Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 451 Propast smrti

 Autor: Robert Bryndza 

Žánr: Detektivní, Thriller 

Mé hodnocení: 80% 

Obsah: Kate Marshallová a její kolega Tristan spolu už pár měsíců vedou soukromou detektivní agenturu. Bohužel se jim zatím toto podnikání moc nevyplácí, všehovšudy sledovali několikrát nevěrné manžele, ale na svůj první případ teprve čekají. Takže tohle ani pro jednoho není práce na plný úvazek. Kate ještě dělá správkyni kempu, a Tristan se věnuje částečně své práci na univerzitě, kde pracuje jako asistent ve výzkumu. 

Kate si může dovolit provozovat ztrátovou agenturu i díky tomu, že jí její kamarádka Myra, která před pár měsíci zemřela na rakovinu, odkázala právě celý kemp a k tomu ještě menší obnos peněz. Kate má již s detektivní prací zkušenosti, pracovala jako policistka u londýnské policie. Její zářnou kariéru poznamenalo to, že odhalila nebezpečného a krutého sériového vraha s přiléhavou přezdívkou Kanibal z Nine Elms. Tím nebyl nikdo jiný než Katein tehdejší šéf, Peter Conway. Pro Kate je toto téma dodnes velmi bolestné, zvláště i proto, že S Peterem během krátkého románku otěhotněla, a tak se narodil Jake. To vše se stalo před více než sedmnácti lety, přesto vzpomínky žijí dál. 

A teď to konečně vypadá, že dvojice dostane první pořádný případ. Kate kontaktuje Beverly Ellisová. Před skoro třinácti lety, sedmého září 2002, zmizela cestou z práce její dcera Joanna Duncanová. Kate i Tristan se vydají k Beverly domů, do luxusní čtvrti Salcombe. Už předtím si na internetu zjistili všechny možné informace, a je to opravdu záhada. 

Joanna pracovala jako novinářka pro West Country News. V době zmizení jí bylo osmadvacet let. Ten den, sedmého září, se nedělo nic neobvyklého. Normální den v práci, jenže když Joanna odešla z budovy, už ji nikdy nikdo neviděl. Auto stálo na svém místě, a co bylo podivné - její mobil se našel vypnutý a bez SIM karty pod autem. 

Dost děsivý případ, protože žena zmizela beze stopy. Nikdo nic neviděl, neslyšel, prostě a jednoduše se vypařila. Jelikož v té době ale dělala na několika žhavých politických kauzách, dokonce kvůli jejímu odhalení rezignoval poslanec Noah Huntley. Joanna totiž v dost pikantním článku odhalila, že se navzdory tomu, že byl ženatý, scházel s muži. 

To se stalo asi tři měsíce před jejím zmizením. 

Když se Kate a Tristan setkají s Beverly a jejím mužem Billem, který sice nebyl Joanniným biologickým otcem, přesto se o ni od malička staral jako o vlastní, rozhodnou se na případu začít pracovat. Bill pracuje ve stavebnictví, má na starosti velkou zakázku na stavbu dálnice, takže si může dovolit zaplatit dost na to, aby zjistili o Joanně celou pravdu. Hlavně to tedy chce vědět Beverly, jelikož ta po zmizení svého jediného dítěte propadla alkoholu a nemůže se s osudem své dcery smířit. Nevěří tomu, že by Joanna jen tak utekla a nedala o sobě vědět... 

Co je velkým benefitem, tak detektivové mají k dispozici policejní záznamy, které díky svým kontaktům u policie zajistil Bill. Mají je "propůjčené" na tak dlouho, jak jen budou potřebovat. Rozhodnou se tedy případ vzít. 

Na jedné z krabic, kam si Joanna psala poznámky, najdou dvě zdánlivě nesouvisející jména. Gabe Kemp, David Lamb. A Kate překvapeně zjistí, že se jedná taktéž o pohřešované. Dva mladí muži zmizeli v rozmezí tří let. Takže je evidentní, že Joanna se dala na stopu něčemu mnohem většímu, než politické kauzy. 

Na něco mnohem hrůznějšího a temnějšího. Na identitu sériového vraha, který se mistrně skrývá ve stínech, ale každý udělá jednou nějakou chybu. Nebezpečný, nevyřešený případ, který může skončit tak, že se oba detektivové octnou v propasti smrti... 


Hodnocení: Propast smrti jsem si koupila za pár drobných v našem second-handu, kde se nachází i polička s antikvariátními kousky knih. Jméno autora mi je moc dobře známé, jeho detektivky jsou bestsellery, ale ještě jsem od něj nikdy nic nečetla. Ale anotace vypadala opravdu velmi poutavě! 

A musím říct, že jsem knížku přečetla za dva dny, což nebývá poslední dobou u mě zase tak obvyklé. Ale hrozně mě to chytlo, četla jsem dlouho do noci, kdy Julinka spala, ano, ráno jsem za to platila daní v podobě nevyspání, ale vůbec mi to nevadí! Co musím vyzdvihnout, tak větší písmena, předtím jsem zrovna dočetla titul, kde byla písmena naopak o dost menší, a ten rozdíl pro oči je opravdu znát. 

Detektivní linka je opravdu zajímavá. K případu Joannina zmizení nejsou zdánlivě žádná vodítka, nic, postupně se ale detektivům daří vše rozmotávat. A pak začne docházet k dalším zmizením, vrah udělá jednu malou chybičku, a konečně je tu alespoň jedno z nalezených těl. Bavily mě kapitoly z pohledu pachatele, který se tu skrývá pod svým alter-ego. 

Nechybí ani osobní život obou detektivů, Kate řeší starosti se synem, který, ač má pubertu už dávno za sebou, se ocitá před prahem dospělosti, což je pro Kate snad ještě děsivější. Jake už není její malý chlapec, a navíc se musí vyrovnat s tím, kdo je jeho otec. Kate navíc bojovala se závislostí na alkoholu, už několik let abstinuje, ale někdy je to pro ni opravdu těžké. Tak si říkám, že tohle je už taky tak trochu klišé, detektiv nebo policajt mající co do činění s démonem alkoholem, tento motiv se opakuje ve spoustě románů...

Ale vyšetřování je zajímavé, linky se rozbíhají několika směry, mění se i jednotliví podezřelí, i když to zpočátku vypadá téměř beznadějně, přeci jen se objeví několik zajímavých jmen. A co je další věc, když už jsem u těch jmen - tady autor zvolil některá dost podobná, takže se to zpočátku dost pletlo, párkrát jsem musela zalistovat zpět, abych si uvědomila, o kom je tedy vlastně teď řeč. 

Někomu třeba může vadit časté zmiňování homosexuálů, je tu prostředí gay barů, mě to nijak neuráží, chápu, že sám autor žije v registrovaném partnerství, takže se to tak nějak promítá asi i do jeho románů. Není to nijak vulgární nebo nevhodné, takže OK, proč ne, byl to zajímavý vhled do jiného světa. Ale spousta čtenářů třeba na databází knih zmiňuje, že jim to přišlo dost rušivé. 

Je tu spousta stop, výslechů, ale nakonec k odhalení pachatele postačí jedna stará vyvolaná fotografie. A tak dojde ke konfrontaci, která je velmi napínavá, a nakonec se dostaneme i na pláž, která skrývá své tajemství. Opravdu jsem si pachatele tipla špatně, ale dávalo to všechno smysl. Velmi pěkně vymyšlený motiv a jednání pachatele, a také se mi líbilo, že zde měl své dvě identity, což je tedy opravdu šílená představa, že žijete s někým, koho vůbec neznáte... 

A oba soukromí detektivové jsou fajn, příjemní, civilní, takoví prostě úplně normální, což je bezva. 

Dávám osmdesát procent, pěkná detektivka, hlavní negativum jsou tedy ty podobně znějící jména, pak dochází k zbytečným záměnám a zmatkům. Ale jinak spokojenost, ráda si od Roberta Bryndzy v brzké době zase něco přečtu! 

A co Vy? Četli jste nějakou detektivku od Roberta Bryndzy? Máte rádi jeho detektivní romány? A četli jste i tuto knihu? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užívejte poslední srpnové dny, mějte se hezky, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Bryndza je můj oblíbený autor. Dobře se čte a odložit knihu je vždy docela obtížné. Tuto knihu jsem ale ještě nečetla

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Konec nouzového stavu?

 Včera proběhlo ve Sněmovně hlasování o pokračování nouzového stavu. Tentokrát ale premiér Andrej Babiš neměl od začátku vůbec jisté, že jeho návrh bude akceptován. Samotné jednání bylo dokonce přerušeno a premiér vyjednával s opozicí na případném kompromisu. K žádné dohodě ale nedošlo, a po zdlouhavých vyjádřeních politiků došlo k dalšímu neprodloužení nouzového stavu. Ten tedy v neděli večer skončí. Teoreticky by se tak měly otevřít obchody a služby. Do školy s velkou pravděpodobností děti nepůjdou, to už odmítl ministr školství. Děti půjdou do školy, až bude možné je několikrát týdně testovat. Nebo by se děti mohly rovnou testovat samy. Otázkou ovšem je, jestli nebudou děti u těchto domácích testů podvádět. V pondělí by se mohly rozjet i vleky. Na Seznamu se už objevila zpráva, že v pondělí všichni otevřou. No na druhou stranu, lidi na ty lyže stejně vyrazí, přes všechny zákazy a nákazy. Nikomu se už totiž nechce sedět doma. Nejsem fanoušek zimních sportů, ale vůbec se nedivím. ...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...