neměla ještě ani měsíc, když John svou ženu podvedl. 

Se svou mladičkou asistentkou a sekretářkou Nike. Ta aféra, k tomu vyčerpání, kdy Cecilie byla skoro pořád sama doma, na starost pět dětí, do toho ještě potřeba neklidnou Ellen neustále kojit - vaření, praní, úklid... A tak když jednoho rána vyjela Cecilie ven s Ellen na procházku, zcela nečekaně ji postihlo srdeční selhání. Náhodný kolemjdoucí jí dal masáž srdce a přivolal sanitku. Cecilie skončila na kardiologickém oddělení. 

Nebyla nutná žádná operace ani podobný zákrok, přesto Cecilie zůstala na několik dní v nemocnici. Potřebovala si pořádně odpočinout, nabrat síly, a hlavně se konečně rozhodnout, co se svým životem dál. Kde je ten recept na osobní štěstí a život v klidu...? Největší ránou a bezprostřední příčinou kolapsu byla rozhodně Johnova nevěra - i když to byl jen úlet na jednu noc, přesto Cecilie nedokáže odpustit. 

A právě během pobytu v nemocnici si Cecilie spoustu věcí ujasnila. Například to, že chce požádat o rozvod a začít úplně jinak. S dětmi - alespoň těmi staršími a samozřejmě s Ellen - se někam odstěhovat. Připadá jí nemožné, že by měla dál žít s manželem pod jednou střechou. Nebyla to totiž zdaleka jeho první nevěra... 

Když je tu konečně ten velký den a Cecilie je propuštěna z nemocnice, vezme ji John ještě před cestou za dětmi do honosné restaurace. A tam mu oznámí dvě novinky - alespoň na pár hodin v týdnu se chce vrátit do práce - na porodní oddělení, kde pracuje coby asistentka - a bude podávat žádost o rozvod. Co nejdříve se chce také odstěhovat. 

John je v šoku, rozmrzelý, a vůbec se mu nelíbí představa, že by měl být více doma s dětmi. Má svou práci profesionálního fotografa na plný úvazek, což se s častější péči o děti moc neslučuje. Ale Cecilie je již rozhodnutá. Dokonce zavolá své mladší sestře Susanně, zda u ní může na nějakou dobu bydlet. Susanna má rozlehlý dům, dvacetiletá dcera Alexandra je již dávno z domu, a právě také řeší problémy v manželství. 

Podvedla svého muže, právníka Thomase, s neznámým mužem otěhotněla, a teď plánuje život úplně jinak, coby svobodná matka. Thomas totiž po manželčině přiznání bez jediného slova sbalil kufry a odešel... 

Cecilie se snaží, aby nové uspořádání děti zasáhlo co nejméně. Nejsložitější je to s patnáctiletým Williamem, který zrovna prochází obdobím vzpurnosti a nehodlá akceptovat to, že rodiče již nežijí spolu. Pro Cecilii je balzám na duši alespoň návrat do práce. Tam může zapomenout na starosti z domova, a plně se věnovat pacientkám, protože jak se zdá, letos Švédsko zažívá hotový baby boom! 

Ovšem komplikace nastanou, když najednou zmizí Ceciliina nadřízená, původem z Ruska, Tatiana. Vrchní porodní asistentka má v nemocnici výbornou pověst, nikdy neonemocněla ani nepřišla pozdě, a teď najednou nebere telefony a více jak týden o ní nikdo nic neví... Cecilie je tak trochu amatérský detektiv - již několikrát se s pomocí vyšetřovatele Pera Olsona pustila do vyšetřování záhadných zmizení či vražd v okolí. 

Jenže celé je to divné. Tatiana nikdy nemluvila o sobě, ani o své rodině, jakoby měla jen svou práci a nic jiného pro ni neexistovalo. Jenže tato záhada je mnohem spletitější a děsivější, než si Cecilie vůbec dokáže představit, a v nebezpečí se mohou octnout i její nejbližší... 



Hodnocení: Má první kniha od Česky žijící ve Švédsku, píše taktéž ve švédštině, což je tak trochu zvláštní, že kniha od české autorky potřebovala překlad. No nic. Titul jsem si objednala z megaknihy, podle anotace to nevypadalo úplně špatně, taková celkem klasika - "amatérský detektiv v sukních." Jenže hodně dlouho se v knize nic pořádného neděje. 

Ano, to, že se Cecílie octne v nemocnici a má hodně času o sobě přemýšlet, následuje její velké rozhodnutí, to vše může vypadat zajímavě. Ale začátek je strašně nudný, soužití s dětmi, John se ukáže jako neschopný manžel, další problémy, tentokrát s matkou a tchýní... Vím, že v životě se samozřejmě podobné věci dějí, ale pořád jsem čekala, kdy se bude dít něco akčnějšího? 

Příběh je vyprávěn pohledem vypravěče, což preferuji. Máme tu pár vsuvek z minulosti, co se týče života Tatiany, její příjezd do Švédska a poněkud neobvyklé okolnosti, její začátky, píle, s jakou se jí podařilo vypracovat se až na pozici vrchní sestry, a také tajemství, které skrývala před ostatními. Druhý život, jehož existenci velice pečlivě skrývala, a díky tomu se pak její zmizení zdálo opravdu... Děsivé. 

Cecílie tedy začne s pomocí svého přítele Pera pátrat po tom, co se mohlo Tatianě stát. A to mi tedy přišlo dost nepřirozené, že při tom, že chodí do práce, stará se o pět dětí, řeší problémy v rodině - se sestrou, matkou, tchyní, a má ještě čas řešit zmizení své kolegyně... Ale ta detektivní linka má pořádný prostor až na posledních sto stránkách - mimochodem kniha jich má celkem 357. 

A valnou část zde řešíme právě rodinné problémy. To mi dost vadilo, že detektivní linka byla upozaděna. Mezitím si Cecílie začne rychlý románek s vyšetřovatelem, nedá se autorce upřít to, že vylíčení erotických scén je opravdu věrné, sexuální napětí mezi oběma protagonisty je skvělé. A co mi dost vadilo, tak neustálé předhazování téma feminismu. 

Jasně, tohle se dnes hodně řeší, ale tady to nebyla úplně dobře zvolená forma, bylo to otravné a protivné. Chápu, že když má žena pět dětí, je třeba, aby jí muž více pomáhal, ale mít doma malé miminko, které je kojené, a hned se hnát za každou cenu do práce... Autorka se snažila namixovat román pro ženy a thriller, to je evidentní, ale za mě to nebylo úplně povedené. 

Očekávala jsem více napětí, akce, ta se opravdu odehraje v závěru, jsou tu docela věrné scény z nemocničního podzemí, které jsou pěkně sugestivní, ale to bylo prostě málo. Kdyby to byl vyloženě jen román smíchaný s erotikou, takové balancování po rozchodu s manželem a životem s pěti dětmi, tak by to bylo mnohem zajímavější. 

Nejvíce mě zde bavily scény z nemocničního prostředí, konkrétně tedy z porodnice, to bylo opravdu čtivé, pacientky a jejich osudy, a mnohdy těžkosti při přivádění nového človíčka na svět. Ale takhle je to jen šedivý průměr, pachatel byl sice odhalen, ale v podstatě se o něm nic nedozvíme. Víme motiv, pohnutky, samozřejmě, ale proč není zmíněno třeba jméno - krom toho, že je to Rus...

Takže spíše převažuje zklamání, taková jednohubka, opravdu nenáročné čtení. Dávám padesát procent a knížka poputuje hned zítra do knihobudky. Třeba si knížka najde cestu k někomu, komu se bude líbit více! 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný víkend, Vaše Eliss ♥

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Zima a Vánoce

 Včerejším dnem oficiálně začala zima. Já ji však každý rok vnímám daleko dřív. Od dětství ji mám spojenou s první vyloupnutou čokoládkou z adventního kalendáře. Tím dnem pro mě začalo odpočítávání do Štědrého dne a těšení se na Ježíška, a nejvíce samozřejmě na dárečky. Od malička bydlím na horách, a proto patřím k těm šťastným lidem, kteří si v dětství užívaly kupy sněhu, sáňkování, stavění sněhuláků a jiných hrátek do sytosti. To jsem vždycky milovala. Ráno, o vánočních prázdninách, jsem nabalená v zimní kombinéze vyběhla se sáňkami na kopec a vracela jsem se až k obědu, protože mě hrozně bavilo sjíždět kopec dolů pořád dokola. Poslední roky máme ty zimy bohužel takové chudší, sníh moc nepadá, loni začal padat až tři dny po Vánocích, a letos napadl před dvěma týdny, ale rychle zase roztál. Podle předpovědi má zatím na Štědrý den pršet, tak uvidíme. Zima pro mě byla tajemným a zvláštním obdobím. Vůně studeného vzduchu, praskající sníh pod nohama, a dodnes miluji tu výzdobu. Nejvíc...