Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 411 Stará fotografie

 Autor: Ladislav Vrchovský 

Žánr: Historický, Válečný, Drama

Mé hodnocení: 50% 

Obsah: Rok 1939 byl pro Československo rokem, který neblaze poznamenal naši historii. Německá okupace, zřízení Protektorátu Čechy a Morava, a útlak všeho typicky českého. Ale i přesto se našli v českém národě mnozí, kteří nesouhlasili s násilným obsazením německého státu. Proto vznikla exilová vláda v Londýně, vedená prezidentem Edvardem Benešem, která měla za hlavní cíl sabotovat německé snahy na českém území. 

A proto také v Protektorátu Čechy a Morava vznikla Obrana národa, odbojová organizace, která měla protinacistický záměr. Na jejím založení se podíleli přední představitelé - generál Sergej Ingr, generál Josef Bílý a generál Sergej Vojcechovský. A později se zapojil také nový premiér, generál Alois Eliáš. Za hlavní cíl si do května 1939 vytyčili vyvolání povstání proti německým okupantům. 

Postupně byli přebíráni další členové, a vojáci budovali organizaci precizně po stránce vojenské, ale s tou praktickou stránkou to již bylo o něco složitější. 

Na stránkách knihy se dějinné události prolínají s životními příběhy dalších postav. Jako hlavní hrdinové se nám představí trojice dvacetiletých kamarádů, Bedřich, Jaroslav a Helena. Oba muži se do Heleny zamilovali, ale přesto se rozhodli mezi sebou nesoupeřit. A tak si nakonec Helena vzala Bedřicha, ale Jaroslav si také záhy našel přítelkyni, Věrku, která ale jeho kamarádům tak úplně neseděla. 

A do toho samozřejmě museli řešit válečnou hrozbu, stále se stupňující tlak od Němců, protože oba muži pracovali ve zbrojovce, v oddělení kontroly a výdeje. I vsetínské podniky se staly výrobnami pro německou válečnou mašinérii. Jednoho dne, když oba kamarádi seděli u obvyklého piva v místní hospůdce, Jaroslav oznámí Bedřichovi, že na toaletách na něj bude čekat nějaký muž. Ten vůbec nechápe, oč jde, a od neznámého se posléze dozví, že se má v sobotu dostavit na místní hřbitov, tam počkat u vytipovaného hrobu, a někdo jej tam navštíví. 

Bedřich sice netuší, oč půjde, ale rozhodne se na schůzku dostavit. Po smluveném hesle se od muže dozví zajímavé informace. To, že Bedřich a Jaroslav jsou elitní střelci, tak to je v okolí známá věc. A neznámý muž je pověřený vybudováním ilegální organizace Obrana národa ve Vsetíně. Pro oba kamarády by to zatím obnášelo to, že by si v Beskydech párkrát zastříleli, předvedli své schopnosti. Kamarádi se rozhodnou nabídku přijmout. 

A Bedřich je hned pověřen speciálním úkolem - zajet k rodině Přečkových, kteří jsou převaděči, pomáhají dostat se Čechům do Polska, kde se přidávají k dalším ilegálním organizacím. Má zjistit, jak na tom manželé jsou, a dovést cenné informace zpět. Jenže tímto na prvním pohled banálním úkolem to nekončí. 

Převaděčská buňka ve Vsetíně se octne v potížích, gestapo přitvrzuje ve svých praktikách, a také se samozřejmě snaží, a místy úspěšně, infiltrovat do odbojové organizace, a postupně rozbít její pobočky až k úplnému zániku. 

Ale český národ se pořád snaží nevzdávat, a organizovat povstání i přes hromadný odpor, zatýkání a popravy. I Bedřich s Jardou si uvědomí, že přituhuje, hrozba se pohybuje všude kolem, a nejhorší jsou udavači, kteří se tváří jako přátelé, ale v dalším okamžiku bodnou nůž do zad, když to nejmíň čekáte. Jak nakonec dopadnou oba přátelé, a Bedřichova manželka Helena, která porodila Bedřichovi syna? 

A jakou roli v celém příběhu sehraje jedna stará fotografie, pořízena náhodou, a bez vědomí všech účastníků? Převlékači kabátů se totiž najdou v každé době...


Hodnocení: Starou fotografii jsem si při poslední návštěvě vypůjčila z knihovny. Hned na první pohled mě do očí praštila výrazná obálka, a pak mě zaujala anotace. Příběh z druhé světové války, ve kterém má hrát hlavní roli stará fotografie, která je na přebalu knížky, to musí být určitě pěkné čtení. 

Příběh se začal rozvíjet na můj vkus hrozně zeširoka. Chvílemi jsem měla pocit, že čtu zajímavě podanou učebnici dějepisu, kterou se snažil autor přetavit v beletrii. První část byla hrozně složitá na čtení. Mnoho postav, rychle se měnící děj, přičemž problémem bylo to, že mnohé postavy byly v knize zbytečné, a pro další vývoj neměly prakticky žádný význam. 

Kapitoly jsou povětšinou velmi krátké, a tady bylo hrozně rušivé to přeskakování v ději. Nedovedla jsem se do knížky pořádně začíst, vůbec mě to nechytlo, a za celý den jsem přečetla třeba jen deset stránek, načež jsem zase knihu znechuceně odložila. Bylo pro mě hrozně složité tuto knížku číst, představovala jsem si něco úplně jiného. 

Zase - ano - je to fajn náhled do odbojové organizace Obrana národa, jelikož autor dodržel povětšinou historické reálie, dokonce tu jsou i fotografie z Vojenského ústředního archivu, ale tohle je prostě hrozně složitá cesta k tomu, co jsem já jako čtenář očekávala, a nakonec to vlastně vůbec nedostala. Chyběla i nějaká porce napětí, některé dialogy nepůsobily vůbec věrohodně, a bohužel, místy až směšně. 

Ano, nejvíce mě samozřejmě zajímaly osudy tří přátel - Bedřicha, Jaroslava a Heleny, ale těm se dostalo nejvíce prostoru až ke konci, což mě zklamalo. Autor si chtěl nejspíše tak trochu pohrát, propojit kus reality, co se týče odboje, a pak fikci, ale vznikl z toho hodně podivný guláš a nesourodá směsice. A když jsem se konečně pracně pročetla až k závěru, přišlo velké zklamání. Příběh jede vlastně na pozadí, protože hlavní roli tu hrají jiné postavy, a že jich je tu zbytečně moc!

A k žádné postavě jsem si vlastně neutvořila pouto - ne že by byly ploché, to ne, ale jednoduše mi přišly až moc nereálné. Některé dialogy mezi postavami působily nudně, jakoby to všechno bylo až moc tlačené na sílu, ale efekt je přesně opačný. Až mi z toho všeho šla hlava kolem, nemohla jsem se dočkat, až tuto knihu dočtu, protože ze zásady nikdy neodkládám rozečtený titul. 

Za poslední dobu je to jedna z nejhorších knih, které se mi dostaly do ruky, a to myslím smrtelně vážně. Vůbec nechápu, jak toto mohl nakladatel vydat. Další velký problém - chyby v textu. Chybně napsané uvozovky, absence interpunkce, malá velká písmenka... 

Bohužel, zopakuji to znovu, velké zklamání, čekala jsem něco mnohem lepšího, svižnějšího, ale tohle se prostě nepovedlo. Dávám padesát procent, a dnes nemůžu knížku doporučit. Po delší době jsem sáhla zase do úplně jiného žánru, a nevyplatilo se to. Ach jo. 

A co Vy? Čtete rádi historické romány? Máte rádi příběhy z druhé světové války? Vadí Vám, když v knihách příliš mnoho nepodstatných faktů upozaďuje hlavní příběh? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný víkend, Vaše Eliss ♥

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Tak chřipka...

 ...už bohužel zavítala i do naší domácnosti. Zatím jsem nemocná jenom já, mám teplotu, bolí mě hrozně svaly a nejhorší jsou ty zažívací potíže, dost mě bolí břicho a žaludek. Paráda, tak ležím, už jsem měla Brufen a piju horké čaje. Jenom doufám, že to nechytne Julinka, že moje miminko malé nebude nemocné... Ozvu se až bude líp, Vaše Eliss ♥