Knižní recenze 214 Osm

 Autor: Radka Třeštíková 

Žánr: Rodinný, Romantický, Krimi

Mé hodnocení: 40%

Obsah: Jednu březnovou sobotu je v Ďáblickém háji nalezena postřelená mladá dívka Michaela. Dívka přežije i přes svá těžká zranění, protože jí někdo rychle poskytl první pomoc. Mohl to udělat snad sám vrah?

Michaela je ve vážném stavu převezena do nemocnice, kde se ji lékařům podaří zachránit. Jenže Michaela si po svém probuzení nepamatuje poslední rok svého života. Podivného případu se ujímá major Novotný se svou kolegyní Šeredovou. Podezřelých je dost - bývalá nejlepší kamarádka, snoubenec, či rodina, u které Míša pracovala skoro celý rok jako chůva.

A tak se dostáváme na začátek příběhu a začínáme hlavní hrdinku poznávat. Napůl romská dívka, vyrůstající v dětském domově, která nikdy nepoznala své rodiče, těžko hledá to pravé místo v životě. Má sice skvělého přítele Honzu, který učí ve škole a jejich vztah je celkem fajn, jenže Míšu trápí, že nevydrží dlouho u žádné práce. Prostě to má tak, že pár týdnů někde pracuje, a pak zase ne.

Když jí její nejlepší kamarádka Alice doporučí jedné rodině, která se právě přistěhovala z Francie, a která hledá chůvu pro dvě děti školou povinné, zdá se, že je to konečně pro Míšu to pravé. Dvojčata Max a Meda jsou sice trochu rozjívené děti, ale Míšu si časem moc oblíbí. Julie je na výchovu dvojčat totiž sama, protože její manžel Max pracuje ve Francii jako kardiochirurg a domů přiletí jen na jeden víkend v měsíci. 

Vše ze začátku vypadá ideálně, možná až moc. Jenže pod maskou krásného pozlátka se začínají vztahy komplikovat, a vše spěje ke dni, kdy došlo k ohavnému zločinu. Koho tedy Míša, mladá, trochu naivní, ale hodná dívka posedlá úklidem vytočila natolik, že na ni vystřelil?

Hodnocení: K Radce Třeštíkové a jejím knihám mám poměrně komplikovaný vztah. Tedy, komplikovaný. Většinou se mi její knihy prostě nelíbí a nerozumím tomu, proč a jak se mohly ocitnout na seznamu bestsellerů, když máme i u nás spoustu skvělých autorů, kteří jsou často podceňováni, a přitom právě Třeštíková je dle mého názoru přeceňována. 

Musím přiznat, zcela upřímně, že k této autorce mám averzi. Nevím proč, nemůžu za to, paní Třeštíková je mi nesympatická, viděla jsem ji párkrát v televizi a nemůžu ji vystát. Omlouvám se, moje hodnocení tím ale nijak není ovlivněno. Nebo snad, nevím.

Snad je to nějaký můj osobní sadomasochismus, že stále čtu knížky, které vzešly z pera této autorky, ale nemůžu si pomoct. Asi se chci přesvědčit, zda se někam ve své literární tvorbě posunula, a musím bohužel konstatovat, že nikoliv.

Četla jsem Bábovky a Veselí, přičemž druhá jmenovaná kniha se mi moc nelíbila, ta první je na tom o něco lépe, ale pořád to není nic, z čeho bych byla na větvi. Ale rozumím tomu, že její knížky jsou u určité věkové skupiny a pohlaví velice oblíbené.

Troufám si o sobě tvrdit, že jsem pokročilý čtenář, čtu všechno, nevadí mi žádný žánr, nejraději mám detektivky, ale nepohrdnu ani červenou knihovnou, pokud je dobře napsaná. Osm jsem si půjčila zejména proto, že mě zaujalo, že se jedná o "tak trochu jinou detektivku." Tak je to napsáno na zadní straně knihy. Byla jsem příjemně překvapená. Třeštíková, a detektivka? Nešlo mi to moc dohromady, ale říkala jsem si, že se autorka třeba našla v jiném žánru, a bude to lepší.

Bohužel jsem se mýlila. 

Knížka má téměř čtyři sta stránek, ale dá se přečíst za dva dny, pokud se hodně nudíte. Sloh je hodně jednoduchý, většinou hovorový až nespisovný, ale co mě vytáčelo a co nesnáším, jsou dlouhé věty, což je paní autorky specialita. Nepotřebuju číst dlouhou větu o čtyřech řádcích, která mi stejně nic moc smysluplného nepředá.

Ze začátku mě četba dost bavila, ačkoliv se začíná od konce. Kniha je rozdělena na tři části - Skoro konec, Prostředek, Začátek, čili to už dává tušit, že se bude jednat o retrospektivní román. No, ono to tak úplně nebylo. Někde za polovinou se totiž kniha zvrhla v něco, co nevím jak bych popsala. Prostě hrůza. Spousta věcí v knize nedávala smysl, nebavily mě nudné monology, které byly nepodstatné.

Postavy byly všechny extrémně nesympatické, a hlavně hrozně ploché, nic moc jsme se o nich nedozvěděli, neměly žádnou "hloubku". Osm není detektivka, ani tak trochu jinou, jak je uvedeno na přebalu. Detektivních je možná deset procent celé tlusté knihy, a celé vyšetřování je pojato, s odpuštěním, trapně, protože autorka neví očividně nic o detektivních postupech.

A závěrečné odhalení vraha bylo odbyto úplně. Dozvíme se ho v jedné jediné větě - ne, nedělám si legraci, a nebylo to dále nijak rozváděno. Jakoby to autorka zmínila jen tak mimochodem, protože si najednou uvědomila, že píše detektivku. Takže velké zklamání.

Velkým zklamáním byla celá tato kniha, a hodnocení je takové, jaké je. Za mě tohle opravdu ne, jsem ráda, že jsem knihu dočetla do konce. Jakoby to autorka celé napsala tak, aby to pokrylo co nejvíce stránek, a přitom to bylo o ničem.

Knihu tentokrát bohužel nedoporučuji. A nebo když už, tak hodně nenáročným čtenářům. Těm, co mají rádi dobré knihy, rozhodně ne. Uf.

A co Vy? Četli jste něco od Radky Třeštíkové? Líbila se Vám nějaká její kniha, nebo Vám také její styl nesedl, tak jako mě? A četli jste knihu Osm? Co si o ní myslíte? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥