Knižní recenze 442 Dům na střeše

 Autor: Mignon G. Eberhartová 

Žánr: Detektivní, Mysteriózní, Horor 

Mé hodnocení: 80% 

Obsah: Debora Cavertová bydlí ve starobylém chicagském činžáku spolu se svou tetou Juliettou. Teta ale aktuálně pobývá na Floridě, kde se stará o svého nemocného bratra. Debora již několikrát otce navštívila, ale bohužel to nevypadá, že by se jeho stav měl zlepšit. Začátek prosince je ve městě chladný, studený, a do ulic se jen pomalu vkrádá vánoční nálada. 

Čtvrtý prosinec nezačal nijak zvláštně. Ráno potkala ve výtahu Debora sousedku Mary Monreovou, kterou přesto, že v domě bydlí již pátým rokem, ještě na vlastní oči neviděla. Zato ji však - jako další nájemníci - slyšela zpívat. Mary byla kdysi dávno uznávanou operní pěvkyní, a Debora kdysi dávno jako malá holčička jedno její úchvatné představení shlédla na vlastní oči. Ve výtahu spolu obě ženy prohodily pár slov, Mary si postěžovala na ztracené klíče, a rozhodla se pozvat dívku večer na šálek čaje. 

A při té příležitosti se Debora dozvěděla o existenci ještě jednoho malého domku, situovaném na střeše činžáku a umně skrytém před zraky ostatních. Na střechu se dá vyšplhat pomocí požárního žebříku a pro pohodlný přechod nechybí ani plošina. Pozvání na čaj bylo až po osmé večerní, to už dávno padla na město neproniknutelná tma. Bylo znát, že stará paní je osamělá, a ráda si s někým povídá, ovšem v domě samotném a okolo bylo něco tajemně zlověstného. 

Snad za to mohla těžká vůně tuberóz, která se linula bytem, dusný, nevětraný vzduch, nebo ošklivé lomození větru venku. Ale Debora začala litovat, že pozvání vůbec přijmula. Snažila se tedy svůj šálek čaje vypít co nejrychleji, ale když Mary dívce navrhla, že jí zazpívá, a požádala ji, aby ji u toho doprovázela na klavír, nešlo to dost dobře odmítnout. A když Debora listovala notami a navrhla, že by spolu mohly zahrát Elegii - jakoby se v hostitelce zastavilo srdce. Přesto se nakonec rozhodla tuto ponurou píseň zazpívat - není přeci pověrčivá, že... 

A tak Debora začala hrát melodii, která je tak často k slyšení u smutečního rozloučení, a Mary svým zvučným, sytým hlasem zpívala tklivou píseň o prožitém štěstí a jaře života, které je však již nenávratně pryč. Když dospěje k vrcholu skladby, náhle je Debora zneklidněna nějakým zvukem, něčím, co sem vůbec nepatří. Jakýsi závan chladu, malé lupnutí, které vzápětí přeruší třaskavý, strašný zvuk, a než si Debora stihne uvědomit, co se stalo, Mary leží mrtvá na zemi. 

Nestačila zahlédnout střelce, a velmi se vyděsí, když najednou ze zadního pokoje zaslechne podivný zvuk - jakoby se na zemi rozsypaly korále... A když chce zavolat policii, zděšeně zjistí, že telefonní šňůru někdo přestřihl, vedení je přerušeno. Než stihne vymyslet co dál, ozve se domovní zvonek, a Debora, ještě v šoku, pustí dovnitř neznámého muže. 

Je jím Anthony Wyatt, soused, který má byt pod tím Debořiným, ale nikdy s ním pořádně nemluvila. A z rozhovoru přes interkom je jasné, že Mary něco nesl. A teď je tady, svědkem děsivé scény, a logicky si myslí, že Debora je vražedkyní. Dokonce na ni neváhá vytáhnout svůj revolver! Vyděšená Debora se snaží muži vysvětlit, co se stalo, ale mluví dost nesouvisle a zmateně. 

A přesto se snaží dívce uvěřit, a v této situaci zachovat chladnou hlavu. Rozhodne se zahladit všechny stopy po tom, že zde někdo pil čaj, pomůže Deboře otřít všechny otisky prstů, a dívku pošle pryč s tím, že zavolá sám policii. Když ale Debora schází po požárním žebříku dolů, málem se jí zastaví srdce. Na střeše někdo je, schovaný za komíny, slyší jasně kroky, jak tam někdo přechází... Vrah, nebo...? 

Dívka nakonec dojde v pořádku dolů a uleví se jí, když se za ní zavřou dveře bytu, a znavená si lehne do postele, a usnu tvrdým spánkem beze snů. Ráno ji vzbudí policejní sirény, všude hluk, zmatek, takže je očividné, že Anthony v noci policii nevolal, ale až teď ráno někdo jiný! Na místo dorazí poručík Waggon se svými podřízenými, a postupně obvolají všechny nájemníky - a každý musí přijít do domu na střeše k výslechu. 

Policie má jasno v tom, že zločin musel provést bezpodmínečně někdo z nájemníků. Debora lže, tvrdí, že byla celý večer doma a vyšívala, ačkoliv jí to nemá kdo dosvědčit - teta je pryč a služebné Annie onemocněly děti, takže... Pro nikoho není zrovna příjemné pomyšlení, že v domě je vrah, a Debora nemůže pustit z hlavy ty tajemné kroky na střeše... Atmosféra starého činžovního domu začne být velmi pochmurná, tísnivá a každý začne podezřívat každého. 

Ani Debora si není jista, komu může věřit, a největší překvapení přinese odhalení, že dům na střeše sloužil jako nelegální herna, kde mnozí přišli o své tučné úspory. Byl mezi nimi někdo z obyvatel domu, který se rozhodl dluhovou past vyřešit tímto způsobem? 

Když dojde záhy k druhé vraždě, zdánlivě nesmyslné, ale o to brutálněji provedené, je jasné, že situace je mnohem vážnější. A o život začne jít brzy i Deboře, neboť vrah se nezastaví opravdu před ničím... 

Hodnocení: Dům na střeše je mým dalším úlovkem z knihobudky. Ač dávám přednost moderním detektivkám, tuto jsem si natěšená odnesla domů. Před více než patnácti lety jsem totiž knihu již četla, tehdy jsem ji měla půjčenou z knihovny, a samozřejmě jsem si po tak dlouhé době vůbec nepamatovala děj. Ale vybavila jsem si, že se mi kniha tehdy moc líbila, a nějakým způsobem se mi vryla do paměti. Tak jsem byla zvědavá, jak se mi bude líbit s odstupem času! 

Prve chci podotknout, že kniha byla napsána v roce 1935. české vydání v edici Smaragd je z roku 1971, jedná se tedy o "stařečka." Ale i přesto, po letech, si kniha pořád zachovává své kouzlo. 

Úvod začíná oním setkáním Debory a Mary v domě na střeše, takže záhy dojde ke zločinu. Ale už tohle všechno, zdánlivě nevinné popíjení čaje v domě na střeše, v sobě skrývá cosi zlověstného. Atmosféra je hutná jako hutná vůně tuberóz, v ovzduší něco číhá. Už tady je znát, že půjde o klasickou detektivku, prodchnutou temnou atmosférou a stupňující se paranoiou. 

A také ano. Po zločinu se Debora seznámí s Anthonym, a prchá po požárním žebříku, přičemž tato scéna je opravdu sugestivní. Ty kroky na střeše, přítomnost něčeho opravdu zlého, skutečně jsem četla se zatajeným dechem a hltala jednu stránku za druhou. 

Postupně se čtenář seznámí se všemi obyvateli čínžáku, a tak nějak jsou všichni svým způsobem zvláštní, a další odhalená skutečnost nasvědčuje tomu, že motiv měl snad každý v domě, protože Mary měla svá temná tajemství, o kterých bezesporu někteří obyvatele domu moc dobře věděli... A pak dojde k další vraždě, a Debora začne mít dojem, že ji někdo sleduje, a není si jista, komu vlastně může věřit. 

Velmi nápaditá byla i linka s Anthonym, jejich slibně se rozvíjející vztah, ačkoliv oba si vlastně nemohou být tak úplně jisti, co je ten druhý vlastně zač... Děj se začne ubírat tím směrem, že není opravdu jisté, kdo je co zač. Vyplavou na povrch mnohá tajemství a na povrch se derou oškliví kostlivci ze skříní, a pořád jsem netušila, kdo to vlastně mohl být? Protože indicie ukazovaly hned na několik pachatelů, ale k žádnému mi to pořádně nesedělo. Je to tedy takové - buď zločin mohli provést všichni, anebo nikdo... 

Podivné, zvláštní, a tajemná atmosféra se pořád stupňovala. Konečné rozuzlení nás zavede opět do domu na střeše, a znovu půjde někomu o život. A osobu pachatele, potažmo jeho motiv, jsem si vůbec netipla. Nabízelo se, že v hlavní roli budou peníze, ale zase to nebylo černobílé... 

Dnes už zapomenutá detektivka, která potěší milovníka klasické, staré detektivní školy. Mimochodem autorka Mignon. G. Eberhartová patřila ve své domě k oblíbené a velmi uznávané autorce detektivek, něco jako třeba dnes Lars Kepler. 

I s přihlédnutím k době napsání knihy dávám osmdesát procent, myslím, že i překladatel zde odvedl dobrý kus práce. Pro milovníky starých, antikvariátních kousků bude tohle dílko klenotem, stejně jako pro mě, a na výměnu jsem už do knihobudky odnesla jiný titul, tento má své místo v mé domácí knihovničce, a ráda se ke knize za pár let zase vrátím...

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užívejte letní dny, Vaše Eliss ♥