Autor: Jo Nesbo
Žánr: Horor, Mysteriózní, Thriller
Mé hodnocení: 50%
Obsah: Čtrnáctiletý Richard Jensen se nedávno přistěhoval s rodiči do malého městečka Ballantyne. Frank a Jenny nejsou jeho vlastní rodiče, mají jej v pěstounské péči, přesto se snaží chlapci zařídit co nejlepší domov a dát mu veškerou péči a lásku. Ale Richard je tak trochu "sígr," se spolužáky nemá zrovna nejlepší vztahy, neumí pořádně zapadnout do kolektivu, a jediný, kdo se s ním více kamarádí, je Karen, do které se chlapec, skoro stejně jako většina chlapeckého osazenstva třídy, beznadějně zamiloval.
Richard má za sebou i pár průšvihů mimo školu. Vloni, chvilku po svém příjezdu, třeba zapálil vysokou trávu na pozemku před bývalou pilou. A jelikož je Frank velitel dobrovolných hasičů, byla to pro celou rodinu pěkná ostuda.
Jelikož je konec března a venku je opravdu nádherně, tráví Richard hodně času venku. Většinou sám, někdy ale přemluví nějakého spolužáka, aby se k němu přidal. A společně plánují hodit do řeky figurku Luka Skywalkera, kterou Richard ukradl dalšímu spolužákovi, kterého opravdu nemá rád - Oscarovi. Oscar totiž velmi intenzivně pokukuje po Karen a dává jí svou náklonost pěkně najevo. Lumpárna skončí s dobrým výsledkem, panáček skončí v řece. Jenže do večera daleko, a přece se nebudou nudit, že!
Na kraji lesa u hlavní silnice stojí stará, červená telefonní budka. Richard nikdy neviděl, že by z ní někdo telefonoval, stojí na dost neobvyklém místě. A tak se oba kamarádi vmáčknou do budky, zavřou dveře, a chlapec náhodně listuje Zlatými stránkami. Náhodně jím listuje, a zaujme jej jméno Jonasson, Imu. Asi nějaký podivín, pomyslí si Richard, a vytočí jeho číslo.
A když telefon někdo zvedne, podá sluchátko Tomovi s tím, ať řekne do telefonu: "Nazdar, Imu, tady čert, zvu tě do pekla, protože tam patříš." Kamarád poslechne, protože přeci není žádný srab, a tohle bude parádní historka pro spolužáky. Jenže pak se stane něco děsivého. Sluchátko se přilepí Tomovi na ucho, a začne jej pomalu požírat, jakoby vsakovat do sebe. Richard se snaží kamaráda odtáhnout, ale marně.
Vše dopadne tak, že sluchátko nakonec Toma sežere. Nevinný vtípek se změnil v tragédii. Richard utíká domů, vše poví rodičům, a nakonec skončí všichni na policejní stanici. Šerif si vše vyslechne, zapíše, a pošle Richarda domů. První ohledání místa činu ale nepůsobí nijak zvláštně - telefon je v normálním stavu, funguje, nikde nejsou žádné stopy krve. A co je nejvíc divné - v telefonním seznamu neexistuje nikdo se jménem Imu Jonasson.
Toma hledají dole u řeky, protože tam byli podle svědků oba chlapci viděni spolu. Je evidentní, že šerif má podezření, že v celé záležitosti má prsty Richard, ale nemůže mu absolutně nic dokázat. Ve škole se mu ostatní začnou vyhýbat a zůstane mu jen Karen, a taky Jack, kterému nikdo neřekne jinak než Tlusťoch. Když i Jack za podivných okolností zmizí, a znovu je u toho Richard, je jasné, že tentokrát se to bez následků neobejde.
Richard je umístěn do nápravného ústavu. Liepův ústav je zařízení, kde jsou smíchány všechny druhy zločinců - drobné krádeže, ale i ty nejkrutější vraždy. Richard se v soukolí systému ústavu rychle rozkouká, a protože patří k chovancům, kteří chodí na vyučování, čas mu tam alespoň utíká. Navštěvuje krom toho i místní knihovnu a občas večer kouká na televizi.
A z letargie jej vytrhne návštěva Karen. Má pro něj nové informace o Imu Jonassonovi. Ve městě koluje legenda, ve které hraje hlavní roli Imu a Noční dům, zvláštní budova, ze které prorůstá obrovský strom. Věci se dají do pohybu, když další noci zazvoní telefon. "Ona uhoří. Ta, kterou miluješ, uhoří. Karen." Nic s tím nenaděláš."
Richard se odhodlá k šílenému útěku, ke kterému mu napomohou zabijácká dvojčata Vanessa a Victor, a bude muset najít Noční dům, odhalit jeho tajemství, a hlavně zachránit svou milovanou Karen. Jakou roli v tom všem hraje telefon, a podaří se mu konečně dokázat pravdu o tom, co se tenkrát stalo jeho přátelům?
Hodnocení: Někdy v roce 2013 vypukla knižní horečka, když na pulty knihkupectví přišla knižní série s vyšetřovatelem Harrym Holem. A já tehdy dostala k devatenáctým narozeninám titul Švábi. Temné, originální krimi z prostředí Bangkoku mě naprosto uchvátilo. Perfektní severská krimi. Více titulů z této série jsem nečetla, ale třeba Krev ve sněhu, novela v opravdu pěkně temném duchu, tato knížka mi také utkvěla v paměti.
A tak když jsem v knihovně uviděla tento titul, dle anotace mělo jít o horor, Noční dům jsem si plná nadšení a očekávání půjčila domů. Dobrých knižních hororů je pomálu, že?
Příběh začíná celkem svižně. Úvod není moc dlouhý, dostaneme se rychle k té situaci, kdy Richardova spolužáka Toma sežere sluchátko. Scéna je popsána opravdu realisticky, ten nápad je opravdu originální, docela by mě zajímalo, jak něco takového autora vlastně napadlo. Policejní vyšetřování nicméně nic pořádného nepřinese, a pak dojde k dalšímu incidentu, a znovu je v tom Richard namočený až po uši.
Vše je vyprávěno pohledem Richarda, coby vypravěč nás provede celým příběhem. Dost útlá knížka o 227 stranách je rozdělena na tři části. V první části se odehrává celý ten incident se sluchátkem a posléze se Richard octne v ústavu, druhá se věnuje spolužákům, a nechci prozrazovat, o čem je ta třetí, nechci nic zbytečně vyzradit, pokud byste dostali chuť si knihu přečíst.
Ta první je bezesporu nejčtivější. Jedná se o klasický horor - dvě záhadné události, a v obou hraje hlavní roli Richard. Slibný rozjezd, a pak se dostaneme konečně do záhadného Nočního domu. A tady je opět několik docela děsivých scén, které ale tentokrát inklinují spíše k thrilleru. A pak se to ošklivě zvrhne. Objeví se tu agenti FBI, v čele s inspektorem Dalem, kteří si dali za úkol zjistit, co vlastně Richard provedl.
A chlapec nakonec skončí v nápravném zařízení. Chyběla mi tu nějaká větší hloubka, Richard vůbec nedával najevo svoje pocity, to mi moc nesedělo, jakoby knihu psalo nějaké desetileté dítě. Styl psaní se zase trochu změnil, začaly mi vadit hlavně dlouhé odstavce, tohle v knihách bytostně nesnáším, jelikož se v tom pak začínám ztrácet. A jak jsem psala výše, stala se z toho všeho hrozná splácanina. Pasáž se spolužáky zase obrátila děj úplně naruby, a konec, kdy se dozvíme, že to vlastně celé bylo úplně jinak, to celé staví úplně na hlavu.
Nesbo se nejspíše snažil napsat něco ve stylu Kinga. Jenže vznikla nesourodá splácanina, která měla dobře nakročeno, ale chtělo to uchopit trošku jinak. Chápu, jak to autor celé myslel, ale nepovedlo se to. Kdybych nevěděla předem jméno autora vůbec bych si netipla na tohoto velikána severské krimi, tohle byl špatný úlet. Závěr byl opravdu psycho, nic takového jsem nečekala, a převažuje zklamání.
První část výborná, druhá ještě taky celkem ušla, ale třetí to úplně "zabila," a tak musím dát jen padesát procent, bohužel. Na knižní databázi jsou hodnocení také rozporuplná, někomu kniha sedne, ale za mě bylo tohle velké šlápnutí vedle.
Náročnějším čtenářům rozhodně doporučit nemůžu, pokud hledáte něco úplně "pitomého", třeba k vodě, u čeho se nemusíte vůbec soustředit, tak ano.
A co Vy? Četli jste tuto knížku? Máte přečtenou detektivní sérii s Harry Holem? Máte rádi knihy od Jo Nesba? A četli jste v poslední době nějaký dobrý horor? Napište mi do komentářů!
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné slunečné dny, Vaše Eliss ♥
Komentáře
Okomentovat