Přeskočit na hlavní obsah

Oblečení a my

 Oblečení je nesporně jedna z věcí, která nás odlišuje od zástupců zvířecí říše. Pokud tedy nepočítáme pejsky, které paničky navléknou do oblečků. Ovšem pes si to neobleče z vlastní vůle, a můžeme si často jen domýšlet, co si o tom ten pes vlastně myslí. Třeba  je opravdu rád, že je v zimě chráněn před nevlídným počasím kusem látky.

Já pejskovi obleček nedávám. Nebyl na něj zvyklý od mala, a tak mi nepřišlo dobré ho učit na něco, co na sobě nikdy neměl a třeba by se v tom ani necítil. V zimě nechodíme na dlouhé vycházky, jen kolem bloku, takže moc nevymrzne. Kamarádka, která svého krysaříka v zimě venčí v oblečku si mi nedávno stěžovala, že když jsou na delší procházky, tak má pes obleček mokrý, jak se v něm potí. Nevím, nemám s tím zkušenosti u svého psa, tak nemůžu posoudit, je-li toto pro psa komfort nebo nepohodlí.

Z knihovny jsem si půjčila krom hromady knih také časopisy, a několik starších vydání 100+1. Ve vydání ze začátku roku 2019 je právě článek o oblečení, jeho historii, a spousta dalších zajímavostí. Co mě však zaujalo byl úvodník šéfredaktora. V něm se také věnuje oblečení.

Doba, po kterou nosíme nějaký kousek oblečení, se za patnáct let zkrátila o čtyřicet procent. Ročně se vyhodí tedy stovky milionů dobrých kusů oblečení, které bychom mohli ještě vynosit. Mohou za to módní trendy - to co jsme si koupili před půl rokem už není in, a někteří lidé toto berou tak vážně, že co není v módě, si na sebe už prostě nevezmou. Nebo se jim daný kus oblečení už přestal líbit. Dnes máme na výběr ze spousty krásných oděvů, při současné situaci jsou sice obchody s oblečením zavřené, ale přesto můžeme nakupovat online. To má sice své výhody, ale také nevýhody.



U nás v obci je kontejner na použité oblečení. Lidé tam můžou odnést věci, které jsou ještě v dobrém stavu, ale už je nechtějí, nebo nemohou nosit a je jim líto je jen tak vyhodit. Problémem tohoto kontejneru jsou vandalové, kteří pod vlivem alkoholu či jen tak z legrace a nudy vytahají oblečení z kontejneru a pohází jej kolem. Vím to, protože kontejner je hned vedle obchodu s potravinami, a už se párkrát stalo, že ráno byl kolem neskutečný bordel, oblečení se válelo všude.

Přiznám se, že jsem musela pátrat na internetu, co se vlastně s tímto oblečením, které lidé odloží do kontejnerů, dále stane. Ta větší část putuje do neziskových organizací, a ta menší do odpadu, jelikož se nedá již dále upotřebit - to je třeba špinavé nebo hodně zničené oblečení. Toto oblečení ale již dále neputuje do žádných obchodů ani sekáčů.

Myslím, že je to hezké, že se toto oblečení dostane potřebným, kteří třeba nemají peníze na oblečení, třeba lidé v azylových domech.

Můj vztah k oblečení nebyl nikdy nijak extrémní. Neměla jsem a nemám potřebu si každou chvíli kupovat nové oblečení. Ráda třeba prolézám sekáče s použitým zbožím. Koupila jsem si tam spoustu věcí na doma - pyžama, domácí svetry a jiné ještě pěkné kousky, které na sobě mají třeba malou vadu, ale na doma jsou ideální. Když se ty věci vyperou, nějak vyspraví, vypadají často opravdu velice hezky.

I našemu pejskovi jsem nakoupila v těchto sekáčích spoustu plyšových hraček, které tam jsou za pár korun a po důkladném vyprání jsou jako nové a ten pejsek z nich má takovou radost a v žádném případě neřeší, zda je to nové. Plyšové hračky ve zverimexech mi opravdu často připadají dost předražené.




Krom sekáčů ráda nakupuji i u "vietnamců" ale tam je taky ten problém, že si většinou prostě nevyberu, nebo když už ano, tak mi oblečení nepadne a přitom je na štítku napsáno že je to moje velikost. Když o tom tak přemýšlím, tak nejčastěji si tam koupím nějaké ponožky. 

Pak mám ráda obchodní dům Takko, kde se také dají koupit pěkná trička za dobré ceny, a mají tam i kvalitní mikiny na zimu. Dále ráda pokukuji po oblečení v Lidlu, tam si nejčastěji kupuji džíny, protože tam prodávají i menší velikosti a ty mi jediné padnou a necítím, že na mě visí. 

Co se týče šatníku, tak se snažím si oblečení šetřit. Pěkné kousky nosím do práce a do města, doma nosím nejraději tepláky a stará trička. Na spaní pak používám starší věci, a úplně nejraději spím ve velkých starých tričkách po příteli. Jsou stará, vytahaná, ale mě se v nich spí nejlíp. Kdysi, je to už několik let, mi babička koupila takové levné tričko s kostrami. Bylo červené, s bílými pruhy, a tak zajímavě šité.

Toto tričko jsem milovala. Nosila jsem ho do školy, do města, všude. Nakonec bylo tričko už tak obnošené a seprané, začalo se na rukávech třepit, tak jsem si ho vzala na spaní. V současné době je už skoro na odpis, ale já si ho z nostalgie schovávám jako památku na babičku. Možná je to hloupé a sentimentální, ale k tomu tričku mě opravdu váže citový vztah.

Všeho oblečení, které mám, si vážím, žádný kousek jen tak nevyhodím a snažím se je zužitkovat. I ze starých, zničených věcí se dají udělat třeba hadry na utírání prachu. Mám to štěstí, že si stále držím stejnou váhu, proto se mi nestává, že bych některé věci už neoblékla, padnou mi věci které mám doma třeba i pět let. To je výhoda.

Pokud se člověk o věci stará, pere je dle návodu a šetrně žehlí, můžou mu sloužit dlouho. Pokud z nich tedy nevyroste.

Produkce oděvů je totiž hned na druhém místě, po ropném průmyslu, ve znečišťování klimatu... Plýtvání jak jídlem, tak oblečením, je velmi důležité téma a mělo by se o něm hodně mluvit.

Co si o tomto myslíte Vy? Kupujete si také někdy oblečení v second handech? Nebo si raději kupujete nové oblečení? A neplýtváme jako lidé často oděvy, které by se mohly ještě někomu hodit? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Oblečením neplýtvám. Nemám úplně ráda nakupování oblečení :D nebaví mě to :D. Také často nakupuji v Lidlu. Nevadí mi ani Second Hand. Mám odtud spoustu hezkých věcí. Mám pár oblíbených kousků, které nosím často. Na doma a na koně mám tepláky a starší sepraná trička, tam se skvěle využijí :).
    Leník

    OdpovědětVymazat
  2. Vždycky zásadně nové. Ale ne moc často, jako malá jsem prakticky neměla kde kupovat oblečení, protože na vesnici a malých městech žádný slušný krámy nebyly, a když už pak byly, tak jsem na to stejně nikdy neměla. Takže jsem vyloženě ráda, když najdu něco nového, hezkého, líbivého, co si můžu dovolit koupit, a to ještě zvláště proto, že drtivá většina věcí v klasických obchodech je mi prostě malá :D Poslední dobou před covidem se mi ale začal osvědčovat C&A tady u nás, dost velkej, aby měli i větší velikosti, takže se tam dalo vybrat. A když už něco vyřadím, tak to může někdo jiný použít možná leda jako vycpávku do protýkajícího odpadu, protože nosit se to nedá. A fakt už bych potřebovala, aby ty obchody otevřeli, online to nemá vůbec cenu, když to nevyzkouším, tak je to jako vybírat naslepo, a nějak už mám všechno vytahaný/potrhaný, a to, co bylo "vytahaný na doma", tak to už se zase naopak úplně rozpadá, potřebuju sakra nový i tepláky! :D

    OdpovědětVymazat
  3. Na čundrech jsem nosíval staré flanelové košile po dědovi, ze kterých se v případě potřeby dalo utrhnout rukáv na čelenku, ale to sem asi nepatří...

    OdpovědětVymazat
  4. Sekáče navštěvuji ráda, občas se tam dá najít i nějaký "poklad". Oblečení si nekupuji moc často, ale někdy samozřejmě ano. Mám pocit, že od loňského propuknutí covidu toho potřebuji hodně málo. Přes léto na chatě pár triček, legíny a mikinu a teď od podzimu hlavně džíny, svetr, kabát nebo bundu. V mém okolí jsou dva obchody, kam můžeme nosit ještě použité oblečení, knihy, keramiku, porcelán nebo hračky. Oni to prodávají za pár peněz a výtěžek jde pro vyléčené narkomany nebo bezdomovce. V zimě se tam nosilo oblečení, které bezdomovcům okamžitě vydávali. Myslím, že je dobře, když se použité oblečení ještě uplatní, třeba i přes ty kontejnery. Zdravím ☺

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělé téma! Naprosto souhlasím s tím, že by se o něm mělo hodně mluvit, a připadá mi skvělé, že začíná prosakovat do všeobecného povědomí. Já jsem kouzlu sekáčů propadla už před časem a od té doby skoro nenakupuju jinde. Myslím, že kdybych zprůměrovala věk svého oblečení, vyšlo by něco kolem čtyř, pěti let. Řadu věcí jsem podědila po ségře nebo po různých známých a i u levných věcí mívám docela kliku na výdrž. Loni jsem takhle se slzou v oku dala sbohem bílým letním šatům, které jsem si kupovala za dvě stovky u vietnamců, když mi bylo šestnáct :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Já v sekáčích nakupovat moc neumím - nemám na to to správné oko (i když pár kousků odtud mám). Ale nakupování v sekáči chce i trochu trpělivost a tu já, pokud jde o nakupování, nemám. Nebaví mne to, takže chci přijít, vyzkoušet a zaplatit .. :). Obnošené kousky (trika, džíny, dost často tak recykluji trika nebo košile po synovi a po manželovi, oversize mi vyhovuje) nebo na chalupě buď donosím na doma. Co už nevyužiju, končí v kontejneru na textil.

    OdpovědětVymazat
  7. Já se vždycky těším na nakupování oblečení, když třeba jedeme s mamkou na pořádné nákupy, ale většinou mě to brzy přestane bavit a já se rozčiluju, že mi nic nesluší :D Trochu mě naštvalo, když jsem přibrala a mamka mi bez mého souhlasu vyhodila všechno oblečení vel. XS-S s tím, že už nikdy takto hubená nesmím být (měla jsem anorexii). No a já pejska teda oblíkám, ale mám naháčka ;) Jinak bych asi taky neoblíkala.

    OdpovědětVymazat
  8. Oblečení si pořizuji, jen když opravdu není zbytí, protože to předchozí se zcela rozpadlo nebo jinak poničilo, a beru to spíš jako otravnou nezbytnost, kterou chci mít co nejdřív za sebou.

    OdpovědětVymazat
  9. Dřív jsem zavítala i do sekáče, ale už to nedělám. Nějak mi začalo vadit to, že mám oblečení po někom jiném... v tom smyslu, že jsem začala přemýšlet, co to bylo za lidi, kteří tyto věci nosili. Chci nosit věci, které patří jen mně :-)
    Už ani nevím, kdy naposledy jsem si něco koupila... myslím, že to bylo loni v létě, jedny teplákové kraťasy na doma, a boty ve Sportisimu, to je vše. V nakupování se nijak zvlášť nevyžívám :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Hezky zpracované a zajímavé téma. Já moc nového oblečení nekupuji, krom spodního prádla. Mám oblečení hlavně sportovní, protože na koncerty a do divadla už nechodíme. Když už je něco co bych ven moc nosit nechtěla, tak to dotahám na doma a pak to jde rovnou do popelnice, protože to už bych nikomu nabízet nechtěla, případně to rozstříhám na hadry, které ještě využiji. Nerada nakupuji oblečení, protože mnohdy prodavačky přesvědčují jak mi to sluší a při tom vypadám jako kretén...Při nákupu oblečení na internetu jsem se také zklamala, protože na obrázku to vypadalo nádherně a při tom to nebylo zrovna laciné, ale když to dorazilo, tak to byl strašný hadr jaký bych mohla koupit u vietnamců možná i za polovinu té ceny. Boty bych si nikdy nekoupila po netu, ty se musí vyzkoušet a to chodíme do specializované prodejny, kde si koupíme opravdu kvalitní boty sice drahé, ale zase vydrží a dají se v nich ujít dlouhé kilometry bez bolestí nohou. Přeji krásné dny a doufejme, že už brzy odložíme bundy do šatníku a vytáhneme zase jen kraťasy a trička.

    OdpovědětVymazat
  11. Nové oblečení kupuji, jen když je potřeba, výjimečně pro radost. Naučila jsem se již nenošené oblečení třídit a odnášet do kontejnerů, boty většinou dávám vedle naší popelnice, on si je vždycky někdo potřebný vezme.

    OdpovědětVymazat
  12. Ellis, zdravím. Oblečení a pejsci - náš pejsek Kumík (je to pes od syna) je už starší a má problémy s plotýnkou a tak má v zimě doporučeno mít záda v teple a proto mu dávají kvůli tomu na venčení obleček. Když byl zdravý tak nic nenosil. Oblečení a já - občas si něco na sebe nového koupím, buď to potřebuju nebo se mi to líbí. Ale nepřeháním to, kupuju postupem let míň a snažím se kupovat kvalitní věci, které vydrží. Některé boty mám potom třeba i deset let a pod. Do sekáčů taky chodím, mám už svoje oblíbené. A třeba pro vnučku jsme tam nakoupili krásné dětské oblečení opravdu za pár korun. Vyřazené oblečení od nás vždycky putuje dál - různě si to rozeberou kamarádky, sousedka. Co nechtějí, dáváme na charitu. Už jsou tak naučení i kluci, když vyřazujou tak to navozí ke mě. Já, jak pořád něco tvořím tak plno oblečení použiju na něco jiného. Třeba teď jsem dostala tašku svetrů, budu z nich tvořit polštáře. Vyřazené boty jsem třeba sbírala i po sousedech pro kamarádku, putovaly pro Afriku. Zrovna tak nepotřebné dioptrické brýle. Měj se pěkně. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  13. Tak já jsem pejskovi na zimu obleček dávala, aby neprochladl, ale jinak jsem mu žádné doplňky nenutila. Oblečení si kupuji v obchodě i second-handu a snažím se si kupovat jen to, co opravdu potřebuji. Nerada hromadím věci a oblečení. A charitativní kontejnery na textil mám ráda, co nenosím, je mi velké/malé putuje tam a jsem ráda, že se upotřebí někým, kdo oblečení potřebuje. A je pravda, že některé kusy oblečení mám i 10 let a vůbec mi to nevadí (spíš se divím, že to tak dlouho vydrželo :D).

    OdpovědětVymazat
  14. Momentálně razím heslo zlatí vietnamci. Kdyby nebylo jejich odvahy prodávat oblečení i v době zákazu, asi bych neměla v čem chodit. Ruply mi rifle, odešel zip od zimní bundy....

    OdpovědětVymazat
  15. Manželka dříve občas něco v second handu koupila a u Vietnamců jsme dost nakupovali v 90. letech, ale co se nám vůbec neosvědčilo, byly boty. Ty se zpravidla velmi brzy rozpadly, a tím jsme tam v tomto segmentu definitivně skončili.
    V Brně je jedno větší centrum, které Vietnamci provozují, a tam se dá velmi výhodně nakoupit drogistické zboží, proti běžným drogeriím za poloviční či dvoutřetinové ceny.

    OdpovědětVymazat
  16. Já se musím přiznat, že v sekáčích oblečeních moc nekupuji, protože tam nějak nechodím. Ale poslední dobou si celkově moc toho nekupuji, protože mám oblečení dost :D. Mám spoustu starých věcí třeba ještě ze základní školy atd. :D. A pejskům oblečky dáváme v zimě na túry :).

    OdpovědětVymazat
  17. Tak já teda v sekáčích ani tu ťamanu nenakupuji. Vlastně nakupuji jen v Takku, C&A, NY a někdy v Tescu. Ale já nějak zvlášť taky moc nekupuji jen když fakt něco potřebuji. Doma mám narvanou skříň s oblečením xlet starým, ale jsem jak lenivá to roztřídit, tak to nějak vyhodit. Kde se tzv. rozšoupnu jsou filmová trička, ale i tyto nákupy jsem dost omezila. Vlastně jen ulítávám na barevných ponožkách a je to taky jediná věc co fakt vyhazuji. Že jak mají díru tak mi nestojí za to je zašívat, protože jich mám fakt hodně. Každopádně bych byla ráda, kdyby sakra už ty obchody otevřeli bo si vážně po ročním lockdownu potřebuji koupit nové spodní prádlo :D To fakt přes net nenakoupím

    OdpovědětVymazat
  18. Velmi dobrý článek, kde jsou i užitečné informace. Jen to, že se pes potí, až má obleček mokrý, mi nějak nesedí. Nejsem odborník na psy, ale vždy se říká, že pes nemá potní žlázy a tak má v létě otevřenou tlamu a visí mu jazyk. Ale dnešní psi jsou vyšlechtěná plemena, hodně jich je jen doma v bytě a jsou zhýčkáni. ... K oblečení by se dalo napsat hodně. O kontejneru na oblečení jsem se poprvé (před mnoha lety) dozvěděla od kolegyně v práci. Ona mi líčila, jak jeden víkend probírala skříně - svou a maminčinu, ta byla v DD, ale věci měla u dcery. Protože k tomu přistupovala zodpovědně, další víkend vše vyprala (prý 5 praček) a v neděli žehlila, pak poskládala do pytle, aby do kontejneru šlo čisté zboží. Jak ale píšeš, co se s tím děje, to je otřes. Sama nejsem sekáčový typ, asi dvakrát jsem tam něco koupila, nakonec ty 3-4 věci stejně nenosila. Já si kupuji nové věci, není to z luxusu, ale lepší je vědět, po kom to je. Já jsem dávala hodně svého nepotřebného oblečení kamarádce, která to nabízela i dál v rodině a oni věděli, od koho to je, že to udržuji a jsem čistotná. Boty kupuji zásadně v obchodě, ale džíny, trička, halenky, i prádlo poslední roky kupuji v zásilkovém obchodě. ☺

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js