Už je lépe

 Úvodem tohoto článku chci moc a moc poděkovat za tu záplavu hezkých komentářů a přání brzkého uzdravení. Udělali jste mi velkou radost.

V minulém článku jsem psala o svých zdravotních potížích a také o nemožnosti dovolat se ke své praktické lékařce. Ordinace je totiž jen pro objednané pacienty. Už jsem byla opravdu zoufalá, nikdo mi neodpovídal ani na email, který jsem psala do ordinace, přičemž na stránkách má doktorka jasně napsáno, že v případě přetížení je možné psát emaily. Tak jsem už zvažovala, že půjdu na pohotovost.

Bylo mi opravdu hodně zle. Močový měchýř mě bolel, hrozně to tlačilo, každou chvíli jsem utíkala na malou a k tomu jsem ještě trochu zvracela. Chvílemi mě přepadala i taková divná nevolnost - nutkání na zvracení, z ničeho nic se mi zvedl žaludek, ale po pár vteřinách to odeznělo. Ale bylo to velmi nepříjemné. 

Nakonec se mi povedlo se asi na dvacátý pokus dovolat do ordinace. V první chvíli jsem nemohla uvěřit, že opravdu mluvím se sestrou. V rychlosti jsem na ni vychrlila svůj problém, a k mému překvapení mi řekla, že mám přijít ještě ten den. Čekala jsem, že mě objedná tak nejdřív zítra - když je všude v televizi, jak jsou ordinace přeplněné a jak se na normální ošetření čeká dlouho - ale samozřejmě jsem byla ráda. 

Nasedla jsem na nejbližší autobus, ve městě jsem šla hned na polikliniku. Tam jsem zaklepala na sestru, aby mi dala žádanku do laboratoře. Tam jsem chvíli čekala na výsledek a vrátila se zpátky. V čekárně nikdo neseděl, což jsem viděla poprvé v životě - je to samozřejmě kvůli pandemii, ale i tak to pro mě byl nezvyklý pohled - a už jsem seděla konečně v ordinaci. Než jsem šla do ordinace, pročetla jsem si výsledky rozboru, a tedy nic moc, už mi bylo jasné, že to je zánět, protože tam byla samá červená čísla díky zvýšeným hodnotám - bakterie, hlen, a leukocyty. 

V samotné ordinaci mě také čekalo překvapení. Nejen že měla nové vybavení, ale i paní doktorka prošla jakousi proměnou. Co si pamatuji, vždy byla nepříjemně naladěná, věčně ve špatné náladě. Profesně na ni nemůžu říct jediné křivé slovo - vždy mi pomohla od všech neduhů, s její léčbou jsem neměla sebemenší problémy. Jenže je dost nepříjemné, když se díváte na věčně podmračeného lékaře, který sem tam trousí nějaké poznámky.

Ale tentokrát jako bych se octla u jiného lékaře. Doktorka byla vysmátá, usměvavá, celkově se mi zdála hrozně uvolněná. Během vyšetření si se mnou pořád povídala, o práci, o počasí, to jsem tedy opravdu u této doktorky ještě nezažila.

Snad je to tím, že do ordinace je jen na objednání, není tam tedy tolik lidí - v minulosti jsem vždycky jela na vyšetření už brzy ráno, aby nebyla plná čekárna, protože i když se ordinuje od osmi, tak už v sedm se začíná rychle plnit lidmi. Do ordinace se tedy objedná jen ten, kdo je opravdu nemocný - nezlobte se na mě, ale mezi námi je spousta spoluobčanů, kteří mají sezení u lékaře jako sport, sama jsem měla jednu spolužačku, která chodila k doktorovi pořád, a to nijak nemocná nebyla, chodila si jen pro razítka aby nemusela do školy, a ještě se s tím chlubila ostatním. 

Co má pak doktor dělat s někým, kdo tam jde jen tak, a nic mu není?

Výsledek vyšetření byl jasný, v močovém ústrojí je nějaký zánět. Dostala jsem recept na antibiotika Amoksiklav. Doktorka mě upozornila, že jsou dosti silná, takže jsem si raději koupila i probiotika. Antibiotika totiž krásně zabíjejí i ty dobré bakterie ve střevech, což může skončit nepěkným a hlavně dlouhým posezením na toaletě.

Na antibiotika jsem v lékárně nic nedoplácela, ovšem nemile mě překvapila cena probiotik. Koupila jsem si Laktobacily forte od značky Modrý kód. Ta tam totiž byla nejlevnější, stála dvě stě dvacet korun, ale byla tam i dražší. 

V balení je třicet tablet, a dle příbalového letáku mají obsahovat přes devatenáct miliard živých bakterií a osm probiotických kmenů. K antibiotikům tedy každý den beru i jedno probiotikum, a zatím mě žádná nepříjemná nehoda nepotkala, je mi dobře.

Řekla bych, že i antibiotika už trochu zabírají - beru dvě denně po dvanácti hodinách, cítím se o něco lépe, ty bolesti nejsou tak hrozné a žaludek už taky nezlobí. Snažím se i hodně pít, koupila jsem si borůvky, sušené brusinky a vařím si pořád urologický čaj a piju hodně vody, takže snad to bude už jenom lepší.

Největší hrůzu mám totiž z toho, že tato antibiotika nezaberou a já budu muset brát další, protože i toto se mi už v minulosti několikrát stalo. Ale jak už jsem zmínila, cítím se o něco líp, tak snad...

Vrátila se mi i pořádná chuť k jídlu, doma pomalu už něco uklízím a vařím. Ležet v posteli mě totiž už teď jaksi nebaví, ale jsem na sebe opatrná. Teple se oblékám, doma si pořádně topím a i přes den se na chvíli natáhnu do postele. Ještě to není úplně ono, cítím se unavenější. 

Ale už mám náladu i na počítač a hlavně na psaní. Blog a prostředí kolem mi opravdu moc chybělo.

V příštích dnech se můžete těšit na nové knižní recenze, plánuji článek o dalším díle Planety záhad a také rozeberu jednu televizní show, jejichž pár dílů jsem zhlédla v televizi. Také samozřejmě obejdu všechny blogy, u kterých jsem to ještě nestihla.

Ještě jednou děkuji za ty pěkné komentáře. Moc si vážím toho, že tu mám takové skvělé přátele.

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥