Oblečení a my

 Oblečení je nesporně jedna z věcí, která nás odlišuje od zástupců zvířecí říše. Pokud tedy nepočítáme pejsky, které paničky navléknou do oblečků. Ovšem pes si to neobleče z vlastní vůle, a můžeme si často jen domýšlet, co si o tom ten pes vlastně myslí. Třeba  je opravdu rád, že je v zimě chráněn před nevlídným počasím kusem látky.

Já pejskovi obleček nedávám. Nebyl na něj zvyklý od mala, a tak mi nepřišlo dobré ho učit na něco, co na sobě nikdy neměl a třeba by se v tom ani necítil. V zimě nechodíme na dlouhé vycházky, jen kolem bloku, takže moc nevymrzne. Kamarádka, která svého krysaříka v zimě venčí v oblečku si mi nedávno stěžovala, že když jsou na delší procházky, tak má pes obleček mokrý, jak se v něm potí. Nevím, nemám s tím zkušenosti u svého psa, tak nemůžu posoudit, je-li toto pro psa komfort nebo nepohodlí.

Z knihovny jsem si půjčila krom hromady knih také časopisy, a několik starších vydání 100+1. Ve vydání ze začátku roku 2019 je právě článek o oblečení, jeho historii, a spousta dalších zajímavostí. Co mě však zaujalo byl úvodník šéfredaktora. V něm se také věnuje oblečení.

Doba, po kterou nosíme nějaký kousek oblečení, se za patnáct let zkrátila o čtyřicet procent. Ročně se vyhodí tedy stovky milionů dobrých kusů oblečení, které bychom mohli ještě vynosit. Mohou za to módní trendy - to co jsme si koupili před půl rokem už není in, a někteří lidé toto berou tak vážně, že co není v módě, si na sebe už prostě nevezmou. Nebo se jim daný kus oblečení už přestal líbit. Dnes máme na výběr ze spousty krásných oděvů, při současné situaci jsou sice obchody s oblečením zavřené, ale přesto můžeme nakupovat online. To má sice své výhody, ale také nevýhody.

U nás v obci je kontejner na použité oblečení. Lidé tam můžou odnést věci, které jsou ještě v dobrém stavu, ale už je nechtějí, nebo nemohou nosit a je jim líto je jen tak vyhodit. Problémem tohoto kontejneru jsou vandalové, kteří pod vlivem alkoholu či jen tak z legrace a nudy vytahají oblečení z kontejneru a pohází jej kolem. Vím to, protože kontejner je hned vedle obchodu s potravinami, a už se párkrát stalo, že ráno byl kolem neskutečný bordel, oblečení se válelo všude.

Přiznám se, že jsem musela pátrat na internetu, co se vlastně s tímto oblečením, které lidé odloží do kontejnerů, dále stane. Ta větší část putuje do neziskových organizací, a ta menší do odpadu, jelikož se nedá již dále upotřebit - to je třeba špinavé nebo hodně zničené oblečení. Toto oblečení ale již dále neputuje do žádných obchodů ani sekáčů.

Myslím, že je to hezké, že se toto oblečení dostane potřebným, kteří třeba nemají peníze na oblečení, třeba lidé v azylových domech.

Můj vztah k oblečení nebyl nikdy nijak extrémní. Neměla jsem a nemám potřebu si každou chvíli kupovat nové oblečení. Ráda třeba prolézám sekáče s použitým zbožím. Koupila jsem si tam spoustu věcí na doma - pyžama, domácí svetry a jiné ještě pěkné kousky, které na sobě mají třeba malou vadu, ale na doma jsou ideální. Když se ty věci vyperou, nějak vyspraví, vypadají často opravdu velice hezky.

I našemu pejskovi jsem nakoupila v těchto sekáčích spoustu plyšových hraček, které tam jsou za pár korun a po důkladném vyprání jsou jako nové a ten pejsek z nich má takovou radost a v žádném případě neřeší, zda je to nové. Plyšové hračky ve zverimexech mi opravdu často připadají dost předražené.

Krom sekáčů ráda nakupuji i u "vietnamců" ale tam je taky ten problém, že si většinou prostě nevyberu, nebo když už ano, tak mi oblečení nepadne a přitom je na štítku napsáno že je to moje velikost. Když o tom tak přemýšlím, tak nejčastěji si tam koupím nějaké ponožky. 

Pak mám ráda obchodní dům Takko, kde se také dají koupit pěkná trička za dobré ceny, a mají tam i kvalitní mikiny na zimu. Dále ráda pokukuji po oblečení v Lidlu, tam si nejčastěji kupuji džíny, protože tam prodávají i menší velikosti a ty mi jediné padnou a necítím, že na mě visí. 

Co se týče šatníku, tak se snažím si oblečení šetřit. Pěkné kousky nosím do práce a do města, doma nosím nejraději tepláky a stará trička. Na spaní pak používám starší věci, a úplně nejraději spím ve velkých starých tričkách po příteli. Jsou stará, vytahaná, ale mě se v nich spí nejlíp. Kdysi, je to už několik let, mi babička koupila takové levné tričko s kostrami. Bylo červené, s bílými pruhy, a tak zajímavě šité.

Toto tričko jsem milovala. Nosila jsem ho do školy, do města, všude. Nakonec bylo tričko už tak obnošené a seprané, začalo se na rukávech třepit, tak jsem si ho vzala na spaní. V současné době je už skoro na odpis, ale já si ho z nostalgie schovávám jako památku na babičku. Možná je to hloupé a sentimentální, ale k tomu tričku mě opravdu váže citový vztah.

Všeho oblečení, které mám, si vážím, žádný kousek jen tak nevyhodím a snažím se je zužitkovat. I ze starých, zničených věcí se dají udělat třeba hadry na utírání prachu. Mám to štěstí, že si stále držím stejnou váhu, proto se mi nestává, že bych některé věci už neoblékla, padnou mi věci které mám doma třeba i pět let. To je výhoda.

Pokud se člověk o věci stará, pere je dle návodu a šetrně žehlí, můžou mu sloužit dlouho. Pokud z nich tedy nevyroste.

Produkce oděvů je totiž hned na druhém místě, po ropném průmyslu, ve znečišťování klimatu... Plýtvání jak jídlem, tak oblečením, je velmi důležité téma a mělo by se o něm hodně mluvit.

Co si o tomto myslíte Vy? Kupujete si také někdy oblečení v second handech? Nebo si raději kupujete nové oblečení? A neplýtváme jako lidé často oděvy, které by se mohly ještě někomu hodit? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥