Přeskočit na hlavní obsah

Michael (2026)

 Počasí teď aktivitám venku moc nepřeje, takže když Julinka včera po obědě spinkala jako miminko, využili jsme s přítelem příležitosti a udělali jsme si doma pohodové kino. A už hodně dlouho jsem chtěla vidět právě životopisný snímek Michael, protože recenze byly velmi rozporuplné, pro někoho šlo o ten nejúžasnější film svého žánru, další recenzent byl zase velmi zklamán. 

Ale přiznám se, že ty recenze jsem nečetla nijak podrobně, rozhodla jsem se k tomu přistupovat s úplně čistou hlavou, a ani jsem si pořádně nečetla, o čem film bude. Jasně, že jsem věděla, že mapuje život nejslavnějšího krále popu Michaela Jacksona, ale po více detailech jsem se nepídila. A tak jsem ani nevěděla, jakou část Michaelova života film sleduje. A to bylo pro můj konečný divácký zážitek spíše ku prospěchu. 

Na Michaela jsem se velmi těšila. Michael Jackson nepatří mezi mé TOP oblíbené zpěváky, nicméně jednou za čas si ráda jeho písničky pustím, když už, tak primárně živá vystoupení, jeho koncertní show, to je něco naprosto úžasného a i po těch letech dechberoucího. 

Snímek začíná v roce 1966, kdy byl Michael malý osmiletý chlapec. A už tady je patrný talent, který měl, nadání pro tanec i zpěv. Je zde zrod slavné skupiny Jackson 5, kde Michael spolu se svými sourozenci vystupoval po USA. Taneční a pěvecké seskupení, kterému velel otec Joseph, "Joe" Jackson. A už tady šlo velmi citelně poznat, kdo má v rodině hlavní slovo. Joe jakožto manažer celého seskupení chtěl po svých dětech ty nejlepší výkony, sourozenci dřeli na svých vystoupeních kdykoliv to bylo možné, a celé to ztvárnění Michaelova otce na mě působilo dost nepříjemně. 

Celé seskupení na mě zapůsobilo, odpusťte ten výraz, jako taková cvičená zvířátka. A když jsem se dočetla, že své děti trestal jak fyzicky, tak i psychicky, nijak mě to bohužel nepřekvapilo. 


A vztah Michaela s otcem je hlavním tématem filmu, jelikož se po téměř dvouhodinovou stopáž řeší poměrně často. Vcelku rychlý start Michaelovy kariéry, přičemž jde vidět pěkně to, jaký byl Michael no svou dobu vizionář a měl velmi inovátorské nápady co se týče hudebních klipů. 

Například inspiraci pro slavný videoklip Thriller našel při sledování hororového snímku, a z toho pak pramenil i název celého alba. Mimochodem, tvůrci si dali tu práci a opravdu natočili slavné scény na stejném místě, kde byl točen originál, a opravdu je to celé velmi věrné. Včetně pěveckých čísel, která jsou precizní, to musím velmi vyzdvihnout. 

A Michaela ztvárnil jeho synovec Jaafar. Podoba na Michaela je i díky práci maskérů dechberoucí a mrazivá. Dost mě překvapilo, že i přes velkou slávu a peníze byl Michael pořád v područí svého otce, který mu dělal manažera, a také bylo dost kontroverzní, když syn otci poslal výpověď faxem. Joe byl velmi ambiciózní, a dle mého až nezdravě posedlý slávou svých dětí, stále chtěl organizovat Michaelův život, a to vše jen za vidinou velkého zisku peněz. 

Jackson pro něj byla obchodní značka, na které chtěl vydělat co nejvíce peněz. A když se nakonec Michael rozhodl jít na sólovou dráhu, neměl to vůbec jednoduché. 

Ono je to vlastně poměrně zvláštní. Ale Michael nás provází těmi významnými okamžiky jeho kariéry - včetně toho, kdy mu v lednu roku 1984 vzplály při vystoupení vlasy. Jak jsem předestřela, nejsem kdovíjaký Michaelův fanoušek, takže jsem o tomto neměla tušení, a scéna je opravdu nepříjemně sugestivní. Strašné martyrium, kterým si při léčení musel Michael projít, protože lékaři mu museli voperovat kožní štěpy, popáleniny na hlavě měl i třetího stupně. 

Tak nějak mi přišlo, že od tohoto okamžiku začal Michael pomalu sklouzávat k závislosti na lécích proti bolesti. Je známým faktem, že byl v posledních letech závislý na silných lécích proti bolesti a také bojoval s dlouhodobou nespavostí. 


Ale jinak zde není nic moc kontroverzního. Michael si udělá plastiku nosu, po ulici vodí lamu, na zahradě má slona a doma mu dělá společnost opičák, který nosí plenky. 

Pokud budu brát film vyloženě jako hudební dílo, fajn, je to zdařilé. Ale nedozvíme se zde nic o jeho osobním životě. Michael zpívá, vyjednává s vydavatelstvím, občas se nepohodne s otcem. Scénář jen málo vystihuje jeho emoční labilitu a přecitlivělost. Jinak je to prázdný film. Který má pěknou skořápku, přímo nablýskanou, ale to je tak vše. Nedotkne se žádného kontroverzního tématu z Michaelova života, není zde ani slovo o obviněním z pedofilie. Michael je zde vykreslen jako člověk, co měl rád děti, popáleninovému centru daroval obrovskou sumu, ale po této stránce je film zklamáním. 

Není zde ani žádné vztahové pouto se sourozenci, žádné další vztahy, jen manažer, ochranka, a pak tyranský otec. Přitom v Michaelově životě bylo tolik kontroverzí, že by to vydalo na tucet filmů. Čekala jsem víc. Herecké výkony skvělé, Jaafar se skvěle vtělil do svého strýce, jde vidět, že na sobě makal, ta taneční čísla, dokonce některé písně zpíval - je to prý nějak namixované s hlasem Michaela - takže fakt, na to, že mu v době natáčení bylo sedmadvacet let, super výkon. 

Fanoušci Michaela asi budou nadšeni zdařilou imitací nejslavnějších písní a koncertů, které jsou opravdu špičkové. Ale mě tu chyběla nějaká hloubka, divák jen málo pozná Michaelovu osobnost, ale když budu vnímat film z ryze hudebního hlediska, super. Jenže to je pro mě strašně málo. 

Jedná se spíše o kontrolovanou a opatrnou poctu. Aby film nenaštval pozůstalé, fanoušky, a tak nějak se vyhnul všemu špatnému, co Michaelův život provázelo. Nikdy jsem se osobně nedokázala rozhodnout, zda byla obvinění z pedofilie oprávněná. Prostě nevím, čemu věřit, tohle je hrozně složité téma. Je to škoda, protože většinu diváků, ruku na srdce, zajímá spíše ta kontroverznější životní kapitola. 

Dokonce i Jacksonova dcera Paris a dvě sestry si od snímku udržely odstup a označily jej za "přikrášlený." To asi hovoří o mnohém. Na film se hezky dívá, je to líbivé, super hudební čísla, ale výsledný dojem není kdovíjaký, a není to nic, co by chytilo za srdce. Ale skalní fanoušci budou asi spokojení, tak proč ne...


Celkově bych film ohodnotila třemi hvězdičkami z pěti, rozhodně žádné veledílo, divácky celkem zklamání. Na mě příliš pohádkové, klouzající po povrchu, a svým způsobem bohužel i nudné. Ale určitě se najdou fanoušci, kteří budou přímo nadšeni, já jsem však s hodnocením střízlivější. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užívejte zbytek víkendu, mějte se hezky, Vaše Eliss ♥


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Obrovský průšvih?

 Řetězce rychlého občerstvení nepatří zrovna mezi podniky, kde bych se pravidelně stravovala. U nás ve městě nemáme McDonalds ani KFC, jen pár čínských bister a kebab. A pak je tu taky malý kiosek, kde se prodávají párky v rohlíku a hamburgery. Sem tam si tady koupím párek v rohlíku, v čínském bistru jsem měla párkrát nudle, ale to je tak jednou do měsíce, když fakt dostanu chuť na něco nezdravého.  V McDonaldu jsem byla poprvé v životě vloni, to když jsme jeli na genetiku do Olomouce. Snídani jsme si dali až po vyšetření, nevěděla jsem, jestli nemám být nalačno, takže jsem raději ráno nic nejedla, dala jsem si jen vodu. Pro mě to byla nová zkušenost, prostředí bylo takové typicky americké, řekla bych. Brácha si dal nějaký burger, já si objednala lívanečky a nějaký mléčný nápoj.  Jako jo, nebylo to špatné, hotová kalorická bomba, a tak si zpětně říkám, že je fajn, že jsem tenkrát nemohla jíst to maso. V KFC jsem nikdy nebyla, tenkrát jsme jeli kolem něj, ale brácha mávl p...