Nečekaná patálie

Na víkend jsem nijaké zvláštní plány neměla, takovou tu naši klasiku. Zajet si do města, s přítelem něco dobrého uvařit, a pak jít s Julinkou do parku. Ale hned včera ráno se plány úplně změnily. A přitom den předtím tomu nic nenasvědčovalo... 

Po probuzení mě jaksi bolela noha. Respektive tedy - palec na pravé noze. A bolest to byla opravdu nepříjemná. Nemohla jsem na nohu vůbec došlápnout. V palci nepříjemně píchalo, táhlo to. Říkala jsem si, co je? Vždyť jsem na nic špatného nešlápla, ani jsem si ten palec neskopla, což se mi stalo naposledy někdy vloni. 

Ale tak nějak jsem se cítila divně, ani jsem neměla chuť k jídlu. Dala jsem si jen kafe, a pak v koupelně koukám, že mi ten palec navíc ještě nepříjemně napuchá. Měla jsem papuče s otevřenou špičkou, tak jsem mohla pěkně tvary obou palců porovnat. Vzdala jsem nějaké navlékání ponožek, a pozorněji jsem ten pravý palec prozkoumala. A hned mě napadlo, že to bude zarůstající nehet. Jasně to tak vypadalo, protože na pravé noze jsem nemohla kraj nehtového lůžka oddělit, a jen co jsem se nehtu dotkla, bolest jako čert. 

Jelikož je přítel ještě celý týden doma, rozhodla jsem se využít příležitosti a zajet si na pohotovost. Ještě předtím jsem si ale zaběhla do večerky pro o číslo větší papuče. Takové klasické nazouváky. Koukala jsem na různé rady a všude psali, že po ošetření je na palci tlustý obvaz. V devět hodin jsem jela od nás autobusem, dostat se do nemocnice bylo poměrně komplikované, všude rozkopáno, různé obcházení, uhýbání rozkopaným místům. 

Na urgentní příjem jsem samozřejmě nešla, jen jsem vyfotila ceduli. 

Bylo mi jasné, že tohle bude spíše řešeno na chirurgii než na klasické interně. Tak jsem zamířila na chirurgickou pohotovost, ta je hned v nemocnici v přízemí, za recepcí. Byla jsem tu naposledy před lety, tenkrát jsem měla lehké podvrtnutí kotníku, to už může být ale tak více než osm let. Čekárna je teď nová, jsou tu nové židle, je to celkově takové barevnější a příjemnější. 

Pacientů přede mnou bylo dost, ale jednu paní poslala sestra právě hned na interní pohotovost. Měla totiž něco se zády, nemohla se skoro hýbat, a to prý na chirurgii neřeší. Jinak tam byly vesměs samé zlomeniny a různě obvázaní pacienti. Jeden pán se ještě lidí v čekárně ptal, jestli se někde tisknou lístky na pořadí, a zda je tu nějaký automat na zaplacení regulačního poplatku. Tak jsem mu odpověděla já, že tu žádný pořadníkový systém není, a že se platí uvnitř po vyšetření. 

Moje doktorka třeba tento systém na lístečky má, ale tak zase proč ne, že, pak se aspoň lidi nehádají. Přede mnou byli čtyři lidé, z toho jedna paní na vozíčku. Vyšla sestřička, dala jsem jí kartičku pojišťovny a občanku, řekla jsem jí, co mám za problém, tak prý tohle se řeší případně tady. Tak čekání bylo celkem dlouhé, více než hodinu, ale s tím jsem tak nějak počítala, tenkrát jsem čekala skoro dvě hodiny, s tím kotníkem, než mě vzali. 

A pak jsem přišla konečně na řadu. Ordinace na vyšetřování jsou tu celkem dvě, mě sestřička zavedla do té zadní. Byla poměrně upovídaná, a protože v nemocnici pracuje i moje švagrová - sice na jiném oddělení, hned se mě ptala, jestli jsem s Verčou nějak do rodiny. Tak pak byla hrozně přátelská, upovídaná, ono totiž trvalo déle, než přišel doktor. Vedle byl ještě další pacient, nějaký starý pán, který byl poměrně zmatený, nevěděl, kde bydlí, doktor se ho pořád ptal, komu z rodiny mají zavolat, a že by patřil spíše na oddělení LDN, nakonec volali jeho dceři, no tak to bylo na dýl. 

A pak konečně přišel, to už jsem ležela na lehátku. Tak se mi na ten palec podíval a tak ano, opravdu to byl zarůstající nehet, ale v raném stadiu. Co mě udivilo, tak se ptal, proč jsem přišla zrovna dnes. Prý to ještě není úplně "rozjeté," to ještě prý mohlo počkat. Ale tak já nevím, jestli jsem měla čekat, až to napuchne víc, začne to hrát všemi barvami, a nebudu moct chodit? To jsem se dívala, jak to pak vypadá, ta pozdější stadia zarostlého nehtu, a není to nic hezkého! 

Nakonec se doktor rozhodl, že to teda odstraní. Předpokládám, že kdyby ten nehet nezarůstal a nic tam nebylo, tak by to jen tak z legrace neřezal, že! Takže jsem dostala hned dvě malé injekce lokálního anestetika. Nikdy jsem na žádném podobném zákroku nebyla, takže mě překvapilo, jak moc to bolelo. Nemohla jsem se udržet a hned dvakrát jsem zařvala. Doktor zase někam odběhl, zůstala tam se mnou sestra. Pořád mi něco vykládala, hlavně se ptala na švagrovou, na synovce, a tak. Švagrová je teď na nemocenské, byla na zákroku se štítnou žlázou, taky nic příjemného no. 

Když začala působit ta lokální anestezie, dala se do mě hrozná zima. Ještě jsem prosila sestru, jestli může zavřít okno. Ale byl to hrozně zvláštní pocit, trochu to brnělo, a celkově jsem se cítila zvláštně. Tak nějak příjemně, a klidně. Samotný zákrok jsem vůbec necítila, opravdu ta anestezie zabrala. Ještě jsem se divila, že už je to hotové. 

Sestra mi to zavázala, ještě mi tam dala trochu Višněvského masti, a bylo to. Pomohla mi se nazout do pantofle, dostala jsem lékařskou zprávu a zítra mám jít na převaz. Na cestu domů jsem si vzala taxi, byla jsem z toho přece jen grogy, a na autobus bych dojít asi nezvládla. 

Mám to tedy zavázané, ještě jsem dostala na obvaz jakousi síťku. Nemám si s tím dělat vůbec nic, jen na to dávat pozor, hlavně ať to nenavlhne. V lékařské zprávě mám napsáno "částečná resekce nehtu." Jen jsem počítala s tím, že budu mít zavázaný jen palec, nakonec až nad kotník, takže je to mírně nepohodlné. Doma jsem si vzala ještě brufen, jak to začalo po anestezii přicházet k sobě, bylo to dost bolavé, a v noci jsem se moc nevyspala, pořád jsem nevěděla, jak tu nohu natočit, abych palec nemačkala. Jsem zvyklá spát na břiše, což teď úplně nejde, že. 

Ale doktor říkal, že na malé procházky a taky doma něco málo dělat můžu, tak včera jsem byla spíše v klidu, ale dnes už jsem byla s Julinkou na zahradě, sice jsem tedy seděla spíše na lavičce. Tak snad se to horšit nebude a doufám, že se to zahojí brzy. Běžně se na tohle dává neschopenka, klidně i na dva až tři týdny, takže to zase taková legrace není. 

Kompletní nehet se ale zahojí až za několik měsíců, tak zatím je ještě teplo, budu moct nosit ty sandále, stát se to v zimě, tak by to bylo horší. Nikdy jsem tento zdravotní problém neměla, i ta lokální anestezie je pro mě novinkou, tak je to zase nová zkušenost. Jen tak přemýšlím, z čeho mi ten nehet mohl zarůst, stříhám je spíše rovně, alespoň se o to tedy snažím, ale jak jsem levák, někdy to jde dost těžko, a taky je možné, že si ty nehty stříhám zbytečně často, protože nesnáším, když je mám dlouhé. 

A taky jsem začala nosit jedny boty, bílé Nike, které jsou trochu užší, tak se tam ta noha mačkala, a to už bylo asi na ten nehet moc, a prostě to zarostlo. 

Tak zítra jdu na kontrolní převaz, v osm ráno, přítel je doma, takže nemusím brát Julinku, což je fajn. Doufám, že to bude v pořádku!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek nového týdne, mějte se hezky a dávejte na sebe pozor, Vaše Eliss ♥