Až se mi nezdá možné, že se rok chýlí pomalu, ale jistě ke konci. Zítra je prvního prosince, dnes si připomínáme první adventní neděli, a mně se už v hlavě rozsvítila kontrolka, která mě upozorňuje, že bych měla pomalu začít řešit vánoční dárečky a vše okolo.
Přítel už letos pravděpodobně do práce nepojede, jelikož v Německu to počasí taky není kdovíjaké, takže to vypadá, že až do ledna budeme všichni spolu. Což je fajn, protože vždycky myslíme na zadní vrátka, našetříme si na zimu dost peněz, a pak můžeme být v klidu. A jelikož se přes ten rok zase tak moc nevidíme, přítel se snaží tedy většinou přijet na každý víkend domů, jenže to tak hrozně moc uteče... Takže si uděláme pěkné Vánoce, a můžeme všechno připravit hezky v klidu.
A letošní Vánoce už budou pro Julinku druhé, ale teprve letos bude pořádně vnímat, o co vlastně jde. Těším se na zdobení stromečku a radost z dárečků, které Julinka bude mít, ale už jsem jí koupila ten největší dáreček, který ani nebudu dávat pod stromeček.
Sníh se zatím aktuálně u nás ještě drží, dnes už je tepleji, ale včera a v pátek, to byl tedy mráz! Samozřejmě jsem četla výstrahy, a tak jsem se v pátek vypravila na nákup raději sama bez Julinky. Jednak byl mráz, a taky to dost klouzalo. V pátek jsem smažila lososa, Julinka má ryby moc ráda. a dobré ryby mají v Albertu. Chodím tam teď nejčastěji, mají tam dobré ceny, a taky se tam dobře nakupuje, vše mají pěkně přehledné, na rozdíl třeba od našeho Penny.
Tak jsem nakoupila, jdu z obchodu, je to dost z kopečka, a co se mi nestalo? I když jsem měla zimní boty, pěkně mi to podklouzlo, a já hupla na zadek. Ještě že jsem měla rukavice, protože jak jsem se zapřela o dlaně, určitě bych se odřela!
Ale tak dobrý, zabolelo to dost, nákup jsem nerozsypala, a taky se mě nějaký mladý klučina zeptal, jestli nepotřebuju pomoct, a jestli jsem v pohodě. Potěšilo mě, že kolem nejsou jenom nevšímaví lidé, a tak jsem se nakonec tomu pádu zasmála. Stane se, naštěstí jsem spadla tak nějak mírně. Ale ještě že jsem jela bez Julčy! To by mohlo dopadnout hodně škaredě, spadla bych, a kočárek by se rozjel bůhvíkam, takové namrzlé a neposolené chodníky, to je neštěstí...
Každý den jdeme s Julinkou alespoň na chvíli ven před bytovku, bez kočárku, na malou procházku, a tady je vzácný okamžik, než Julinka spadne do měkkého. Zimní botičky co má jsou moc fajn, skoro nepodkluzují, a dobře se jí v nich chodí. Ale teď v zimě je to prostě nepraktické, ty kombinézy, hromady vrstev, než se vypravíme ven, dost to trvá.
Sníh Julinku hrozně zajímá. Jak ho napadlo dost, tak vyjeveně koukala, co to je na zemi, kde je tráva, a proč je všecko bílé? Ale líbí se jí, jak křupe pod nohama, zaujaly ji malé hroudy sněhu na zemi, tak jsme je společně prozkoumaly.
S bývalou spolužačkou jsem byla už od podzimu domluvená, že mi prodá věci na zimu pro Julinku. Sama má dvouapůlroční holčičku, a už několikrát jsem si od ní kupovala oblečení, a za takové peníze bych nové věci nepořídila. Mám dobrou zkušenost, oblečení i hračky jsou vždycky v dobrém stavu, kupovala jsem od ní i jídelní židličku, která byla téměř nepoužitá, a je parádní.
A tentokrát pro mě měla hned dvě tašky oblečení, kombinézy, overaly, pyžamka, a taky hrací stoleček Fisher Price, plus zvukovou knížku, kde jsou zvířátka ze Zoo, a na boku tlačítka, která po zmáčknutí hrají.
Všechno jsem to pořídila za pěkných pět stovek, jenom ten hrací stoleček stojí nový sedmnáct stovek! Stoleček je funkční, všechna tlačítka jsou v pořádku, má celkem tři úrovně, je to fajn interaktivní hračka. Julinka je teď se stolečkem náš malý dýdžej. Ráda si s ním hraje, když pustí písničky, tleská do rytmu a tančí.
Zdárně se pereme s nočníkem, je to jak kdy, někdy Julča nočník donese a stihneme to akorát zavčas, a pak zase Julču po jídle posadím, a nic. Ale většinou tam tedy hezky sedí, kouká třeba na pohádku nebo si hraje v sedě se stolkem, a když se dílo zadaří, vždycky jí zatleskám a moc pochválím. Osvědčily se mi teď plenkové kalhotky, ty stačí jen rychle stáhnout, a nemusím se prát s lepítky, takže super.
Ve věcech od spolužačky bylo i hodně pyžamek - některým jsem zkrátila nohavice, protože se do nich Julča vleze jen tak tak, tohle růžové má taky na spaní, a dneska jsem dala jako pyžamko overal s ledními medvídky. Spaní má Julinka fajn, vzbudí se jednou v noci, trochu si cucne mléka, přebalím a jdeme zase spát, a pak se podruhé vzbudí kolem čtvrté, a to si ji vezmu k sobě do postele, a spíme ještě chvíli spolu.
A jak nás Julinka ráno tahá ven z postele! Začne chodit po bytě, nosit hračky, hrát si se stolečkem a pouští nám písničky, takže to už nespíme, ale přítel jde vařit kávu a já po chvíli chystat snídani.
V pátek se u nás v obci konalo tradiční rozsvícení stromku a jarmark, tak jsem tam koupila med a nějaké cukroví. Ale nepobyly jsme tam dlouho, protože byl odporný mráz, ani jsem nepočkala, až rozsvítí stromek, a po hodince jsme jely domů. Fakt to bylo nepříjemné, Julča byla nabalená jak medvěd, ale určitě to nebylo ani pro ni příjemné.
Dnes jsme taky ráno v devět vyrazily do města, měla jsem v plánu se projít po náměstí a něco málo nakoupit. Na oběd jsem pekla sekanou, takže k obědu jsem nepotřebovala nic, ale nějaké maličkosti domů, a taky docházela Beba. A jaké bylo mé překvapení, když se na náměstí konal vánoční jarmark!
Tak jsem zase koupila dvě skleničky medu - přítel ho má moc ráda, a ten z obchodu nechce, protože to s medem nemá nic moc společného, a já si dala na zahřátí nealko punč. Prodavač u stánku s medem je hrozně fajn, vždycky mě rozesměje nějakým vtípkem, a další trhy budou až v březnu, takže máme zásoby medu na celou zimu. Přítel si ho dává jako sladidlo i do kávy, já tedy občas do horkého mléka, v čaji ani kávě mi nechutná, ještě tak někdy namazat na chleba s máslem, to je fajn.
A teď ještě něco, co mě pobavilo, včera jsem na internetu narazila na tento článek: "Městys na Prachaticku pobouřila svérázná cedule pro pejskaře."
Sama jsem pejskař, psí hovínka sbírám pokaždé, hlavně teď v zimě, to je dílo, šlápnout do ho*na. A ono to někdy pěkně naštve, že? A pokud to má někdo u baráku denně, musí uklízet po cizích psech, tak pak není divu, že si majitelka vyvěsila tuto svéráznou ceduli.
Je jasné, že jde o vtip, tak se zasměju, ne? Grilovat psy se předpokládám paní majitelka nechystá. Ale co z toho někteří lidi udělali v diskuzi... Přikládám článek, pokud máte zájem si to pročíst:
https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-mestys-na-prachaticku-pobourila-sverazna-cedule-pro-pejskare-40550167
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užívejte adventní čas, Vaše Eliss ♥
Komentáře
Okomentovat