Single máma?

 I když je srpen, okurková sezona, tak přesto politický rybníček rozvířilo jedno dost kontroverzní téma. Došlo totiž k zamítnutí připomínkového řízení zákona, který upravuje umělé oplodnění - budu zde používat zkratku IVF, tak je to ostatně vžito i v mediálním prostoru. Jde tedy jednoduše o to, že ženy bez partnera nemohou IVF podstoupit. A tohle je téma nejen politické, ale v zásadě i společenské a také etické. 

Pořád je totiž vžitý názor, že dítě má od narození nárok na oba rodiče. Potřebuje jak ženský, tak mužský vzor. Tak samozřejmě, takhle napsané to vypadá moc hezky a jednoduše. Jenže tady nastává už trhlina v tom, že i děti počaté přirozenou cestou nemají od narození oba rodiče. Otec se v některých případech k dítěti vůbec nehlásí, ač by měl, případně jsou tu i jiné složitosti. 

Někteří moderní odborníci tvrdí, že dítě mužský vzor k harmonickému vývoji nepotřebuje. Těžko to takhle jednoduše posoudit. Sama za sebe můžu říct ze své zkušenosti s výchovou Julči, že ten mužský vzor tu potřeba je. Já a partner přistupujeme k výchově jinak. Máme jinak nastavené hranice a také máme rozdělené role co kdo s malou zrovna dělá. Já mám na starosti ty praktické stránky - přebaluju, koupu, krmím. Kdežto přítel se zase malé věnuje jinak. Dělá právě ty věci, co má dělat táta. Hodně si s malou hraje, jde s ní častěji ven na dvorek, abych já měla klid pro sebe a na úklid. 

A Julinka z něj má také větší respekt, pokud jsme spolu. Tátu poslechne pokaždé, ale se mnou je to horší. Což je samozřejmě dáno i tím, že tatínek je vzácnější, a samozřejmě je teď vzhledem k vývoji tohle období různých vzdorů a testování rodičovských hranic přirozené. 

Podle zákona je teď tedy IVF bez přítomnosti partnera nerealizovatelné. Zákon vyžaduje společnou písemnou žádost muže a ženy. Jenže i předseda Sekce asistované reprodukce České gynekologické a porodnické společnosti tvrdí, že tomu tak docela není. Prostě k IVF přijde pár, který ve skutečnosti žádný pár není. Ti lidé spolu nežijí, z pohledu muže se tedy jedná o jakousi výpomoc. Třeba kamarádskou. 

Hned mi na mysli vytanula politička Hana Třeštíková. Ta se stala matkou ve dvaačtyřiceti letech. To vše po několika IVF, přičemž dárcem spermatu byl její kamarád. Člověk, se kterým nikdy nebydlela, nesdílela domácnost, ale pomohl jedné ženě stát se matkou. Jistě, je to dost kontroverzní, ale nejspíše je to právně v pořádku. Kdysi jsem viděla dokument právě s Hanou, kde popisovala svou cestu k vysněnému těhotenství. 

Bez partnera, těsně před čtyřicítkou si uvědomila, že by chtěla být mámou. A tak se nabídl kamarád. Hana otevřeně mluvila o tom, že IVF pro ni nebylo jednoduché. Několikrát se nezadařilo, a když už těhotná byla, bohužel v rané fázi potratila. Takže téměř pět let trvalo, než se konečně zadařilo, a vloni v červnu porodila dceru Hedu Lottu. Docela mě překvapuje, že sdílela i takové celkem intimní detaily ze svého života, nebála se přiznat, že s otcem dítěte netvoří pár. 

Ačkoliv tedy i přesto mohla podstoupit IVF, jakožto "single" máma. Takže to nejspíše opravdu nějak zařídit jde. I na samotného ministra zdravotnictví se obrátily lidskoprávní organizace. Podle těchto organizací je prý diskriminační, když žena pro umělé oplodnění musí mít partnera. A samozřejmě tyto organizace lobují za rozvolnění pravidel, a také požadují, aby IVF mohly absolvovat lesbičky, ale také trans muži či ženy. 

Jako nechci rozporovat, zda se může lesbický pár stát dobrými rodiči. Samozřejmě že ano. Ale pořád je tu to ALE - a sice absence mužského elementu v rodině. Je asi logické, že i lesbička může zatoužit po dítěti, jenže může nahradit zároveň i otce? Podle názoru psychologa Tomáše Nováka se absence otce může na dítěti projevit větším výskytem poruch chování. 

A dokonce tvrdí, že tři čtvrtiny sebevrahů vyrůstaly bez otce. U dívek, které vyrůstaly bez otce, zase zmiňuje větší sklon k depresím a pokusům o sebevraždu. Jako tohle také těžko posoudit. Zda má absence otce v rodině opravdu takový velký vliv? A pokud tam ten otec figuruje, ale dítě ignoruje, chová se hrubě, tak co je lepší. Mít takového otce, nebo raději žádného, a tíha výchovy zůstane jen na matce? 

Advokát třeba k tomuto tématu říká: "Umělé oplodňování žen bez partnera by nebylo spravedlivé ani vůči mužům, ani vůči dětem." Takže tohle tvrzení zase staví ženy tak trochu do sobecké pozice. Protože JÁ jako žena chci dítě za každou cenu. Bez muže, bez partnera, ale chci ho tak moc, že si jej pořídím navzdory tomu, že vím, že nebude mít otce. Pořád je tu totiž ta formule, že dítě má mít z hlediska dnešních zákonů oba rodiče. Jenže v praxi to často nefunguje ani bez problémů IVF. 

Další náhled na problematiku je stále klesající porodnost. Spousta žen nemá vhodného partnera, se kterým by mohla mít potomka, buduje si třeba kariéru, a pak, těsně před čtyřicítkou, je už pozdě. Tak nějak to byl případ i Hany Třeštíkové. Ono totiž není zase tak jednoduché pro rodičovství dozrát. Za sebe si neumím představit, že bych měla dítě ve dvaceti. To je člověk úplně rozumově jinde než třeba ve třiceti. 

Ale spousta spolužaček ze střední otěhotněla brzy, během studia, těsně po dvacítce, a všechny se s tím nějak popraly. Pro mě by ale nebylo jednoduché skloubit dítě se školou, vůbec si neumím představit, jak bych mohla takhle fungovat. Proto fakt obdivuju každou mladou maminku, která to takto zvládla. 

Takže za mě je tohle hodně kontroverzní téma. Ale víte co? Proč by vlastně žena bez partnera nemohla mít dítě metodou IVF, pokud mu dá dobré zázemí, dobrý domov, péči, a tu největší mateřskou lásku a něhu? Vždyť tohle se děje i na bázi běžného otěhotnění. Některé ženy jsou natolik vychytralé, že muže zneužijí, aby mohly otěhotnět, a ten dotyčný se to pak třeba ani nemusí dozvědět. Spousta dětí se rodí díky přirozenému početí, přesto ale bohužel nikdy nezažijí rodinné štěstí a nesou si pak následkem špatného dětství šrámy na duši. 

Komu by naopak prospělo, že by svobodné ženy bez partnera mohly mít dítě "na zakázku", jsou dozajista reprodukční kliniky. Zdravotní pojišťovny hradí párům umělé oplodnění až čtyřikrát za život. Což není špatné, například můj spolužák s manželkou aktuálně zkouší již třetí pokus. Reprodukční kliniky zažívají v současné době svůj velký rozvoj, protože spoustě párům se nedaří počít přirozenou cestou. 

A pokud by mohly takhle přijít k dítěti i single ženy, rozhodně by se počet pacientek rapidně zvýšil. 

Ale ano, já sama jsem toho názoru, proč ne. Pro dítě je lepší, když má oba rodiče, ale pokud je matka dostatečně zralá, má zázemí a je finančně zajištěná, proč ne. Každé narozené dítě je velkým darem a požehnáním a zaslouží si lásku. Když totiž žena silně zatouží po dítěti, i po té čtyřicítce, tak ji ani nějaká byrokracie nezastaví. Někdo může namítat, že je to proti přírodě a zahrávání si s ohněm, což je do určité míry pravda. Ale zkrátka takto to je. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné srpnové dny, mějte se hezky, Vaše Eliss ♥